Články na téma: veřejné finance

Ministerstvo financí nově plánuje schodek rozpočtu pro letošní rok ve výši 330 miliard korun. Šéf resortu Zbyněk Stanjura právě takový deficit navrhnul vládě, která ho nakonec také schválila. Co je ale horší, to jsou vyhlídky na další roky.

Chvíli to trvalo, ale nakonec na to ve vládě přišli: státní rozpočet nelze v současné turbulentní době dát dohromady bez dodatečných daňových příjmů. Rigidní pravicová ideologie nízkých daní se možná na chvíli zlomí v oblasti podnikových odvodů ze zisku; daně fyzických osob, vzdor velmi nízké progresi, zůstanou dál nedotknutelné.

Rozpočet, který ve středu schválila vláda premiéra Petra Fialy, je sice ukázkou splněného předvolebního slibu, ale také nedostatečné míry pragmatismu. Rychlost škrtů nutně rozčaruje početnou část veřejnosti a může tak notně pomoci Andreji Babišovi v cestě na Hrad.

Vláda Petra Fialy stojí před klíčovým problémem, jak seškrtat návrh státního rozpočtu z pera Aleny Schillerové o osmdesát miliard korun. Pět už našla, chybí dalších 75. Kde je vzít, jsme se ptali expertů na slovo vzatých.

„Vláda by měla šetřit na státu, ne na občanech,“ řekl ve svém projevu před hlasováním o důvěře vládě premiér Petr Fiala. Šikovně vytvořený rétorický obrat ovšem rychle svlékne svůj kouzelný šat, jakmile si uvědomíme, že šetření na státu se od šetření na občanech prakticky nedá odtrhnout. Fialova konfúze v umělém rozdělování ekonomiky a politiky začíná být problém.

Za vládou Andreje Babiše zůstává děsivá bilance. Nedá se obhájit covidem.

Pátek 17. prosince 2021 do historie Česka vstoupí jako den jmenování vlády premiéra Petra Fialy (ODS). Ministerstva financí se v ní chopí Zbyněk Stanjura, jeden z nejhlasitějších kritiků dosavadní vlády Andreje Babiše. Co by měl v nové roli udělat jako první? Ptali jsme se expertů.

Už jste četli Sbírku volebních pohádek na téma, jak dáme do pořádku státní finance a nebude vás to ani bolet? Tak se podívejte do programů, které strany nabízejí před říjnovými volbami.

Miliardář Andrej Babiš je bezesporu nejvýraznější tváří vlády. Jak hodnotí jeho dosavadní působení v křesle ministra financí ekonomové, finanční analytici, podnikatelé, investoři a zástupci živnostenských a odborářských sdružení?

Česká republika trpí dvojitou kletbou – nekompetentní hospodářskou politikou vlády a neschopností vlády obnovit důvěru obyvatel v budoucnost země.

Jak bankéři zachránili svět a budou za to po zásluze potrestáni.

V Evropě se debatuje o možné bankovní krizi na jihu Unie a všichni přemýšlejí nad tím, jak nastartovat růst. Česko strká hlavu do oprátky kvůli evropským dotacím a utkvělé snaze řídit se číslem, které nic neznamená.

Vláda škrtá a ždímá, seč jí stačí síly. Máme to ale zapotřebí? Neudusíme tím hospodářský růst? Loni jsme s překvapením zjistili, že jsme schodek rozpočtu snížili podstatně víc, než bylo naplánováno. Z čeho vláda – která se loni o tolik sekla – vychází, když ordinuje další škrty a další zvyšování daní? V tomto duchu se v Hospodářských novinách ptá Jan Macháček předních ekonomů. Nabízíme odpověď Pavla Kohouta.

Je třeba změnit poměrný volební systém a uzákonit neústavnost nadbytečných výdajů.

Itálie dnes platí za další černou ovci. Přitom tato bohatá země s obdivuhodnou kulturou zažila doby, kdy byla vzorem rozpočtové střídmosti. Přinejmenším některé vyspělé italské státy by mohly být inspirací i dnes.

Brno opět v čele pokroku. Zatímco zbytek republiky nesměle koketuje s demokracií a dělbou moci, z Nové radnice odvážně zní: „Brno su já.“ Od příštího roku potečou veřejné peníze jen tam, kde si nestěžují na radniční darebáky.

Poslední týdny přinášejí jednu negativní ekonomickou zprávu za druhou a zdá se, že se svět řítí do další recese. Většina odhadů dnes pracuje s nižšími předpoklady růstu než před létem a důvěra v budoucnost jako by se v letním vedru vypařila.

V prvním dílu své analýzy psané exkluzivně pro Partners media popsal Pavel Kohout trojjedinost současné evropské krize a její kořeny. Nastínil také, která tradiční i originální řešení nepovedou k jejímu konci. Nyní přichází čas na představení potenciálně účinné léčby. A také čas, abychom se začali rozhlížet, co dobrého může krize přinést. A to konkrétně České republice.

Poslední týdny plní média jeden článek o zadlužených ekonomikách za druhým. Příběh o snaze rychleji omezit zadlužování české ekonomiky dokonce nedávno vyvolal další koaliční bouři ve sklenici vody. Škoda, že jde jen o řečnická cvičení.

„Čím víc je v Unii dokumentů, které se tématem konkurenceschopnosti na papíře zabývají, tím víc je konkrétních rozhodnutí a opatření, která konkurenceschopnost fakticky podkopávají,“ říká Mojmír Hampl, viceguvernér České národní banky a nejmladší člen její rady. A dodává „Pokud někdo čeká, že populární nápady na všemožné dodatečné zdanění bank pomohou konkurenceschopnosti reálné ekonomiky, je na omylu.“

„Tvé líčení, jak by Tě v roli českého ministra zdravotnictví musela po reformách Tvých představ chránit speciální komanda, bylo přesvědčivé. Už chápu, proč ses vyhnul žádosti vžít se dokonce do rozhodující role premiéra. Vykoledoval sis tím ale logicky otázku, jak bys tedy na základě svých vědeckých poznatků i zkušeností z poradenství naložil s českým systémem daňovým v roli ministra financí. A mimochodem: Nechápu, proč se mí kritici nevěnují Tobě!! Přijdeš mi pro společnost mnohem nebezpečnější!“ ptá se spisovatel Pavel Kohout Pavla Kohouta, ekonoma.