Články na téma: pravice

V debatách prezidentských kandidátů nebyl jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Ovšem on ji koneckonců nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.

Lidé zvyklí vybírat superstár a zlatého slavíka volí prezidenta. Výsledek vypadá podle toho. Základní problém není v tom, že bychom nebyli dost chytří, pokládáme si však špatnou otázku.

Jednotné evropské daně a centrální vláda, hon na nepracující rentiéry, propagace principů kolektivní viny a ohýbání ústavy, jak se to hodí. To je skutečný Miloš Zeman.

Karel Schwarzenberg je členem nejméně populární polistopadové vlády a jeho TOP 09 v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla debakl, od ještě katastrofálnějšího výsledku ji zachránili jen Starostové. Schwarzenbergův postup do druhého kola prezidentských voleb je i pro jeho stranu velkým překvapením, především ale povzbuzením. Může se ovšem jednat o její zcela poslední úspěch.

V poslední době jsem víc než dřív svědkem odsuzování tržního hospodářství. Z mnoha stran můžeme slyšet, že spoléhání na „neviditelnou ruku trhu“ se ukázalo jako falešné, a za viníka současné hospodářské krize je označován nenasytný kapitalismus. Volá se po větší regulaci, která prý bude lékem na současné neduhy.

Televize vychovává. A o svátcích jí vaše ratolesti dají víc než kdy jindy. Čím si vychovat malého Klause a čím Špidlu?

Nová kniha o rakouské ekonomické škole připomíná, že moderní pravice vyrostla z tak tolerantních, pochybovačných a pokorných kořenů, až se tomu nechce věřit.

Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany. Po volbách je to zcela zřetelné. Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

ODS uráží středové voliče – a těm napravo nabízí středový program. Navíc si nevšimla, že přišla o ideálního protivníka, který jí nahrál na dva volební smeče.

Kniha Start With Why je užvaněná a applocentrická. Pokud ale něco někomu prodáváte, nakouknout byste do ní měli.

V myšlenkově podnětném filmovém dokumentu o práci a nezaměstnanosti se potkává pravicový kýč – že cesta z krize vede jen přes utrpení – s tím levicovým: že stroje a globalizace připraví lidi o práci.

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem a také skončil: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá, říká Pavel Kohout a shrnuje exkluzivně pro Finmag vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem.

Má smysl, aby vládní koalice pokračovala až do roku 2014, nebo jsou předčasné volby přijatelnější varianta? Ptali jsme se ekonomů Tomáše Prouzy a Lukáše Kovandy, podnikatele Tomia Okamury, advokáta Tomáše Sokola a dalších osobností.

Dva američtí experti na teorii her vysvětlují, co je špatné se současným chápáním duševního vlastnictví. Kde jiní argumentují pomocí klišé, Boldrin a Levine šermují statistikami.

O solidaritě s nejslabšími se to hezky mluví při sněmovních obstrukcích. Když dojde na činy, regionální politici ČSSD umí s potřebnými vytřít stejně efektně jako pravicová vláda.

Radikální reformu sociálního systému vláda nepromyslela do detailů. Kromě čistších chodníků a drobné úspory dávek můžeme čekat i zvýšení kriminality, ještě více „věčných studentů“ i velká morální dilemata.

Korupce je prvořadým tématem české politiky už od parlamentní kampaně Miloše Zemana v roce 1998. Troufl bych si tvrdit, že o volebních vítězích a poražených rozhoduje ještě častěji než téma sociálního státu. Nejlépe to dokládají volby poslední, kde hlad veřejnosti po boji s korupcí vynesl relativně obskurní straně plných čtyřiadvacet poslaneckých mandátů. Naproti tomu sociální demokracie, která téma korupce silně podcenila, musí snášet roli sice hlasité, leč jinak bezbranné opozice.

Moc a peníze najdeme především tam, kde se rozhoduje o regulacích. A také u poradenských a právních firem, které pro takové instituce pracují. Logickým důsledkem je finanční superpřevaha těch politických stran, které usilují o zvyšování daní a státních zásahů.

„Nikde v teorii nenajdete oporu pro tvrzení, že paušální sazba daně z přidané hodnoty pro všechny položky je optimální,“ varuje ekonom Pavel Kohout. „Chceme se opravdu stát evropskou avantgardou v oblasti DPH?“ doplňuje František Mikš, ředitel Institutu pro politiku a kulturu.

Debata o penzijní reformě probíhá. Úhlem pohledu, který chybí, je ale otázka, zda návrh vlády, tedy ta část reformy spočívající v redukci objemu důchodových prostředků ve státním rozpočtu o tři procenta, nějak zásadně přispěje k prevenci dalších krizí našich veřejných financí.