Články na téma: pravice

Jaký je hlavní a podstatný výsledek voleb? Stará levice nemá většinu ve Sněmovně. Velká úleva. Není jisté, co bude. Jisté je, že mohlo být hůř.

Zdá se, že je předem rozhodnuto. Až se tento víkend zavřou volební místnosti a za několik hodin nato zveřejní ČSÚ výsledky té nepravidelně se opakující taškařice, na zdejší trůn usedne česká sociální demokracie vedená dvojicí životních cucáků, leč politických matadorů.

Parlament ovládne ten, kdo dokáže sehnat nejvíc peněz a pořídit za ně takovou kampaň, která nejvíc odpovídá tomu, co voliči chtějí slyšet. Volič tomu odmítá věřit, má přece svoji hlavu. A připustit si to je obtížné i pro samotné politiky – proto jsou taky jejich výkony tak žalostné. Přinášíme třetí díl analýzy našeho volebního chování z pera Petra Hampla.

Požádali jsme sociologa Petra Hampla, jestli by pro Finmag v předvolebním čase nenapsal článek o tom, jak a proč volíme a jak se při tom mýlíme. Co zmůže rozum a na co nestačí. Výsledkem bude několikadílná analýza, jejíž první část přinášíme dnes. Kdo může za to, že si to hasíme stodvacítkouvstříc novému komunismu? Racionální a odpovědný pravicový volič.

ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.

Vláda padla, nová nezískala důvěru. Co to znamená pro ekonomiku?Bude po zbytek roku pod slabým vedením vlády v demisi churavět? Sotva. Trocha bezvládí neuškodí.

Druhá část prázdninového rozhovoru s Petrem Robejškem o eurokriticismu Alternativy pro Německo, problémech tamější sociální demokracie, francouzském prezidentovi a chřadnoucím sociálním státu, jehož pád bude mít zásadní politické důsledky

V předchozím příspěvku jsem se vám pokoušel přiblížit názory amerických liberálů (to jest sociálních demokratů) volným převyprávěním toho, jak vykládá americkou historii i současnost jeden z jejich hlavních ideologů. Jen jsem neprozradil, o kterého šlo – to bylo na vás. Redakce prý byla trochu v šoku, že první správný tip na Paula Krugmana se pod článkem objevil už o půl čtvrté ráno. Protože mám ovšem starost o vaše duševní zdraví, teď vám řeknu, jak to bylo s Amerikou ve skutečnosti.

Když jsem (vinou mladické nerozvážnosti) studoval v Praze filozofii, jediná přednáška, která za něco stála, byla ta o dějinách ekologické etiky. Přednášel Erazim Kohák (jehož osoba tvoří celý český sociálně demokratický think tank) a pokaždé se nám snažil podat jeden směr ekologického myšlení optikou jeho zastánců, byť by s nimi ve skutečnosti vášnivě nesouhlasil. Pokud tedy po přečtení tohoto textu pojmete podezření, že jsem se zbláznil, nezoufejte. Jen následuji příkladu svého skvělého učitele a snažím se vám volně převyprávět jeden z nesmírně vlivných příběhů současné Ameriky. Za domácí úkol potom zadávám uhodnout původního autora.

Tak se do angličtiny překládá české úsloví „z bláta do louže“. Po návratu z USA do naší středoevropské reality se s vámi podělím o jedno pozorování: V Americe panuje úplně stejně blbá nálada jako u nás, a to v podstatě z podobných důvodů.

Správný konzervativec nevěří v dokonalost člověka, sází na zkušenost a má radost ze života

Malý manifest kašpárkismu.

Krátkozraké české pravici smrdí dělba a omezení státní moci. Snadno se jí to může vymstít.

Václav Klaus v novince „My, Evropa a svět“ argumentuje přesvědčivěji než ve své předcházející knížce. Králem žánru „svět se v kravskou prdel obrací“ ale v Česku přesto zůstává myšlenkově soudržnější Ludvík Vaculík.

Návrh ústavního zákona o takzvané dluhové brzdě předložený Poslanecké sněmovně je chybný. Sněmovna by jej měla zamítnout. Proč? Nepotřebuje snad česká ekonomika zkrotit dluh? Zajisté potřebuje. Zákon je však vadný. Z více důvodů. Především je postaven na chybném mechanismu evropského fiskálního kompaktu.

Udělejte si legraci z mediální reality dřív než ona z vás.

Čas od času se na Finmagu věnujeme české pravici. Případně „pravici“. Dnes přinášíme další příspěvek do debaty o tom, jak dnes může či má autentická pravicová strana fungovat. Autorem je místopředseda Strany svobodných občanů.

Pomohla by naší politické scéně, respektive naší zemi, změna volebního systému? Přečtěte si, co si myslí šéf Transparency International David Ondráčka, aktivista Matěj Hollan, sociolog Petr Hampl a další zajímavé osobnosti.

První díl našeho rozhovoru s hlavním ekonomem dánské Saxo Bank sice skončil happy-endem a větou: „A všichni žijí šťastně až do smrti,“ jenže důvodů k radosti bylo pramálo. Dánská cesta plná státních regulací nedávala smysl ani Steenovi, ani mě. Pokusil jsem se mu popsat, proč se bojím, že naši politici inspiraci Dánskem berou opravdu vážně, když zvyšují DPH, zabíjejí drobné podnikání a chrlí koncepci za koncepcí. V tomto momentě můžeme na naše povídání znovu navázat Steenovou odpovědí...

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

Nezávislost a objektivita jsou kategorie, které pro fungování médií dnes ztrácejí význam, říká přední český odborník, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Mluvili jsme o tom, jaká média jsou, kam směřují a jak obstála v nedávné prezidentské volbě.