Články na téma: populismus

Platy politiků jsou populistická klasika. Když je potřeba rychle a hned ukázat, že politici jsou s lidem, své platy si zmrazí. A chtějí to udělat i tentokrát, na speciální schůzi sněmovny tři dny před volbami. Vděčné divadlo pro voliče, přitom skutečné problémy jsou jinde.

Páteř chystané vlády Andreje Babiše bude vychýlená doleva. Postarají se o to jak sociální demokraté, tak komunisté.

Televize má odedávna punc média pro prosťáčky. Zdá se, že právem. Tým italských ekonomů navíc dokazuje, že televizní vysílání jednodušší lidi nejen přitahuje, ale přímo vytváří. Diváci laciné televize hloupnou a projevuje se to mimo jiné jejich volebními preferencemi.

Vzkaz „my jsme ti rozumní, proto radši trpte s námi, než abyste pokoušeli štěstí se šílencem“ nezabírá donekonečna.

Petr Fiala se sice může s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem okázale neshodnout na elektronické evidenci tržeb – ale jinak nabízí tu samou populistickou politiku, dráždění nejnižších pudů a bludy.

Co letos udělalo největší radost a co naopak nejvíc zklamalo ekonomy, politiky, podnikatele, lidi z univerzit i neziskovek?

Představte si, že se ocitnete v Řecku roku 1974. Ovšem ne na dovolené, ale jako předseda vlády nové republiky. Dokážete držet na uzdě státní dluh? Budete vládnout odpovědně, nebo začnete rozhazovat, aby byl lid spokojen – a abyste se udržel u koryta? V počítačové simulaci ekonoma Pavla Kohouta Zachraňte Řecko si můžete vyzkoušet, jak tvrdý chleba má politik v zemi, kde lidé chtějí víc a víc bez ohledu na to, kde na to jejich stát vezme.

Populisté ve vládě jsou horší než zemětřesení.

Nedokážu se zdržet reakce na článek Michala Kašpárka. Mezi všemi hlasy zděšenými z toho, že Svobodní konečně prorazili, je totiž jeden z mála, který obsahuje cenná pozorování. Byla by škoda, aby to zůstalo opomenuto.

Česká pravice je zasažena krizí a jistě ji na sebe aspoň zčásti sama přivolala. Opakovat to stále dokola už by ale bylo poněkud úmorné. Zajímavé teď bude, jestli dokáže najít odpověď na otázku, co dělat, aby se z krize dokázala vzpamatovat. Domníváme se, že aspoň zčásti ji najdeme v následujícím apelu čtyř osobností, který přetiskujeme v plném znění.

Prodloužení časového testu, (ne)zrušení daně z dividend a úprava zdanění investičních fondů. Jak se na navrhované změny dívá ekonom Lukáš Kovanda, investor Jaroslav Šura, analytik Jaroslav Brychta a další osobnosti ze světa financí?

Uznání u dětí ani ve světě není kostelecký párek, aby vám ho mohl naservírovat Andrej Babiš.

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek.

Na německé pravici vznikla o víkendu Alternativa pro Německo (AfD), která by se dala zjednodušeně nazvat „Strana proti euru“. Bohužel pro novou partaj popularita eura v Německu (překvapivě) stoupá.

Když před dvěma týdny vláda schválila návrh zákona o předdůchodech, dostalo se jí až neobvyklé pochvaly z mnoha stran. To by měla být pro vládu příjemná změna – jenže pochvaly skončí v okamžiku, kdy se nad navrženým systémem někdo pořádně zamyslí.

V první části tohoto textu představil Piotr Legutko polskou mediální demokracii: emoce převážily nad rozumem a o náplni politiky dávno nerozhodují politici ale mediální poptávka. Pokud ti, kteří by měli zemi řídit, nejsou ve vleku médií úplně, znamená to jen to, že jejich spin doctors dokážou médiím podsunout vlastní příběhy. Ty ovšem mají jediný úkol: udržet svého hrdinu na očích během volební kampaně, která dnes trvá permanentně...

Poválečné Německo, respektive jeho západní část, měla velké štěstí. Hospodářskou politiku od počátku určovali ekonomové jako Ludwig Erhard, Wilhelm Röpke, Walter Eucken a Alexander Rüstow. Věřili v liberální ekonomiku, zároveň však byli stoupenci silné vlády. Jak to jde dohromady?

Politický příběh dvou zemí. V hlavní roli miliardáři s velkým B.

Česká republika zažívá věc, na kterou není zvyklá – dlouhodobé rasové a sociální nepokoje. A až zoufale si s tím neví rady.

„Každý Čech včetně nemluvňat přispěje korupčníkům měsíc co měsíc tisícikorunou z vlastní kapsy. Sto miliard je abstraktní číslo. Pokud si jej ale vydělíte, zjistíte právě tohle. Rodina se třemi dětmi takhle každý měsíc přijde o pět tisíc korun, je to peklo,“ varuje Karel Janeček ředitel firmy RSJ Algorithmic Trading, který se pustil do boje s českou korupcí.