Články na téma: penzijní reforma

Peníze.cz a Finmag si proklepnou všechny prezidentské kandidáty. Chceme znát jejich názory – a to nejen ekonomické. Kdo jsou lidé, kteří by chtěli usednout na Hrad? Co si myslí a jak zacházejí s penězi? První jde s kůží na trh a pravdou ven Karel Schwarzenberg.

Díky penzijní reformě by na pražskou burzu měly proudit nové peníze. České akcie by tudíž v následujících dvou letech mohly přinést investorům vyšší zhodnocení. Žádné velké terno ale nečekejte.

Tak se nám včera ve sněmovně narodil další škrt. Poslanci vládní koalice a odpadlické trio Bém, Doktor, Šťovíček schválili novelu zákona o důchodovém pojištění. Nářky opozice penzistům nepomohly. Budou se utahovat opasky. Jediná konstruktivní myšlenka z novely vypadla.

„Krize? Žádná krize ani v USA, ani v Evropské unii není a nebyla,“ říká v pokračování exkluzivního rozhovoru ekonom Aleš Michl. V pokračování se taky dozvíte, co mají společného McDonald’s a komunisté a proč si česká pravice kope vlastní hrob.

Pohled ekonomů na problémy dnešního finančního světa vám přinášíme poměrně často. Jak se na společnost řízenou penězi dívá filozof Jan Sokol? Jakou moc nad námi peníze mají? A měla finanční krize nějaké pozitivní důsledky?

Stavební spoření mělo důvěru klientů. Teď má – padáka. Je strategickou chybou ministerstva financí, že se nepokusilo udělat z populárního produktu spojence pro svůj největší boj: penzijní reformu.

Došlo k selhání kapitalismu? O těchto a dalších věcech jsme mluvili s ekonomem Pavlem Kohoutem (44), který tvrdí, že trh je to jediné, co ještě funguje, i když česká ekonomika není příliš vhodným prostředím pro podnikání.

Chytrý stát podporuje věci, které fungují, a zbytečně neriskuje. Jen my opět musíme jít cestou pokusů a doufat, že omylů bude jen pár.

Většina penzijních fondů svým klientům „zhodnotí“ úspory pod úrovní inflace. Pokračuje tak negativní trend z předešlých let. Nejlépe si loni vedl penzijní fond Allianz. Naopak velkým zklamáním je zhodnocení penzijního fondu Generali.

Jít do voleb se slibem nižších důchodů je zaručená politická sebevražda, kterou si každý dvakrát rozmyslí. Až na energickou matku dvou dětí z Rhode Islandu.

Už dávno a dávno se o penězích a ekonomice nemluvilo tolik jako v loňském roce. A mluvilo se nejen hodně, ale taky hodně vážně. Pojďme si tedy rychle letem světem připomenout některé kuriózní situace ze světa financí, ke kterým loni došlo. Třeba vás čtení o nich přiměje zvednout na chvíli koutky nebo aspoň obočí.

Noviny v posledních dnech plní přehledy toho, co příští rok zdraží a co bude pro občany složitější. A nechybí ani řada komentářů o zklamání z vlády, do které tolik lidí vkládalo naději na změnu.

Příliš se o tom nemluví. Vlastně vůbec! Přitom jde klíčovou informaci, která se dotkne více než 4,5 milionu osob, jež si na důchod spoří prostřednictvím penzijního připojištění. Řeč je dvouměsíčním ultimátu na změnu penzijního fondu v rámci třetího, dobrovolného pilíře.

Tématem posledních dní je evropská rozpočtová federace. Zachránila by euro? Ve včerejším článku Pavel Kohout vysvětloval, proč euro ani eurozónu není třeba zachraňovat. „Dejme však tomu,“ uvozuje ekonom exkluzivní pokračování článku, „že bychom rozpočtovou federaci chtěli z jiných důvodů než kvůli hypotetické záchraně eura. Co by bylo potřeba udělat, aby vznikla, a jaké důsledky by její vznik měl?“

Česká penzijní reforma se systémem fondů zkouší to, co země našeho regionu opouštějí. Jediným kladem českého systému je, že zůstal dobrovolný. Toho by měl každý občan plně využít ke klidnému, střízlivému vyhodnocení kladů i záporů spoření na důchod v penzijních fondech.

V rozhovoru s Petrem Šimčákem, ředitelem obchodu pro banky a instituce skupiny Pioneer Investments v ČR, se mimo jiné dozvíte, jak vnímá plánovanou důchodovou reformu, proč by podle něj investování do státních dluhopisů nemělo být jedinou volbou budoucích penzistů nebo jaké jsou investiční možnosti drobných investorů.

Minulý týden plnilo stránky novin opět Řecko. Evropská unie, respektive eurozóna, mu hodila další záchranný kruh, i když tonoucího proudy unášejí stále dál na otevřené moře. Pokud nepadne rozhodující slovo (ať už v eufemistické formě „restrukturalizace dluhu“, nebo ve formě lidové „bankrot“), bude se řecká agónie prodlužovat.

Pondělní Lidové noviny přinesly průzkum, podle kterého téměř 80 % lidí odmítá navržené reformy důchodů a daní. Vládě přitom nevěří 90 % občanů a vládní představitelé zároveň tvrdí, že právě prosazení reforem je jediným důvodem, proč se vláda ještě nerozpadla. Mají v takové situaci reformy vůbec cenu?

"Připravovaná penzijní reforma žádnou skutečnou reformou není. Jedinou alternativou je postupné snižování státem garantovaného důchodu," tvrdí Vlastimil Tlustý, někdejší ekonomický expert ODS a ministr financí.

Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?

„Tedy, pane učiteli, chodit k Vám do školy je taky trochu návštěva pekla. Všecko, co se člověku zdá být smůlou, která potkala jeho zem jako blbé počasí, se po Vašem výkladu jeví být důsledkem neumětelství či ještě hůř hrabivosti a mocichtivosti politiků. Co si tedy lze podle Vás počít s těmi už třemi zakopanými psy, jakými jsou nepochybně zdravotnictví, penze a daně? Existuje vedle prázdných slibů a falešných nadějí i nějaký reálný recept, jak tu dlouho zadělávanou velkou reformu skutečně uvařit?“ ptá se spisovatel Pavel Kohout ekonoma Pavla Kohouta. Ten odpovídá: