Články na téma: ODS

Pro stranu, která se navenek projevuje vulgárně a dogmaticky, je jeden mandát strop.

Do třetice všeho dobrého i zlého? Jan Zahradil byl lídrem kandidátky ODS už ve dvojích volbách do Evropského parlamentu. Jak v roce 2004, tak i v roce 2009 získala ODS přes 30 procent hlasů, podvakráte to také znamenalo devět křesel. Jenomže to bylo v době před Velkým pádem…

Máte strach z eura? Dopalují vás unijní regulace? Tak směle k volbám do Evropského parlamentu, čeští politici vás nedají a evropským byrokratům vytřou zrak.

Česká pravice je zasažena krizí a jistě ji na sebe aspoň zčásti sama přivolala. Opakovat to stále dokola už by ale bylo poněkud úmorné. Zajímavé teď bude, jestli dokáže najít odpověď na otázku, co dělat, aby se z krize dokázala vzpamatovat. Domníváme se, že aspoň zčásti ji najdeme v následujícím apelu čtyř osobností, který přetiskujeme v plném znění.

Jaký vliv budou mít výsledky voleb na české hospodářství a na naše peněženky? Které strany by měly být ve vládě, aby byla ekonomika co nejstabilnější? Ptáme se ekonomů Pavla Kohouta a Lukáš Kovandy, politologů Michaela Romancova a Pavla Šaradína a dalších osobností.

Jaký je hlavní a podstatný výsledek voleb? Stará levice nemá většinu ve Sněmovně. Velká úleva. Není jisté, co bude. Jisté je, že mohlo být hůř.

Zdá se, že je předem rozhodnuto. Až se tento víkend zavřou volební místnosti a za několik hodin nato zveřejní ČSÚ výsledky té nepravidelně se opakující taškařice, na zdejší trůn usedne česká sociální demokracie vedená dvojicí životních cucáků, leč politických matadorů.

Předvolební průzkumy nevěstí druhdy nejsilnější politické straně hlásící se v Česku k pravici nic moc dobrého. Jaké je ekonomické smýšlení ODS model 2013? Pokračujeme v naší sérii předvolebních dotazníků a za ODS odpovídá úřadující předseda Martin Kuba.

Parlament ovládne ten, kdo dokáže sehnat nejvíc peněz a pořídit za ně takovou kampaň, která nejvíc odpovídá tomu, co voliči chtějí slyšet. Volič tomu odmítá věřit, má přece svoji hlavu. A připustit si to je obtížné i pro samotné politiky – proto jsou taky jejich výkony tak žalostné. Přinášíme třetí díl analýzy našeho volebního chování z pera Petra Hampla.

Požádali jsme sociologa Petra Hampla, jestli by pro Finmag v předvolebním čase nenapsal článek o tom, jak a proč volíme a jak se při tom mýlíme. Co zmůže rozum a na co nestačí. Výsledkem bude několikadílná analýza, jejíž první část přinášíme dnes. Kdo může za to, že si to hasíme stodvacítkouvstříc novému komunismu? Racionální a odpovědný pravicový volič.

Pořádek. Rodina. Suverenita. Svoboda. Národ. Češi. My. Oni. Nízké daně. Inovace. Prosperita. Spravedlnost. Dovedete to vysvětlit tak dobře, jak nahlas to umíte řvát?

ODS si zaslouží druhou šanci. V opozici nebo i mimo sněmovnu. Třeba v roce 2017 konečně přijde s jinými tématy, než je „hrozba totality“.

V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament – prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na vůli Sněmovny a politických stran.

Populistické recepty ODS ani ČSSD nefungují. Možnou cestou k narovnání pokřivených pravidel je zrušit živnostníkům výdajové paušály a naopak dovolit úlevy i zaměstnancům.

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

V druhé části našeho rozhovoru bude bývalý předseda ODA vzpomínat na politické dění v devadesátých letech. Dozvíte se například o tom, jak probíhala jednání s Václavem Klausem, jaký život tehdy měly malé politické strany a jak se dnešní politická scéna odlišuje od té „polistopadové“.

Desetileté působení Václava Klause na Hradě je u konce. Jaký byl prezident? Na to jsme se zeptali sociologů Petra Hampla a Jana Kellera, ekonomů Lukáše Kovandy a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe, šéfa Transparency International Davida Ondráčky a mnoha dalších osobností.

Že v sobotní volbě zvítězil Miloš Zeman a slušné druhé místo si z první prezidentské reality show odvezl lesník Karel Schwarzenberg, už víme. Některé výsledek těší, jiné rmoutí. Kromě Zemana a knížete mají ale tyto volby ještě dalšího vítěze a dalšího poraženého.

Karel Schwarzenberg je členem nejméně populární polistopadové vlády a jeho TOP 09 v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla debakl, od ještě katastrofálnějšího výsledku ji zachránili jen Starostové. Schwarzenbergův postup do druhého kola prezidentských voleb je i pro jeho stranu velkým překvapením, především ale povzbuzením. Může se ovšem jednat o její zcela poslední úspěch.

ODS uráží středové voliče – a těm napravo nabízí středový program. Navíc si nevšimla, že přišla o ideálního protivníka, který jí nahrál na dva volební smeče.

Co pro Českou republiku znamenají výsledky krajských a prvního kola senátních voleb? Přečtěte si názor politologa Jiřího Pehe, ekonoma Lukáše Kovandy, sociologa Jana Kellera či miliardáře a bojovníka proti korupci Karla Janečka.