Články na téma: Německo

Na německé pravici vznikla o víkendu Alternativa pro Německo (AfD), která by se dala zjednodušeně nazvat „Strana proti euru“. Bohužel pro novou partaj popularita eura v Německu (překvapivě) stoupá.

Když už levice neumí ekonomice pomoci, neměla by do ní raději zasahovat. Ekonom Pavel Kohout o zaměstnancích, parazitech, ceně práce a regulované ekonomice.

„Lidé se dnes víc starají o profil na Facebooku, než o to, kam směřuje jejich země. Pojďme si radši koupit láhev dobrého vína, a rozhodně nemusí stát majlant, a bavit se politice, filozofii nebo ekonomice.“ Na láhev sice nedošlo, rozhovor s hlavním ekonomem dánské Saxo Bank Steenem Jakobsenem přesto rozhodně nudný nebyl.

Slovenská ekonomika je na tom v posledních dvou letech lépe než česká, i loni se za řekou Moravou dařilo držet slušný hospodářský růst. Zásadním problémem tu ale zůstává nezaměstnanost: s patnácti procenty nezaměstnaných Slovensko kleslo na čtvrté nejhorší místo v Unii. Do boje proti ní vláda nasazuje zbraně, jejichž použití se může jen vymstít.

Rozpočet Evropské unie na příštích sedm let je špatný rozpočet. Dokonce ještě horší než ten minulý. A Česká republika je na něm navíc bita, za evropskou politiku svého premiéra a prezidenta.

Poslední text Pavla Kohouta, který se poněkud pochvalně zmiňuje o rakouské ekonomické škole, dal podnět zajímavé debatě. Pavel Kohout proto pro Finmag oprášil a okomentoval kapitolu ze své knížky Finance po krizi. Měla by pomoci vysvětlit, proč je rakouská škola právě rakouská.

Když německý soud rozhodl, že poplatek za vedení úvěrového účtu, který vybírají některé tamější banky, je nezákonný, řekl si právník Petr Němec o peníze zpátky ve své české bance. Logika byla jednoduchá: německé a české zákony mají společný vzor, evropské směrnice, i jejich výklad by měl být tedy podobný. Peníze zpátky dostal – a spustil lavinu. Sledujte s námi jeden z nejzajímavějších sporů mezi bankovními otesánky a spotřebiteli, jaký poslední roky nabídly.

Rok 2013 nebude, pokud jde o globální ekonomický vývoj, žádná slast – světová finanční válka o nové nastavení globálního finančního systému pokračuje. Jaký bude další vývoj na bojišti? Spojené státy se postupně budou dostávat do izolace.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Člověk otupí. Když je špatných zpráv moc, přestane jim věnovat pozornost, když je příliš často varován, rezignuje. Pak funguje jediné: změnit žánr!

Ač jsou svobody v Evropě nahlodávány, není důvod podléhat skepsi. Člověk – schválně neříkám lidé – má všechno ve svých rukou.

Známý ekonom glosuje v rozhovoru vývoj v Evropě a mimojiné říká: „Hollande je slabší než Merkelová, protože teď rozhodují peníze, nikoliv politické ohledy. Francie už nemůže Berlín tak účinně vydírat za jeho provinění z druhé světové války a z Německa už začíná zaznívat: ‚Za svoje peníze chceme svoji muziku.‘“

Přesně před rokem jsem požádal o pomoc prostřednictvím hi-speed spirituální komunikační linky věhlasnou vědmu Anatému Novotrikovou. Tato mimořádná osobnost je sice běžně pokládána za fiktivní postavu z románu Dobrá znamení od Terryho Pratchetta, ale my ekonomové víme své.

Čínský způsob „manipulace“ úvěrového trhu jde proti srsti všem liberálním ekonomům. Zdá se ale, že svůj rozbujelý realitní sektor dokázali Číňané zchladit s mnohem menšími negativními následky, než se to svého času před krizí povedlo v USA. V čem bychom se tedy měli inspirovat?

Pokud jde o energetiku a česko-německé vztahy, největším problémem do budoucna není kupodivu dostavba Temelína, ale problémy spojené s přebytky německé elektřiny z obnovitelných zdrojů, které nárazově extrémně zatěžují českou přenosovou soustavu.

Polsko investovalo desítky miliard do vybudování rychlého železničního spojení s Německem. Teď však zjišťuje, že Němcům se do budování jejich části infrastruktury nechce. Bývalé východní Německo, se kterým Polsko sousedí, se totiž rychle vylidňuje.

Zastánce rozdělení eurozóny na sever a jih Hans-Olaf Henkel navrhuje řešení problémů eurozóny. Vedle odchodu čtyř nejbohatších zemí z měnové unie by Evropě podle něj pomohlo i rázné řešení obtíží finančního sektoru včetně rozsáhlé nacionalizace. Odmítá také tvrzení, že kancléřka Merkelová diktuje celé Evropě.

Rád bych se mýlil – ale je možné, že evropská bankovní krize bude trvat mnohem déle a bude mnohem dražší, než mnozí věří. Studujeme-li podrobněji vývoj japonské bankovní krize, najdeme vskutku znepokojující podobnosti.

Když se německá kancléřka vrátila z posledního summitu eurozóny, bylo jen otázkou času, kdy se strhne bouře a zda zasáhne německou vládnoucí elitu a její eurointegrační konsenzus. Poprvé to totiž vypadalo, že byla zatlačena triumvirátem Francie, Itálie a Španělska do kouta a záchranu eurozóny už neřídí podle svých, německých pravidel.

Česká ekonomika má řadu nepřátel: mrazy v zimě, horko v létě, krizi v eurozóně během celého roku. A teď navíc ještě lakomé majitele čerpacích stanic, kteří se snaží vyždímat ze svých zákazníků maximum.

Časopis Forbes zařadil německou kancléřku Merkelovou na čtvrté místo v žebříčku nejmocnějších lidí světa. V kategorii žen jí udělil dokonce zlatou medaili. Merkelová bezpochyby velkou moc má. Používá ji v něčem správně, ale jindy zase velmi špatně.