Své potřeby vnímej, protějšku naslouchej a soudruhu Husákovi vykej

Zuzana Keményová nechává na Universitas nahlédnout do fascinujícího světa psaní školních prací na zakázku. Zní tam přesvědčivé argumenty, proč hledat problém ve vzdělávacím systému, ne studentech a jejich ochotných ghostwriterech. Dodám k nim ještě editorskou zkušenost: běžně trvá několik let, než se autor nebo autorka po škole zbaví odporného jazyka plného paradigmat a diskursů a začne (zase) psát pro lidi. Míň seminárek, víc týmových projektů!

Proč je v české politice málo žen? Žen v české politice se na to vyptávala Saša Uhlová. A protože to vzala širokospektrálně od Zelených po ODS, čtení je to pestré – a přitom unisono tísnivé.

„Ženu je třeba dobýt – co s ní ale dál?“ Kde si i takoví vztahoví influenceři jako Leonard Cohen nebo Michel Houellebecq přestávají vědět rady, nastupuje Aneta Martínková a s pomocí písňových textů žen-muzikantek velmi trpělivě vysvětluje, že bez poslouchání druhého se s ním společná řeč hledá těžko.

Dobře se to doplňuje s rozhovorem o nevěře, který vedla Anna Urbanová s terapeutem Pavlem Ratajem. Jak to tak s dobrými texty na tohle téma bývá, i tenhle upírá pozornost na to okolo, co neslyšeli brouci na hotelu v Olomouci: „Když nebudu mít nasycené primární potřeby, partner se může třeba postavit na hlavu a já se stejně nebudu cítit spokojený, což pak zabíjí blízkost a vášeň.“

Tradičně vybírám jeden díl podcastu Kolaps, a to na moje oblíbené téma: normalizace a čím na ni polistopadový režim navázal. Historik Tomáš Vilímek sype jeden pozoruhodný detail za druhým, když mluví o kultuře stěžování ve východním bloku nebo o tom, jak řadoví soudruzi v dopisech funkcionářům tykali, jen Gustávu Husákovi vykali.

Anglicky

Ještě vztahy: Agnes Callardová píše o etice rozchodů. Je prý násilné a nemorální ze vztahu jen tak odejít, žádoucí je najít takovou formu koexistence, kterou dokážou přijmout obě strany. S tím nesouhlasím: spousta vztahů je tak toxických, že i pokus o hledání takového průniku může přinést víc zlého než dobrého, a haněná „svoboda odejít kdykoliv“ je paradoxně jednou z věcí, která drží dobré, vzájemně obohacující vztahy při sobě. Nicméně úvaha Callardové je o dost promyšlenější a inspirativnější než ta příšerná věta v Malém princi „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

Katherina Ebanová dala dohromady podařený longread o zkoumání původu viru SARS-CoV-2.

David Berreby upozorňuje na environmentální rozměr obezity.

Noah Smith dumá nad tím, jestli se Amerika nevrací k mentalitě nedostatku.

A nakonec z optimistické kapsy: Erik Brynjolfsson a Georgios Petropoulos vyhlížejí boom produktivity.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag