Tenkrát v Terezíně

• Datový tým Rozhlasu pokračuje ve skvělé analýze linií, po kterých se dělí (nebo nedělí) česká společnost, rozhovorem se sociologem Martinem Buchtíkem: „Jsou lidé, kteří zažili totalitní režim, k autoritářství obezřetnější?“ – „Souvislost s věkem tam je, ale právě opačná. Po silném vůdci volají spíše starší lidé.“
• Film, který mlčí– zatím top text o Nabarveném ptáčeti, které v něm Kamil Fila bystře porovnává nejenom s filmy, co naskočí každému.
• Architekt a urbanista Peter Bednár obšírně o parkování: „Parkovací místa samozřejmě levná nejsou, jsou naopak velmi drahá. Jen stavební náklady na libovolné místo jsou většinou výrazně vyšší než hodnota na nich zaparkovaného auta. Nikoho nenapadne, že by města měla rozdávat auta téměř zadarmo, ale v případě parkování platí představa, že každý má na ně nárok a povinností někoho jiného je místa poskytnout – zadarmo.“
• Dalibor Špok promlouvá do duše stávkujícím studentům. Trochu vláčné a možná jakoby malinko otcovské, ale má dva dobré postřehy: současní světoví lídři změny klimatu nezpůsobili, naopak je berou vážněji než jejich předchůdci, a stávkující by mohli přímo tlačit na ředitele škol, aby mmj. vyšli vstříc cyklistům nebo se přimluvili za zkrouhnutí masa v jídelně.
• Cesta Čapího hnízda k milionům– dobrá novinářská práce Adély Jelínkové.

Anglicky

• Terezínský deník Zuzany Justman. To není longread, to je román v malém. Přečíst. Fakt.
• Historik Yuval Noah Harari volá po novém, post-liberálním řádu, protože: „Humankind today faces three common problems that make a mockery of all national borders, and that can only be solved through global cooperation. These are nuclear war, climate change and technological disruption.“
• Slova, která zachraňují životy. Proč vyjednávači používají „speak“ a ne „talk“ a doktoři by se měli ptát na „is there something else“ místo „is there is anything else“.
• Příběh kalkulačky TI-84. Fascinující čtení o tom, jak veřejné školství prorostlo s byznysem.