- Jozef Levák. Slovenský „hrdina z náměstí Nebeského klidu“, který měl smůlu na tankistu. Pragmatičtější manželku, které po sobě nechal čtyři děti, nepotěšil: „Myslel si, že Rusy zastaví? Že se otočí a pojedou zpátky?“
- Autobiografii desetibojaře Tomáše Dvořáka už jste asi všichni četli, ale pro jistotu. Fascinující, jak si v sobě ve spoustě ohledů úspěšný člověk celý život nese, že zůstal necelou sekundu od úplného (přitom naprosto arbitrárního) vrcholu. (Soundtrack: Ghosts of My Life.)
- Porodní asistentko, utíkej – proč jsou porodní asistentky ne jednou, ale oběma nohama v kriminále: „Když se žena rozhodne při započetí svého porodu neodejít do zdravotnického zařízení a já od ní odejdu, čelím trestní odpovědnosti i občanskoprávní odpovědnosti, prohřešuji se i proti zákonu o zdravotních službách, v neposlední řadě čelím i vlastnímu etickému přesvědčení. A když u ženy zůstanu, čelím zase přestupkovému řízení.“
- Ve Lhotě to lidé bohužel nezvládli. Úplně přirozeně – příčetný komentář.
Anglicky
- Pokud si myslíte, že své potomky vystaví smrtelnému nebezpečí jen nezodpovědný blbec, nastudujte si starší článek Washington Post o rodičích, kterým umřely děti zapomenuté v autech.
- Mám takové pravidlo: co je na míň než 15 minut čtení (3000 slov), patří do newsletteru, co je delší, patří do výběru longreadů v papírovém Finmagu. Udělám výjimku. Na webu se povaluje málo tak pracně vyrešeršovaného a zneklidňujícího čtení, jako je text Nathaniela Riche o tom, že jsme mohli zastavit, ale nezastavili změny klimatu: Losing Earth: The Decade We Almost Stopped Climate Change. Je to na dvě až tři hodiny.
- Když už si budete dělat hezký večer, přidejte si loňský článek o deseti způsobech, kterými klimatická změna zabíjí.
- Naposled ke změnám klimatu: jak se stal z konce světa zabiják čtenosti a sledovanosti?
- Jeden z nejznámějších „kognitivních biasů“, averze ke ztrátám, možná neexistuje, anebo lépe řečeno není kognitivní bias, ale projev rozumu.
- Nový magazín Jacobite (neplést s Jacobin) má pozoruhodné krédo: „We’re not here to be the voice of anything. We’re interested in what happens in the ever-growing space where voice is irrelevant.“ Vyšla na něm třeba esej akceleracionisty Nicka Landa o psycho politice nebo konzervativní kritika intellectual dark webu (viz newsletter z 27. 7.).
