V 50. letech minulého století bylo kvůli vysílání rozhlasu v provozu jen několik vysílačů s vysokým výkonem. Jejich počet v posledních několika desetiletích vzrostl desetitisíckrát. Musíme ale uznat, že jejich výkon klesl. Jenže zas k vysílačům musíme připočítat další zařízení, která nás obklopují v domácnostech i na každém kroku po ulici. Jak moc nás elektromagnetické pole ovlivňuje a co znamená pro naše zdraví?
Už před třiceti lety si začali lidé především ve Skandinávii stěžovat na potíže, které označujeme jako elektromagnetická hypersenzibilita, zkráceně EHS. Podle subjektivních pocitů mají postižení docela běžné potíže, jako jsou bolesti hlavy, nespavost, celková slabost či poruchy paměti a soustředění. Pacienti, u nichž ale vliv EHS nebyl nikdy prokázán, mají navíc problémy se zrakem či různé vyrážky a další kožní onemocnění. Čas od času se výskyt těchto potíží epidemicky zvyšuje – většinou ale jen v souvislosti s probíráním této tematiky v médiích.
Něco málo vědy
O škodlivosti ionizujícího záření ví nebo by mělo vědět každé malé dítě. Patří sem především rentgenové záření a záření gama. Jiné je to se zářením neionizujícím. Jaká je situace u nás a lze se obtížím vyhnout třeba útěkem z měst do nedotčené přírody?
Elektromagnetické pole (EMP) je výsledkem působení elektrické a magnetické síly v prostoru. Pro ty, kteří se s touto zkratkovitou definicí nespokojí, můžeme doporučit studium speciální teorie relativity, protože všechno je daleko složitější, než se na první pohled může zdát. To ovšem neznamená, že o tomto fyzikálním poli obecně nic nevíme.
Dovedeme ho spolehlivě definovat hned šesti číselnými hodnotami (například intenzita elektrického pole, vlnová délka, hustota zářivého toku apod.). Elektromagnetické pole vyzařuje každé zapnuté elektrické zařízení, které spotřebovává elektrickou energii, a jeho intenzita a frekvence se liší podle principu, na kterém pracuje. Existuje široká paleta zdrojů – od slunečního světla přes mikrovlnky a mobily až po fény či obyčejné rozvody elektrické energie. Pro působení EMP na okolí se vžil populární, odborně však neakceptovaný termín elektrosmog, správněji elektromagnetické znečištění životního prostředí.
Citlivější než člověk
Pokud bychom se chtěli vyhnout vlivu EMP, a přitom se nevzdávat civilizace, budeme to mít těžké. Můžeme žít daleko od moderních vymožeností, a to, jestli opravdu trpíme elektromagnetickou hypersenzibilitou, zjistíme při první silnější sluneční erupci. S tou hypersenzibilitou to ale není vůbec jednoznačné. Intenzivnímu výzkumu vlivu EMP na člověka se věnuje řada vědeckých i pseudovědeckých organizací už od konce minulého století, přesto se však nepodařilo najít příčinný vztah mezi ním a proklamovanými příznaky EHS.
Například Světová zdravotnická organizace (WHO) systematicky sleduje a zpracovává vědecký výzkum na toto téma. Stejně tak je hodnotí Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP). Závěry zatím obavy rozptylují. Podle WHO jsou normy nastaveny hluboce pod bezpečnostní limity. Dokonce sami výrobci takových přístrojů dbají na to, aby hodnoty záření byly ještě nižší, než stanoví normy zdravotníků.
Vysvětlení je zcela jednoduché – nemohou si dovolit uvést do provozu cokoli, co by svým vyzařováním rušilo přístroje jiné. A musíme připustit, že elektronika je v této oblasti daleko citlivější než náš organismus.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
Je to jen fobie
Závěr, ke kterému tak v současnosti nutně musíme dojít, je ten, že elektromagnetickou hypersenzibilitu můžeme počítat k nemocem psychogenním, tedy mezi tzv. idiopatické (idiopatický – samostatně vzniklý, vzniklý z neznámé příčiny) environmentální intolerance. Tohle ovšem někomu, kdo příznaky EHS prokazatelně trpí, těžko pomůže a léčba je zcela na místě.
Příčinu je ale nutné hledat jinde, a to mezi fobiemi, konkrétně v úzkostném stavu a strachu z vlivu elektromagnetického pole. Už jsme zde psali o tom, že k pochopení jakéhokoli vlivu EMP je potřeba odborných znalostí. Nekorigované zmínky o tom, že při používání mobilního telefonu se může někomu začít „vařit“ hlava, připomínají povídku amerického humoristy Jamese Thurbera, v níž jeho maminka pobíhá po domě a do prázdných objímek šroubuje žárovky, aby z nich nevytékala elektřina, která by dům zaplavila.
Ano, škodlivé účinky mobilů nebyly nikdy vyvráceny, ale je snad jasné, že pregnantní důkaz neexistence nějakého jevu je v zásadě nemožný. Choroby psychogenního původu jsou ty, kdy se u osob, které jsou vystaveny stresující propagandě a které se domnívají, že jsou vystaveny stálému a „nebezpečnému“ vlivu elektromagnetických polí, vyvíjí nejprve neurčité subjektivní potíže a posléze typická EHS.
Významný podíl na vzniku choroby mají média a různá nátlaková sdružení. Těm v lecčem podléhají i politici. I minulá česká vláda vydala Nařízení o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Změť různých vzorečků a grafů však nikomu nepomůže. Terapeuticky účinná může být jen kognitivně-behaviorální terapie, při níž odborník vysvětlí skutečný efekt domněle rizikového faktoru a povede klienta, aby k řešení svých problémů přistupoval aktivně. Tedy aby přemýšlel.
Psáno pro Flowee.cz
