Líbí se mi. Líbí se mi i prodejní slogan Všechny hodinky ukazují čas, tyhle ho pomáhají nejlépe využít. Šéf Applu se při jejich představení smál oprávněně, když říkal, že většina konkurentů už sice chytré hodinky v nabídce dávno má, ale sorry, nikoho to nezajímá. Apple je prodat dokáže, stejně jako se mu to povedlo se zpočátku rozpačitě přijímanými tablety.
Časopis pro vás
Možná jste si tady před pár dny přečetli, že jsme kromě webu Finmag začali připravovat jeho speciální papírovou verzi s exkluzivními články. Některé z nich se zpožděním prosáknou na naše weby – tohle je právě jeden z nich – některé nikoli. Pokud by vás tištěný Finmag zajímal, předplaťte si ho.
Budoucí retro
Já si tuhle novinku od Applu nepořídím. Naopak jsem oprášil staré hodinky Swatch. Dlouho mi je nahrazoval mobil. Při každém pohledu na jeho displej jsem ale zahlédl i počet nových zpráv v mailu. Tak jsem je vyřídil. A pro jistotu zkouknul i jiné důležité věci. Jak často? Desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát za den? Netuším.
Chytré hodinky zkrátka přicházejí ve chvíli, kdy mám všeho toho cvrkotu na displejích po krk. Právě nad touhle dobrovolnou otročinou nejspíš budeme jednou nevěřícně kroutit hlavou: Jak jsme to žili – neustále na příjmu, roztěkaní, odsouzeni ke sdílení emočního naladění kohokoli, kdo se nás rozhodl kontaktovat? Jak jsme se mohli vzdát života v přítomnosti, vyměnit svou plnou pozornost za nesmyslnou dostupnost? Vždyť naše vědomí je to nejcennější, co máme! Možná právě chytré hodinky se stanou symbolem slepé uličky lidských potřeb a tužeb. Naši vnuci se budou smát, jak jsme si dokázali zaprasit hlavy.
Hodnota ticha
Jako milovník science fiction bych si ještě před pár lety myslel, že multifunkční zařízení na zápěstí je další krok na cestě k technologiím, které umožní komunikaci podobnou telepatii. Že tyhle technologie zaplaví a změní svět, stejně jako počítače a mobily.
Už si to nemyslím.
Lidé v budoucnu nebudou stále ve spojení pomocí chytrých technologií. Intenzivní komunikace nebude všudypřítomná, stane se doménou některých profesí. Jakkoli to dnes zní naivně, člověk se bude v následujících desetiletích a staletích stále víc zaměřovat na hodnotu a smysl vlastního života. Bude chtít být a prožívat. A k tomu potřebujete ticho a klid.
Znáte ten pocit zmaru, když se u počítače a s mobilem položeným vedle připravíte o celý den? Komunikujeme, čteme, bavíme se, poznáváme, zařizujeme, tvoříme… A večer někde zaslechneme, že venku byl mimořádně krásný den. Podobně nenápadně může proběhnout velká část života. Bez nás. Chybí nám nicnedělání. Chybí nám civění do blba na záchodě. Chybí nám nuda, která je živnou půdou nových myšlenek a nápadů.
