Muslimští strašáci versus názor odborníka: 1:0

Věděli jste, že Arabové představují jen jednu čtvrtinu všech muslimů? Že navzdory zkazkám o dobývání světa dělohami porodnost v řadě muslimských států klesá, v Íránu dokonce ze sedmi dětí na jednu matku na dvě? Že zákaz konzumace vepřového počítá s výjimkami v případě hladomoru, donucení nebo nevědomosti?

Pokud ne, nejste v tom sami: muslimští strašáci se nám tu přemnožili a arabista Bronislav Ostřanský a nakladatelství Academia proti nim příhodně vytáhli do boje. „Atlas muslimských strašáků má ambici alespoň trochu přispět k porozumění islámu a napomoci jeho obraz nahlédnout bez zkreslení. Pomoci mu tedy vystoupit z role temných mediálních hrozeb a stereotypů do polohy velkého světového náboženství, z něho vzešlo mnoho dobrého i zlého a které může být stejně dobře zdrojem obohacení či inspirace jako důvodem ke znepokojení.“

Jeden bod za dobrý úmysl. Druhý za to, že se kniha vyhýbá lakování narůžovo: zmiňuje perzekuci ateistů v některých muslimských zemích nebo to, že v Evropské unii získala azyl „řada islámských aktivistů, kteří byli ve svých původních domovech pronásledování pro svůj náboženský extremismus“. Tím se ale důvody ke chvále vyčerpávají.

Bronislav Ostřanský: Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z „mediálního islámu“ – vyšlo v nakladatelství Academia v říjnu 2014, 192 stran, 235 Kč. Autor článku obdržel od nakladatelství bezplatný recenzní výtisk.

Hodně religionistiky, málo kachen

První, menší slabinou dvousetstránkové brožury je nešťastně zvolený formát. Abecedně řazený slovníček by dával větší smysl, pokud by bylo hlavním cílem vyložit základní pojmy a představy islámu. Atlas se o to tedy nejspíš pokouší, protože hesla jako apokalyptika, mahdí, sunna nebo šaháda žádné mediální zkratky nevyvracejí. Jelikož jde ale o deklarovaný lexikon strašáků, dalo by se čekat, že čtenář od knihy nebude ani tak chtít vyložit význam slov, jako zkonfrontovat hrozivé konvičkovské zvěsti s realitou. Můžou muslimové lhát nevěřícím o svých úmyslech? A jak je to s tím dobýváním Evropy skrz dělohy? (Uklidňující) odpovědi se skrývají pod hesly taquíja a demografie a objevíte je tedy nejspíš jen při čtení od začátku do konce.

Praktičtější by bylo rozdělení obsahu do kapitol (historie islámu, slovníček základních pojmů, islám a gender, islám a politika…) nebo rozpitvání a ověření konkrétních výroků konkrétních aktivistů. Když jsme u toho: v knize s podtitulem Vybrané kapitoly z mediálního islámu nepochopitelně chybí přehled kachen oblíbených mezi islamofoby, třeba těch o legalizaci nekrofilie v Egyptě nebo o odstranění nekorektního vánočního stromu z Bruselu. Není to jediné, co chybí: heslům jako burka nebo niqáb by dost pomohly ilustrace. A v populární publikaci naopak nemají co pohledávat věty jako „přístupy požadující reinterpretaci náboženských pramenů obvykle nedokážou jednat v rámci zaběhlého diskurzu“.

Hodně názorů, málo informací

To by ale ještě nebylo to nejhorší. Druhé a větší minus jde za nešťastně nekonkrétním, povrchním obsahem. Ostřanský jako by neustále opakoval „Věřte mi, jsem arabista!“ Strašáky nevymítá ani tak nevyvratitelnými fakty, statistikami a podobně, jako spíš názorem odborníka. Názorem často neurčitým, ve stylu „ono je to složitější, než si myslíte“.

Chcete se dozvědět, jestli zvíře u rituální porážky trpí víc než v konvenčních jatkách? Máte smůlu: „To, co muslimská apologetika pokládá za humánní způsob porážky, naopak pro ochránce zvířat představuje trýznění.“ Zajímá vás, jestli měl Mohamed opravdu devítiletou manželku a zda to v jeho době bylo normální? „Potíže opakovaně způsobuje skutečnost, jsou-li mu přisuzovány ty vlastnosti, jež z muslimské perspektivy protiřečí výpovědi pramenů (tak obvykle muslimové odmítají poukazy na Prorokovu údajnou zvrácenost).“ Že film Bez dcerky neodejdu „ovlivnil západní představy o muslimech“ snad víme i bez Atlasu strašáků, od kterého bychom spíš čekali konkrétní výčet všeho, co je ve filmu zavádějící. A jak to je s halál certifikací: opravdu tím firmy platí islamistické bojovníky, nebo těch několik stovek dolarů víceméně pokryje administrativní náklady? Proč lidem něco osvětlit, když se jim můžete smát: „[T]ažení proti halálu, u nás občas vedené převážně na sociálních sítích, může mít někdy kuriózní projevy a konsekvence.“

Ostřanský přitom určitě neblafuje z neznalosti, prokazuje totiž velkou erudici, bohužel ale hlavně v momentech, kdy zrovna nebojuje se strašáky. Upřímně by mě zajímala komunikace mezi autorem a redakcí: jestli si umanutý akademik dupnul, že se v kupě lží a výmyslů vrtat prostě nebude, aby jim nedodal vážnost, anebo jestli bylo všem tak nějak jedno, jak bude celek vypadat a fungovat. Nakonec na tom ale stejně nesejde, nepočítá se cesta k výsledku, jen výsledek samotný. Skóre je k Atlasu nepříznivé: kniha pobije jen několik málo muslimských strašáků, převážně vyjmenovaných v úvodu recenze, zato vzbudí mnoho rozpaků nad promarněnými příležitostmi.

Úvodní snímek ChameleonsEye / Shutterstock.com