https://www.finmag.cz/firemni-kultura/264539-chcete-byt-dobri-hledejte-skrytou-ohavnost
Chcete být dobří? Hledejte skrytou ohavnost
Knihy Hany Librové nejsou jednoduché čtení, ať už obýváte modrou, nebo zelenou planetu. Nechají vás na pochybách, které přesáhnou jejich hlavní motiv: soužití s přírodou. To ale není výtka! Jde o běžný účinek dobré literatury.
Říkal jsem si, že si stojí knihy socioložky Hany Librové připomenout na konci roku už jen proto, že jsou věnovány lidem opouštějícím i s rodinami město a odcházejícím za vesnickým životem šetrným k přírodě. Tedy teoreticky čtení na kuráž pro ty, co míří ve svých předsevzetích kamsi směrem k “tolik nespěchat, míň konzumovat a koukat, aby tu po mě něco zbylo”.
Jenomže 16 a 7 let staré publikace Pestří a zelení a Vlažní a váhaví jsou víc než to. Ukazují, jak se posunulo myšlení lidí, u kterých se z různých důvodů (vždyť jsou pestří) pocit zodpovědnosti za osud světa vyvinul silněji než u ostatních - a taky jak se vlastně změnila česká společnost.
Co nás čeká za 20 let
Librová v roce 1992 vyzpovídala 70 vyznavačů dobrovolné skromnosti, ideálu “nezamýšleně vyplývajícího z orientace člověka k jiným než spotřebním hodnotám.” Tedy povětšinou mladé lidi, romanticky utíkající z měst na venkov, vážně či aspoň platonicky hledající cesty k potravinové i energetické soběstačnosti. Trkla mě nad tím jedna věc: podivíni roku 1992 se stali elitou roku 2010 - jinými slovy, Librová s předstihem popisuje české bobos. Byť jde o různé lidi, myšlenky se nemění.
Jak pestří a zelení ovlivnili českou vyšší a střední třídu - nebo v čem ji aspoň předběhli? Když foodblogger Cuketka před pár dny vyhlašoval největší gastronomické trendy roku 2010, nezapomněl zmínit farmářské trhy a kult lokálních potravin: “Kdyby mi někdo touhle dobou loni řekl, že budeme mít letos v Česku desítky nových farmářských trhů po celé zemi, asi bych si myslel, že blouzní ze supermarketových rajčat. A přesto – bác ho, o rok později, je to tu.”
A tak jsme se my, odrostlí začátkem 90. let na zamražených hranolkách a pizze, letos začali o sobotách potkávat u stánků zemědělců vrtajících se přes týden v hlíně kousek za Prahou nebo Brnem.
Pozvolně se proměňuje i identita muže: “Jeden z výraznějších typů našeho šetření, ekologický aktivista O.S., se rád přiznal, že má ženské záliby - rád vařím, aranžuju květiny, starám se o děti a tak,” píše Librová. Až na aranžování kytek to jsou ale v roce 2010 běžné mužské záliby; cynicky řečeno, pro ženy to je práce.
Uznávám, že poslední postřeh už zavání tím, že žiju v bublině - ale pozoruju kolem sebe i trend “méně utrácet za věci, více za zážitky”. Ostatně, všechny letos založené slevové servery jsou toho příznakem.
Trochu to taky svádí k myšlence, nakolik budoucí elity docení dnešní outsidery. Proměna deviací na trendy koneckonců nabírá na rychlosti - sdílené kanceláře už stačily okoukat některé principy od komunit squatterů a na šanghajské výstavě EXPO mohli návštěvníci obdivovat český streetart a graffiti vytvořený převážně lidmi ještě nedávno se skrývajícími pod kapucí noci.
Zlo možná zvítězí, ale zkus mu v tom nepomáhat
Druhá kniha, Vlažní a váhaví, povyšuje autorčinu práci na časosběrný dokument, který zachycuje neutuchající odhodlání “prvních pestrých a zelených”, ale taky kompromisy, ke kterým život na vesnici musel vést.
„Automobil měla v roce 1992 asi polovina z pestrých. Po deseti letech mají auto všichni, až na jedinou výjimku. A to i ti, kteří se v roce 1992 o automobilu vyjadřovali s despektem.“ Někteří zjistili, že na kole své rukodělné výrobky na trhy a do galerií prostě neodvezou, dobré důvody pro nákup měli i ostatní. Naopak v Německu přibývá příslušníků městské střední třídy, kteří se bez auta obejdou ne kvůli velkým ideálům, ale prostě proto, že to znamená levnější život bez zdlouhavého hledání parkovacího místa a čekání v kolonách.
Takhle paradoxně může vypadat snaha o život s minimální stopou v mnoha dalších případech. Librová víc než kterýkoliv jiný mně známý zástupce českého zeleného myšlení upozorňuje na fenomén, kterému se říká “skrytá ohavnost výrobků”. Zkrátka: pokud chcete udržet své svědomí čisté jako lilium, zapomeňte na to, že půjdete po myšlenkově nenáročné cestě.
Koupíte si tričko - a svým dílem tak zavdáte důvod k budování nových ropných vrtů. Nekoupíte si tričko - a šičky v Bangladéši budou bez práce. Zakousnete se do masa - ať už byl pašík bio, nebo ne, určitě by radši ještě pár let nořil rypáček do pomejí. Zakousnete se do výrobku ze soji - a přispějete tak k pěstování jednoho z největších likvidátorů deštných pralesů. Moderní energeticky úsporné domy nemají podstřešní prostory a z vrabců a rorýsů tak můžou časem udělat bezdomovce. A tak dál.
Knihy Hany Librové tedy nejsou jednoduché čtení, ať už obýváte modrou, nebo zelenou planetu. Nechají vás na pochybách, které přesáhnou rámec soužití s přírodou - docvakne vám, jaká fuška je nahlédnout pod blyštivý povrch všeho, co považujeme za správné.
Protože před silvestrem vyjde v knižním čtvrtku už jen taková kašpárkovská taškařice, popřejme si do nového roku, ať se nám daří objevovat tu “skrytou ohavnost výrobků” - a samozřejmě taky myšlenek a činů. Pateticky se rozlučme citátem Alexandra Solženicyna, kterým končí také Pestří a zelení: „Je možné, že zlo je nutné a že nakonec zvítězí, ale jednej tak, aby nezvítězilo skrze tebe a s tvojí pomocí.“
Myslete na to nejen, když se rozhodujete mezi vepřovou kotletou a tofu.
Hana Librová: Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Vydala Veronika a Hnutí Duha v roce 1994.
Hana Librová: Vlažní a váhaví. Vyšlo v nakladatelství Doplněk v roce 2003.
Foto: profimedia.cz
Související témata
Nejnovější podcasty