Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Babiš i Středula už mají nabito. Udrží Fiala protiinflační politiku?

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 31. 5. 2022 | 1 komentář | 12 129
Andrej BabišinflaceJosef StředulanázorodboryPetr Fiala

Odboroví předáci mají jasno: Pádivou inflaci porazíme zvyšováním mezd a platů. Tím bychom se ale mohli dostat do mzdově inflační spirály. Ustojí vláda tlak?

Babiš i Středula už mají nabito. Udrží Fiala protiinflační politiku?

Josef Středula má nabito. Volební kampaň může založit na líčení vlády jako party skrblíků.

Zdroj: Českomoravská konfederace odborových svazů

Odboráři žádají vyšší mzdy (v privátní sféře) a vyšší platy (ve veřejném sektoru). Vzhledem ke stoupajícím životním nákladům, zejména raketovému růstu cen elektřiny a fosilu, to má logiku.

Logický však není jejich požadavek, aby příjmy byly dorovnány o inflaci.

Teď záleží na kabinetu Petra Fialy, zda se mu podaří udržet protiinflační politiku. Další volby se totiž blíží.

Soudný člověk by měl pochopit, že za covidu a za války nemůže být líp, ba ani stejně dobře jako před třemi lety.

Sýčkové nebyli vyslyšeni

Zvykli jsme si, že naše země prosperovala. Trubkami ze Sibiře plynule protékaly levná ropa a levný plyn, trajekty vozily ještě levnější zboží z Číny.

Pravda, byli jsme varováni. Už americký prezident Ronald Reagan varoval západní Evropu před závislostí na sovětských uhlovodících a Bill Gates opakovaně upozorňoval na to, co mohou způsobit infekční patogeny.

Jenže „sýčkům“ jsme nenaslouchali. Nechtěli jsme slyšet chmurné prognózy o tom, že se globální idyla může rychle zhroutit. Právě to se stalo a opravdu ve vrchovaté míře. Z Číny se do celého světa rozletěly koronaviry a s nimi covid. K tomu Rusko vtrhlo na Ukrajinu a rozpoutalo tam válku.

Soudný člověk by měl pochopit, že za covidu, jehož důsledky ještě neodezněly, a za války, která může být delší a rozsáhlejší, než si dnes připouštíme, nemůže být líp, ba ani stejně dobře jako před třemi lety – před tím, než z východu přiletěly černé labutě.

Vývoj inflace v ČR

Dobře vskutku není. Vysoké ceny ropy i plynu, poruchy na trzích, nedostatek surovin a polotovarů – to vše v českých podmínkách okořeněné nedostatkem pracovních sil i rozmařilou platovou a sociální politikou minulých vlád – nám teď nadělilo pádivou inflaci, jednu z nejvyšších v Evropě.

Můžeme snad tuhle potvoru porazit vyššími mzdami a platy?

Dorovnání mezd a platů k inflaci problém pouze posune o kus dál – do bilance zaměstnavatelů a do rozpočtu státu.

A přece se točí!

Pokud by se naplnil požadavek odborů, aby kupní síla v nynější svízelné ekonomické situaci stoupala s rostoucími náklady, roztočili bychom inflační spirálu, přesněji mzdově inflační spirálu. Ona se patrně už točí – víc o tom budeme vědět příští týden v úterý, kdy má statistický úřad doručit data o růstu platů v prvním čtvrtletí roku.

Marian Jurecka
Úřad vlády ČR

Fialova vláda v pasti. Pomoc chudým naráží na její vlastní přesvědčení

Pomáhat v čase inflační a energetické krize přímo konkrétním lidem, kteří to životně potřebují, nebo pomoci všem, protože není čas rozebírat, kdo pomoc dostane, a kdo ne? Vláda Petra Fialy by byla pro první řešení, stále častěji se jí ale vnucuje to druhé. Bude k něčemu vznikající hybrid? Odpověď hledá v komentáři Petr Fischer.

Mzdově inflační spirála je popisována jako situace, kdy mzdy dohánějí ceny a ceny dohánějí mzdy – a tak pořád dokola, dokolečka, až si nikdo ani nevzpomene, co vlastně bylo dřív, zda inflační slepice nebo mzdové vejce.

Dorovnání mezd a platů k inflaci (jejich indexace) problém pouze posune o kus dál – do bilance zaměstnavatelů a do rozpočtu státu. Proto by odbory měly hledat rozumný kompromis a netlačit na pilu.

Pro firmy vyšší mzdy znamenají vyšší náklady, a tak zdražují své výrobky nebo služby. Ne všechny si to mohou dovolit, některé končí. Vláda se obdobně jako zaměstnavatelé ocitá pod tlakem, aby zvýšila platy ve veřejné sféře, a prohloubila tak schodek rozpočtu. Také jí stoupají náklady na důchody, které se valorizují v závislosti na růstu cen i reálných mezd a které dnes představují bezmála třetinu výdajů rozpočtu.

Za vlád „anoistů“ a sociálních demokratů se přitom příjmy ve veřejném sektoru zvyšovaly tempem, který v historii samostatného Česka nemá obdoby. Současně s tím se rozevíraly nůžky mezi příjmy v eráru a soukromé sféře.

Z dat Informačního systému o průměrném výdělku vyplývá, že loni průměrný plat porážel průměrnou mzdu o téměř pět tisíc, což představovalo víc než 12 procent. Ještě v roce 2016 přitom zaměstnanec veřejného sektoru v průměru pobíral „jen“ o necelá dvě procenta víc než v soukromé firmě.

Vláda se hlásí k protiinflační politice. Ocitá se však pod volebním tlakem.

Přiloží pod kotel?

Současná vláda ujišťuje, že nebude přikládat pod inflační kotel, zvyšovat platy a rozdávat plošné sociální bonusy jako minulé kabinety. Premiér Fiala tvrdí, že pomoc bude pouze adresná, že ji dostanou jen ti ohrožení. To zní rozumně.

Anketa

Měly by se mzdy a platy zvýšit o inflaci?

Jenže vlády zpravidla fungují od voleb k volbám. A v Česku, až na výjimky, jsou volby každý rok – loni jsme volili do sněmovny, a tak příjmy domácností bez ohledu na churavou ekonomiku vzrostly o 3,9 procenta. Letos máme volby komunální a pro strany je důležité mít své starosty v obcích. Zkraje příštího roku zase budou volby prezidentské a koalice bude chtít na Hradě vrchního velitele, který jí nebude házet klacky pod nohy.

Současná situace přitom nahrává Andreji Babišovi i Josefu Středulovi. U obou se dá předpokládat, že svou volební kampaň založí na líčení vlády jako party skrblíků, která dřepí na hromadě peněz a nechce je vydat lidem.

Vláda se hlásí k protiinflační politice. Ocitá se však pod volebním tlakem. Dá se snad spoléhat na to, že nepodlehne volebním sirénám?

Kam dál? Inflace na Finmagu:

Finmag na léto

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Jsem mizerný makléř,“ řekl Adéle Vopěnkové Prokop Svoboda. A tak místo aby prodával domy sám, vybudoval realitní kancelář, kde to ostatní dělají za něj. A výborně.

FIN. Dominik Stroukal dodá investorům naději po propadu trhů • V kanceláři šéfky České spořitelny • V hlavě lovce jednorožců Andreje Kisky ml. • Jakub Žofčák o byznysu s deskovými hrami • Robert Vlach o creator economy a podnikání s obsahem

MAG. Parkování zdarma je lidské právo. Co z pravičáka dělá soudruha • Nejbližší moře? Pět hodin jízdy. Se správným bourákem. Na ropu • Jako umami. V restauraci Jana Knedly umějí moderně míchat chuti i v české klasice • Kardiochirurg. Srdcař. A překvapivě dobrý spisovatel Josef Veselka

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.