Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Je třeba ukončit Snowdena

Web The Intercept vznikl v roce 2014. V první řadě měl publikovat poznatky z dat vynesených Edwardem Snowdenem z americké tajné služby NSA a data samotná zpřístupňovat dalším novinářům. Teď s touto prací v tichosti končí. Naprostá většina Snowdenova archivu přitom zůstala nevytěžena.

V půlce dubna byl na ekvádorské ambasádě v Londýně zadržen britskou policií šéf WikiLeaks Julian Assange. Ať už bude vydán do USA, které ho chtějí soudit za zveřejnění dat od whistleblowerky Chelsea Manningové (Bradleyho Manninga), nebo ne, jeho zatčení symbolicky ukončuje jednu éru.

Zatímco zatčení Assange se věnovala většina světových médií, podobné pozornosti se nedostalo dění okolo jiného podobně významného úniku tajných dat. Těch, která v roce 2013 vynesl Edward Snowden. Přitom věci, které se kolem nich dějí, jsou jak zajímavé, tak důležité.

Líp než WikiLeaks

V roce 2013, když Edward Snowden přemýšlel, co udělá s balíkem informací, které postahoval v Národní bezpečnostní agentuře (NSA), byl Assange už zaseklý na ekvádorské ambasádě a jeho reputace byla značně pošramocená. To byl jeden z důvodů, proč se Snowden rozhodl data nezveřejňovat přes Assangeovy WikiLeaks.

Když pár let předtím WikiLeaks ve spolupráci s několika tradičními medii vydaly data o amerických válkách získané od Chelsea Manningové, dočkaly se kritiky, že zveřejnily nedostatečně zredigovaná data a mohly tak ohrozit bezpečnost například amerických informátorů v Afghánistánu.

Edward Joseph Snowden

Edward Snowden

Bývalý zaměstnanec CIA, který v roce 2013 z americké kontrarozvědky National Security Agency vynesl a částečně zveřejnil značné množství přísně tajných informací. Ty se týkaly masivního sledování telefonické a elektronické komunikace, které americké tajné služby prováděly (provádějí) po celém světě u milionů lidí včetně významných státníků. Rozsah dokumentů, které má Snowden k dispozici, není známý, podle odhadů je ale obrovský.

Na základě některých dokumentů vyšly články v Guardianu, Spiegelu, Washington Post, New York Times, Le Monde a dalších novinách. Ve Spojených státech je Snowden stíhaný za krádež státního majetku a za špionáž. Nyní je v azylu v Rusku. Získat ho chtěl v Jižní Americe, ale cestou do Ekvádoru uvízl na moskevském letišti, když USA zastavily platnost jeho pasu.

V roce 2014 o něm vznikl dokumentární film Citizenfour a v roce 2016 Snowden.

Kresba: Onsemeliot, licence CC

Studie pořízená americkým ministerstvem obrany sice uvádí, že leak Chelsea Manningové nepoškodil národní bezpečnost Spojených států a že se v souvislosti s ním neprokázala žádná újma kterémukoli ze zmíněných informátorů. Přesto ale konstatuje, že jejich ohrožení bylo možné. Obava tedy byla do jisté míry oprávněná.

Snowden se proto v roce 2013 obrátil na dokumentaristku Lauru Poitrasovou a jejím prostřednictvím i na novináře Glenna Greenwalda. Měli mu pomoct oslovit různá média a data probrat, aby se zjištění z nich zveřejňovala zodpovědněji než v případě WikiLeaks.

Greenwald a Poitrasová jsou spolu se Snowdenem pravděpodobně jediní lidé, kteří kdy měli přístup k odcizeným datům v jejich úplnosti.

Miliardář se postará

Snowden měl tedy obavu, aby z dokumentů nebylo zveřejněno příliš. Vypadá to ale, že to dopadlo obráceně: ven se dostalo málo. Do dnešního dne byla podle odhadů různými způsoby zveřejněna zjištění jen asi z desetiny dokumentů, které Snowden z NSA vynesl. Anonymní zdroj z americké kontrarozvědky dokonce loni odhadoval, že zveřejněno bylo pouhé procento z nich. A to číslo se pravděpodobně alespoň nějakou dobu nezvýší.

Předplať Finmag...

... a toč jako mistr!

Soutěž pro nové předplatitele Finmagu

Lukáš Svoboda, mistr světa v čepování píva

Lukáš Svoboda

Každý, kdo si v období 13.–26. května předplatí Finmag na rok nebo déle, je ve slosování o účast v Pivním týmování s Lukášem Svobodou, mistrem světa v čepování piva a spoluzakladatelem pivovaru Dva kohouti. Osm výherců!

Po krátké šokující úvodní salvě článků, které vyšly především ve spolupráci s britským deníkem The Guardian a americkým Washington Postem oznámili Greenwald a Poitrasová, že zakládají vlastní mediální organizaci. Společnost First Look Media (FLM) „pro ně“ ale na podzim roku 2013 založil Pierre Omidyar, zakladatel eBaye a miliardář. Ten také přislíbil 250 milionů dolarů na její financování. Poitrasová, Greenwald a jejich kolega Jeremy Scahill pak pod hlavičkou FLM založili web The Intercept. Ten primárně sloužil jako publikační základna pro texty „vytěžené“ ze Snowdenových dat, měl se ale postupně stát webem pro konfrontační angažovanou žurnalistiku a obecně záchytným stanovištěm pro další potenciální whistleblowery.

Intercept zřídil archiv obstarávaný výzkumným týmem, který měl Snowdenova data prosévat a zprostředkovávat přístup partnerským novinářům. V posledních několika letech se už příliš nových zjištění neobjevilo v žádných médiích včetně samotného Interceptu, což vzbuzovalo kritiku a podezření zasvěcených novinářů.  Není divu vzhledem k tomu, že americký sledovací aparát nepodstoupil od Snowdenova leaku žádnou podstatnou reformu.

Zájmy v konfliktu

Když si srovnáte okolnosti, zní to celé ironicky.

V roce 2009 Pierre Omidyar píše na Twitter, že média by neměla vydávat ukradené dokumenty, že by naopak měla pomoci dopadnout ty, kteří je odcizili:

Podstatnější ale je Omidyarův střet zájmů. Jeho PayPal, v té době dceřinka eBaye, se nedlouho před Snowdenovým leakem účastnil digitální blokády WikiLeaks, která kontroverzní organizaci znesnadnila přístup k financím. A především – sledovací praktiky NSA jsou do značné míry když ne možné, tedy minimálně snazší díky ochotné spolupráci velkých firem ze Silicon Valley. Není vůbec nepředstavitelné, že v dokumentech, které Snowden vynesl, jsou i nějaké, které se týkají spolupráce eBaye a PayPalu s úřady. Zaměstnáním jediných dvou lidí, kteří mají přístup ke Snowdenovým datům v plném rozsahu dostal Omidyar do potenciálního střetu zájmů především sebe, ale také novináře samotné.

„Vzhledem ke své historii by Omidyar měl být posledním člověkem na světě, kterému by měl být Snowdenův archiv svěřen. Především kvůli dalším whistleblowerům z NSA, kteří tvrdí, že Snowdenovy dokumenty dosvědčují partnerství a kooperaci PayPalu a NSA,“ napsal letos v březnu Andrew Kreig na svém webu Justice Integrity Project.

Když ale vznikal Intercept, snad v šoku a rozhořčení nad obsahem toho, co ze Snowdenova leaku bylo zveřejněno, tyhle pochybnosti tak trochu zapadly. Výjimkou byla varování několika málo novinářů, například Marka Amese, který v té době psal pro technologický web Pando.

Zavíráme!

V půlce letošního března se šéfredaktorka Interceptu Betsy Reedová rozhodla s konečnou platností archiv Snowdenových dokumentů uzavřít. Radikální krok odůvodnila nedostatkem financí.

Proti uzavření archivu se vymezila Laura Poitrasová, podle které je argumentace rozpočtem nesmyslná: udržování archivu dokumentů a zmíněného výzkumného týmu představovalo přibližně procento a půl rozpočtu organizace. Je přitom pravda, že v jiných ohledech – například na výplatách svých autorů – Intercept rozhodně ani na americké poměry nešetří.

Poitrasová se o uzavření archivu dozvěděla až ex post, stejně jako Snowden – tomu to telefonovala právě ona. S posledním z původní trojky, Glennem Greenwaldem, který na rozdíl od Poitrasové v Interceptu stále pracuje, vedení společnosti uzavření archivu konzultovalo. Nadšený asi nebyl, podle Poitrasové si stěžoval především na možné poškození obrazu Interceptu a sebe samotného v očích veřejnosti. Přesto byl právě on pověřen tím, aby zprávu veřejnosti prostřednictvím Twitteru sdělil a vysvětloval.

Příliš velká zátěž?

Je těžké odhadovat, co se může schovávat v 90 nebo 99 nevydaných procentech Snowdenova leaku. Právě proto je znepokojivé, když si ho de facto privatizuje magnát s vlastními zájmy a s vazbami na tentýž státní aparát, na jehož prohřešky Snowden upozorňoval. Mezi těmito vazbami je například Omidyarovo propojení na oblíbený „soft-power“ nástroj americké vlády, agenturu USAID. V součinnosti s USAID Omidyar například pomáhal financovat protijanukovyčovské projekty na Ukrajině.

I za Baracka Obamy šla administrativa tvrdě po whistleblowerech. Od Trumpova příchodu do Bílého domu se to ale ještě vyostřilo. A zatímco u Obamy měl Pierre Omidyar privilegované postavení, na Trumpa vazby nemá, naopak je s ním spíš na válečné stezce. Novinář Tom Shorrock na webu Washington Babylontvrdí, že za Trumpa se z držení Snowdenova archivu mohla pro Omidyara a jeho globální investice stát až příliš velká zátěž. Rozhodnutí archiv uzavřít má možná čistě byznysový důvod – ale jde o něco jiného než o úsporu pár set tisíc dolarů z rozpočtu The Intercept.

Koho to zajímá?

Glenn Greenwald v prohlášení, ve kterém vysvětluje a obhajuje zavření archivu, ujišťuje veřejnost, že sám nadále hodlá spolupracovat s experty a zveřejňovat další materiály. Zdůrazňuje, že on sám i Poitrasová (ta ale na rozdíl od něj s uzavřením archivu ostře nesouhlasí) mají všechna data k dispozici. Jako by se tedy nic moc nedělo. Nejde to ale dohromady s vizí, o které mluvil v roce 2014 – totiž že Intercept zřídí jakousi „čítárnu“, ve které umožní i novinářům z jiných médií prosévat Snowdenovy dokumenty.

Je tu ovšem jedna otázka: stáli by o to dnes novináři? Greenwald poukazuje, že značnou část dokumentů měly a mají k dispozici i mnohé velké redakce, ale že s nimi dávno nepracují.

Není to přitom tak dávno, co byl Snowden, z jehož zjištění velká část světa oněměla hrůzou, štvaný jako nepřítel číslo jedna. Čím to, že příběh, který poutal pozornost a probouzel noční můry, postupně vyšuměl?

Z čerstvého Finmagu

Finmag předplatné

Rozhovor čísla: sládek Adam Matuška a výčepní Lukáš Svoboda. O pivních výpravách po světě i o novém podniku Dva kohouti.

Bio Kamila Fily: o sexappealu filmových fembotek, androidek a gynoidek.

Popekonomie Petra Houdka: jak se sicilská cosa nostra zrodila z kurdějí.

Jiří Hovorka o pádu českého textilního průmyslu. Vojtěch Boháč přímo z místa: o zvláštních vztazích na rusko-čínské hranici. Táňa Zabloudilová o zhoubné touze po dokonalém pořádku.


Co tě nezabije, to tě posílí

Stejně tak těžko říct, co si o věci myslí Edward Snowden. Sám se zatím k uzavření archivu nevyjádřil. Sotva ale může být spokojen s politickou změnou, kterou jeho někdejší čin přinesl. Nepřinesl totiž žádnou. Únik informací otřásl představivostí půlky světa, americkým národně bezpečnostním aparátem ale nepohnul ani o píď.

Aniž bych chtěl zlehčovat jeho postavení, částečně si za to Snowden může sám. Nejvíc jeho věrohodnost poškodilo, když jeho útěk skončil v putinovském Rusku. To není dobrý předpoklad pro kritiku amerických bezpečnostních služeb. K dobru mu budiž přičteno, že Rusko evidentně nemělo být jeho finální destinací. Narozdíl od počátku svého pobytu v zemi už Kremlu neslouží tak ochotně jako propagandistická zbraň, občas dokonce ruskou vládu opatrně kritizuje.

V NSA se každopádně v principu nic nezměnilo, naopak nové zákony upevnily legalitu sledovacího aparátu. Z tohoto pohledu Snowden se svou krádeží tajných dokumentů naprosto selhal. Ale není v tom sám. „Nic nezaručuje,“ psal už v roce 2013 Mark Ames, „že leaky povedou k pozitivní změně. Samo o sobě na nich není nic transformativního, alespoň bez širšího politického hnutí, které by změny protlačovalo.“

Aktuální dění okolo webu Intercept je jenom další ze série nešťastných událostí, týkajících se Snowdenova leaku. Snowden sám samozřejmě za počínání klíčových osob First Look Media nemůže. Většiny zmíněných problému by se ale šlo vyvarovat, kdyby se Snowden poučil ze zkušeností svých předchůdců a víc přemýšlel o tom, co se bude dít po zveřejnění. Jak může aktivizovat americkou veřejnost a dosáhnout skutečné změny. Po šesti letech možná už nezbývá než doufat v nového whistleblowera, který se své role zhostí svědomitěji.

Úvodní obrázek: Z Ruska se Edward Snowden jen tak nedostane. Přesto bývá hostem na mnoha akcích na Západě. Na snímku hovoří na 34. Chaos Communication Congresu v Lipsku. V prosinci 2017 fotografoval Sebastian Willnow/dpa-Zentralbild/dpa/Profimedia

Matěj  Schneider

Matěj Schneider

Redaktor Radia Wave a publicista. Na Wavu několik let vedl technologickou rubriku Děrné štítky, momentálně připravuje komentáře v rubrice Ucho. Převážně o americké politice píše pro A2larm nebo Aktuálně, občas pro Český rozhlas... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK