Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Do čela evropské vlády míří bavorský úředník Manfred Weber

S Jeanem-Claudem Junckerem si Evropská unie vyzkoušela, jaké to je mít v čele Evropské komise politika. Teď se radši vrátí k úředníkovi.

Dosavadní Evropská komise se asi nejvíc podobala tomu, co by bylo možné považovat za evropskou vládu. Měla v čele mnohonásobného lucemburského premiéra a – vzdor „velikosti“ jeho země – výrazného evropského politika Jeana-Clauda Junckera. Junckerova komise byla také za mnoho posledních let asi nejpolitičtější z eurokomisí; sama přicházela s návrhy řešení různých problémů, které Evropskou unii trápí.

Těžko asi říct, jak moc k tomu přispěl Brusel, ale Evropské unii se v posledních letech hospodářsky nebývale daří: podařilo se zvládnout dluhovou krizi nejen v Portugalsku a Irsku, ale i v Řecku, tlakem na globální koncerny si Unie udělala pořádek v hospodářské soutěži a získala i peníze do rozpočtu svého i členských zemí. Nových směrnicí bylo o čtvrtinu méně, než dělal průměr posledních dekád.

Politický propadák politické vlády

Z politického hlediska je tu ale jeden zásadní problém: odchod Velké Británie. Situaci nepodcenili jen britští konzervativci premiéra Davida Camerona, ale také unijní státy a Evropská komise v čele s Junckerem. Nedovedli najít způsob, jak Británii pro Unii zachránit. Cameron po referendu, které vyvolal, rezignoval, Juncker nikoli.

Propadákem se ukázaly být i Evropskou komisí navržené migrační kvóty, které Viktor Orbán, Miloš Zeman a další visegrádští politici zhysterizovali, jako by šlo o klíčovou otázku evropské politiky několika posledních let.

A v neposlední řadě je tu zatím většinou neúspěšná snaha Evropské komise o dohled nad dodržováním demokratických principů v Polsku a Maďarsku.

„Politická“ vláda Unie se z politického pohledu zkrátka neosvědčila. Členské státy zařadily zpátečku a heslo „méně Bruselu“ se ujalo nejen ve Varšavě nebo Praze, ale i mnoha dalších zemích Unie. Snad s výjimkou Francie, kde Emmanuel Macron vyhrál na podpoře Evropské unie prezidentské volby.

Frakce Europarlamentu

  • Evropská lidová strana (EPP)
    217 poslanců, z toho 7 českých (KDU-ČSL a TOP 09 a Starostové)
  • Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D)
    189 poslanců, z toho čtyři čeští (ČSSD)
  • Evropští konzervativci a reformisté (ECR)
    74 poslanců, z toho dva čeští (ODS)
  • Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)
    68 poslanců, z toho čtyři čeští (ANO 2011 a dva nezávislí [zvolení za ANO 2011])
  • Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE/NGL)
    52 poslanců, z toho 3 čeští (KSČM)
  • Zelení – Evropská svobodná aliance
    51 poslanců
  • Evropa svobody a přímé demokracie
    45 poslanců, z toho jeden český (SSO)
  • Evropa národů a svobody
    37 poslanců
  • Nezařazení
    18 poslanců

Ten, který uhrál Orbána

Méně Bruselu znamená návrat k víc úřednické a míň politické vládě. Na takový typ šéfa Evropské komise je ideálním kandidátem Manfred Weber, místopředseda bavorských křesťanských sociálů a současný šéf Evropské lidové strany. Evropští lidovci zůstanou i díky Weberovi i po jarních evropských volbách zřejmě nejsilnější stranou Evropského parlamentu. Je proto pravděpodobné, že Weber, kterého Evropská lidová strana (EPP) ve čtvrtek drtivou většinou (i hlasy KDU-ČSL a TOP 09) potvrdila jako svého celoevropského lídra a kandidáta na šéfa Evropské komise, se jejím šéfem skutečně i stane.

Šestačtyřicetiletý Weber, který drtivou většinu své politické dráhy po roce 2000 strávil v Evropském parlamentu, nemá žádné exekutivní zkušenosti, ale diplomatických schopností má na rozdávání. Jeho největším úspěchem je udržení Fideszu Viktora Orbána v řadách Evropské lidové strany – a zároveň tvrdá kritika Budapešti za nedodržování demokracie. „Chci stavět mosty, to je jedno z mých hlavních poselství. Nechci lidi dělit na špatné a dobré Evropany,“ řekl ostatně Weber v Helsinkách. Díky tomu, že se Orbán nepřidal k populistickým protiunijním silám kolem Macronovy neúspěšné soupeřky Marine Le Penové a šéfa italské Ligy a ministra vnitra Mattea Salviniho, má Evropská lidová strana šanci, že v unijních volbách své pozici udrží.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Nakonec jsem si řekl: Jindro, co blbneš? Přece nemůžeš dělat šéfredaktora novin, které vlastní politik. Babišovi jsem napsal že by to nedělalo dobrotu. Rozhovor s Jindřichem Šídlem.


Žánr, který se Česku příčí v krku: Těžko vysvětlovat voliči ODS ve středních letech, proč si člen Wu-Tang Clanu kdysi zajel vyzvednout potravinové lístky limuzínou a že to někdo považuje za užitečný aktivismus. Táňa Zabloudilová o rapu.


Máme přijmout syrské sirotky z uprchlických táborů v Libanonu? Jestli tam nějací jsou, zjišťovala na místě Markéta Kutilová. Výsledek? Nedostatkové zboží.


Nové rozdání karet

Dosavadní největší soupeři lidovců, socialisté, sice postavili jako svého evropského lídra do jarních voleb daleko charismatičtějšího místopředsedu Evropské komise Nizozemce Franse Timmermanse, ale vzhledem k celoevropskému pádu popularity to sociálním demokratům nepomůže.

S daleko větší pozorností se očekává, jak uspějí liberálové ve spojení s Emmanuelem Macronem. Ti se teoreticky mohou stát významnější silou než socialisté. Paradoxní je, že součástí tohoto uskupení zůstane zřejmě i ANO Andreje Babiše. Babiš je ale přitom asi takový evropský liberál a federalista, jako je Orbán demokrat a evropský lidovec.

Ale úplně největší výzvou je souboj všech tří těchto proevropských uskupení s extremistickým blokem Le Penové, Salviniho a dalších, jako je německá Aliance pro Německo nebo rakouští Svobodní. Z parlamentu také odejdou britští konzervativci, což udělá z dnes silné euroskeptické frakce s účastí české ODS slabé skupení.

Na rozdíl od předchozích evropských voleb ale nemá Weber ani po své nominaci za Evropskou lidovou stranu vůbec nic jisté. Většině unijních států by jeho úřednický, nekonfliktní typ v čele Evropské komise vyhovoval. Jenže je tu jeden velký handicap. Ve Weberovi by stanul v čele „unijní vlády“ Němec. Pravda, teprve druhý za šest desítek let, ale mnoha Evropanům se to pořád ještě nemusí líbit. I proto Weber tak rád a často zdůrazňuje, že je v prvním řadě Bavor…

Autor je redaktor Deníku
Autor úvodní fotografie: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 12. 11. 2018 09:57

Já uvažování a mluvu těchto etatistů a eurosocanů nechápu.

Co znamená: "Junckerova komise byla také za mnoho posledních let asi nejpolitičtější z eurokomisí. Sama přicházela s návrhy řešení různých problémů, které Evropskou unii trápí."?

Kdo je ta paní Evropská Unie? Co ji trápí? Nebo je tím myšleno, že něco trápilo evropské byrokraty a bylo potřeba jim pomoci? Nebo je tím dokonce myšleno, že něco trápilo (i ty nedobrovolné) občany EU a že jim Juncker nějak pomohl? Třeba mně? Nebo mojí tetičce? Nevím o tom - ostatně jak by mohl Juncker vědět, co moji tetičku trápí?
Takže jsou tím myšleni ty eurobyrokrati - pak to asi dává smysl a už víme, jak palatospeak chápat.

+20
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK