Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Fotbal potřebuje víc anarchie a míň peněz

Nejpopulárnější sport patří lidem a ne finančníkům, tvrdí autoři knihy Fotbal a aktivismus fanoušků.

Dorothy Sayersová nás učí, že vražda potřebuje reklamu. Fotbal o reklamu nouzi zjevně nemá, o čemž svědčí fakt, že Evropská unie platí projekt Football Research in Enlarged Europe. Projekt sdružuje, jak nejspíše sami tušíte, vědce přes fotbal.

Když si nějaké odvětví lidské činnosti může vydržovat samostatný výzkumný ústav (i když nepřímo přes Brusel), jistě si nevede špatně. Co by za to daly jiné profese, třebas se na rozdíl od fotbalistů-teoretiků zabývají něčím užitečným – nenajdete však nic jako řekněme Mezinárodní obuvnický kongres nebo Institut experimentální instalatérie.

Je libo trochu anarchie?

A to je špatně! Fotbal potřebuje reformu směrem k anarchii, aby nebyl tak zpropadeně výdělečný, argumentují trochu kontraintuitivně autoři Bora García (španělský antropolog přes fotbal a otec ligového fotbalisty) a Čen Ťin-ming (profesor politologie na Hongkongské baptistické univerzitě). Dali dohromady jeden z letošních výstupů projektu, pozoruhodnou knihu s názvem Fotbal a aktivismus fanoušků. Tvrdí v ní, že fotbal patří masám a je třeba jej zbavit vlivu „peněžních zájmů“.

Borja García a Jinming Zheng (eds.). Football and Supporter Activism in Europe: Whose Game is it? V roce 2018 vydal institut Football Research in an Enlarged Europe. 42,74 libry (verze pro Kindle)

Kniha to ilustruje na příkladech, kdy fanoušci vyrvali svůj milovaný klub ze spárů finančníků a řídí ho sami. O většině těch klubů jste zřejmě nikdy neslyšeli, protože – inu, protože fanoušci je vyrvali ze spárů finančníků a řídí je sami. Máme tu anglický Northampton Town, který takhle fandové osvobodili v roce 1992. Je tu United of Manchester, který vedou pravověrní příznivci Manchesteru United, nespokojení s tím, že peníze vládnou jejich klubu, tak mají svůj pravověrný trucklub. Pro domácí ukázku můžeme zaskočit do pražských Vršovic – tamní Bohemians vlastní družstvo, tvořené fanoušky.

Autoři zmiňují i další příklady. Uvádějí, že fanoušci de iure vlastní Real Madrid a Barcelonu, dva z nejbohatších klubů světa. Takzvaní socios vytvořili sdružení, která rozhodují o důležitých věcech. Jen pro doplnění: Barcelonu vlastní 177 000 socios, v Realu Madrid může být společníků 55 tisíc. Oba kluby přitom mají dlouhou čekací listinu zájemců o členství. V Německu je vlastnictví klubů ze zákona rozloženo mezi členy klubu, tedy víceméně mezi držitele permanentek. Kniha popisuje také chorvatskou vzpouru fanoušků, kteří dokázali zvrátit připravované rozhodnutí fotbalové asociace drasticky omezit v domácí ligové soutěži prodej lístků příznivcům hostujících týmů.

Další čtení na flowee.cz

Co se stane, když dáme internetové bublině přednost před odborníkem

Co se stane, když dáme internetové bublině přednost před odborníkem

Minulý týden jsem se rozhodla, že si dobrovolně nechám rozdrásat obličej, potřít si ho...více

Výživu novorozeňat kazí rodiče a marketing

Výživu novorozeňat kazí rodiče a marketing

Na začátku 20. století pediatři moc dobře věděli, co děti potřebují jíst. Kladli matkám...více

Rozhovor: I dítě z dětského domova dokáže vystudovat a normálně žít. Navzdory úřadům

Rozhovor: I dítě z dětského domova dokáže vystudovat a normálně žít. Navzdory úřadům

Michal Ďorď určitě nesplňuje onu typickou stereotypní představu o romském klukovi z „děcáku“....více

Zdroj: Logo Flowee

Lipská výjimka

Kniha však trochu bizarně říká A, aniž zmínila B. Tím je, bože mě netrestej, regulatorní rámec. Němci mají zákon, kterým omezují vůli soukromých vlastníků špičkových klubů. Není ten zákon dokonalý, jak je vidět na příkladu klubu z Lipska, kde se novopečený majitel Dietrich Mateschitz a jeho Red Bull výhradně díky bezedné pokladně během sedmi let prokopali z ekvivalentu české 1. A třídy mezi smetánku v Lize mistrů. Ale zhruba to funguje a Němci jsou s tím spokojeni, jak je vidět z návštěv: nikde na světě nechodí na fotbal tolik lidí jako na bundesligu.

Německo nefunguje ve vzduchoprázdnu. Mezinárodní fotbalové pořádky jsou de facto dané Evropskou unií (protože 90 procent špičkového fotbalu se soustředí právě tam). A Unie rozhodla, že fotbal je byznys a fotbalista zaměstnanec, nazdar; eurokrat nevidí formální rozdíl mezi levým křídlem a uzenářem-opékačem či účetním referentem. A protože pravidla pro firmy ve všech oborech jsou stejná, velcí sílí a malí slábnou. Chammurapi to tak nechtěl, ale co naděláte s neviditelnou rukou trhu.

Leckomu se to líbí, jak je vidět z neustále rostoucích cen televizních práv na vrcholné soutěže. Leckomu se to nelíbí, protože řekněme to ubírá na komunitní funkci té zábavy. Kniha se však tak či onak spokojila s formulováním požadavku větší moci fanoušků. Jinak fotbal propadne autokracii, jak to ve své recenzi napsal list Financial Times.

ČERSTVÝ FINMAG

Finmag předplatné

Šéfredaktor doporučuje: Dobrý pedagog vysvětlí průšvih českého vysokého školství tak, že porozumí i žák základní školy. Na pomoc si Tomáš Fürst bere ožungry z Horní Suché.


Kašpárek doporučuje: Na hodinách informatiky děti formátují text ve Wordu. Kdo je naučí to opravdu podstatné? Silvie Zeman a Klára Štouračová a kurzy IT gramotnosti makeITtoday.


Redakční vegetarián doporučuje: Neřízená střela řezník Fanda Kšána vás naučí milovat masožravého bližního svého. Jestli ne, nemáte rádi lidi. A kdo nemá rád lidi, nemá rád zvířata.


Konec impérií

Nebo je to obráceně a fotbal se autokracii vzdaluje, jak napsal tentýž list (byť jiný autor) o několik dnů později. Svoji hypotézu dokládá vývojem v londýnském klubu Arsenal, českému čtenáři důvěrně známém i díky působení českých hráčů.

V klubu po 22 let vládl Francouz Arsène Wenger. V Česku by se mu říkalo trenér, kdežto v Anglii měl titul manažera. Ten rozdíl není náhodný. Zatímco český trenér rozhoduje, kdo bude hrát na levém křídle a kdo zůstane doma, anglický manažer má důležité slovo ve veškerém dění v klubu včetně investic do přestupů (což je stále významnější součást úspěchu). „L’équipe, c’est moi!“ – Tým jsem já! – jste už viděli Wengera vyřknout; v ostatních anglických klubech to chodí podobně.

Nebo donedávna chodilo. Wengerův nástupce, Španěl Unai Emery, už je jen „hlavní kouč“. Stejnou funkci má polovina klubů anglické Premier League. O někdejším postavení sira Alexe Fergusona v konkurenčním Manchesteru United si současný trenér, Portugalec José Mourinho, může nechat jen zdát. Postava všemocného vládce klubu, jakým býval Ferguson nebo Wenger, patří minulosti. Vítejte v demokratičtější fotbalové budoucnosti.

Je možné, aby fotbal a výkon moci měly vztah tak bezbřeze komplikovaný, že by obě protichůdné teze – fotbal ve spárech autokratů a fotbalová demokratizace – byly pravdivé zároveň? Nebo je prostě obojí výrazem skutečnosti, že to, co začalo jako zábava, dostalo zřetelně korporátní charakter se všemi jeho rysy, odosobněním počínaje a dělbou specializovaných manažerských odpovědností konče? Pak se těšme, protože zanedlouho bude i on potřebovat reklamu jako každá jiná vražda.

Psáno pro Flowee

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK