Konec a začátek knihy

Knihkupectví, jak je známe, jsou odsouzena k záhubě, protože výdělky řady z nich se postupně překlopily z kladné nuly do záporné. A s pravidelnou ztrátou samozřejmě nelze žít dlouhodobě, zvlášť trpíte-li nedostatkem kapitálu, nemůžete lákat zákazníky na dramatické slevy a ztrátu hradit z prodeje jiného zboží a nevidíte světlo na konci tunelu.

Knihkupectví vymírají jednak v důsledku přechodu na e-knihy (elektronizaci přitom nemusejí nutně prodělat všechny papírové knihy, stačí jen takové množství, které vychýlí jazýček vah na druhou stranu) a jednak proto, že výběr a nákup knih přes internet je o tolik snazší. Zkusí-li kamenné knihkupectví nabízet všechny dostupné knihy a prodávat je levně a rychle, má předem prohráno.

Také knihovny se sotva drží na nohou, zejména protože řadu z nich vytěsnila alternativní zábava – nejprve videopůjčovny, dnes již překonané, později streamovací služby.

Do moře tištěných knih se noří méně a méně lidí a knihovny budou muset chtě nechtě přestat to moře zásobovat drahým zbožím, o něž není valný zájem.

Tradiční nakladatel je svázán kulturním poutem s knihkupcem. To knihkupec je jeho zákazník, nikoli vy, čtenáři (zkoušeli jste někdy volat na zákaznickou linku knižního nakladatelství?). V důsledku postupného zániku knihkupectví a skutečnosti, že otevřená forma e-knihy odměňuje jednotlivce a dynamické malé podniky, řada tradičních nakladatelů zjistí, že jejich služby již nemají takovou hodnotu jako kdysi.

Plné soustředění na knihu je anachronismus. Jakmile se e-knihy přesunuly z Kindlu na iPad, kouzlo čtenářského zážitku ohrozila možnost („jen na minutku“) zkontrolovat e-mail, poklábosit s přáteli nebo napsat esemesku.

Čtení pro radost z velké míry zardousily čtyři generace bídného školství. Naši učitelé, kteří knihu používali jako domácí úkol a trest, nás vychovali k tomu, že už se na čtení zkrátka netěšíme. Kolikrát mi řekl známý: „Komu čest, tomu čest, tvou novou knihu jsem dočetl až do konce.“ Tipl bych si, že takový Laurence Fishburne podobnou reakci na svůj nový film ještě neslyšel. Pirátství na trhu s e-knihami není vážný problém, protože většině lidí krádež knih nestojí za to.

Domácí knihovnička (mnohdy přes celou stěnu) je dnes zaprášenějším a méně prestižním kusem nábytku než dříve. To, jaké knihy člověk vlastní a zná, má dnes na jeho společenský statut mnohem menší vliv než kdykoli za posledních pět století. Taková knihovnička rovněž nabízela vzájemná srovnání a rozličné možnosti a vnukla vám nápad, zrovna když jste to potřebovali. Před deseti pokoleními byly knihy výsadou bohatých a vzdělaných. Dnes jsou k dispozici zdarma u odpadních kontejnerů.

Nový zlatý věk

Odpovídající podmíněný reflex časem uvadne. Dříve jste zašli do knihkupectví, tichého, civilizovaného, respektovaného skleníku idejí. Osoba stejné krevní skupiny vám doporučila knihu, zabalila ji a vzala si od vás překvapivě malou částku. Vrátili jste se domů, uvelebili jste v křesle na pět, šest nebo třicet hodin a ponořili se do nového světa či nového světonázoru. A pak jste svou knihu – produkt, který vydrží třeba sto let bez jakékoli dodatečné technologie – půjčili příteli nebo ji založili na příslušné místo v knihovničce. Váš mozek se naučil otevřenosti k cizím myšlenkám a úctě k samotné knize, protože všechny prvky knižního ekosystému, od autora, který strávil psaním své knihy rok, přes redaktora, který ji vypiloval, až po designéra obálky a tiskaře a knihkupce, vytvořily společně tuto podobu čtenářského zážitku.

Žádná z těchto změn nemůže sama o sobě pohřbít tak úctyhodný nosič informací a základní kámen kultury, jakým je tištěná kniha. Ale všechny najednou? Tenhle sloupek píšu ve vlaku plném vzdělaných středostavovských pasažérů obou pohlaví a rozličné etnické příslušnosti (neboli až donedávna tradičních zákazníků knihkupectví). Při zběžném pohledu vidím 40 lidí, přičemž 34 z nich používá elektronické zařízení, dva spí a přesně jedna osoba čte tištěnou knihu.

Ano, vstupujeme do nového zlatého věku knihy, ve kterém jsou knihy a e-knihy hojnější a čtenější než kdy dříve. Ne, knihy ze světa nezmizí, stejně jako z něj nikdy nezmizely gramodesky (v našem malém městě zrovna otevřel nový obchod s gramodeskami). Vzdejte se však, prosím, naděje, že se některý z výše uvedených prvků ještě kdy vrátí v plné síle.

Dopouštím se snad těmito řádky zrady na svých soukmenovcích? Netvrdím, že bychom měli knižní ekosystém vystrčit ze dveří, jen vás nabádám, abyste příliš neplýtvali silami na jeho záchranu. Zaprvé je to předem prohraná bitva, ale hlavně máme na dosah mnohem větší příležitosti.

Před dvaceti lety jsem si vyzkoušel web a mávl nad ním rukou. Prohlásil jsem, že je to laciná imitace systému Prodigy, která je pomalejší a nelze ji zpeněžit. Jednak mi zkrátka chyběla představivost. Ale hlavně: chtěl jsem, aby Prodigy (které jsem používal) pokračovalo dál, jakož i obchodní model, kterému jsem rozuměl. Kvůli své aroganci jsem propásl příležitost využít přednosti zcela nového média.

Obávám se, že naše kulturní a obchodní vazby na tištěné knihy a způsob jejich distribuce nám zakrývají oči před alternativami.

Ano, nejsem přehnaný pesimista, neboť jsme tištěné knihy vyměnili za pár báječných alternativ (a taky pár slepých uliček). Přiznám se ale, že po pěti stech letech, kdy na tvorbě, vydávání, distribuci a skladování tištěných knih vyrostlo hned několik průmyslových odvětví, mě přepadá řádná nostalgie.

Svůj sloupek jsem nazval „Konec a začátek knihy“, nikoli pouze konec. Lidstvo, jak je jeho zvykem, obléká starý produkt do nového kabátu. Vždycky budeme potřebovat ideje. A ideje potřebují svůj nosič. Vymysleli jsme přehršel nových způsobů přenosu informací a je teď na nás, abychom kolem nich vybudovali nový ekosystém.

Z autorova blogu pro Finmag přeložil Aleš Drobek