Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

První politický kompas vánočních filmů

Televize vychovává. A o svátcích jí vaše ratolesti dají víc než kdy jindy. Čím si vychovat malého Klause a čím Špidlu?

Jaké štěstí mají lidé s jasným pohledem na svět! Na volební kalkulačce pohodlně najdou prezidentského kandidáta s co největším ideovým průnikem. Dík ePortálu či Britským listům nemusí při čtení zpráv opustit svou názorovou bublinu. A sociálním sítě jim vyfiltrují vše krom příspěvků od jim podobných, nehledajících a nepochybujících.

Ale co děti? Proboha, myslel někdo na chudáky děti? Zapnete jim o svátcích televizi v nevhodný čas – a může do nich zasít semínko ekofeminismu, nebo naopak bezskrupulózního podnikání. Proto jsme si dali tu práci a vytvořili první český politický kompas vánočních filmů.

Jak jsme počítali

Vydolovat ze Šíleně smutné princezny postoj k otázce veřejnoprávních médií by žádalo symbolického analytika třídy Umberta Eca. Proto jsme plnohodnotný politický kompas upravili, aby lépe sedl na televizní pohádky a další vánoční žánry.

Naší verzi kompasu nechybí dvě tradiční osy. Na té ekonomické se snímky pohybují zleva doprava od těch nejvíc propagujících centrálně řízenou ekonomiku po ty nejvíc protržní. Klíčů bylo pět: Je ve filmu stát znázorněn jako nástroj šíření dobra, nebo zdroj útlaku? Souzní příběh s myšlenkou, že „kdyby se každý postaral sám o sebe, bylo by postaráno o všechny“? Bojuje dílo proti majetkovým nerovnostem, nebo je nechává bez komentáře? Je práce zobrazena jako prostředek zušlechtění člověka? A nakonec, propaguje film volný pohyb osob a kapitálu mezi státy?

Čím výš jsou snímky na svislé ose, tím víc straní autoritářskému vládnutí. Čím níž, tím jsou liberálnější. U všech filmů nás zajímalo, jestli v nich občané mají právo mluvit do chodu státu, jestli ukazují tvrdé tresty za zločiny, staví se kriticky k náboženství a církvi, reprodukují tradiční role mužů a žen a zda je příběh postaven na zásadě, že „blaho vlasti jest nejvyšším zákonem“.

Jak to dopadlo

Podle očekávání jsou tradiční české pohádky spíš doleva a liberální, americké rodinné filmy zas doprava a konzervativní. Na druhou stranu ale některá zjištění překvapí. České filmy z 50. let varují před centralizací moci a například Krakonoš a lyžníci napadá ochranářskou ekonomiku, když straní „pašířům“ a naznačuje, že by se v pohraničí žilo lépe nebýt celníků.

Bodování i celkové výsledky si můžete prohlédnout v tabulce, kde jsou u filmu vypsané i časy promítání (díky tv.sms.cz). Lepší obrázek si uděláte z grafu:

 

Pokud chcete ze svých dítek vychovat průrazné kapitalisty, ctící tradiční rodinné hodnoty, měli jste jim 23. prosince v 13.05 na Prima Family Sám doma. Těm odrostlejším prospějí Prázdniny v Římě na Boží hod večer. V žádném případě byste ani příští rok neměli rodinu nechat sledovat Císařova pekaře a Pekařova císaře: Werich vám během dvou a půl hodin zvládne domů nasadit malého eurokomisaře pro sociální záležitosti a zaměstnanost. Levicoví rodiče to mají v tomto světě vážně jednodušší: pekaře Matěje a spol. média nasadila přes svátky hned čtyřikrát, stačí tedy náhodně zapnout televizi.

Semínko liberalismu ve vaší drobotině zasejí Karlík a továrna na čokoládu a Šíleně smutná princezna.

Chcete dětem raději ukázat, proč by znovu měla vládnout pevná ruka dělnické třídy? Princezna se zlatou hvězdou navláká myší kožíšek každý rok, letos se jí to povedlo dvakrát: na Štědrý den a ve čtvrtek 27., pokaždé na ČT1.

Výtvarné zpracování kompasu MaComix

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 vede web Finmag.cz a edituje tištěný Finmag. Každý pátek posílá... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Daniel | 28. 12. 2012 19:23

Kinematografie je všeobecně nasáklá komouši a naprostá většina filmů je levičácká propaganda. Etatismus, kolektivismus, kulturní marxismus a další sajrajt. Díky Bohu za čestné výjimky, jako je skvělý film Tak mě někdy napadá (Sometimes a Great Notion, USA, 1970). Hezký postoj ke státní moci mají také hrdinové filmu Legenda o vášni, zejména hlava rodiny ztvárněná Anthony Hopkinsem (fuck government).
Český film má svá specifika. V+W je kolektivistická indoktrinace non plus ultra. Starší české pohádky jsou samozřejmě poplatné režimu, ve kterém vznikly a dětem jsou škodlivé. Je v nich ale možno najít světlé momenty. Například v Pyšné princezně je realisticky popsáno jak funguje výběr daní a veřejné finance.
Dovolil bych si ale doporučit pohádku Tajemství staré bambitky. Daně z hlíny a otevřeného okna znějí velmi aktuálně, i to co se s nimi potom dělo. Celkově jde o trefnou obžalobu vlády profesionální politicko-úřednické třídy jako protiváhy dědičné monarchii. Alespoň taková je moje interpretace. I moje děti ji mají rády a berou si z ní správná ponaučení.
Pokazit se moc nedá klasickými Disneyovkami. Dobrou protiváhou všudypřítomnému agresívnímu ateismu jsou například Letopisy Narnie.
Nejlepší je ovšem spolehnout se na domácí produkci. Dětem jsem často vyprávěl pohádku o Třech zlatých vlasech děda Vševěda, kde tři království jsou postiženy pohromami: první neúrodou, druhé suchem a třetí je na tom nejhůře – tam mají vysoké daně. Děti také potřebují kladné modelové hrdiny, například Rumcajse – renegáta, který žije v lese a neplatí daně.

+1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK