Finanční vzdělávání do škol patří. Musí být ale praktické

Vy máte na své základní a střední škole speciální předmět zaměřený na finanční gramotnost?

Samostatný předmět ne, to by úplně nedávalo smysl. Jdeme na to jinak. Prolínáme finanční gramotnost do více předmětů, například matematiky, občanské nauky, ale třeba i do zeměpisu. Zkrátka chceme, aby se děti učily rozumět tomu, jak zacházet s penězi, v souvislostech, aby chápaly kontext a aby se teorie pokaždé spojovala s praktickým příkladem nebo návodem.

To všechno se plánuje na celý školní rok dopředu?

Přesně tak. Náš školní vzdělávací plán je postaven tak, abychom nenásilně promítali finanční gramotnost do všech předmětů, kde může být nosným tématem. Naší základní filozofií je poskytovat informace a poznatky v souvislostech, nikoliv izolovaně, „po předmětech“. I finanční gramotnost musí žáci a studenti vstřebávat jakoby mimoděk. Finanční gramotnost přece není předmět, ale praktický návod k odpovědnému životu. Proto všechno, co jim kolem peněz vysvětlujeme, mají vnímat přirozeně, abychom podněcovali jejich pozornost, zájem a otázky. A na ty pak dávali odpovědi a k nim i příklady.

S čím by se tedy měly děti seznámit konkrétně?

Vezmu to trochu oklikou. Aby člověk obstál ve společnosti, potřebuje znát ohledně financí celou řadu věcí. Chceme proto, aby se děti prakticky orientovaly v základních principech finančních toků a vůbec v tom, jak zacházet s penězi s rozmyslem. Aby věděly, že získávají sice příjmy, ale část z nich se musí odvádět formou daní, a také proč je to tak zařízeno. Aby rozuměly tomu, co je potřebné a co zbytné, protože jen pak můžou hospodařit s rezervou. Aby věděly, že si nemůžu půjčovat a pak „vytloukat“ starý dluh dluhem novým. Aby znaly pojmy, jako je dluhová spirála či inflace. O tom se učí ve společenskovědních předmětech. Ale z určitého úhlu pohledu také v matematice. V zeměpise s nimi zase učitel mluví třeba o hospodaření států s penězi a podobně. Na střední škole už je to více odborné, probíráme základy účetnictví a ekonomie. A jdeme docela do hloubky. Jedno ale platí ve všech případech a to je důraz na slovo: prakticky.

Vratislav Nejedlý

Zdroj: Královské školy

Pracoval jako PR manažer Anglo-německé obchodní akademie. Tak se dostal ke školství dostal a rozhodl se v oboru i podnikat. V roce 2011 založil Královskou mateřskou školu, později také Královskou základní školu, obě s dvojjazyčnou, česko-anglickou výukou. Je zakladatelem Educa Fund SICAV, což je první fond kvalifikovaných investorů, který investuje do znalostního rozvoje mládeže.

V praxi to tedy vypadá jak?

Na základní škole mají žáci například imaginární rodinu s určitým zadaným rozpočtem na měsíc. A musí s ním nakládat tak, aby v rámci 30 dnů dokázali s penězi vyjít. Snažíme se, aby si uvědomili, jaké všechny výdaje domácnost potřebuje zaplatit, kolik jim zůstává, jak si vytvářet rezervu, aby měli stranou finance na nenadálé výdaje a aby si uvědomili, zda jim něco zůstane na zbytné věci, jako je třeba dovolená. Aby se zkrátka naučili kriticky myslet o tom, jak s penězi zacházet.

A výsledek?

Děti velmi často doslova s úžasem koukají, co všechno rodiče platí a kolik to stojí. Do určité míry to překvapení připisuji i skutečnosti, že dnes bohužel děti žijí v určité bublině sociálních sítí, kde je obraz života hodně zkreslený. Takový střet s realitou, byť v rámci imaginární rodiny během školního vyučování, je pro ně poučením. Dokud ty věci neuvidí napřímo, tak si je moc neumí představit.

A co na střední škole?

Tam pro studenty mimo jiné chystáme imaginární firmu, v níž budou hospodařit. Díky moderním technologiím lze všechno nasimulovat opravdu věrohodně a do detailů. Studenti si firmu vytvoří od základů včetně designu produktů, personálního nastavení či vizuálů firmy. Druhá linie pak bude ta finanční, tedy účetnictví firmy, bankovní úvěry a další. Pokud jde o osobní finance, měli by se seznámit třeba s možnostmi, jak investovat, s cennými papíry nebo pochopit fungování burzovních obchodů. Považuji to za důležité pro jejich profesní i osobní život.

K tomu ale bezpochyby potřebujete stejně „naladěné“ učitele…

Ano, přesně o to se snažíme. Bez podobně smýšlejících učitelů by to samozřejmě nešlo. Devízou jsou v tomto směru učitelé, kteří k nám přicházejí z byznysové praxe, a můžou tedy dětem předávat i reálné ekonomické zkušenosti. Máme takové na základní i střední škole. A snažíme se jít v tomto směru ještě dál.

Můžete být konkrétnější?

Na semináře k nám docházejí přednášet učitelé z Vysoké školy ekonomické v Praze, kteří studenty seznamují s tou akademickou částí ekonomiky, financemi. A oslovujeme také lidi z různých firem. Snažíme se studenty propojovat s odborníky, kteří jim teorii převedou do praxe. Jsou jak z finančního sektoru, tak z výrobních oborů.

Mají žáci a studenti možnost nahlédnout i přímo do firem?

Ano, už jsme měli děti ve firmách. V jedné větší je vedoucí manažeři firmy provedli jednotlivými odbory, aby si dokázaly představit, co práce v konkrétním oboru či na určité pozici obnáší. Návštěva firmy, kde mají možnost nahlédnout tak trochu pod pokličku, probudí v dětech větší zájem. Jen poznáním praxe, reality aspoň maličko ztratí naivní představy a fantazírování, které znají z Instagramu a dalších sociálních sítí. Tam vidí hlavně pozlátko.

Jak ověřujete, jestli děti látku zaměřenou na finanční gramotnost pochopily, zda se něco naučily?

Zpětnou vazbu získáváme při návštěvách odborníků nebo při zmíněných seminářích. Ty jsou interaktivní, děti se do nich strašně rády a hodně zapojují. A tam vidíme, jestli tomu, co je učíme, rozumějí a zda umí potřebné znalosti promítnout do praktických dotazů.

Využily děti někdy svoje zkušenosti i v praxi? Víte o něčem takovém?

Jedna ukázka finanční gramotnosti v praxi by tu byla. Děti si vypočítaly, kolik škola získá na školném a usoudily, že je dost bohatá na to, aby jim pořídila sportovní vybavení, po kterém toužily. Výpočty jim sice úplně neseděly, protože výdajovou část – co všechno škola platí a potřebuje – si ještě nedokážou úplně představit, ale mě to i tak potěšilo. Fakt, že se o těchto věcech snaží přemýšlet, je určitě dobrou vizitkou toho, k čemu je vedeme. Takže to sportovní vybavení dostaly.

Zvlášť střední školy se dnes začínají víc zaměřovat na praxe. Jak to máte vy?

To je náš směr. Jsem propojený s majiteli či vedením mnoha firem napřímo a domlouváme s nimi pro naše studenty praxe. Považuji za dobré, když se studenti do firem dostanou ještě před tím, než dojdou k maturitě. A zajímavé to může být i pro firmy, které naším studentům takovou praxi umožní. Dokážou totiž rozpoznat talenty, najít tak třeba své potenciální budoucí zaměstnance. Máme v tomto směru výbornou zkušenost z IT, na které se naše školy také hodně soustředí.

Mělo by být finanční vzdělávání ve vzdělávacích plánech škol řešené intenzivněji? Ptám se záměrně obecně…

Rozhodně by bylo dobré ho „tlačit“ do roviny praktických vědomostí. Nejen dětem odvykládat nějakou teorii. A měla by to být otázka všech škol, soukromých i státních. Uznávám, že to nemusí být vůbec jednoduché. Školy ve velkých městech, zvláště v Praze, mají v tomto směru výhodu. Působí tam hodně firem, bank, jsou tam vysoké školy. Takže je zde větší šance, více možností si takovou spolupráci domluvit. Pro menší školy mimo veliká regionální centra to asi může být složitější. Přitom třeba v regionech, kde je relativně menší nabídka práce, kde je pro mladé lidi těžší najít uplatnění a jsou tam i nižší výdělky, by mohly být základy finanční gramotnosti aspoň šancí, jak se v životě o něco snadněji posunout někam dál.

Text je součástí komerční části projektu Investiční kompas, ve kterém partneři představují svoje tipy, jak žít doslova bohatší život.

Zdroj: peníze.cz