Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Svět nám nepadá na hlavu

Lidi milujou špatné zprávy. Média o téhle naší slabosti vědí a rozvíjejí ji, servírují nám utrpení a strach. Dlouhodobé, pomalé, pozitivní trendy se do zpráv nedostanou a nepovídáme si o nich o pauze v kuchyňce. A tak si pěstujeme pokroucené vnímání reality, ve kterém nám připadá, že se světem to jde od desíti k pěti.

V knize Skeptický ekolog, která mi vyšla v roce 2001, jsem poukázal na to, že svět se v mnoha ohledech zlepšuje. Tenkrát to bylo skoro kacířství – popíral jsem několik zažitých, populárních omylů, třeba že docházejí přírodní zdroje, že při nestále rostoucím počtu obyvatel zbývá na každého méně jídla nebo že vzduch a voda jsou čím dál špinavější.

Po pečlivém prověření dat se každý z těchhle tehdy obecně uznávaných pochmurných scénářů ukázal jako nafouknutý. Přestože jsou zásoby ryb kvůli neregulovanému lovu prakticky vyčerpané, můžeme si dneska dopřát rybu častěji než kdykoli předtím. Díky rozkvětu akvakultury. Obavy, že Země přichází o své lesy zase tak nějak přehlížejí fakt, že země, které bohatnou, své zalesnění naopak zvyšují.

Od doby, kdy jsem knihu psal, je na tom svět podle mnoha důležitých ukazatelů ještě líp. Jsme svědky pokračujícího významného snižování dětské úmrtnosti a podvýživy, dosáhli jsme skvělého pokroku na cestě k vymýcení obrny, spalniček, malárie i negramotnosti.

Co je doma, to se taky počítá

Některé z důvodů, proč je líp, pochopíme, když se podíváme blíž na environmentální problém, který má na svědomí nejvíc mrtvých: na znečištění vzduchu. Jak se svět rozvíjel, počet úmrtí kvůli špinavému vzduchu dramaticky klesal a tenhle trend pravděpodobně bude trvat, i když pohled na některé z čínských měst pod příkrovem smogu může vyvolávat opačný dojem. Ve skutečnosti totiž asi desetkrát znečištěnější vzduch než kdekoli v ulicích Pekingu najdete v domácnostech většiny chudých lidí. Pokud jde o životní prostředí, je pro člověka skutečně nejzávažnější problém znečištěný vzduch. Ale vzduch uvnitř jejich obydlí, kde si ho sami kazí, když pro vaření a vytápění používají nedokonalá paliva jako dřevo nebo trus. Což dělají, protože jsou chudí.

Víc než 90 procent všech úmrtí v důsledku znečištění vzduchu připadalo v roce 1900 na znečištění vzduchu v budovách. Hospodářský rozvoj sice přinesl větší znečištění ovzduší, zároveň se ale snižovalo znečištění vzduchu ve vnitřních prostorách. Úbytek chudoby šel ruku v ruce se čtyřnásobným poklesem celosvětové úmrtnosti kvůli znečištění vzduchu. Přesto dodnes víc lidí umírá kvůli špatnému vzduchu v budovách než venku. Ačkoliv v Číně došlo k výraznému zhoršení obsahu nečistot ve venkovním vzduchu, i tam platí, že úbytek chudoby vyústil v celkově nižší riziko úmrtí v důsledku znečištění vzduchu. A jak země bohatnou, můžou si dovolit regulovat a potlačovat i znečištění ovzduší venku.

Lomborg v Česku

Náš rozhovor

„Pokud se nám podaří přesměrovat jedno procento českých veřejných peněz a tohle procento přinese desetinásobek v budoucnu, pomůžeme vám z dvanácti zbytečně utracených miliard udělat 120 miliard příjmů,“ tvrdí Bjørn Lomborg v rozhovoru pro Finmag:

Jak zabránit plýtvání z českého státního rozpočtu

Co funguje

Před dvěma sty lety téměř všichni lidé na planetě žili v bídě, jen úzká elita v přepychu. Dnes za méně než 1,90 dolaru na den (ekvivalent jednoho dolaru v roce 1985) žije pouhých 9,1 procenta populace čili necelých 700 milionů lidí. Jen za posledních dvacet let se podíl osob žijících v krajní chudobě snížil téměř na polovinu. Uvědomuje si to ale jen hrstka z nás. Nadace Gapminder provedla v Británii průzkum a zjistila, že o úbytku chudoby je přesvědčeno jen desetina lidí. V Jižní Africe a ve Švédsku je víc těch, kdo mají za to, že krajní chudoba vzrostla na dvojnásobek, než těch, kdo si správně myslí, že výrazně poklesla.

Jak v rychlém pokroku pokračovat? Vyzkoušeli jsme už řadu dobře míněných politických intervencí, takže máme údaje za desítky let, co se osvědčilo a co ne.

Do druhé kategorie se mohou propadnout i propracované nápady předních světových myslitelů. Ambiciózní koncept Vesniček tisíciletí měl podle zakladatele Jeffreyho D. Sachse vyvolat souběžný pokrok na několika frontách a přinést „významné výsledky během tří let a možná rychleji“. Studie britského ministerstva pro mezinárodní rozvoj ale dokládá, že vesničky měly „mírně pozitivní dopady“ a „celkově malý vliv na chudobu“.

Konstruktivnější je zaměřit se na to, co funguje. Globální analýza rozvojových cílů, již pro Kodaňský konsenzus vypracovala skupina nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, ukázala, kde posílené financování dokáže přinést nejvíc. Dospěli k závěru, že lepší přístup k antikoncepci a službám plánování rodiny by vedl ke snížení mateřské a dětské úmrtnosti a také by skrze demografickou dividendu posílil hospodářský růst.

Obdobně výzkum hodnotící nejlepší rozvojové politiky pro Haiti zjistil, že zaměření pozornosti na zlepšení výživy pomocí obohacené mouky by proměnilo zdraví malých dětí a vyústilo v celoživotní přínosy.

Další výzkum Kodaňského konsensu naznačuje, že transformačních účinků by dosáhlo rozšíření elektronických platforem pro zadávání veřejných zakázek. Může se zdát, že s ohledem na snižování chudoby je to okrajové, ale není. Rozvojové země vynaloží v průměru polovinu svých rozpočtů na veřejné zakázky; možnost transparentně soutěžit by mohla snížit ztráty způsobené korupcí.

Není to pouhá spekulace. Případová studie z Bangladéše, který ročně utratí ve veřejných zakázkách přes devět miliard dolarů, zjistila, že pilotní elektronické zadávání zakázek na jediném ministerstvu snížilo ceny o 12 procent, takže zbylo víc peněz pro další důležité rozpočtové priority. Výzkum ukazuje, že rozšíření digitálních zakázek na celý vládní sektor by ušetřilo 670 milionů dolarů ročně – dost na posílení ročních zdravotnických výdajů o zhruba 50 procent. Bangladéšská vláda teď na tomhle rozšíření urychleně pracuje.

Bohatství je lék

Nejmocnější zbraní v boji proti chudobě je ta, která nás dostala tam, kde jsme dnes: široce založený hospodářský růst. Jen čínský růstový spurt za posledních 30 let vyzvedl nad hranici chudoby bezprecedentních 680 milionů lidí.

Globální dohoda o volném obchodu – například úspěšné završení váznoucího rozvojového kola z Dauhá – by zbavila chudoby dalších 160 milionů lidí. Skepse k volnému obchodu poškozuje ty nejchudší na světě. Nesilnější pozornosti se sice dostává jiným politikám USA a tweetům prezidenta Donalda Trumpa, ale ta největší tragédie je možná právě odklon americké vlády od volného obchodu.

Úspěch lidstva při snižování chudoby je výkon, jehož mimořádnost jsme ochotni připustit jen velice zdráhavě. Musíme si dávat pozor, abychom neztratili ze zřetele, díky čemu jsme dospěli tak daleko – a co opravňuje k naději na ještě lepší budoucnost. 

Pro Finmag z angličtiny přeložil David Daduč. Copyright: Project Syndicate, 2018. www.project-syndicate.org

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg

Bjørn Lomborg je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a hostujícím profesorem Kodaňské školy obchodu. Proslavil se knihou Skeptický ekolog, ve které poukazoval na to, že většina drahých opatření, která mají vést ke zpomalení... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK