Trampoty černého zlata

V roce 2008 dosáhla ropa svého cenového maxima. Jeden barel stál téměř 150 dolarů. Venezuelský diktátor Hugo Chavez tehdy společně s bankou Goldman Sachs předpověděl, že černé zlato brzy překoná psychologickou hranici 200 dolarů za barel. Nestalo se. Ropa místo toho spadla až na 35 dolarů za barel.

Zatímco Hugo Chavez už raději nepředpovídal nic, „odborníci“ z Goldman Sachs svoje „proroctví“ přehodnotili. Ropa se podle nich měla dostat až na 25 dolarů.

V současnosti se ropa pohybuju kolem 70 dolarů a na této hodnotě pravděpodobně ještě delší dobu setrvá. Dokonce i při této relativně nízké ceně se totiž vyplatí těžba ropných písků v Kanadě, kde spočívají druhé největší zásoby ropy na světě (po Saudské Arábii).

Jaroslav Brychta, analytik X-Trade Brokers se k otázce, zda aktuální cena za barel představuje určitý kompromis, vyjádřil následovně: „Ano. Již dříve volali jak producenti, tak spotřebitelé po ceně kolem 70 dolarů. Proto se nyní jeví oběma stranám jako přijatelná.“

Zasáhne OPEC?

Ne všichni jsou ale tak spokojení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zářným příkladem je Rusko, jehož HDP letos díky krizi klesne přibližně o osm procent, a zemi tak nezbývá nic jiného, než svůj rozpočet „zalátat“ dalším navyšováním těžby. To se samozřejmě nelíbí kartelu OPEC, který hrozí odvetnými kroky. Jaká opatření OPEC použije, však není zcela jisté. Jednostranné snížení těžby totiž cenu na světových trzích pravděpodobně neovlivní.

Kartel ropných producentů navíc v současné době zdaleka nedisponuje takovou silou jako v 70. letech, kdy výrazně ovlivňoval ceny ropy na světovém trhu. Éra enormních zisků OPECu pomalu končí především proto, že jednotlivé ekonomiky jsou v současnosti mnohem méně závislé než dříve. Jaroslav Brychta k tomu řekl:

„Schopnost OPECu dále snižovat kvóty a podpírat cenu ropy je poměrně omezená. Již nyní mají členské země problém dodržovat dřívější snížení o 4,2 mil. barelů denně. Některé státy (Irán, Venezuela, Angola) totiž nehrají podle pravidel a dosud neomezily svou produkci podle přidělených kvót. Příčinou je prostý fakt, že jim docházejí peníze na financování populistických politik. Další výpadek příjmů z omezování těžby by je proto mohl velmi poškodit.

Druhým problémem pro OPEC je již zmíněné Rusko, které na jeho úkor zvyšuje svůj podíl na ropném trhu. Zatímco produkce OPECu od minulého roku výrazně klesla, ruská nepřetržitě stoupá. OPEC tak de facto subvencuje ruský export, což se řadě členských logicky nelíbí. Další snižování produkce by tyto subvence jen navýšilo.

Proto OPEC v současnosti dokáže ovlivňovat cenu ropy jen minimálně."

Alternativa jako šance

Pro OPEC však dnes není výhodná ani vysoká cena ropy. Ta totiž stimuluje investice do alternativních zdrojů energie, které stále více nahrazují fosilní paliva. Byl to právě minulý rok, kdy automobilky začaly vyhlížet k elektromobilům jako hudbě budoucnosti. Na druhou stranu: zásahy do trhu a rychlejší zavádění jiných zdrojů energie nemusí být právě prospěšné ani pro konzumenty. Příkladem jsou dotace na solární energii, která kvůli pevně stanoveným cenám zdražuje energii.

Předpovídat cenu ropy pro delší horizont už tak nemusí být tolik obtížně. Žádné šoky nám nehrozí, a pokud cena ropy poroste, tak velmi pozvolna.

Řidiči si nejspíše mohou odechnout.