Diskuze: Po rozhazování v krizi přijdou „solidární“ daně. Vystrčilův exces ukázal tvrdou realitu

Honza _|3. 3. 2021 10:03| reakce na Dalibor Pešek - 3. 3. 2021 07:24

To je obvyklý postoj. Takový stát, jaký chci já, čili ten násilný aparát, který donutí ostatní k tomu, co se mi líbí, potřebujeme.

A když si člověk uvědomí, že stát je fikce, kdy se lidé snaží žít na úkor ostatních, tak je možná změna názoru :-)

Petr Bárta|3. 3. 2021 08:37

Ach jo, další fialový hnus. Sorry, ale to se fakt nedá číst.

Petr Novák|3. 3. 2021 07:42

Jděte do s tím fialovým hnusem. Už to číst nebudu.

Dalibor Pešek|3. 3. 2021 07:24| reakce na Luděk Zdražil - 3. 3. 2021 06:31

U věty "kompetentní stát by byl potřebný" jsem přestal souhlasně kývat.

Luděk Zdražil|3. 3. 2021 06:31

Téma, které nadnesl pan Fischer považuji za natolik zajímavé, že jsem překonal i ten odpor k fialovému hnusu, kterým nás management Finmagu tvrdošíjně obdařuje, přes již několikrát zmíněné výhrady řady diskutujících.

Ano, současná deprese ekonomiky v dusledku proticovidových opatření vyvolá potřebu nějaké ekonomické reakce za účelem minimalizace ekonomických důsledků a rekonstrukce ekonomicky prosperujícího prostředí. Řekl bych, že o tom není sporu. Spor se povede o tom jak a kdo by měl na tu ekonomickou rekonvalescenci přispět. Paradoxem je, že s takovou myšlenkou přišel "pravicový" politik a to ještě s receptem v podstatě nejhorším, nebo alespoň nejhůře zamýšleným či formulovaným.

Je symptomatické, že právě politik přišel s nápadem "solidární" daně. No solidární daň je ale určitý protimluv proti přirozenosti - je to nedobrovolná finanční restrikce za účelem její využití v rámci politicky realizovaného "dobra". Daň byla tedy první myšlenka politika na získání mimořádných zdrojů.
Zároveň zde ale vidíme přirozené tendence vyhnout se možnostem uplatnění státní daně (kryptoměny, daňové optimalizace a pod.), přirozenou malou ochotu akceptovat jakékoliv zvyšování daní a snížení potenciálu i ochoty k solidární, tj. dobrovolně poskytnuté dani. Otázka, zda se takový trend dá zvrátit, pokud je, dejme tomu, společenská potřeba se spolupodílet na obnově ekonomiky.
Vidíme přitom politiky, kteří jen vedou urputné boje o výši dávek, bonusů, kompenzací, přerozdělování a míry zadlužování, jako jediného řešení ekonomické stránky problému a to bez ohledu na ideový základ té které strany, bez výjimek. Jejich mentální dispozice není schopná přijít s ničím jiným. To samotné ukazuje na mimořádnou ideovou impotenci představitelů takového systému a neefektivitu a slepotu jejich počínání, zejména v kritických situacích. Přitom každý rozumně uvažující člověk vidí tu bobtnající režii celého státního aparátu, který nyní předvádí v úplné nahotě svou nekompetenci.

Není-li státní aparát schopen prokázat svou kompetenci v kritických situacích, o to více vyvstává otázka po jeho rozsahu, smyslu a efektivitě v době nekritické. Ostatně premiér Babiš sám je ukázkovým koncentrátem tohoto konstatování, nota bene když si plete svůj dotačně a mocensky politikou podporovaný byznys se schopností vybudovat tržně prosperující firmu a dává sám sebe za příklad schopného manažera. Pendrek, každý druhý řemeslník ví o podstatě zdravého tržního podnikání víc než premiér Babiš.

Rozhýbat charitativní (dobrovolnou) podporu, vyšší stupeň akceptovatelnosti mimořádné daňové zátěže lze přitom jednoduše a logicky. Zásadní úsporou zbytných a nemalých nákladů státního aparátu, včetně redukce jejich zbytečných agend, redukcí platových nákladů, které v posledních letech porážejí platy producentů daní. Jakkoli je covidová krize nepříjemná, je to příležitost uvědomit si zvrácenost tendencí posilování role a pozic státu, zejména v kontrastu s jeho neschopností v momentě, kdy kompetentní stát by byl potřebný. Obávám se však, že tato situace zůstane nevyužita, protože podstatu problému se ani nepodaří rozkrýt, gramotně politicky pochopit nebo mediálně komunikovat, neřku-li vyřešit.