Diskuze: Kalouska už překonala Schillerová. Tupé škrty versus tupé dluhy

Jiří Janda|22. 7. 2020 17:29| reakce na Richard Fuld - 22. 7. 2020 13:10

Mně se opravdu ani nechce... Diskuze by mi připadala taková jalová. Ale oceňuji váš enthuziasmus stále dokola přesvědčovat o své pravdě, i když jste nikoho za dlouhé roky o ni nepřesvědčil.

Dvacet let (od Y2K problému) radím firmám, jak se vypořádat se skrytými hrozbami. Na první schůzce managementu vždycky říkám - zapomeňte na peníze. Za ty si nekoupíte ani řešení, ani budoucnost ani kvalitní lidi. Za peníze si koupíte pouze nátěr zakrývající problémy. Vaše peníze pracují pro vaši konkurenci.
Co úspěšná firma i jedinec potřebují, aby mohli růst, je nedostatek a omezení.

My si opravdu nemůžeme rozumět.

Richard Fuld|22. 7. 2020 15:01| reakce na Luděk Zdražil - 22. 7. 2020 06:31

OK. Vidím, že problém našeho sporu spočívá v tom, že vy uvažujete v obecné rovině a o běžných situacích, kde se nejspíše nebudeme v názorech nějak zásadně rozcházet. V obecné rovině a v běžných situacích samozřejmě u firem žádné spoléhání na stát nefunguje. Neúspěšné firmy krachují. V případě občanů pak platí demokraticky přijaté pravidlo o sociální síti, takže občané se do určité míry na stát mohou spoléhat do určité míry i v běžných podmínkách. A dnes se ukázalo, že na stát se mohou spolehnout i v krizových situacích, i když takovou pomoc státu výslovně právní předpisy neupravují. A to si myslím je v naprostém pořádku.

Naše rozpory tak spočívají v tom, že já se vyjadřuji k současné, zcela nepředvídatelné situaci, kterou žádná z těch zasažených firem nezavinila a kdy naopak stát svými opatřeními proti šíření koronaviru mnoho problémů těchto firem přímo vyvolal a způsobil. Za této situace mi přijde nanejvýš vhodné, aby stát takto zasaženým firmám pomohl a nanejvýš nespravedlivé a bezohledné, pokud by stát ponechal tyto firmy napospas prostým silám trhu, nebo dokonce této situace zneužil a tyto firmy zestátnil za ceny vycházející z aktuálního stavu těch firem vyvolaného rovněž oněmi státními nařízeními, což se také bohužel někde děje.

Nejsem jednoduše tak radikální zastánce trhu, abych trval na dodržování tržních pravidel na 100%, ve všech oblastech a za úplně všech okolností. Za běžné situace a tam, kde to je podle mne vhodné, jsem zastáncem toho, aby se tržní pravidla uplatnila pokud možno co nejvíce. V mimořádných situacích jsem zcela pragmaticky ochoten z tohoto požadavku dočasně slevit, a to i ve značné míře.

Rozpory mezi námi tak vidím především v rozdílnosti "nároků" na rozsah a bezvýjimečnost uplatňovaní tržních principů.

Petr Bárta|22. 7. 2020 14:51| reakce na Richard Fuld - 22. 7. 2020 13:10

Lidé NIKDY nevydělají dost na to co chtějí, ať vydělávají jakoukoliv sumu. Kdo vydělá dost na to aby nezemřel hlady, chce bydlet. Kdo vydělá dost na bydlení, chce auto. Kdo vydělá dost na auto, chce chalupu. Kdo má dost nemovitostí a aut, chce jachtu a výlet do Austrálie. Kdo jezdí do Austrálie každý druhý týden a jachtu má v každém třetím přístavu, chce letadlo. Kdo má letadel plný hangár, chce výlet do vesmíru... Kdo už ve vesmíru byl osmnáctkát, chce se proslavit a tak chce třeba postavit most spojující Evropu, Ameriku a Asii... A takhle můžete pokračovat do nekonečna, nikdy nebudete mít spotřebu "saturovanou"...
Samozřejmě, existují vyjímky kteří mají potřeby minimální, bydlí pod stromem, dopravují se výhradně pěšky, k obživě jim stačí co najdou. Takových lidí se saturovanou potřebou ale najdete opravdu minimum...

Podle Vás bychom tedy měli tisknout (pardon, kvantitativně uvolňovat) tisíce, miliony, miliardy, biliony, kvintiliony... Protože když to udělám, každý si bude moci koupit letadlo, cestovat na Mars a zpátky kdy si vzpomene, atd...

Richard Fuld|22. 7. 2020 14:35| reakce na Luděk Zdražil - 21. 7. 2020 21:33

Uznávám, asi jsem si měl odpustit některá expresivní hodnocení.

Pokud by byla předmětná pomoc firmám aplikována bez pravidel a ex post ekonomického výsledku nebo prokorupčne na zaklade lobingu a "kachního žaludku", pak toto by se mi samozřejmě také nelíbilo. Obhajuji pomoc firmám zasaženým danou krizí obecně. Je možné, že proces jejího poskytnutí nebude úplně ve všech případech v pořádku a bude některými firmami i zneužit. Avšak vzhledem k tomu, že vím, že nic na světě není a nebude dokonalé, tak jsem ochoten spíše tyto nedostatky tolerovat, než aby kvůli danému nebezpečí zneužití tato pomoc nebyla poskytnuta vůbec a nikomu.

Kdysi jsem býval taky nekompromisní a všechno, co nebylo dokonalé a ideální, jsem neoblomně a nesmlouvavě kritizoval. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že takový přístup taky není dokonalý ani ideální. :-)

Rovněž souhlasím s tím, že majitelé podniků, které nakonec předmětná krize donutí zavřít své provozovny, by měli zkusit začít v jiném oboru. A bude přece na nich, jestli poskytnutou pomoc použijí na záchranu svého původního podniku (budou věřit, že se zákazníci vrátí), nebo získanou pomoc použijí na přeorientování svého podniku na jinou činnost. V obou případech mi přijde tato pomoc prospěšná a smysluplná. Některým ta státní podpora pomůže alespoň k tomu, aby zaplatili svým zaměstnancům, dodavatelům a věřitelům, aby se dopady jejich krachu nepřelévali touto cestou k dalším subjektům a aby mohli své nové podnikání rozjet s čistým štítem, jako i nadále důvěryhodní obchodní partneři.

Samozřejmě lze souhlasit i s Vaším názorem, že není možné pomáhat neefektivním firmám, které by zkrachovaly i bez dopadů koronakrize. Pokud jde o půjčky takovým subjektům, pak tento aspekt je bankami jistě zohledňován. Nicméně i zde platí, že nic není dokonalé, a tedy ani toto posouzení nebude vždy správné (nikdo není spolehlivým věštcem, že). Někdy se tak nedostane pomoci subjektu, který by přežil, jindy se poskytne pomoc subjektu, který nepřežije. Pokud jde o nenávratné podpory, pak platí již výše uvedené. Některé firmy ji využijí správně a přežijí nebo se přeorientují, některé bohužel zkrachují. Nicméně v globálu bych na celou sumu prostředků vynaložených na podporu všech firem (i s uvedenými nedostatky) pohlížel jako na celkově prospěšnou záležitost.

„Secteno podtrzeno - na urovni firem nevidim zadny systemovy duvod proc pomahat neuspesnym…“

Ano, s takto obecně formulovaným pravidlem lze samozřejmě souhlasit. Ale je třeba rozlišovat běžnou situaci, kdy pomoc neúspěšným firmám křiví trh a současnou krizovou situaci, kdy pomoc krizí zasaženým (tedy nikoliv za běžných podmínek neúspěšným) firmám trh zachraňuje. Jinými slovy za běžných okolností nelze neúspěšným firmám pomáhat a tím křivit trh, současně ale za současných krizových podmínek je nutné krizí zasaženým firmám pomoci a tím trh zachránit, bez ohledu na to, jak zásadní pravidlo platné v běžných podmínkách tím porušíme.

K tomu nahrazování neúspěšných firem jinými firmami. Ano, obecně samozřejmě. Ale v této krizi by to znamenalo nahrazovat např. dobře zavedenou kvalitní a zákazníky oblíbenou restauraci, která byla finančně zlikvidována koronakrizí, jednou z restaurací nového restauračního řetězce, který založí např. telekomunikační firma, kterou koronakrize naopak finančně posílila. Mě připadá, že tento princip vypadá dobře pouze v obecné rovině za běžných podmínek na papíře, ale v praxi v konkrétní současné situaci si nemyslím, že by to mohlo nějak uspokojivě fungovat. Jinými slovy jsem velmi skeptický k tomuto způsobu tržního „řešení“.

K roli sudího a hráčů. Zde jste to vzal příliš doslova. :-) Ano sudí ve hře není od toho, aby zajistil remízu a když píšu o státním přerozdělování, které ČÁSTEČNĚ mírní tržní přerozdělování, tak samozřejmě nepíšu o tom, že by tak měly být výsledky utkání (tržní přerozdělení) eliminovány na remízu. Spíš si představte, že tým A má k dispozici 100 tis. Kč a tým B má k dispozici také 100 tis. a za každou prohru prohrávající tým zaplatí vyhrávajícímu týmu 10 tis. Kč. Každý tým může za vyhrané peníze vždy nakoupit nějakého superhráče a tím své herní schopnosti vylepšit. Tato situace bez vnějšího zásahu dříve nebo později povede k tomu, že prohrávajícímu týmu dojdou peníze do hry a hra bude definitivně ukončena. Naštěstí zde ale máme diváky, kteří nechtějí, aby hra skončila, a tak týmu, který, začíná prohrávat vždy poskytnou peníze na nákup superhráčů tak, aby poměr sil mezi oběma týmy nebyl moc nevyrovnaný, tedy aby podívaná na hru byla napínavá a výsledek nebyl nudný, předem daný. Teď si za tým A dosaďte nabídku na trhu a za tým B poptávku a měl byste mít základní představu o tom, jak to myslím. Zase je třeba nebrat uvedenou analogii do slova samozřejmě. Berte to jen jako ilustraci.

Richard Fuld|22. 7. 2020 13:24| reakce na Petr Vorlíček - 22. 7. 2020 07:43

"Opravňuje" ji fakt, že oslabení domácí měny vede ke zdražení dovážených statků, čímž dojde k tlaku na růst jejich korunových cen a tedy i k tlaku na ceny tak, aby se vydaly směrem k inflačnímu cíli. Těch vysvětlení bylo samozřejmě více. Nicméně já mám za to, že tento krok ČNB byl principiálně velmi špatný, až amatérský.

A cenovou stabilitou má centrální banka na mysli dosahování inflačního cíle, tedy inflaci okolo 2%. Je tomu tak z důvodu zásadní asymetrie možnosti použití nástrojů monetátrní politiky proti inflačním a deflačním tlakům. Inflačním tlakům může centrální banka růstem úrokových sazeb bez omezení. Na proti tomu v případě deflačních tlaků je centrální banka v tomto směru značně omezena v poklesu nominálních úrokových sazeb do záporu, protože pokud budou zápornými sazbami úročeny vklady, firmy i lidé by začali z bank vybírat peníze v hotovosti, což má své dost striktně dané limity.

Richard Fuld|22. 7. 2020 13:12| reakce na Petr Vorlíček - 22. 7. 2020 07:40

O kvalitách Vaše mozku bychom mohly hodně diskutovat. :-)

Richard Fuld|22. 7. 2020 13:11| reakce na Jiří Janda - 22. 7. 2020 08:22

Ano, tento omyl rád přiznávám. :-) Nějakým nedopatřením, jsem si neuvědomil, že je Vás víc než jeden. :-)

Richard Fuld|22. 7. 2020 13:10| reakce na Jiří Janda - 22. 7. 2020 08:50

Ale já Vám moc dobře rozumím, proto taky mohou usoudit, že Vaše názory jsou mylné a vadné.

Já krizi nevidím staticky, jak Vy ji popisujete. Krize není stav, kdy některé podniky jsou zavřené a někteří lidé jsou bez práce. Krize je proces, kdy zavírání některých podniků a nezaměstnanost některých lidí vede k zavírání dalších podniků a nezaměstnanosti dalších lidí. Toto je krize, které se obávám.

"Krize" jak ji popisujete Vy představuje fázi, která krizi obvykle teprve předchází. Klíčovým aspektem tohoto stavu je situace, kdy "jsou otevřené i podniky a provozovny, ve kterých téměř nikdo nenakupuje".
Důležitý je rovněž důvod, proč ti lidé nenakupují.

Pokud lidé nenakupují proto, že všechno co potřebují a chtějí, už mají, pak jde skutečně o onen blahobyt. Jak jinak byste chtěl definovat blahobyt, než tak že si vyděláte tolik peněz, že si můžete koupit, cokoliv chcete? Pro tuto situaci mám pojmenování: saturovaná spotřeba. Fáze saturace spotřeby nemusí vést nutně ke krizi. Jednak může takováto ekonomika dál pokračovat s nulovým růstem, nebo může ekonomika dále růst, díky exportům, kdy domácí saturovanou spotřební poptávku doplní zahraniční poptávka.

A pak může nastat situace, kdy lidé nenakupují proto, že si jednoduše nevydělají dost peněz na to, co potřebují a chtějí. Spotřeba v tomto případě saturována není, jen dochází k tomu, že producenti produkují více, než kolik kupní síla poptávky je schopna (ochotu zde předpokládá) spotřebovat. Nadprodukce vede ke ztrátám producentů, ztráty vedou k propouštění zaměstnanců, což má za následek další pokles kupní síly poptávky a krize je tedy za dveřmi. Na rozdíl od situace, kdy je spotřeba saturována, v tomto případě byste museli navýšit export už jen proto, abyste odvrátil příchod nebo prohloubení krize způsobené oslabováním domácí poptávky.

Pro úplnost dodám, že může nastat i situace, kdy krizi vyvolá pokles zahraniční poptávky. Zde je jedinou možnosti předejití krize, posílení domácí poptávky.

A my zde máme celosvětový pokles jak domácí tak zahraniční poptávky, doprovázený dokonce i poklesem produkce v mnoha odvětvích. To je asi ta nejzávažnější situace, s jakou jsme se mohli setkat a kterou spoléháním toliko na tržní síly kapitalismu nevyřešíte, protože v této situaci trh napíná všechny své síly ke krachům firem a růstu nezaměstnanosti.

Takže bych to shrnul asi takto, porozumět si samozřejmě můžeme a já Vám dost dobře rozumím, ale zřejmě je problém ve Vás, že nedokážete pochopit můj pohled na věc. Možná je to Vás stejné jako u mě. Rozumíte mým názorům, ale máte je za nesprávné, tak jako mám já ty Vaše. :-) To je v diskuzích vcelku obvyklá situace. :-)

Zkuste mi tedy vysvětlit, proč by Váš recept na současnou situaci měl být lepší, než ten můj. Dejte na stůl plusy, mínusy obou variant a porovnejte je.

Richard Fuld|22. 7. 2020 12:45| reakce na Jiří Janda - 22. 7. 2020 08:43

"Protože ani 390 miliard dluhových eur nepostaví ekonomiky států EU do zdravé pozice."

Co myslíte tou zdravou pozicí? 30% propad ekonomik a 35% nezaměstnanost? Ano, díky těm miliardám EUR se EU to takto "zdravé" avšak ryzí kapitalistické pozice jistě nedostane. Díky Bohu!

Jiří Janda|22. 7. 2020 08:50| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 11:22

Základní rozdíl je v tom, že vy za krizi považujete stav, kdy některé podniky jsou zavřené a někteří lidé jsou bez práce.

Já zase za krizi považuji situaci, kdy téměř všichni lidé (papírově, nikoliv fakticky) pracují, jsou otevřené i podniky a provozovny, ve kterých téměř nikdo nenakupuje a služby nabízejí i ti, kteří je směnují především za granty a dotace. To je v mých očích ta nejhorší krize. Pro vás blahobyt.

Nedivte se, že si nikdy nemůžeme porozumět.

Jiří Janda|22. 7. 2020 08:43

Když britský politik Neville Chamberlain po podpisu mnichovské dohody mával tímto cárem a vykřikoval, že zachránil v Evropě mír, stal se jedním z nejsměšnějších politiků všech dob. Nepochopil situaci. Obdobně směšnými jsou dnešní politici EU, kteří stále nechápou, že nelze žít na nekonečný dluh a ještě k tomu si vlastní, jakž takž fungující výrobu devastovat absurdními prozelenými nesmysly.

Když padl východní socialismus, měly se tehdejší evropské státy kam obrátit. Až se zhroutí EU, co vlastně Evropanům zbude? Oči pro pláč? Možná. Rozhodně jim patří nejvyšší cena za vlastní blbost. A tu si mohou udělit už nyní. Protože ani 390 miliard dluhových eur nepostaví ekonomiky států EU do zdravé pozice. To by se členské země musely vrátit ke kapitalismu, volnému (nikoliv jednotnému!) trhu a úctě k práci a k rodině. Nic takového na programu dne v Unii není.

https://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika/evropa-penize-pro-eu.A200720_230737_p_ekonomika_wag

Jiří Janda|22. 7. 2020 08:22| reakce na Richard Fuld - 21. 7. 2020 17:04

Mýlíte se. Opět. Opakovaně.
Jako problém to nepřipadá jen panu Vorlíčkovi, ale i mně.

Petr Vorlíček|22. 7. 2020 07:43| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 19:30

Vy se pletete.
Oficiální role centrální banky je "udržování cenové stability". Co ji tedy opravňuje například k manipulaci kurzu koruny v době, kdy je inflace pod inflačním cílem??
Politika. Nic jiného.
Centrální banka je dnes již pouze prodlouženou rukou partaje.

Petr Vorlíček|22. 7. 2020 07:40| reakce na Richard Fuld - 21. 7. 2020 17:04

Nee, jako problém to připadá každému, kdo nemá mozek bolševika.

Luděk Zdražil|22. 7. 2020 06:31| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 19:37

Tady vidím opet diskutovany problém z jine sekce naseho dialogu.

Pisete: "To je přece každého soukromá věc, jestli si spoří peníze nebo se pojišťuje, nebo spoléhá na sílu a možnosti státu jednat v takových krizových situacích. Ti co nespoří a nepojišťují se, spoléhají na svůj stát. Na tom není nic špatného. Od toho ten stát mají, aby se na něj mohli spolehnout, když se něco vážného stane."

Pokud by existovalo demokraticky prijate pravidlo platne pro vsechny: V pripade prvniho bankrotu stat bude sanovat firmu castkou "1 mil Kc", pak by to bylo v poradku a vsichni by s tim pocitali.
Ale pokud takove pravidlo neni a krachujici se spolehaji na "svuj" stat, je treba si uvedomit, ze to neni jejich stat, to je nas stat - a to je podstatny rozdil.

Pravidla hry jsou od toho, aby platila. Nikoli od toho, aby se v případě dusledku jejich platnosti a dodrzovani nakonec porusila.

Luděk Zdražil|21. 7. 2020 21:33| reakce na Richard Fuld - 21. 7. 2020 18:16

1. Děkuji za odpoved a vysvetlení.
2. Trochu jste mne zklamal zbytecnymi osobními invektivami, kdyz se mi jedná ryze o srovnání názorů.

K veci samotne.
Na te "statni pomoci" neuspesnym firmam mi nejvice vadi, ze je aplikovana bez pravidel a ex post ekonomickeho vysledku nebo prokorupcne na zaklade lobingu a "kachniho zaludku".
Zaroven podnikani je zalozeno na soutezi - tedy logicky na vitezich a na porazenych. Ti porazeni maji moznost a je potrebne aby se pustili do neceho jineho, noveho, uzitecneho. Neni smyslem spolecnosti firmam, ktere na trhu neuspely (byly drahe, nemely dobry produkt, spatne rizeni atd.) pomahat a dotovat jejich neuspech. To neni asocialni postoj, to je systemovy postoj. Pozor, uplne jina vec je pomahat i financne v socialni oblasti postizenym - ale to nema zadnou souvislost s ekonomickou soutezi firem !! Secteno podtrzeno - na urovni firem nevidim zadny systemovy duvod proc pomahat neuspesnym a nemyslim si ze to je asocialni postoj, naopak si myslim, ze to je zakladni pravidlo hry, aby se hra vubec mohla hrat bez defektu.

Trh ma navic tu vlastnost, ze prostor, ktery uvolni krachujici firma muze okamzite nahradit firma kvalitativne lepsi, pokud existuje poptavka po jejich produktu. A tak by to melo byt, myslim. Zachranovat zombie firmy je drahe a k nicemu nevede - z logiky veci.

Ad Vase poznamka ke grantum, dotacim - ano, zaroven s kazdym zasahem do ekonomickych vztahu touto formou se otevira prostor pro korupci, prizivovani se na tech dotacich a pod. Postupne se z toho stal takovy fenomen, ze oddeleni ziskavani dotaci a grantu je jedno z nejdulezitejsich oddeleni ve firmach. To je fakt a neni to zdravy jev.

Spotrebitele na urovni fyzicke osoby bych do tohoto tematu vubec netahal - to s timto tematem (soutezi firem) nema co delat. Fyzicke osoby se postupne presunou k tem firmam, ktere produkuji to co nekdo je ochoten koupit. Vypadky pro tyto lidi lze resit socialnim statnim programem - nic proti tomu.

Trzni prerozdelovani - tomu nerozumim. Na trhu prece prerozdeluje zakaznik (kupujici firma), a zadne dalsi prerozdelovani tam nema misto. Je to jakoby na jidelnim listku bylo deset jidel a v pripade, ze by si v restauraci lide vybirali jen ze prvnich trech jidel, by jim cisnik prerozdelil jejich vyber i ve prospech tech jidel, ktera nikdo nechce. To by sice bylo "spravedlive" ale nezadouci.

Vase posledni teze po vete: "Proč si potom hrajeme na kapitalizmus ?"

Zde zcela nesouhlasim. Rozumejte, ja soutez firem vidim systemove integralni soucast hry. Preci ve fotbale jsou take dva tymy, ktere soutezi a sudi, ktery hlida pravidla hry. ten sudi tam neni proto, aby pomohl prohravajicim a vysledek byl remiza. Na to by nechodili lidi. No a kapitalizmus, jako system, je takovemu fotbalovemu zapasu dost podobny.
Ke komunistum se davat nebudu, nemyslim si, ze mam komunisticke nazory a misto jsem si v nasi spolecnosti nasel. Zruseni kapitalizmu preci nebyl muj navrh, socializmu jsem si opravdu uzil dost, jen jsem dovozoval smysluplnost jeho zruseni, pokud by mely byt aplikovany vase nazory (mineno vecne, prosim).

Richard Fuld|21. 7. 2020 18:30| reakce na Petr Novák - 21. 7. 2020 13:24

Zůstane více peněz lidem, kteří o ty peníze v důsledku krize nepřišli, takže ano, pomohlo by to ekonomice avšak pro stát by to bylo příliš drahé. Pokud souhlasíte s tím, že na výši státního dluhu nezáleží, pak je Váš návrh v podstatě v pořádku. O to ale, že tento názor zastáváte, dost pochybuji. :-)

To co popisujete je vhodným plošným opatřením v případě obecného útlumu ekonomiky, nikoliv pro případ dané krize s dopady na hodně konkrétní subjekty.

Richard Fuld|21. 7. 2020 18:16| reakce na Luděk Zdražil - 21. 7. 2020 10:15

K prvnímu odstavci nemám zásadních připomínek.

Ve druhém odstavci píšete, že státními intervencemi do trhu dochází k nivelizaci. Ano, k částečné nivelizaci tímto bezesporu dochází. Na umírněné(!) nivelizaci ale nevidím nic špatného, pokud není z příliš velké části financována přímo z peněz těch úspěšných. Nivelizovat lze dvojím způsobem. Buď seberete úspěšným a dáte to těm neúspěšným, nebo úspěšných vše necháte a neúspěšným pomůžete novými penězi, které si stát půjčí od bank. V praxi probíhají oba typy financování předmětné nivelizace. Já tento proces popisuji tak, že státní přerozdělování částečně(!) tlumí přerozdělování tržní. Takže ano tento proces je v určité míře přítomen a já ho považuji za velice důležitý a pro všechny(!) velmi prospěšný. Jen dodám, že záleží samozřejmě na míře. Mírná eliminace tržního přerozdělování, která pomáhá kupní síle poptávky držet krok s rostoucí nabídkou v rostoucí ekonomice, nejlépe pomocí nových peněz, jež si stát půjčí od bank, je v pořádku, avšak pouze do té míry dokud toto nezačne způsobovat přílišné inflační tlaky. Inflační tlaky (jejich absence nebo přítomnost a jejich intenzita) by měly být určujícím ukazatelem toho, jak vysoký podíl peněz použitých na podporu kupní síly financovat daněmi a na dluh.

Příliš intenzivní eliminace tržního přerozdělování by mohla vést kromě růstu cen i k oslabování podstaty tržní ekonomiky, kterým je právě ono tržní přerozdělování. Takže samozřejmě i zde existují limity pro daný proces nivelizaci, tak aby tržní přerozdělování bylo stále dostatečně účinné a intenzivní.

Pokud jde o různé granty a dotace, tak někdy dochází k opaku nivelizace, kdy stát podporuje ty, kteří to nepotřebují, namísto aby podpořil ty potřebné. Takže zde vidím v některých případech prostor pro oprávněnou kritiku.

"A ted mi vysvetlete, kde mají podniky hledat motivaci, jak se mají rozhodovat, když na konci se veškeré snažení, šetření, opatrnost, šikovnost, předvídavost smaže zásahem státního úřednictva."

No to je přece jednoduché. Pořád platí, že úspěšní se mají mnohem lépe, než neúspěšní. Jinými slovy předmětné státní přerozdělování není natolik intenzivní, aby eliminovalo zcela výsledky tržního přerozdělování, které je motorem dané motivace. Zřejmě si totiž neuvědomujete, že značná část těch peněz, kterými stát posílí kupní sílu chudé poptávky, nakonec doteče až do marží podnikatelů, kteří jsou v ekonomice na straně nabídky. Je třeba na danou věc nahlédnout dynamicky, nikoliv staticky v okamžiku, kdy je na účet potřebného připsána např. částka nějaké sociální podpory. Z toho, že zůstane potřebný bez peněz a tedy i bez spotřeby, žádný producent nikdy nic mít nebude. Ve finále uvedená podpora pomůže nejen těm potřebným ale i těm, kteří se cítí být touto nivelizací poškozováni. Samozřejmě uvedené platí, pokud je uvedená částečná nivelizace financována z nových peněz, které si stát půjčil od bank a ne z daní odvedených těmi podnikateli.

Tolik ke standardní nivelizaci v rovině producent - spotřebitel. Obdobné principy samozřejmě platí i u nivelizace v rovině firma postižená krizí - firma nepostižená krizí. Ty nepostižené měly jen štěstí, že na ně zrovna daná krize nedolehla. Nebyla to nějaká jejich zásluha, opatrnost, šikovnost, předvídavost apod. Pokud tedy protestujete proti záchraně firem zasažených nepředvídatelně danou krizí, pak je to v podstatě od Vás ohavnost a navíc i hloupost. Tím, že stát zachrání krizí zasažené firmy zachrání i jejich zaměstnance a dodavatele, mezi nimiž velmi pravděpodobně budou i zaměstnanci a firmy krizí nezasažené. Pokud z fungujícího celku odstraníte významnou část část producentů a spotřebitelů nemusíte být Einstein abyste pochopil, že tím dojde k vážným problém ekonomiky, které dopadnou i na krizi původně nezúčastněné hráče, na něž vůbec šíření nákazy ani opatření proti šíření nákazy nedopadly. V daném okamžiku na ně přímo krize nedolehla avšak prostřednictví bankrotů jejich odběratelů nebo nezaměstnanosti jejich zákazníku na ně dolehne po určité době. Proto i v této rovině považuji předmětnou pomoc zasaženým firmám za opět prospěšnou pro všechny zúčastněné i zdánlivě nezúčastněné. Když nad tím tak uvažuji, tak tento krok bych ani nivelizací nenazýval, protože jeho cílem je pouze co nejvíce zachovat předchozí předkrizový stav, nikoliv srovnávat rozdíly mezi úspěšnými a neúspěšnými firmami.

"Proč si potom hrajeme na kapitalizmus ?"

Pokud si myslíte, že základem kapitalismu je zbytečné krachování, zmar, nízká životní úroveň a nezaměstnanost (k tomu směřují Vaše vyjádření), pak se dejte ke komunistům. :-)

Já zastávám názor, že kapitalismus je o prosperitě z níž mají prospěch co nejširší okruh zúčastněných a pokud v tomto může pomoci stát, tak se této pomoci opravdu neštítím.

Vám kapitalismus provozovaný v podmínkách demokratického sociálního právní státu připadá málo kapitalistický a já tomuto Vašemu pohledu samozřejmě rozumím. No a mě zase z důvodů výše uvedených přijde fungování kapitalismu v takovémto prostředí jako ideální.

Váš návrh, aby se kapitalismus zrušil a založila se společnost, kdy se všichni snaží co to jde a všechno je v konečném důsledku všech, už tady byl zrealizován a nedopadlo to vůbec dobře. To byste měl přece vědět. A propos, než abychom tady zaváděli socialismus, co kdybyste si našel v současném uspořádání společnosti místo, které Vám bude vyhovovat. Máte přece tak široký rejstřík možností! :-)

Richard Fuld|21. 7. 2020 17:04| reakce na Petr Novák - 21. 7. 2020 06:39

"Itálie nemá problém kvůli COVID." Někdy by neškodilo se zamyslet nad tím co píšete. :-)

Refinancování státních dluhů je ta nejběžnější věc na světě. Pokud banky přestanou refinancovat státní dluhy, pak zbankrotují ty banky, protože ty banky nepůjčí státu na to, aby jim splatil jimi držené státní dluhopisy. Stát tyto zkrachovalé banky následně zestátní a od zestátněných bank si na refinancování svého dluhu půjčí. :-) Tím stát odstraní důvod insolvence banky a tuto jako již zdravou zase zprivatizuje. Jako problém to připadá jen Vám.

Petr Novák|21. 7. 2020 13:24| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 19:37

Když snížíte daně a lidem pracujícím zůstane víc peněz, tak oni samozřejmě tyto peníze nějak využíjí. Koupí si nové auto, nábytek, dovolenou, šperk, nebo cokoliv jiného. A tím samozřejmě "dají" více práce výrobcům. Ti musí sehnat více pracujících a tím klesne nezaměstnanost.

Luděk Zdražil|21. 7. 2020 10:15| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 12:48

Moment, nejsem sice absolutní odmítač státu (trpím pod ním stejně jako většina ostatních) ale zde je problém, rád bych poprosil o reakci z pohledu vašich teorií.

Tak máme zde nějaký kapitalizmus, a demokratický systém s tvorbou pravidel hry, kterými se hráči na trhu řídí (daně, zákony atp.), kterými se řídí celý ekonomický pohyb. Podle těchto pravidel se podniky rozhodují, plánují, investují a dělají svá strategická rozhodnutí - tj. na základě kalkulací, odhadů a pravidel hry. Výsledek jejich činnosti je nějaký úspěch/neúspěch na trhu. To bych bral, souhlasíme ?

Pak ovšem přichází situace, kdy stát přichází s dotacemi, granty, dodatečnými benefity a popře ve výsledku všechny pravidla hry, kterými se účastnící trhu dosud řídili a nivelizuje úspěchy/neúspěchy. Ta situace se začíná pravidelně a často opakovat - jak na úrovni EU, tak na úrovni národních ekonomik. I s tím se dá souhlasit, že se tak děje ?

A ted mi vysvetlete, kde mají podniky hledat motivaci, jak se mají rozhodovat, když na konci se veškeré snažení, šetření, opatrnost, šikovnost, předvídavost smaže zásahem státního úřednictva. Pokud na konci ekonomického procesu není úspěch nebo bankrot firem ale záchrana státem (tj. daněmi úspěšných) potřebným. Proč si potom hrajeme na kapitalizmus ?

Pak se mi totiž skutečně začínají zdát být vaše úvahy o státním řízení byznysu (od financí přes legislativu) relevantní. To ovšem nemá nic společného s kapitalizmem a logicky pak dovozuji smysluplnost jeho zrušení a založení společnosti, kdy se všichni snaží co to jde a všechno je v konečném důsledku všech. Ale to jsme již zkoušeli a to taky nefunguje, řekl bych.

Petr Novák|21. 7. 2020 06:39| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 19:22

Itálie nemá problém kvůli COVID. Letos a příští rok musí refinancovat desetileté dluhopisy za stovky miliard euro. A panuje obava, že o ně bude menší zájem a sazba vzroste, což povede k vyšším nákladům na obsluhu dluhu. Itálie by zbanktrotovala, tzn. nebyla by schopna dostát svým závazkům. Velká část dluhopisů by se odepsala.

Richard Fuld|20. 7. 2020 19:45| reakce na Jan Altman - 20. 7. 2020 14:15

Zase hážete do jednoho pytele Andreje s Gottwaldem a Hitlerem. Tahle hysterická demagogie jednoduše nefunguje. Začněte se učit rozlišovat. Uvidíte, že Vám to prospěje a že se Vám bude lépe žít. :-) Bude to sice složitější ale určitě pestřejší a zábavnější. :-)

Richard Fuld|20. 7. 2020 19:42| reakce na Jan Altman - 20. 7. 2020 14:12

Ano, zde se vzácně shodneme (a tehdy to stále opakoval i Kovanda), že oslabování měny určitým způsobem chrání firmy před tlakem trhu na zvyšování produktivity, robotizaci, inovace ... a že ve finále je toto pro strukturu ekonomiky špatné. Ano tento názor má jistou relevanci.

Richard Fuld|20. 7. 2020 19:37| reakce na Jan Altman - 20. 7. 2020 14:02

Já Vám tady logicky a jasně zdůvodním, že snížení daní v současné krizi nepomůže, a Vy namísto abyste uznal, že jste se se svým návrhem mýlil, tak tady nesouvisle melete, že každý by si měl spořit. To je přece každého soukromá věc, jestli si spoří peníze nebo se pojišťuje, nebo spoléhá na sílu a možnosti státu jednat v takových krizových situacích. Ti co nespoří a nepojišťují se, spoléhají na svůj stát. Na tom není nic špatného. Od toho ten stát mají, aby se na něj mohli spolehnout, když se něco vážného stane. Chápu, že se Vám to nelíbí, že to Vaší mentalitě nevyhovuje, ale takto to prostě je. Můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.

Richard Fuld|20. 7. 2020 19:30| reakce na Jan Altman - 20. 7. 2020 14:00

To nejsou eufemismy. Já nemohu za to, že všechno co je státní, Vy považujete za centrální plánování. Nemohu za to, že nedokážete rozlišovat mezi různými pojmy, jako je např. daně a loupež. Pro Vás je to všechno stejné. Pro inteligentní lidi, kteří jsou schopni více rozlišovat to totéž není.

Nevidím jediný důvod, proč bych měl hájit konání totalitních států. Zase Vám chybí schopnost rozlišovat mezi demokratickým sociálním právním státem s tržní ekonomikou a totalitním státem. Žádné kouzlení není třeba. Stačí mít schopnost rozlišovat a ne demagogicky házet všechny státy do jednoho pytle.

Žádný stát nepotřebuje souhlas občanů (Vámi označovaných jako ovládaní). Účelem státu není ovládání jednotlivců. To si pletete. :-) Stát je pouze forma organizace společnosti. Pokud se cítíte být ovládaná, pak to je mi Vás líto.

Richard Fuld|20. 7. 2020 19:22| reakce na Petr Novák - 20. 7. 2020 15:09

Itálie má problémy, ale ne kvůli výši státního dluhu. Má problémy stejné jako ostatní země, které zasáhla koronakrize. To, že někdo vidí velký státní dluh jako problém, neznamená, že to skutečně problém je. Všichni tvrdí, že státní dluhy jsou problém ale nikdo není schopen uvést, proč by tomu tak mělo být a při jaké úrovni zadlužení. :-)

Nikdo státu nepůjčí? Proč jako? Banky mohou státu půjčovat nově vytvářené peníze stále, neboť riziková váha státních dluhopisů v pravidlech kapitálové přiměřenosti je nulová. Banky nemají nejmenší důvod státu nepůjčovat a velmi vážné důvody, proč státu půjčovat. Pokud banky přestanou státu půjčovat, tak nejprve zkrachují tyto banky (pokles cen jimi držených státních dluhopisů je uvrhne do bankrotu). Pak není nic snazšího, než tyto banky za hubičku zestátnit a po "uhrazení" fiktivních ztrát způsobených pádem cen státních dluhopisů je zase zprivatizovat. Stačí, když stát zestátní jedinou z těch bank, od níž si pak půjčí peníze na splacení právě splatných státních dluhopisů držených danou bankou a z krachující banky je opět zdravá banka. Jediný, kdo na nepůjčování státu v takovém případě prodělá budou akcionáři takové banky. A proč ti by to dělali? Proč by tomu měli přihlížet?

Petr Novák|20. 7. 2020 15:09| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 12:57

Kdyby natom nezáleželo, Itálie by neměla problém. V monentě, kdy stát není schopen dostát svým závazkům mu už nikdo nepůjčí a nemá z čeho platit vše od důchodů až po nemocnice. Mů]že chvilku za pomoci NB ředit dluhy inflací, ale to nakonec vede k inflaci a nutnosti platit závazky v zahraniční měně nebo ve zlatě a opět ke krachu státu jako takového a ochizení obyvatel. Ale může to taky dopadnout jako na Islandu.

Jan Altman|20. 7. 2020 14:15| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 13:30

Estébákofil promluvil.

Charta77 byla jen primitivním antikomunismem a Weiße Rose byla jen primitivně antinacistická - a to při tom ti nacisti nakopávali (za cizí a na dluh - jako Bureš) ekonomiku, investovali do infrastruktury, stimulovali, regulovali, usměrňovali, atd...

Jan Altman|20. 7. 2020 14:12| reakce na Richard Fuld - 20. 7. 2020 12:50

Také souhlasím, že by se Řecku, Itálii, Portugalsku a myslím i Francii dařilo lépe mimo eurozóny.

Co se týče severních zemí, tak je to sporné. Relativně slabé euro (v porovnání třeba s německou markou) jistě pomáhá německým exportérům (těm ošklivým zlým velkokapitalistům), ale běžné Němce nutí pracovat za nižší mzdu (srovnejme se Švýcary, Nory, ...) a likviduje jim (penzijní) úspory. Není žádné umění zařídit skoro plnou zaměstnanost (Česko, Německo), když uměle nastavíte nízké mzdy (a je jedno, zda tím, že budete oslabovat měnu, nebo tím, že nastavíte mzdový strop).

V Česku si toho již mnozí všímají a to i levicoví "ekonomové" (Švihlíková, Keller) - že jak ČNB intervencemi udržuje korunu slabou, že sice máme malou nezaměstnanost, ale za to jsme zakonzervovaní v pozici montovny (levná práce nenutí firmy inovovat, automatizovat, robotizovat, orientovat se na vyšší přidanou hodnotu - a oslabená CZK jim dovoz automatizační technolologie ještě zdražuje).
A Německo je na tom vlastně podobně - euro je oproti marce slabá měna (marka ředěná lirami a pesetami) a tak sice mají nízkou nezaměstnanost (protože je lidská práce relativně levná - naopak v Itálii, Řecku a Španělsku zase drahá), ale relativně nízké mzdy, relativně rychle se znehodnocující úspory a ekonomiku zakonzervovanou ve 20. století (chemický a těžký průmysl, spalovací auta - nevzniká tam žádný Microsoft, Apple, Facebook, Google, Amazon, Tesla, SpaceX, ....).

A všechny ty současné záchrany, dotace, granty, kurzarbeity, atd... to stagnování jen utvrdí a zakonzervují.