Diskuze: Řekové se k dluhům neznají

Frenky|9. 7. 2015 06:22| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 23:31

A k těm koníčkům jistě patří komunistická ideologie na řecký způsob .......

Richard Fuld|8. 7. 2015 23:33| reakce na Jan Capouch - 8. 7. 2015 21:51

Co byl, je mi volné. Důležité je kým je teď.

Richard Fuld|8. 7. 2015 23:31| reakce na Zdeněk Gardelka - 8. 7. 2015 21:28

Mám spousty zajímavých koníčků, ale diskuze na téma řecké krize patří k mým nejoblíbenějším. :-)

Jan Capouch|8. 7. 2015 21:51| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:37

Tsipras? Četl jste jeho životopis? Parazit od mládí, vysavač veřejných peněz. Stejný aktivistický šmejd jako Matěj Hollan.

Zdeněk Gardelka|8. 7. 2015 21:28

No ty vole... Fuld dal 23 komentů, skoro polovinu těch co tu sou. To už neni normální. Chlape, máte práci, rodinu, kamarády... nějakýho normálního koníčka krom řeckýho dluhu?

Josef Fraj|8. 7. 2015 20:48| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:55

Pane Fuldo, už jste to mně i jiným, zopakoval nejméně stokrát. Jenže síla argumentu nezávisí na počtu opakování. To je metoda goebblesovské propagandy a ne inteligentní diskuse. Nedivte se proto, že někteří jsou z vás už trochu podráždění.

Nebyl jste schopnen obhájit svoje tvrzení v diskusi, takže je stále považuji za naprostý nesmysl a to se nezmění ani s větší mírou vašeho spamování tohoto fóra.

Josef Fraj|8. 7. 2015 20:42| reakce na Návrh správci webu - 8. 7. 2015 20:15

Jo, také už jsem hledal tlačítko IGNORE :-)))

Návrh správci webu|8. 7. 2015 20:15

Mám námět na vylepšení Finmagu: aniž bych chtěl upírat ostatním právo k diskuzi, rád bych měl možnost vypnout (jen pro mé zobrazení diskuze) některé diskutující tím, že bych zadal jejich jména (např. Fuld).

DemoKrad|8. 7. 2015 20:04| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:41

Demokracie byla nástroj vymyšlený k ochraně svobody, vlastnictví a práv (i menšin). Hodnotou není demokracie, ale ty vyjmenované instituty. Demokracie je jen pokus, jak je zajistit.

Pokud v tom demokracie selhává, její tvůrci se spletli, daných cílů nedosahuje a je třeba se podívat po jiném nástroji.

A že selhává v ochraně svobod, vlastnictví či práv menšin, je zcela zjevné.

Minimálně její dnešní forma (v historii existovaly většinou formy JINÉ! na tu opěvovanou Aténskou by asi dnešní politici dost zírali) s všeobecným a rovným hlasovacím právem, kdy každý (i ten největší lempl, ignorant a příživník) smí hlasovat naprosto o čemkoli bez omezení (prakticky nic již nezůstává ve výhradní pravomoci jedince, vlastníka) selhává na celé čáře.

Buď se poučíme včas a s nějakou změnou přijdeme, nebo budeme muset čekat, až systém dojde do svého logického konce - socialismu a bankrotu.

Martin Risik|8. 7. 2015 19:56| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 19:31

No ved prave o zlom alebo dobrom odhade cele podnikanie je. Ak to zle odhadnete, smola, ak dobre, mate zakaznikov a prosperujete.

A ze pride niekto s lepsou ponukou? Ved prave v to kazdy zakaznik dufa!

Martin Risik|8. 7. 2015 19:51| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 19:11

Tak perco obhajujete system prerozdelovania, kde moc nad nim maju tie "zlodejska hovada"?

Richard Fuld|8. 7. 2015 19:31| reakce na Martin Risik - 8. 7. 2015 19:13

No to právě ne. Opakuji, že není mou ambicí zajišťovat uměle nějaký růst ekonomiky. Ta musí růst spontánně. Kdo by vyráběl jako šílený, ten by zkrachoval. Mojí ambicí, je aby se stávající producenti zbytečně nedostávali do problémů v důsledku poklesu kupní síly. To neznamená, že se nemohou dostat do problému v případě, kdy špatně odhadnou poptávku po své produkci, nebo přijde někdo jiný s nabídkou lepší. Když ale budou vyrábět jak šílení (proč by to dělali?), jako šílenci i dopadnou. Tento systém by nebyl rájem pro producenty. Pořád by zuřila konkurence. :) Jen by se předešlo dopadům přirozeně klesající kupní síly.

Richard Fuld|8. 7. 2015 19:24| reakce na R. - 8. 7. 2015 19:08

No pokud platí státní dluh = úspory, pak není teoreticky problém úspory zdanit a státní dluh splatit, aniž by došlo k peněžní kontrakci, při níž by došlo k zániku peněz, které jsou v oběhu v reálné ekonomice a které jsou tedy pro ekonomiku těmi podstatnými. Jinými slovy dokud jsou úspory v relaci se státním dluhem, pak lze předpokládat, že to co si stát půjčil a utratil, to občané uspořili a drží to ve svých úsporách. Situace je pak obdobná tomu, když banka půjčí peníze dlužníkovi a on je drží v téže bance na vkladovém účtu. Banka v takové situaci nemá důvod trvat na splacení dluhu. Naopak je pro ni výhodné v této situaci setrvat a profitovat (bezrizikově) z úrokové marže.

Vaše úvahy na téma teritoriálně rovnoměrně rozloženého zadlužení jsou irelevantní. Současně územně správní celky nedisponují zákonodárcem, který by případně úspory občanů mohl zdanit a tím splatit obecní dluhy. Proto také banky jsou v rámci komunální sféry značně obezřetnější.

Aby bylo jasno. Nejsem zastáncem toho, že by se měly státní dluhy splácet zdaněním úspor. Jsem odpůrcem jakéhokoliv splácení státních dluhů. Toto uvádím jen proto, aby bylo jasné, proč banky mohou být v případě státních dluhů v klidu. Pokusy o splácení státních dluhů obecně lze přirovnat k pokusu o obrácení toku času.

Martin Risik|8. 7. 2015 19:13| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:02

Najviac pobavil bod 11.

Clovece, vy ste uplne mimo, to ako vsetci maju vyrabat ako sialeni, bez ohladu na dopyt a potom staci, aby bol stat fiskalne nezodpovedny (natlacil peniaze, pozical si?) a vsetko sa preda?

To fakt myslite vazne?

Richard Fuld|8. 7. 2015 19:11| reakce na Martin Risik - 8. 7. 2015 19:06

Pokud jako premisu přijmeme, že politici jsou zlodějská hovada (což je většinou pravda), pak jakákoliv diskuze o změnách systému nemá vůbec žádný smysl.

R.|8. 7. 2015 19:08| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 10:02

A proč vlastně záleží na tom, jestli ten dluh odpovídá zrovna úsporám řeckých domácností? Podle stejného principu by pak bylo třeba zkoumat, jestli je zadlužení např. Athén odpovídající úsporám místních domácností. Ale co když má athénská domácnost úspory třeba v bance na Krétě, počítá se to? A pokud někdo žije střídavě půl roku v Athénách a půl roku ve Frankfurtu, má si 2x ročně převádět všechny úspory, aby to sedělo?

A když se ta domácnost vůbec nehodlá podílet na financování plánů nějakého pomatence u vesla? Stačí si ty úspory vybrat v hotovosti, převést do zahraniční banky, nebo raději rovnou vyměnit třeba za dolary? Moment, vždyť tohle všechno už ti lidé dělají... :o)

Martin Risik|8. 7. 2015 19:06| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:39

Ano, mozno tak vo vasom utopistickom svete.

V tom realnom svete politik s mocou presmeruje peniaze tomu, kto mu zaplati viac. A trochu hodi plebsu, aby sa nepovedalo...

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:55| reakce na Josef Fraj - 8. 7. 2015 16:51

Škodlivé ale není, když banky půjčují státu peníze. Škodlivé je, když už mu dál půjčovat odmítají s tím, že jejich ztráty způsobené nesplacením dříve poskytnutých půjček bance zaplatí daňoví poplatníci.

Nebýt bankovního socialismu banky by se nevydávaly na dobrodružné výpravy v podobě panických výprodejů na dluhopisových trzích, které by je mohly existenčně ohrozit.

Josef Fraj|8. 7. 2015 16:51| reakce na Jan Daniel - 8. 7. 2015 12:08

"Kdo vytvořil systém, ve kterém banky nezodpovědně napůjčují nesolventnímu dlužníkovi, nenesou žádná rizika, a ztráty platí daňoví poplatníci?"

Takovýto nebo podobný systém vznikne v demokratickém státu vždy, z logiky věci.

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:41| reakce na Babička - 8. 7. 2015 14:45

Jó, to je holt ta demokracie, kterou pan Altman tolik kritizuje. :-)

Přesvědčte většinu a můžete se realizovat. :-)

Nebo, že byste na to potřeboval nějakou tu totalitní diktaturku?

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:39| reakce na Engels - 8. 7. 2015 14:39

Ty dva modely se ale navzájem nevylučují. Ony se doplňují. :-)

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:37| reakce na Marx - 8. 7. 2015 14:35

Ani v jednom případě jste se mi netrefil do vkusu. :-) Tedy snad ještě ten Tsipras by šel.

Škromach, Papandreu, Schroder, Baroso, Schultz, ble a fůj!

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:35| reakce na Zdeněk Gardelka - 8. 7. 2015 13:09

Spíš bych to viděl tak, že Trojka ponořila Řecku hlavu do záchodu a když trošku povolili, tak ji Řecko poblilo :-)

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:32| reakce na Gomoku - 8. 7. 2015 12:49

To si pište. :-)

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:31| reakce na Jan Daniel - 8. 7. 2015 12:08

Konečně po dlouhé době někdo, kdo se na věc nedívá primitivním prizmatem, v němž vidí jen líného pijáka ouza. :-) Ano hlavní příčinou řecké krize jsou banky a bankovní socialismus.

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:28| reakce na Jiří Suchý - 8. 7. 2015 12:03

V podstatě máte pravdu. Buďto Řecko nesplatí dluhy bankám a ty zaniknou společně s úsporami (nejen úsporami), nebo stát zdaní úspory splatí jimi státní dluh bankám a o úspory přijdou Řekové taky. Z uvedeného je zřejmé, že státní dluhy a úspory jsou v podstatě propojené nádoby. Právě proto jediným způsobem, jak zachovat úspory, je nesplácet státní dluh a tento toliko refinancovat. Toto je scénář, pro všechny pozitivní. Banka nezkrachuje protože bude mít v aktivech závazky státu, který je v den splatnosti vždy splatí. Řečtí občané si uchovají své úspory. A stát bude solventní. Toto schéma platí pro jakkoliv velké úspory a státní dluhy. Ostatní státy nemají koho "zachraňovat".

A proti tomu stojí nejhorší scénář: Stát nesplatí stání dluhy, banky zkrachují, Řeci přijdou o všechny peníze (nejen úspory) a ostatní státy zaplatí zbývající dluhy penězi jejich daňových poplatníků.

Co vyberete? První nebo druhou možnost? A proč?

Splácení (nikoliv refinancování) státního dluhu představuje destrukci úspor (popř. i peněz, které obíhají v ekonomice). Ty úspory (a peníze na jejich účtech) získali lidé ale jako mzdu za svou práci, nebo jako důchod, nebo jako zisk ze svého podnikání. Proč by měly tyto úspory zaniknout. Jaký je k tomu důvod? Stát je přece taky zákazník, jako každý jiný. Budova postavená za státní peníze je stejně skutečná, jako budova postavená za soukromé peníze. I ta práce, kterou vynaložili zaměstnanci stavební firmy je stejná. Proč by tedy peníze, za něž se postavila státní budova měli být těm lidem sebrány na zaplacení státního dluhu?

A v neposlední řadě je třeba napsat, že zatímco aktiva banky v podobě státních dluhopisů mají svoji splatnost, úspory Řeků takto omezeny nejsou. Nemusí být utraceny v podstatě nikdy. Není v takovém případě lepší sladit splatnost státních dluhopisů se "splatností" těch úspor? Samozřejmě, že ano. Je to tak ve všech zemích světa a provádí se to tak, že se státní dluh pravidelně refinancuje. Pouze Řecko je de facto donuceno k brutální peněžní kontrakci, což je nejspolehlivější způsob likvidace ekonomiky.

Vaše kázání o žití na dluh platí v individuálním případě. V případě státních dluhů nejde v podstatě o dluhy, které musí být splaceny. Jde spíše o emisi peněz, které obíhají v ekonomice nebo leží v úsporách. Dívat se na státní dluh jako na klasický dluh jednotlivce, který musí být splacen, je absurdní a jednou to všem určitě dojde. Vždyť bez státních dluhopisů v aktivech bank by nebyl možný za současných pravidel ani mezibankovní platební styk, protože by banky neměly co poskytovat centrální bance jako kolaterál proti vnitrodenním půjčkám likvidity.

Netvrdím že samotné zadlužení stačí k prosperitě. K prosperitě nestačí vytvořit zadlužením peníze. Je třeba, aby za tyto peníze někdo státu poskytl reálné hodnoty, které někdo vyrobí, poskytne... A za tyto statky teprve lidé dostanou peníze, které si stát půjčil.

Josef Fraj|8. 7. 2015 16:10| reakce na Engels - 8. 7. 2015 14:39

Tak nějak :-)))

Richard Fuld|8. 7. 2015 16:02| reakce na Gomoku - 8. 7. 2015 11:40

Níže uvádím číslované argumenty autora článku proti teorii nedostatečné spotřeby a následně hned moji reakci:

1. Přesun bohatství ze střední třídy k nejbohatším (mnou nazývaný tržní přerozdělování) pouze způsobí, že producenti se přeorientují na výrobu luxusnějšího zboží pro nepočetnou třídu bohatých a tím ekonomika neutrpí, protože objem peněz, který díky poklesu kupní síly neutratí střední třída a chudí, utratí ti bohatí.

Tento argument je do jisté míry platným. Má však jisté mouchy. K tomuto blíže viz body 6 a 7.

2. Pokud poklesne kupní síla chudých a střední třídy, pak trh reaguje automaticky poklesem cen, který pokles kupní síly vykompenzuje.

Ano takto by to mohlo být, pokud by tento pokles cen neomezovala úvěrová (fiskální) expanze. Problémem tohoto argumentu ale je, že prakticky počítá s trvalým poklesem cen v prostředí, kde nominální úrokové sazby nemohou z důvodu existence hotovosti klesat do záporných hodnot. Tato „maličkost“ by znamenala, že reálné úrokové sazby by stále rostly s tempem tržního přerozdělování, což může mít na ekonomiku značně neblahý vliv. Především pak v krizových situacích, kdy je třeba snižovat úrokovou míru. Tady vidím největší slabinu odpůrce TNS, kteří se vůbec nezabývají právě tímto aspektem. Jinými slovy v rámci mojí teorie počítám i s alternativou, že posilování kupní síly poptávky by mohl nahradit pokles cen v prostředí zrušené hotovosti a tedy s možností stimulace ekonomiky nulovými nebo i zápornými sazbami. Tento koncept považuji za téměř plnohodnotnou alternativu k TNS.

3. Klesající prodejní ceny tlačí producenty ke snížení nominální mzdy. Nominální mzdy tedy následují pokles cen a veškerá produkce je tak prodána.

Tady dokonce kritik TNS uvádí argumenty, které na jeho sluníčkový svět klesajících cen a nominálních mezd vrhají temný stín, aniž by si to pravděpodobně uvědomil. Prakticky je zde popsán princip fungování deflační spirály, kdy pokles cen vyvolá pokles nominálních mezd, který vyvolá další pokles cen, který vyvolá další pokles cen... Tento scénář podle mě nemůže fungovat, protože buď odsuzuje producenty k trvalým ztrátám, nebo zaměstnance k trvalému chudnutí. Jediným řešením by pak byl nulový zisk firem a stabilní kupní síla zaměstnanců, čili něco jako komunismus.


4. Údajný nedostatek peněz nelze řešit zvýšením objemu peněz, které samo o sobě nárůst bohatství nevyvolá.

Ano samotné zvýšení objemu peněz nic nevyvolá. Teprve eliminace poklesu kupní síly poptávky (způsobeného tržním přerozdělováním) těmito novými penězi vyvolá to, že ceny zůstanou stabilní a spotřeba neklesne. Moje teorie je určena k zachování aktuální spotřeby, nikoliv k jejímu navyšování, takže výše uvedený argument na moji teorii vůbec nedopadá.

5. Ani rigidita cen a mezd není argumentem pro TNS, protože se jedná o argument platný v krátké časové perspektivě. Z dlouhodobého hlediska žádná rigidita ale neexistuje.

Rigidita cen ani mezd není předpokladem, z kterého by vycházela moje teorie, takže ani tento argument na ni nedopadá.

6. Tvrzení zastánců TNS, že bohatí lidé spotřebují méně, než vydělají je rovněž nesprávná, protože bohatí lidé své peníze buď spotřebují nebo je investují do soustruhů a jiných produkčních kapacit a do punčochy si doma nic neschovávají.

Tento argument je samozřejmě zjevně nesprávný. Kdo by všechny ty existující peníze, které neobíhají v reálné ekonomice, vlastnil? Odpověď je jednoduchá. Část těch peněz vlastní střední třída a bohatí. Stejnou část těch peněz dluží státy a chudí zadlužení občané. A část těch peněz je neustále v oběhu v reálné ekonomice a na kapitálových trzích. Zde je třeba zdůraznit, že právě bohatí drží část svého majetku, který nikdy neutratí, v hotovosti. Rovněž značnou část svých úspor směřují i na kapitálové trhy (zde jsou myšleny trhy sekundární). Rovněž tyto peníze (ve zcela nezanedbatelném a v čase rostoucím objemu) chybí v oběhu v reálné ekonomice, tak jak na to upozorňuje TNS. A právě tyto chybějící peníze jsou středobodem celé teorie TNS a také té mojí. O tom, že si je odpůrce TNS vědom slabosti uvedeného argumentu svědčí i dětinské označení úspor za peníze v punčoše :-).

7. I pokud by si bohatí lidé peníze spořili v punčoše, pak by absence těchto peněz v oběhu vedla k poklesu cen, který by vykompenzoval pokles kupní síly způsobený rozvíráním příjmových nůžek (tržním přerozdělováním).

Zde nezbývá, než opět odkázat na mé argumenty v bodě 2 a 3.

8. Existují empirické důkazy o tom, že posilování kupní síly nepomohlo k vyřešení krize z 30-tých let, když naopak tuto krizi toto prohloubilo.

Tady se nehodlám přít, protože jde o skutečnosti nastalé za úplně jiných podmínek a uvedená interpretace dané události určitě není jediná možná.

9. Zvyšování kupní síly prostřednictvím posilování odborů a přímým zvyšováním minimální mzdy vede v případě otevřené ekonomiky ke ztrátě konkurenceschopnosti a tedy v konečném důsledku k úpadku ekonomiky.

Ano, tento argument je do značné míry platný. Nicméně moje teorie není založena na administrativním zvyšování mzdových nákladů producentům, ani na zvyšování daňového zatížení producentů (státní přerozdělování). Moje teorie počítá s posilováním kupní síly nově vytvořenými penězi, které si půjčí a k danému účelu použije stát, tedy nikoli penězi zaměstnavatelů, ke kterým nakonec tyto státní peníze protečou ve formě tržeb z prodaného zboží na ceny, které nemuseli klesnout z důvodu poklesu kupní síly poptávky. V podstatě by tak podnikatelé měli takové státní podpoře kupní síly poptávky tleskat (netleskají však, a to jen z ideologických důvodů). Posílením kupní síly tedy nedojde ke zhoršení konkurenceschopnosti producentů zvyšováním jejich nákladů. Naopak jejich prosperita zůstane zachována díky uplatnění posílené kupní síly, oproti situaci, kdy by v důsledku poklesu kupní síly byli nuceni prodávat své zboží za nižší cenu, aniž by jim předtím jakkoliv klesly náklady. Mzdy klesají až jako následek poklesu cen. V tomto se s kritikem TNS shoduji. Pokud by ceny klesaly z důvodu poklesu jiných než mzdových nákladů, šlo by podle mne o prospěšnou deflaci, které není důvod se obávat. Lze tak uzavřít, že ani argument poklesu konkurenceschopnosti na moji teorii nikterak nedopadá.

10. Nesmyslnost TNS dokládá také momentální evropská krize, kterou zastánci TNS nedokáží vysvětlit.

Zde nesouhlasím. Tato krize byla způsobena nákazou americkou hypotéční krizí a následným bankovní panikou na dluhopisových trzích, socializací bankovních ztrát a absurdním šlápnutím na brzdu formou akcentování údajné nutnosti fiskálně „odpovědné“ politiky. Je to tedy přesně naopak. Zavedení fiskální „odpovědnosti“ je příčinou krize. Fiskální expanze sama o sobě má jen pozitivní vlivy na ekonomiku, pominu-li nadměrnou expanzi, která by vedla k nadměrnému růstu cen. K tomuto ale nedocházelo a fiskální „odpovědnost“ přinesla opačný, tedy deflační tlak, z kterého se Evropa nemůže vymanit, pokud setrvá na nové doktríně fiskální „odpovědnosti“.

11. TNS si neklade podstatnou otázku, proč došlo k tolika chybným podnikatelským rozhodnutím vedoucím k těmto přebytkům. Chce, úplně zbytečně, řešit jen důsledek, přičemž příčinu (kterou je údajně nerovnost) chápe nesprávně.

Žádná podnikatelská rozhodnutí by se nejevila chybnými v situaci, kdy by bylo oslabování kupní síly kompenzováno. Do problémů se producenti dostali právě proto, že tato kompenzace byla zrušena, resp. nastoupil opačný směr dalšího a intenzivnějšího oslabování kupní síly poptávky díky fiskální „odpovědnosti“. Toto je příčina potíží producentů. Jejich problémy jsou zcela zbytečným pokáním za neexistující hříchy.

12. TNS nebere v úvahu, že každé spotřebě musí předcházet produkce, že ta je limitovaná množstvím akumulovaného kapitálu a že tato omezení se nedají změnit snahou o umělé zvýšení spotřeby. Rovněž chybně chápe funkci peněz, jakoby každá peněžní jednotka, např.. euro, byla poukázkou na fixní množství zboží.

Skutečnost, že spotřebě musí předcházet produkce, není v rozporu s mojí teorií. Naopak. Moje teorie by toliko eliminovala nespotřebování již vyrobeného.

Rovněž limitace produkce aktuálními produkčními kapacitami není v rozporu s mojí teorií. Naopak. Moje teorie počítá s existujícími produkčními kapacitami, když cílem je předejít jejich nevyužití. Moje teorie nepočítá s produkcí pocházející z neexistujících produkčních kapacit. Jde o to, aby nevznikly nadbytečné kapacity v důsledku nekompenzovaného poklesu kupní síly poptávky a v tomto ohledu je argument nezohlednění limitovaných produkčních kapacit zjevně nesprávný.
Moje teorie také nemá za cíl zvyšování spotřeby. Moje teorie má za cíl udržení spotřeby na aktuální úrovni, resp. má ambici předcházet poklesu spotřeby.

Rovněž funkce peněz je v mé teorii chápána správně. Je třeba rozlišovat mezi omylem spočívajícím v tom, že si někdo myslí, že kupní síla měny je konstantní a mezi úmyslem udržovat konstantní kupní sílu měny prostřednictvím kompenzací oslabení kupní síly poptávky způsobeného přirozeně tržním přerozdělováním a následným vyvedením části peněz mimo reálnou ekonomiku.

Václav Tomala|8. 7. 2015 15:51| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 10:16

Promiňte, ale kde jsou ty Řecké úspory, které podle Vás ten dluh kryjí? Soukromý sektor je v Řecku podobně zadlužený jako státní, žádné úspory v Řecku nejsou.

Vy si myslíte, že Řekové peníze z dotací a platy ze státního ukládají do nějakých investičních fondů? Nebo Vám jako investice a úspory platí i to, že se za ty peníze doveze zahraniční zboží na spotřebu?

Zvyšování životní úrovně části populace (jen té zaměstnané ve státním sektoru) na dluh je nejen neudržitelná blbost, protože peníze vyplacené na mzdách za zbytečnou práci se nikdy nevrátí, natož aby vydělaly na úroky, ale také zločin na ostatních Řecích, kteří produkují něco potřebného (komerční služby a zboží) a jejichž zdanění toto financuje.

Dluhy jsou vhodné jen pokud je utrácíme za něco, co nám peníze vydělá zpět. Postavit za ně továrnu nebo obchod je víceméně vpořádku, ale jet za ně na dovolenou nebo za ně zvyšovat důchody vede jen tam, kde je Řecko teď.

Martin Brezina|8. 7. 2015 15:11| reakce na Jan Daniel - 8. 7. 2015 12:08

I když tuším, že v jádru věci se asi neshodneme - pro vás je problém zřejmě v tom, že takový systém vytvářejí státy - tak vcelku souhlas. Je užitečné se podívat na věc tímto směrem. V tomto případě byly ty půjčky také investice, a investice nese riziko a odpovědnost, tedy měla by nést.