Diskuze: Řekové se k dluhům neznají

Richard Fuld|14. 7. 2015 12:33| reakce na Václav Tomala - 8. 7. 2015 15:51

Kde jsou ty řecké úspory? No na účtech Řeků v bankách a doma v hotovosti. To, že jiní Řeci mají soukromé dluhy na existenci těch úspor nic nemění.

Peníze utracené za platy státních zaměstnanců se nikdy nevrátí. No a co? Důležité je, že protekly ekonomikou a dál v ní obíhají, nebo leží v soukromých úsporách Řeků, odkud se mohou vrátit státu jediným způsobem - zdaněním. Není ale důvod, aby se peníze státu vracely a tím se likvidovaly úspory nebo docházelo dokonce k peněžní kontrakci, tedy stahování peněz z oběhu v reálné ekonomice, což má na ekonomiku vždy zničující účinky.

Utrácení státu na státní investice vypadá jako dobrý nápad. Ve skutečnosti jde ale o akce, které slouží hlavně k loupení státních peněz pře předražené zakázky a jen díky rabování veřejných prostředků je ČR zadlužená až po uši. ČR se vlastně zadlužovala jenom proto, aby lupiči měli co loupit. Teď když už skoro není co uloupit, tak lupiči vymýšlí "legální" loupeživé projekty, kterým říkají REFORMY.

Richard Fuld|14. 7. 2015 11:18| reakce na Umbrdt - 13. 7. 2015 23:34

V tomto se v podstatě shodneme. :-) V tomto ohledu jsem pro 100% podíl mandatorních výdajů. Dále bych zavedl referenda na utracení jakékoliv částky, která by musela být financována půjčenými penězi, popřípadě i možnost jejich financování pouze prodejem státních dluhopisů státním občanům daného státu, jež by nebyly převoditelné na jinou osobu (resp. toliko dědickým řízením převoditelné). Emise dluhopisů, které nakupují banky a které pak mohou stát vydírat bych velmi významně omezil. Prakticky jen na objem potřebný k hladkému chodu vypořádání mezibankovního platebního styku.

Referenda by musela být i pro mandatorní výdaje financované na dluh. Zde by platila pouze výjimka, že dané výdaje státu jsou povinné z hlediska plnění Listiny základních práv a svobod.

Richard Fuld|14. 7. 2015 11:09| reakce na To teda zachránil! - 13. 7. 2015 23:38

Tsipras vsadil na to, že psychopati z Brusele se zaleknou toho, že by Řecko nakonec skutečně mohlo opustit eurozónu. To se ale přepočítal. Pro psychopaty z Trojky není žádná katastrofa dost velká na to, aby se jí zalekli. A tak musel Tsipras stáhnout ocas a nabídnout, to co nabídl. Jsem ale skeptický, že by to mohlo nakonec dopadnout nějak civilizovaně. "Věřitelé" opět zvedli tlak a danou situaci vyhodnotili, jako příležitost k vyvolání politického rozkolu v Syrize a jako příležitost k vyvolání politické nestability, která nakonec Tsiprase a Syrizu smete z řecké politické scény.

Podle mne od začátku nešlo o záchranu Řecka. Šlo naopak zjevně o jeho likvidaci, když jedinými zachraňovanými zde byla (jak jinak?) pouze banky.Celá ta řecká krize je od začátku absurdní zločinný teroristický akt party mocných psychopatů. Řecko bylo odsouzeno stát se obětí dluhové krize, stejně jako byla obětována banka Lehman Brothers v krizi hypotéční. Jsou to zcela zbytečné a velmi drahé oběti.

Richard Fuld|14. 7. 2015 10:58| reakce na Paroubek - 13. 7. 2015 23:45

Váš příklad s rajčaty je ale problémem řeckých zemědělců a obchodníků, zcela konkrétních jednotlivých soukromých subjektů, nikoli státu jako takového. Takové podnikání v obchodě a zemědělství dopadá jen a pouze na zemědělce a producenty, nikoliv na stát.

Ano, Řekové spotřebovali více fyzických i nehmotných statků než vyprodukovali a pokud tomu tak je, pak jsou v příslušné míře také zadluženi. Opět jde o jednotlivce, kteří si pořizují bydlení, auta, dovolené, vzdělání ... na dluh, tak jako to dělají jednotlivci v jiných zemích. Toto je ale samozřejmě opět problém jednotlivců, kteří musí splácet své soukromé dluhy a problém soukromých bank, které jim půjčily. Nejde o problém státu. Stát nic neprodukuje, a nemůže tedy spotřebovat méně než vyporodukuje. Proto je taky financován převážně z daní.

A samozřejmě pokud jednotlivec spotřebuje více, než činí jeho příjem, pak se zadlužuje. To ale neznamená, že si žije nad poměry v nějakém blahobytu. Žije si způsobem, který přesně odpovídá jeho poměrům, tedy i jeho zadlužení a pokud přestane mít příjmy dostatečné na splácení jeho závazků o svůj "blahobyt" přijde.

Samozřejmě, že existují státy produktivnější a méně produktivní. A ty produktivnější rádi vytváří nadprodukci, kterou nemohou doma spotřebovat a kterou exportují do jiných zemí. A udělají to rádi, protože tím získají zaměstnanost, vyšší životní úroveň i zdravější ekonomiku, protože peníze, které utrží za export mohou být dále utraceny i za domácí produkci. Jde o synergii, resp. vzájemně výhodnou symbiózu výkonných a nevýkonných zemí. Pokud zavedeme přísná pravidla na míru zadluženosti států i jednotlivců, pak nebude kupní síla pro nákup importovaného zboží a služeb z výkonnějších zemí a pocítí to negativně občané výkonných i nevýkonných zemí. Mezinárodní obchod začne skomírat a státy se začnou přeorientovávat na soběstačnost ve všem, co bude jen trochu možné a import omezí jen na komodity, které nemohou nedovážet. Budeme mít spravedlnost, že občané každého státu budou spotřebovávat jen to, co vyrobí, celkově ale objem výroby poklesne a tím i životní úroveň v zemích, kterým se předchozí stav zdál nespravedlivý.

Ta snaha o nastolení spravedlnosti typu každý ať spotřebuje jen tolik kolik vyprodukuje mi připomíná okřídlené komunistické "kdo nepracuje ať nejí". Připomíná to, jak dopadl komunismus, který také chtěl odstranit sociální nespravedlnost a výsledkem bylo zchudnutí všech ještě pod úroveň, na které byli chudí v onom sociálně nespravedlivém systému.

Takže ano. Pojďme zavádět spravedlnost mezi zeměmi, ale je třeba si uvědomit, za jakou cenu tato "spravedlnost" bude uvedena v život. Ta cena není vůbec zanedbatelná.

Paroubek|13. 7. 2015 23:45| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 19:24

Fakt si nejsem jist, zda si z nás děláte jen srandu, nebo to myslíte vážně a blogujete z Bohnické knihovny.

Podle vás si svět může brát z Řecka příklad? Z ekonomiky, která přes ideální podmínky pro zemědělství dováží rajčata z drahých holandských skleníků?

Řekové spotřebovávali víc fyzických materiálních statků, než vyprodukovali. Na tom byl založen jejich umělý blahobyt. Snad i ne zcela obdařený jedinec by mohl pochopit, že toto nemůže dělat celý svět. Není fyzicky možné, aby se celý svět inspiroval Řeckem a spotřebovával více reálných statků, než kolik jich ten svět vyprodukuje, protože kde by se ty statky braly? Leda tak od Paroubka z Marsu.

To teda zachránil!|13. 7. 2015 23:38| reakce na Richard Fuld - 9. 7. 2015 15:27

Tak se ten váš milovaný bolševíček pěkně vybarvil.

Vyvolá referendum, angažuje se pro NE a pak odkýve ještě tvrdší program.

Bude zachraňovat ekonomiku zvýšením daní a řešit nadměrný státní dluh jeho zvýšením o dalších 80mldEUR.

A to proto, že vy bolševici jste všichni stejní a vůle a zájmy lidu se oháníte, jen když se vám to hodí. Ale reálně vám jde jen o moc a prebendy (a ty kapou z Brusele).

Umbrdt|13. 7. 2015 23:34| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:55

Půjčovat státu je škodlivé už proto, že stát tyto peníze v lepším případě rozfofruje za nesmysly a korupční zakázky, v horším případě je použije proti lidem, na deformaci trhu, atd...

Je to jako být nadšený z financování Cosa Nostry.

Jan Koss|13. 7. 2015 18:16| reakce na Richard Fuld - 10. 7. 2015 11:24

„Na státní dluhy je třeba pohlížet spíše jako na emisi peněz, než jako na dluhy. Splacení státního dluhu, je pak toliko peněžní kontrakcí, jejíž likvidační účinky na ekonomiku byly v historii velmi spolehlivě prokázány“
Na emisi peněz Richard C Fuld může pohlížet jakkoliv, ale ve skutečnosti jenom centrální banky emitují peníze. Na udělení kreditu, vzhledem k jeho teorii peněz, je možné se dívat jako převod úspor na měnu a se splacením úvěru jako reversní proces. Udělováním kreditu banky v Česku se postupně dostávají do posice kdy budou kontrolovat velkou část úspor a požadovat další úvěry, nebo vydírat tzv. QE, což je vlastně sypáni nových peněz z Centrální banky do přebujelého finančního systému. Pro banky je to výhra-výhra situace. Mějte dobrý den!

Jan Koss|13. 7. 2015 11:31| reakce na Richard Fuld - 10. 7. 2015 15:01

Rádoby „finanční expert“ Richard Fuld a podobní se mýlí v tom že v roce 1953 byl finanční haircut. V roce 1953 bylo provedeno zrušení válečného přidělovacího lístkového systému současně s měnovou reformou. V tom je základní rozdíl.

Richard Fuld|10. 7. 2015 18:40| reakce na Saša - 10. 7. 2015 18:17

Zbytečné ideologické bláboly. Chce to něco k věci.

Saša|10. 7. 2015 18:17| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:37

Já vím, že Tsipras se vám líbí.

http://roklen24.cz/a/ifK3r/tsipras-couva-jen-potvrzuje-ze-je-komunista

Protože jste oba komunisti.

Občas by neuškodilo si vzpomenout si na staré dobré pravidlo, které praví: Tvrdí-li někdo, že není ani pravičák, ani levičák, je to levičák (autorem je tuším Churchill, ale bez záruky)

Richard Fuld|10. 7. 2015 15:01| reakce na Hawkie - 10. 7. 2015 14:44

To, že něco není výjimečné neznamená, že je to prima věc a že to není absurdní a zbytečné. V roce 1953 jsme si tu taky užili báječný hair cut. Vy o tom mluvíte, jako by se nás to nemělo nikdy týkat. jako by to bylo něco hodně daleko v kosmu. Není.

Hawkie|10. 7. 2015 14:44| reakce na Richard Fuld - 10. 7. 2015 11:24

Bankrot státu není nic výjimečného. Byl by jedním z mnoha, navíc třeba v případě Ruska (tuším 1997) bych řekl, že haircut pročistil vzduch.
Celkem souhlasím, že masívní jednorázové splacení státního dluhu by mohlo udělat pěknou paseku. Ale nepamatuji se, že by se tak někdy stalo.

Richard Fuld|10. 7. 2015 11:24| reakce na Hawkie - 10. 7. 2015 11:04

Jak u všech rohatých vyřešíte nesplatitelný dluh bankrotem? A to by ale mělo současně zbankrotovat 90% zeměkoule, pokud by měl být důvodem nesplatitelný státní dluh.

Navíc většina státních dluhu je splatitelná ze dne na den zdaněním úspor, resp. obecně vkladů v bankách. Proč by se ale měl takto státní dluh splácet? Nedává to žádný smysl.

Na státní dluhy je třeba pohlížet spíše jako na emisi peněz, než jako na dluhy. Splacení státního dluhu, je pak toliko peněžní kontrakcí, jejíž likvidační účinky na ekonomiku byly v historii velmi spolehlivě prokázány.

Hawkie|10. 7. 2015 11:04

Něco mi nesedí. Merkelová sice není finanční specialista, ale hloupá určitě není- jaderná fyzika je dost těžká, v matematice se jistě orientuje taky dobře a v politice se pohybuje po čertech dlouho. Nevěřím, že nepochybně vysoce inteligentní člověk, s matematickými dispozicemi, s možností se obrátit na poradce- specialisty by dělal podobná rozhodnutí jen na podkladě simplexního "oblafnutí" řeckým vedením.
Řecký dluh je nesplatitelný, proč, u všech rohatých, již dávno neproběhl bankrot?
Budí to ve mně obavy, že je za tím něco daleko horšího nebo že situace je horší, než se domníváme. Tají soudruzi něco důležitého?

Richard Fuld|9. 7. 2015 15:27| reakce na A kým je? - 9. 7. 2015 14:07

Nesmysl. Je někým, kdo chce zachránit Řecko před katastrofou. Je smutné, že to musí být komunista. A ještě smutnější je, že právě proto se mu to nepodaří a ostatní psychopati Řecko potopí, aby ukázali, jak je to levičáctví špatné a kam vede a aby nikoho ani nenapadlo vzpouzet se "reformám" současných mocipánů a banksterů.

Demagogie, lhaní a vydírání jsou nástroje psychopatů z Trojky.

Richard Fuld|9. 7. 2015 15:23| reakce na Gabriel Pleska - 9. 7. 2015 14:06

Že jo? :-)

Richard Fuld|9. 7. 2015 15:23| reakce na Plánovač - 9. 7. 2015 14:02

A to právě ne.

A kým je?|9. 7. 2015 14:07| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 23:33

Demagogem, lhářem, vyděračem, ...

Gabriel Pleska|9. 7. 2015 14:06| reakce na Richard Fuld - 9. 7. 2015 14:02

A co teprv miliardáři!

Plánovač|9. 7. 2015 14:02| reakce na Frenky - 9. 7. 2015 06:22

Případně vymýšlet, jak by měli ostatní žít a pak jim to vnutit a ještě je to nechat zaplatit.

Richard Fuld|9. 7. 2015 14:02| reakce na Dotačník - 9. 7. 2015 14:01

Důchodci také :-)

Dotačník|9. 7. 2015 14:01| reakce na Zdeněk Gardelka - 8. 7. 2015 21:28

Státní zaměstnanci mají plno času...

Richard Fuld|9. 7. 2015 13:49| reakce na Martin Risik - 8. 7. 2015 19:51

Ale nic takového neobhajuji. Naopak. Jsem zastáncem 100% podílu mandatorních výdajů na celkových státních výdajích. Pokud budou chtít politici loupit a drancovat, budou si to muset uzákonit.

Richard Fuld|9. 7. 2015 13:45| reakce na Josef Fraj - 8. 7. 2015 20:48

Zase jen obecné bláboly. Když nemáte nic konkrétního, tak se alespoň zdržte komentáře.

Richard Fuld|9. 7. 2015 13:44| reakce na Amsica - 9. 7. 2015 13:01

Banky nemusí držet státní dluhopisy, ale způsob vypořádání mezibankovního platebního styku je k tomu v podstatě nutí, a to tak, že banky potřebují státní dluhopisy jako kolaterál pro centrální banku, bez kterého je v podstatě nemožné realizovat převody peněz mezi bankami. Explicitní nařízení, které by nutilo banky držet státní dluhopisy ale podle mne neexistuje. Naopak pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank omezují banky držení dluhopisů jednoho emitenta na max 15% aktiv a toto omezení je zřejmě aplikovatelné i na státní dluhopisy.

Mediální zkratka o tom, jak si Řekové žili dlouho nad poměry má taky své mírně řečeno slabiny. V tomto ohledu je třeba si definovat samotný pojem "žití nad poměry". Podle mně Řekové žili zcela v souladu s poměry, které v Řecku, potažmo v Evropě panovaly. A naopak teď žijí Řekové výrazně pod evropskými poměry, protože prakticky jako jediná vyspělá země na světě je Řecko bezdůvodně vyobcováno ze společnosti vyspělých státu a je nuceno žít výrazně pod poměry panujícími ve vyspělém světě, když se po něm vyžaduje, aby mělo přebytkové hospodaření a splácelo své státní dluhy.

Richard Fuld|9. 7. 2015 13:35| reakce na Jiří Suchý - 9. 7. 2015 12:29

Píšete: "Pokud by Řecko mělo prostředky a svůj dluh splatilo, nijak by to neohrozilo úspory". Stát typicky platí své závazky penězi, které vybere na daních, takže výběr daní za účelem splacení státního dluhu ve výši úspor úspory (resp. obecně peníze občanů a firem) zcela zákonitě ohrozí. Nebezpečný je i případ, kdy předmětem zdanění nebudou explicitně úspory. Pak dojde ke zdanění, při němž budou státu odvedeny jiné peníze než úspory. Tyto ostatní peníze jsou ale peníze, které obíhají v reálné ekonomice a bez těch se ta ekonomika zjevně neobejde, takže následky tohoto kroku by mohly být ještě větší než přímé zdanění úspor.

Refinancování = splacení, to sice ano, ale rozdíl spočívá v tom, že zatímco při splácení dochází ke snížení dluhu, kdy je dluh splacen penězi vybranými na daních, při refinancování je stávající dluh splacen penězi nově vypůjčenými a výše dluhu se nemění (došlo v podstatě jen k posunutí splatnosti aktuálního dluhu). Zatímco v případě splacení dluhu vybranými daněmi dojde k zrušení úspor (či obecně peněz, podle toho jak proběhne zdanění) ve výši dluhu, v případě refinancování zůstanou úspory (i ostatní peníze) nedotčeny. Proto jediným způsobem, jak zachovat úspory, resp. peníze v oběhu, je refinancování státního dluhu.

Řekové (i ostatní státy) své dluhy refinancují a samozřejmě, že je chtějí refinancovat i dál. Řeckým bankám administrativně brání ECB v nákupu řeckých dluhopisů, takže není pravda, že nikdo nebrání refinancování řeckého státního dluhu. Řecké banky vědí, že pokud nebude obnoveno refinancování státního dluhu, je to jejich jistý konec. Řecké banky jednoduše nemají na výběr, jestli chtějí refinancovat řecký dluh nebo ne.

Jinak Řekové si samozřejmě neodhlasovali, že nebudou splácet státní dluh. To je mediální blábol. Řekové odhlasovaly, že nesouhlasí s absurdními podmínkami spojenými s umožněním refinancování jejich státního dluhu.

Splácení státního dluhu po částech, jak uvádíte, je to k čemu se snaží přimět Trojka Řecko posledních pět let. A že v důsledku tohoto vzrostl poměr státního dluhu k HDP tuším ze 110% na 180% není třeba nijak dál komentovat. Postupné splácení státního dluhu prostřednictvím fiskálních restrikcí a restrukturalizace ekonomiky je jednoduše chiméra. Jediným skutečným způsobem, jak splatit státní dluh a přitom nezlikvidovat celou ekonomiku, je zdanění úspor. Tento krok, představuje ale současně i zboření důvěry ve finanční systém a byl zřejmě doprovázen nepředvídatelnými a potenciálně velmi vážnými dalšími následky. Čili nejde taky o žádnou reálnou cestu a jede tedy spíše jen o čistě teoretickou možnost.

Jediná cesta je nechat státní dluh růst nebo klesat výhradně s cílem držet stabilní cenovou hladinu. Všechny "konvenční" pokusy o zastavení růstu státního dluhu, nebo dokonce pokusy o jeho splacení musí skončit katastrofou, zvláště pak, pokud je cílem snížit poměr státního dluhu k HDP. Obvykle to skončí tak, že na 100 mil. splaceného (či spíše jen omezeného růstu) státního dluhu připadne několikanásobek poklesu HDP, takže touto cestou jednoduše poměr dluhu k HDP nezlepšíte, kdybyste se rozkrájel.

Podle Vás se v ostatních zemích refinancuje, protože je dostatek věřitelů. To je zvláštní, že je nedostatek věřitelů zrovna pro Řecko. :-) A až dojdou věřitelé, protože do řeckého poměru dluhu k HDP se časem dostanou všechny státy, tak to věřitelé zabalí a zkrachují společně se všemi státy? Tipuji, že najednou už to pro věřitele nebude problém, protože ti věřitelé budou vědět, že pokud nebudou dále refinancovat, skončí taky. Věřitelé si budou muset jednoduše vybrat mezi další existencí nebo krachem.

Současně v drtivé většině jsou "věřiteli" státu banky, které půjčují státu nové do té doby nikým nevlastněné peníze. Teprve až stát utratí tyto nové půjčené peníze, část z nich proteče do úspor domácností a část jich dál obíhá v ekonomice, kde mohou ležet a obíhat do skonání světa.

V okamžiku kdy si stát půjčí nové peníze, je zároveň dlužníkem i věřitelem banky, protože půjčené peníze nejen dluží ale současně i vlastní. Teprve až stát utratí půjčené peníze, nově se věřitelem státu stane osoba, která státem utracené peníze drží na svém účtu. Banky o tomto pouze účtují. Půjčka peněz státu tak spíše než klasický vztah dlužník - věřitel představuje spíše emisi peněz státem a banky jsou zde spíše v roli účetní firmy, která zaznamenává peněžní transakce do účetních knih. Také z tohoto důvodu je nesmysl chtít splácet státní dluhy, protože v takovém případě nejde o nic jiného, než o stažení peněz z oběhu, tedy o peněžní kontrakci, která téměř vždy spolehlivě ekonomiku zlikviduje.

Takže není dluh jako dluh. Státní dluh je diametrálně odlišný od dluhu, který vznikl mezi dvěma jednotlivci, a to už jen z toho důvodu, že stát lze považovat za soubor jednotlivců a tím dochází do jisté míry k smazání rozdílu mezi dlužníkem a věřitelem. I tento aspekt nasvědčuje tomu, že na státní dluh je třeba pohlížet jako na emisi peněz, nikoli jako na dluh, který je nutno splatit stejně jako jakýkoliv jiný dluh.

V daném ohledu je třeba napsat, že škodlivost státního dluhu, tedy emise peněz může spočívat pouze v jediné věci, a to že může způsobovat nadměrnou inflaci. Žádná nadměrná inflace v Řecku ani nikde jinde ve světě ale v průběhu hypotéční krize nepanovala, takže i z tohoto důvodu je zásah "věřitelů" proti Řecku zcela absurdní.

Amsica|9. 7. 2015 13:01| reakce na Jan Daniel - 8. 7. 2015 12:08

Eurozóna mluví o "záchraně" Řecka, posílají Řecku peníze, které ovšem nejsou použity na nakopnutí řecké ekonomiky. Méně než 10 % bylo použito na "změkčení krize". (http://www.theguardian.com/wo rld/2015/jun/29/where-did-the- greek-bailout-money-go).Drtivá většina prostředků byla Řeky ihned odevzdána na splátky dluhů. A hádejte, kdo je největším držitelem řeckého dluhu? Německo (německé banky) (http://www.bbc.com/news/world -europe-33407742).Proto taková starost o Řeky! Ten, kdo by měl být potrestán za špatné finanční rozhodnutí, jsou banky, které Řecký dluh kupovaly. Já, pokud učiním investici (ať již nákupem akcií, dluhopisů a nebo nemovitostí), ponesu důsledky svého rozhodnutí sama. Proč ne evropské banky?

Obávám se však, že situace nebude zdaleka tak jednoduchá. Nemají banky náhodou povinnost držet dluhopisy členských států? Někdo fundovaný?

PS. To, že si Řekové žili dlouho nad poměry, je samozřejmě jiná věc.

Jiří Suchý|9. 7. 2015 12:29| reakce na Richard Fuld - 8. 7. 2015 16:28

Jak už jsem napsal, dluh má vždy dvě strany, pokud je největším dlužníkem stát, nejspíš bude mít soukromého věřitele, ať už v podobě banky nebo občana země, že je to propojené, by proto nemělo nikoho překvapit.
Pokud by Řecko mělo prostředky a svůj dluh splatilo, nijak by to neohrozilo úspory, pouze by se změnilo složení aktiv bank, místo dluhopisů by tam banky měly likviditu. Proto jediným způsobem, jak zachovat úspory je dostát svým závazkům a svoje dluhy platit, což zahrnuje i refinancování. Neplacení znamená ztrátu hodnoty dluhopisů a konec.
Mimochodem refinancování = splácení dluhu.
Řekové nechtějí refinancovat, ale prostě neplatit, a to je ten konec. Navíc Řecku nikdo nebrání, aby vydali dluhopisy a prodali je na trhu, jenže on by je od nich málokdo koupil a když už, tak za pořádný úrok.
To řešení, které popisujete jako lepší ale vyžaduje, aby byl dostatek potenciálních věřitelů, kteří jsou ochotní Řecku půjčit na splacení starých dluhů, ale kde je vezmete, když si řekové odhlasovali, že splácet nebudou?

Splácení státního dluhu samozřejmě neznamená destrukci úspor. Když stát z vybraných daní splatí část dluhu, nikomu úspory nezaniknou. Naopak stát bude platit menší sumu v podobě úroků ze svého dluhu. Stát bude danit tak jako tak. Když vybrané prostředky použije na splacení dluhu, ušetří na úrocích a bude potřebovat nižší daně, pokud by je snížil, pomohl by ekonomice.
Nebo může peníze z daní použít na splácení úroků a půjčit si další peníze na vládní budovu a vybrat další daně na další úroky, co si vyberete Vy?
V ostatních zemích se zatím refinancuje, protože je dost věřitelů, kteří jsou ochotní svoje ůspory za tento dluh vyměnit. Když se to ale přežene, tak je těch věřitelů příliš málo na to, aby bylo možné refinancovat.

Dluh je dluh a je jedno, jestli dluží stát nebo firma nebo jedinec. Rozdíl je jen v tom, jaké mají možnosti. Každopádně nesplácení vždy přinese ztrátu věřitele. Pro refinancování potřebujete nové věřitele a kde je pořád brát, když nic pořádného neděláte, jan stavíte další vládní budovy a dluhy splácíte navými dluhy. V jednu chvíli už prostě nebudete důvěryhodný a už vám nepůjčí. Pak pohádky skončí, skončí jak na osobní tak na státní úrovni.

Richard Fuld|9. 7. 2015 08:13| reakce na Frenky - 9. 7. 2015 06:22

Váš příspěvek je přísně ideologický. :-)