Diskuze: Soukromé peníze. Kde se pečou prachy

Richard Fuld|18. 6. 2015 18:32| reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 15:51

Pokud chce klient vybrat peníze v hotovosti, pak k tomu je třeba, aby centrální banka hotovost nechala natisknout a tuto půjčila obchodní bance. Výběr hotovosti by proběhl následovně. Centrální banka půjčí bance hotovost s tím, že na zajištění tohoto úvěru si vyžádá i poskytnutí kolaterálu. To se projeví v bilanci centrální banky nárůstem pasiv v podobě emitované hotovosti a nárůstem aktiv v podobě půjčky hotovosti obchodní bance. V bilanci obchodní banky vzrostou pasiva o závazek vrátit hotovost a aktiva o půjčenou hotovost na pokladně. Obchodní banka pak vyplatí klientovi hotovost z pokladny.V bilanci banky se to projeví poklesem pasiv o částku vybranou klientem, snížením aktiv v podobě hotovosti na pokladně.
Pokud banka nemá aktiva, která by akceptovala centrální banka, pak není možná výplata vkladu v hotovosti. Proto obchodní banky půjčují taky státu, aby měly dost bonitních aktiv jako kolaterál pro centrální banku.

Jiří Suchý|18. 6. 2015 15:51| reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 14:10

Samozřejmě nesouhlasím, nemůžete zapomenout na staletí vývoje bankovnictví a stanovit si nějaký počátek kdysi, kdy se začaly tvořit " dnešní peníze". Kdy nastal ten kouzelný den?

Ale jinak. Jsme na začátku. Banky nemají žádná aktiva ani závazky. Pak jak tvrdíte, poskytnou úvěr, na vkladový účet připíší zůstatek. Ten kdo si půjčil, chce peníze použít, třeba chce hotovost. Kde ji banka vezme, když má v aktivech jen úvěrovou smlouvu?

Richard Fuld|18. 6. 2015 14:10| reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 13:54

Historie peněz s tím nemá nic společného. Jde pouze o historii dnešních peněz, jež do posledního haléře vznikly tak, že je banka někomu připsala na účet. O této historii je řeč. Nejprve musela být banka, která peníze vytvořila, tím že je někomu připsala na účet (proti podpisu úvěrové smlouvy např.). Pak mohl klient banky požadovat vyplacení účtu v hotovosti. Centrální banka poskytla bance hotovost a ta ji vyplatila klientovi. A teprve zde se dostáváme na začátek Vašeho příběhu, kdy klient přichází se svojí hotovostí do banky a chce ji vložit na svůj účet. Váš začátek je až někde uprostřed mého příběhu :-).

Jiří Suchý|18. 6. 2015 13:54| reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 12:10

Když půjdeme na začátek, tak prvně byly peníze, ty si lidé uložili do banky. Banka tak získala likviditu, protože jak správně říkáte, patří bance. Současně vznikly vkladové účty co by účetní zápisy o vkladu. Na vkladových účtech ale žádné fyzické peníze nejsou, ty jsou v trezoru banky, na vkladovém účtu je jen číslo vyjadřující výši závazku banky.
Pro jednoduchost se ještě nebavme o době, kdy banky získanou likviditu půjčují jiným lidem, i když současně vkladatelům tvrdí, že jimi vložené peníze mají, tam se dostaneme. Ale nejprve je nutné udělat si jasno v tom úpném základu.

Myslím, že není problém doložit výrazně starší historii peněz než bank.

Richard Fuld|18. 6. 2015 12:10| reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 11:20

Samozřejmě, hotovost v pokladně "patří" bance, protože jsou v její pokladně (v aktivech banky). Současně ale peníze na vkladovém účtu patří klientovi banky (banka o těchto penězích účtuje v pasivech).
S vkladem klientovy hotovosti do banky se nic zásadního v bankovním systému neděje. Objem peněz v systému se nemění. Důležitý je okamžik vzniku peněz, jež vznikají výhradně v bilanci obchodních bank.
V systému účetních peněz musí být nejprve založena banka a teprve potom mohou vznikat peníze. A aby mohly být peníze vyměněny za hotovost musí vzniknout i centrální banka.
Příběh tedy začíná založením banky, nikoliv vkladem hotovosti do existující banky.

Jiří Suchý|18. 6. 2015 11:20| reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 09:05

Zase kličkujete jako zajíc. Klient má hotovost, není podstatné kde ji vzal, má ji. Vloží ji do banky, banka mu založí vkladový účet a připíše zůstatek, vezme si od něho hotovost.

Jestli se ona hotovost dostane do aktiv banky, pak patří bance, ne klientovi. O tom je řeč. To vyvraťe nebo potvrďte.

Mimochodem byly dřív peníze nebo banky? Tak kde ten příběh začíná?

Richard Fuld|18. 6. 2015 09:05| reakce na Jiří Suchý - 17. 6. 2015 22:21

Vy děláte základní chybu v tom, že veškeré procesy vnímáte z opačného směru. Vy svůj příběh odvíjíte od konce, od držitele hotovosti a jejího vložení do banky. Skutečný příběh peněz ale začíná v bance, kdy peníze vznikají společně se závazkem je splatit bance. Vznikají v podstatě jen na dobu určitou. Proto peníze jsou vždy v bance zaúčtovány v pasivech jako závazek (klientův vkladový účet) a současně v aktivech jako v pohledávka vůči jinému klientovi nebo bance nebo jako cenný papír nebo jako jiné aktivum. I hotovost na pokladně banky je pohledávka vůči centrální bance v podobě jakési poukázky na připsání likvidity.
Vaše představa o penězích jako jakéhosi autonomního aktiva Vás pak musí zákonitě vést k nesprávným závěrům.

Jiří Suchý|17. 6. 2015 22:21| reakce na Richard Fuld - 17. 6. 2015 17:43

Několik důsledků. Peníze jsou pořád fyzicky jedny. Nemůžou být fyzicky jak v aktivech, tak v pasivech. Já tvrdím, že fyzicky jsou v aktivech banky. Vkladový účet klienta je jen zápis o závazku "dluhu" banky vůči němu. Vkladový účet může samozřejmě ovládat jen klient a k vypořádání jeho požadavků používá banka svoje aktiva, kde jsou fyzicky platební prostředky.
Definice aktiva říká, že: "aktivum představuje v účetnictví všechno, co účetní jednotka vlastní a v budoucnu jí to přinese ekonomický prospěch"
Pokud tedy peníze skončí v aktivech BANKY, podle definice je banka vlastní. Pak je nemůže současně vlastnit klient, to by se musely rozdvojit.

Pokud by to mělo fungovat jak často popisujete, tedy že klient vložené prostředky vlastní i když jsou uložené v bance, muselo by to být jinak. Peníze by nesměly být v rozvaze banky, protože jí nepatří. Mezi bankou a klientem by byla jen smlouva o úschově a provádění plateb. styku za nějaký poplatek. V rozvaze banky by se pak objevila jen tato smlouva a vybrané poplatky.

Toto je podle mě ten hlavní a základní rozpor mezi námi.

Richard Fuld|17. 6. 2015 17:43| reakce na Jiří Suchý - 16. 6. 2015 23:12

Přinesené bankovky skončí v aktivech v položce pokladna. Nově přibude i pasivum ve formě klientského vkladu. Pokud banka přesune danou hotovost do centrální banky, připíše jí centrální banka likviditu na její rezervní účet. V aktivech banky se tak změní hotovost na likviditu (zůstatek na na rezervním účtu).

Jiří Suchý|16. 6. 2015 23:12| reakce na Richard Fuld - 16. 6. 2015 17:27

To je na mě moc :)

Vezměme ještě jednodušší variantu, kdy onen člověk ve stejné situaci peníze přinese v hotovosti a chce je připsat na účet. Jak se změní rozvaha banky?

Co je potom aktivem banky, kdo s ním může nakládat?
Kde skončí přinesené peníze, v aktivech nebo pasivech banky? Dostanou se vůbec do rozvahy banky?

Richard Fuld|16. 6. 2015 17:27| reakce na Jiří Suchý - 16. 6. 2015 13:37

V daném případě v pasivech bance přibude vklad klienta a v aktivech pohledávka za jinou bankou. Bilanční suma vzrostla.

Nejednoduší varianta vypořádání převodu může skončit následovně:

Bance přibude v aktivech závazek banky z níž připlul onen vklad klienta a tento závazek vznikne na základě úvěrové transakce na mezibankovním trhu spočívající v půjčení likvidity oné bance. A protože jde o novou banku, která nemá žádnou vlastní likviditu, tak tato banka půjčovanou likviditu vytvoří z ničeho.

Jiří Suchý|16. 6. 2015 13:37| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 17:16

1. souhlas
2. banka na jedné straně chce mít likvidity co nejméně, na druhé straně jí musí mít dost pro zajištění platebního styku. Může si ji půjčit a platit úrok jiné bance, nebo jí prostě držet víc, pokud např. zjistí, že potřebuje ne 2 ale 3%. Teď to hodně zjednodušuji, ale myslím, že princip je jasný.
3.tvrdím, že CB funguje jako operátor plateb. styku a pro hladší chod systému může poskytovat vnitrodenní úvěr. Ten banka splatí hned, jak získá likviditu buď z příchozích plateb nebo jako půjčku od jiné banky. Tady se můžeme přít o to, jak technicky celý proces probíhá, ale za sebe říkám, že to nevím, nejsem bankéř. Pokud by jste nějaké informace získal, rád se nechám poučit.

A pak je tu opravdu tlustá čára :))

Já se ale obávám, že náš spor sahá mnohem hlouběji než je tvorba likvidity v komerčních bankách. Neshodneme se už u samé podstaty bankovnictví.

Dejme tomu, že založíte banku, máte požadovaný kapitál 0,5 mld. Ulovíte prvního klienta, kterému založíte účet a on na něj pošle 10000 Kč. Jak to změní rozvahu Vaší banky?

N E W S|15. 6. 2015 17:03| reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 16:28

A všechno to budou realizovat demokraticky zvolení politici:
http://respekt.ihned.cz/ost-blog/c1-64170400-zachranci-sveta

A další zvolení "ti nejlepší z lidu", Hitler, Gottwald, Gross, Paroubek, Rath, nebo například Babiš:
http://dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015061401

A všichni ospravedlňují svou existenci tím, že je potřeba napravovat kapitalismus, snižovat sociální rozdíly a zavírat nůžky:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/465489/proc-procento-nejbohatsich-vlastni-polovinu-sveta.html

Až je zavřou uplně:
http://roklen24.cz/a/wJ8hq/univerzalni-lek-proti-hyperinflaci-zimbabwe-ho-ma

Josef Fraj|15. 6. 2015 16:37| reakce na Zavacký - 10. 6. 2015 08:01

"..., kolik peněz ekonomika potřebuje"

to je trochu nesmyslná otázka, protože libovolné množství peněz dokáže obsloužit libovolný počet transakci. Problém spočívá ve státním měnovém monopolu, jako nástroji na olupování občanů.

Richard Fuld|14. 6. 2015 20:57| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:31

Já vím, že nepopíráte, že si banky půjčují likviditu. Předmětem sporu ale je, jak vzniká nová likvidita, kterou si banky vzájemně půjčují po té, co už byly vyčerpány existující likvidita ve formě rezerv a nadbytečné likvidity uložené u obchodních bank.

V tomto úhlu pohledu ovšem vykládáte zcela jednoznačný knižní text způsobem zjevně neudržitelným. Takže nezbývá než konfrontovat Vaši interpretaci s doslovným zněním Vámi interpretovaného knižního textu.

Zde je předmětná citace ze str. 140:

"Na otázku „jak vzniká a zaniká likvidita?“ existuje následující odpověď. Likvidita vzniká v obchodních bankách a centrálních bankách a jim na roveň postavených finančních institucích:
- Poskytováním úvěrů bankami jiným bankám
…
Největší objem likvidity v bankovním systému vzniká poskytováním úvěrů. Zbývajícími způsoby vzniká podstatně méně likvidity. Banky tak mohou prakticky vytvořit jakýkoliv objem likvidity.
….
Rozdíl od tvorby a zániku peněz je pouze ten, že partnerem operace není nebankovní subjekt ale jiná banka.“ Konec citace.

Z výše uvedeného textu je zřejmé, že pokud někdo toto vyloží tak, že likvidita vzniká výhradně v centrální bance, tak jde o zcela zjevně nesmyslný výklad textu zoufalcem, který si nedovede vůbec představit, že by se mohl v něčem mýlit.

Richard Fuld|14. 6. 2015 10:37| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 21:58

Tam je jí ta likvidita k tomu, aby ji převedla na svůj rezervní účet. Nemyslím si, že v praxi probíhá Vámi tvrzená zkratka ve smyslu, že banka připisuje půjčenou likviditu rovnou na rezervní účet banky. Nicméně to úplně nevylučuji. Je to ale jen zcela bezvýznamná technikálie.

Důležité je odkud se ta likvidita bere. Já tvrdím, že po vyčerpání rezerv a případného vnitrodenního úvěru od CB, ji obchodní banka vytvoří.

Jiří Suchý|13. 6. 2015 21:58| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 18:06

Toto jsem samozřejmě četl, ale nic o tom, že banky si v první řadě půjčují mezi sebou, tam nevidím. Nicméně spíše jde o to, že CB jako operátor platebního styku může bankám poskytnout bezúročný vnitrodenní úvěr pro hladší chod systému a že banky se snaží sehnat likviditu na mezibankovním trhu, což nijak nepopírám. Dále je podstatné, že transakce proběhne až tehdy, kdy je na rezervním účtu dostatek likvidity. Proto jsem Vám také namítal, že nevidím smysl v tom, aby si banka půjčovala likviditu od jiné banky připsáním na vkladový účet, protože tam je jí tak říkajíc k ničemu.

Jiří Suchý|13. 6. 2015 20:56| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 15:13

Vy jste celou dobu mluvil o insolvenci, nikoli o kapitálové přiměřenosti. Ty dvě věci nejsou stejné. Banka, která nesplňuje pravidla pro kap. přiměřenost ještě nemusí být insolventní a dokonce může být likvidní.
Pokud banka nakoupí špatná aktiva, třeba řecké dluhopisy, které skokově ztratí hodnotu, je to problém, to nikdo nepopírá. Proto také ECB tyto dluohpisy vykupuje za novou likviditu, aby to bankám vaz nezlomilo. Navíc dluhopisy zemí EU jsou považovány za bezrizikové, proto mají váhu rizikovosti 0, a vlastním kapitálem být kryty nemusí.

Druhý způsob je prodej aktiv s vysokou mírou rizikovosti.
Závěr odstavce mi podsouvá Vaše myšlenky, protože jsem nikde o kapitálové přiměřenosti nemluvil, nemohl jsem ji ani nijak spojovat s likviditou.

Už jsem to psal mnohokrát. Zůstatky na vkladových účtech klienta jsou pouhé závazky banky vůči klientovi. Tyto závazky kryje banka vlastněnou likviditou. Banka musí držet pouhá 2% vkladů, ne 100.
Vezměte to tak, že provozujete sklad jablek. Když k Vám do skladu vloží soused Franta tunu jablek, založíte mu účet, na který mu připíšete tunu jablek. Jablka ale leží ve Vašem skladu, jsou Vaše, a Frantovi je dlužíte. Na jeho účtu žádná jablka nejsou, je to jen zápis o Vašem závazku, že až bude Franta chtít, jablka mu vrátíte.
Franta může přijít a říct, dejte mi pět jablek. Vy mu snížíte stav jeho účtu a ze svých jeblečných aktiv mu dáte 5 jablek.
Nebo Franta řekne, převezte mi půl tuny do skladu souseda Vendy. Potom mu z účtu umažete půl tuny a ze svých jablečných aktiv pošlete půl tuny do skladu Vendy. Tomu se zvednou jablečná aktiva a založí Frantovi účet, na který napíše zůstatek půl tuny. Je to ale jen závazek Vendy k Frantovi, nic víc, nic méně.

Richard Fuld|13. 6. 2015 19:41| reakce na ks - 13. 6. 2015 17:27

Pravidla pro kapitálovou přiměřenost sice souvisí s účetními standardy, ale rozhodně to není totéž. Účetní standard má za cíl sjednotit účetní postupy. Pravidla pro kapitálovou přiměřenost mají za cíl regulovat podnikání bank s cílem zabezpečit, aby bankovní systém byl odolný proti selhání dlužníků. Pokud tedy jsou v rámci regulace bankovního systému státní dluhopisy považovány za bezrizikové, pak je těžko představitelné, že se tak stalo omylem, s tím, že regulátoři netušili, že by státy mohly být dlužníkem, který může selhat. Podle mne je předpoklad bezrizikovosti státních dluhopisů správný, když chování bank a ratingových agentur lze považovat za diskrepanci.

Ano je to otázka směru náhledu, přičemž klíčovou je zde otázka, zda je možné považovat státní závazky za bezrizikové z hlediska kreditního rizika. Resp. zda, pokud budou banky považovat státní dluhy za bezrizikové, zda může nastat situace, kdy by stát jako dlužník vůbec mohl selhat jinak, než že by tak učinil záměrně.

Richard Fuld|13. 6. 2015 18:06| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:28

Půjčka na mezibankovním trhu je hned za získáním vkladu, což je spíše věc, kterou má v rukou klient banky než banka.

ks|13. 6. 2015 17:27| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 14:07

Já to vnímám tak, že Basel III pouze stanovuje účetní standard. Tj. říká - pokud držíte v portfoliu státní dluhopisy, nemusíte vůči nim držet kapitálovou rezervu.

Nic víc, nic míň. Ale tahle skutečnost absolutně nevypovídá o skutečné rizikovosti takového aktiva. Jinými slovy, regulátor tady říká, drž si banko, ve svém portfoliu co chceš, mě to nezajímá.

Nepřijde mi, že by banky něco porušovaly. Banky se chovají tržně. Problém nastane přesně v okamžiku, kdy banka udělá chybné rozhodnutí a za to chybné rozhodnutí nenese následek v podobě ztráty nebo bankrotu.

Takže ještě jednou, já nevnímám Basel III jako "státní dluhopisy jsou bezrizikové". Já to vnímám tak, že regulátor říká - nakládejte s tím podle vlastního uvážení.

Richard Fuld|13. 6. 2015 17:16| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:16

Po delší diskuzi nastal čas na menší shrnutí a nové "memorandum o porozumění" :-)

Podle mě nejsou naše rozpory tak hluboké, jak by na první pohled mohly vypadat.

Tvrzení na nichž se můžeme asi shodnout:

1. Banky používají na vypořádání převodů především své rezervy, které činí v našem případě 2% vkladů.

2. Po té co banky vyčerpají své rezervy začnou používat další v bankovním systému již existující likviditu. Zde je Váš názor trošičku rozporuplný, protože na jedné straně říkáte, že banky drží likvidity co nejméně (tedy v podstatě jen do výše minimálních rezerv a současně, že existuje i jiná likvidita než rezervy). Čili zde je z Vaší strany ještě co objasňovat. Já zastávám názor, že banky drží likviditu v co nejmenším rozsahu.

3. Vy tvrdíte, že když se existující likvidita vyčerpá, pak nastupuje centrální banka, která potřebnou likviditu vytvoří a bankám ji poskytne. I v tomto bodě jsme zřejmě dosáhli shody, po té, co jsem "objevil" CETRIS a poskytování vnitrodenních půjček likvidity centrální bankou.

A v dalším bodě už se lišíme.

4. Současně ale tvrdíte, že likviditu může tvořit pouze a výhradně centrální banka. Toto samozřejmě neplatí. Centrální banka tvoří likviditu pouze za účelem hladkého vypořádání platebního styku a v případě, kdy nastane na mezibankovním trhu nedůvěra mezi bankami. Základním (neintervenčním) způsobem tvorby likvidity je půjčování likvidity na mezibankovním trhu.

A abych můj názor podpořil, uvádím také opakovaně odkaz na moji oblíbenou knihu. Konkrétně na straně 140 předmětné knihy prof. Jílka v části nadepsané "Jak vzniká likvidita" máte jasně napsáno, že likvidita vzniká(!) poskytováním úvěru bankami jiným bankám a že banky takto mohou vytvořit v podstatě neomezené množství likvidity.

Takže abych to shrnul. Centrální banka asi vytváří významné množství likvidity avšak toliko vnitrodenní, s tím že tato likvidita ještě tentýž den zanikne a banky si nakonec musí půjčit likviditu vytvořenou jinými bankami. Nebo centrální banka vytváří likviditu novou likviditu po dobu nedůvěry na mezibankovním trhu. Standardní způsob vzniku likvidity je ale ten, kdy ji tvoří samotné obchodní banky. Centrální banka tvoří likviditu jen za účelem usnadnění hladkého průběhu vypořádání převodů a v krizových situacích.

Richard Fuld|13. 6. 2015 16:22| reakce na Tomas Kaleta - 12. 6. 2015 09:57

Banka A půjčí bance B nově vytvořenou likviditu za 0,001%.
Banka B převede půjčenou likviditu na účet vedený v bance C, která bude platit bance B 2%.
Banka B půjčí bance A nově vytvořenou likviditu za 0,001% k vypořádání převodu do banky C.
Bance C nadbývá likvidita z titulu nového vkladu a tu uloží u centrální banky za 2% (nepůjčila ji jako nadbytečnou bance A, která ji potřebovala).
Banka B neměla ve vztahu k onomu převodu nadbytečnou ani chybějící likviditu a protože v tomto případě poskytla potřebnou likviditu bance A musí si půjčit chybějící likviditu od centrální banky za 2%.

Výsledek
Banka A inkasuje od banky B 0.001%, banka A platí bance B 0.001%
Banka B inkasuje od banky A 0.001%, banka B platí bance A 0.001%
Banka C platí bance B 2% a banka C inkasuje od CB 2%
Banka B inkasuje od banky C 2% a banka B platí CB 2%
CB inkasuje od banky B 2% a platí bance C 2%

Nikdo nevydělává ani neprodělává.

Jiří Suchý|13. 6. 2015 15:31| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 15:07

Já také nepopírám, že si banky likviditu nepůjčují. Především je ale třeba si uvědomit, že CB je také banka. A pak je samozřejmě pravda, že banky můžou vytvořit likvidity neomezené množství.

Jiří Suchý|13. 6. 2015 15:28| reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 13:58

A kde se píše o tom, že banky získávají krytí transakcí v prvé řadě půjčkami od jiných bank?

Jiří Suchý|13. 6. 2015 15:16| reakce na Richard Fuld - 12. 6. 2015 08:43

Ne, říkám pouze, že jen CB, může tvořit novou likviditu, nic víc, mic méně. A díky tomu není zas tak zle, jak by bylo, kdyby to fungovalo podle Vaší teorie.

Richard Fuld|13. 6. 2015 15:13| reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 21:39

Samozřejmě, že máte problém s tím, že jaksi ignorujete, že nejzávažnější problém, který by banka mohla být, je její insolvence, která je zcela automaticky doprovázena nemožností sehnat likviditu k pokrytí závazků plynoucích z platebního styku. Celé to bagatelizujete tím, že vlastní kapitál tvoří jen zlomek aktiv banky. Zde je namístě Vás upozornit, že vlastní kapitál je pasivum, nikoli aktivum jak píšete. Ale hlavně pokud dojde k tomu, že nějaké aktivum se ukáže být bezcenným, pak toto má velmi závažný dopad právě na schopnost banky dodržet pravidla pro kapitálovou přiměřenost, neboť v opravných položkách se objeví celý pokles ceny daného aktiva (třeba i o 100%) zatímco podle pravidel bylo toto aktivum "kryto" vlastním kapitálem banky jen z 8%. V takovém případě skokově stoupne požadavek na vlastní kapitál, který může bance zlomit vaz. Proti tomu jsou dočasné potíže s likviditou, z kterých banku obvykle dostane centrální banka, řádově méně závažným problémem.

A zde se dostáváme k jádru věci. Pokud se banka dostane do potíží z toho důvodu, že zjistí, že její aktiva jsou nekvalitní a toto se promítne prostřednictvím opravných položek ve výši vlastního kapitálu, pak takové bance nepomůže ani moře nově vytvořené likvidity, kterou ji někdo půjčí, protože problém s neplněním požadavku na výši vlastního kapitálu lze řešit pouze navýšením kapitálu ze strany akcionářů banky. Vaše představy, jak možnost obchodních bank tvořit likviditu umožní bankám přežít stav kdy neplní kapitálové požadavky je tak zjevně nesprávný. Půjčenou likviditou si vlastní kapitál nenavýšíte. Maximálně si tak ještě zvýšíte onen požadavek na výši vlastního kapitálu!

K Vašemu názoru, že při odeslání likvidity z rezervního účtu na vkladový účet by došlo k přeměně likvidity v peníze. Jak je tedy onen převod peněz dokončen? Vy sám jste zastáncem názoru, že aby mohla banka připsat na účet klienta převedenou částku, musí dojít k převodu likvidity na její rezervní účet. Pokud tato likvidita není dále převedena na vkladový účet klienta a zůstává na rezervním účtu dané banky, pak banka drží 100% rezervu k onomu vkladu? A jak se tedy dostanou na účet klienta ty převedené peníze, když převedená likvidita uvízla v aktivech banky na jejím rezervním účtu?

Richard Fuld|13. 6. 2015 15:07| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 10:12

Taky doporučuji odst. 1.4.5 na str. 150 knihy Finance v globální ekonomice, kde prof. Jílek jasně uvádí, že základní operací bank při řízení likvidity je přijetí mezibankovního úvěru, či vkladu.

Na straně 140 v části nadepsané "Jak vzniká likvidita" máte také jasně napsáno, že likvidita vzniká(!) poskytováním úvěru bankami jiným bankám a že banky takto mohou vytvořit v podstatě neomezené množství likvidity.

Richard Fuld|13. 6. 2015 14:07| reakce na ks - 12. 6. 2015 21:00

Podle mne je to důležité. Pokud podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost platí, že státní dluhopisy jsou brány jak bezriziková aktiva, pak je chybou již samotná existence rizikové přirážky u výnosů státních dluhopisů a existence ratingu státních závazků z hlediska kreditního rizika. Na jedné straně jsou zde pravidla, na jejichž základě stojí bankovní systém a na druhé straně jsou pak banky, které tato pravidla porušují, tím že bezrizikovost státních dluhopisů nerespektují a v ohledu ztrát, které tímto samy sobě přivodí pak spoléhají na záchranu ze strany daňových poplatníků.

Richard Fuld|13. 6. 2015 13:58| reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 10:12

CERTIS provádí platby pouze v případě dostatečného krytí na účtu banky plátce (na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo). Pokud banka plátce nemá dostatek prostředků na provedení transakce, je platba umístěna do tzv. "zadržené fronty". Příslušná banka je o této skutečnosti informována systémem AMOS.

Dostatečné krytí mohou banky získat:

- prostřednictvím platby z jiné banky
- půjčkou na peněžním trhu
- formou plně kolateralizovaného vnitrodenního úvěru od ČNB
- formou plně kolateralizovaného úvěru přes noc (overnight úvěru) ze strany ČNB.

V případě, že se bance z jakéhokoliv důvodu nepodaří prostředky do konce účetního dne získat, je příkaz k platbě v "zadržené frontě" systémem odmítnut a vrácen bance, která jej zaslala.