Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Diskuze k článku: Soukromé peníze. Kde se pečou prachy

Vlad Ender | 9. 6. 2015 | Celkem 170 komentářů v diskuzi

Vložit komentář

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

9. 6. 2015 09:15

Učivo Podnikové ekonomie z 1. ročníku střední školy. Že to lidé nevědí není tím, že by to ilumináti tajili, ale protože to je prostě nudné a děcka to nepochopí a do týdne zapomenou.

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 18. 6. 2015 12:10

Samozřejmě, hotovost v pokladně "patří" bance, protože jsou v její pokladně (v aktivech banky). Současně ale peníze na vkladovém účtu patří klientovi banky (banka o těchto penězích účtuje v pasivech).
S vkladem klientovy hotovosti do banky se nic zásadního v bankovním systému neděje. Objem peněz v systému se nemění. Důležitý je okamžik vzniku peněz, jež vznikají výhradně v bilanci obchodních bank.
V systému účetních peněz musí být nejprve založena banka a teprve potom mohou vznikat peníze. A aby mohly být peníze vyměněny za hotovost musí vzniknout i centrální banka.
Příběh tedy začíná založením banky, nikoliv vkladem hotovosti do existující banky.

-2
+
-

Všech 170 komentářů v diskuzi.

N O R F E D | 11. 6. 2015 16:04

FED konečně přiznává, že jeho činnost rozevírá nůžky mezi chudými a bohatými:

http://notquant.com/oops-philly-fed-admits-qe-widens-inequality/

Nahlásit

0
+
-

Zavacký | 10. 6. 2015 08:01

S popisom Vlada Endera som sa už stretol. Je to podobne zaujímavé, ako napr. články Pavla Kohouta. Len ich závery sú keynesiánskou bezradnosťou a je škoda, že diskusia sa nevedie práve o týchto záveroch, ale o popisoch vedúcich k týmto ich záverom.
Celý problém článku aj diskusie je zhrnutý v slovách:
"..., kolik peněz ekonomika potřebuje"

Nahlásit

0
+
-

Josef Fraj | 15. 6. 2015 16:37 | reakce na Zavacký - 10. 6. 2015 08:01

"..., kolik peněz ekonomika potřebuje"

to je trochu nesmyslná otázka, protože libovolné množství peněz dokáže obsloužit libovolný počet transakci. Problém spočívá ve státním měnovém monopolu, jako nástroji na olupování občanů.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Zavacký | 9. 6. 2015 22:39

Páni.
Úplne nezištne by som doporučil dbať o psychohygienu. Čakajú nás ťažké časy, takže radšej opatrne.

Nahlásit

0
+
-

Josef Fraj | 9. 6. 2015 16:03

To, co je v článku, tady na finmagu asi většina chápe, takže ten tón pana učitele, vysvětlujícího něco třídě dementů, vypovídá spíš o autorovi. Debata se nevede o mechanismu samotném, ale o tom, co způsobuje.

Nahlásit

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 16:28 | reakce na Josef Fraj - 9. 6. 2015 16:03

Právě z debaty k tomuto tématu často vyplývá, že drtivá většina zde diskutujících má s chápáním v článku uvedených věcí značné problémy, takže je máte všechny za dementy? Abyste mohl pochopit, co ten mechanismus způsobuje nebo nezpůsobuje, musíte ho znát. Nestačí Váše premisa, že daný finanční systém je špatný, protože podle Vás něco způsobuje. Naopak pochopení těch mechanismů může vést k tomu, že ta Vaše premisa je nesprávná.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

N E W S | 15. 6. 2015 17:03 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 16:28

A všechno to budou realizovat demokraticky zvolení politici:
http://respekt.ihned.cz/ost-blog/c1-64170400-zachranci-sveta

A další zvolení "ti nejlepší z lidu", Hitler, Gottwald, Gross, Paroubek, Rath, nebo například Babiš:
http://dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015061401

A všichni ospravedlňují svou existenci tím, že je potřeba napravovat kapitalismus, snižovat sociální rozdíly a zavírat nůžky:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/465489/proc-procento-nejbohatsich-vlastni-polovinu-sveta.html

Až je zavřou uplně:
http://roklen24.cz/a/wJ8hq/univerzalni-lek-proti-hyperinflaci-zimbabwe-ho-ma

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

jenicek | 9. 6. 2015 17:20 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 16:28

Pokud Fuld o někom prohlásí, že něco nechápe, tak je jisté, že to nechápe Fuld.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Axl | 10. 6. 2015 00:12 | reakce na jenicek - 9. 6. 2015 17:20

Podezřelý je již samotný fakt, že ten systém je státní mocí vynucený, zavedený, udržovaný, tedy že nevznikl a neudržuje se svobodnou tržní interakcí.
Každá taková věc zavání tím, že si nějaká mocná skupina přihrála malou domu a až dodatečně ji ospravedlňuje ideologií. Kdyby ten systém byl tak cool, nemusel by ho prosazovat vynucovací aparát.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Josef Fraj | 9. 6. 2015 19:44 | reakce na jenicek - 9. 6. 2015 17:20

To nemá cenu komentovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Kamil | 9. 6. 2015 15:20

Fajn, proč tedy banky nabízejí vkladové produkty (mimo běžných účtů) a odkud se berou peníze na výplatu úroků spořícím klientům??

Nahlásit

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 21:24 | reakce na Kamil - 9. 6. 2015 15:20

Protože vklady klientů jsou těmi nejméně nákladnými pasivy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zdeněk Gardelka | 9. 6. 2015 10:57

Já jsem to nepochopil.

Pokud do nějakého zúčtovacího období musí banka půjčené prachy získat z trhu nebo od centrální banky, dá se říct že fakticky peníze nevytváří a jediný kdo je vytváří je centrální banka která je komerční bance poskytuje, pokud je ta nesežene na trhu.

Nechci se tu honit kolem termínu "vytváří", spíš jde o to že jsem to skutečně nepochopil.

Někde jsem dřív četl že banka může na množství svých reserv půjčovat x-násobek, nejlepší poměr je u hypoték, horší u spotřebytelských půjček a že to také reguluje centrální banka.

Abych položil otázku jasně, založím si čerstvou banku s vlastním kapitálem 500 miliónů (to je tuším minimum, pokud se nepletu). Kolik můžu rozpučovat na hypotékách aniž bych do konce zúčtovacího období musel shánět prachy na trhu nebo od centrální banky?

Nahlásit

0
+
-

Pan Klaun | 9. 6. 2015 17:12 | reakce na Zdeněk Gardelka - 9. 6. 2015 10:57

To není tak snadné... :)

Ale bude to dáno, jak píše Fuld, požadavkem na kapitálovou přiměřenost (a ten zase rizikovou strukturou aktiv vaší banky, různými požadavky na různý typ kapitálu atp.). Zjednodušeně: Jestli má být kapitálová přiměřenost (kapitál / RWA) dejme tomu 10%, potom byste s kapitálem 500 mil Kč mohl mít úvěry minimálně 5 mld. Za předpokladu, že RWA = objem úvěrů. Což ale neplatí, RWA bude nižší, čili možný objem úvěrů vyšší.

Na druhou stranu, kdyby všichni vaši klienti začali převádět půjčené peníze do jiné banky, měl byste brzo problém s likviditou. Kterou si ale můžete půjčovat na bankovním trhu, protože jiné banky jí teď zase budou mít přebytek.

Ve finále tedy budete limitován prakticky jen svým risk-apetitem. Protože ve chvíli, kdy klienti nesplácí, musíte úvěr odepsat (oproti kapitálu) a když těch odepsaných úvěrů bude hodně, může přijít run.

Myslím.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 21:51 | reakce na Pan Klaun - 9. 6. 2015 17:12

Když všichni klienti chtějí převádět půjčené peníze do jiné banky, k tomu potřebuji likviditu, tu si půjčím na bankovním trhu, protože jiné banky jí teď budou mít nadbytek.... no právě, budou, ale až moje banka tu likviditu do těch ostatních bank převede, jenže teď ji ještě nemají, takže mi ji těžko půjčí. A proto máme CB, která když je nejhůř nakluše a založí mě.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 12. 6. 2015 08:43 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 21:51

Podle Vas je ale nejhůř pořád, protože zastáváte názor, že likviditu tvoří a poskytuje pouze centrální banka.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 15:16 | reakce na Richard Fuld - 12. 6. 2015 08:43

Ne, říkám pouze, že jen CB, může tvořit novou likviditu, nic víc, mic méně. A díky tomu není zas tak zle, jak by bylo, kdyby to fungovalo podle Vaší teorie.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 17:16 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:16

Po delší diskuzi nastal čas na menší shrnutí a nové "memorandum o porozumění" :-)

Podle mě nejsou naše rozpory tak hluboké, jak by na první pohled mohly vypadat.

Tvrzení na nichž se můžeme asi shodnout:

1. Banky používají na vypořádání převodů především své rezervy, které činí v našem případě 2% vkladů.

2. Po té co banky vyčerpají své rezervy začnou používat další v bankovním systému již existující likviditu. Zde je Váš názor trošičku rozporuplný, protože na jedné straně říkáte, že banky drží likvidity co nejméně (tedy v podstatě jen do výše minimálních rezerv a současně, že existuje i jiná likvidita než rezervy). Čili zde je z Vaší strany ještě co objasňovat. Já zastávám názor, že banky drží likviditu v co nejmenším rozsahu.

3. Vy tvrdíte, že když se existující likvidita vyčerpá, pak nastupuje centrální banka, která potřebnou likviditu vytvoří a bankám ji poskytne. I v tomto bodě jsme zřejmě dosáhli shody, po té, co jsem "objevil" CETRIS a poskytování vnitrodenních půjček likvidity centrální bankou.

A v dalším bodě už se lišíme.

4. Současně ale tvrdíte, že likviditu může tvořit pouze a výhradně centrální banka. Toto samozřejmě neplatí. Centrální banka tvoří likviditu pouze za účelem hladkého vypořádání platebního styku a v případě, kdy nastane na mezibankovním trhu nedůvěra mezi bankami. Základním (neintervenčním) způsobem tvorby likvidity je půjčování likvidity na mezibankovním trhu.

A abych můj názor podpořil, uvádím také opakovaně odkaz na moji oblíbenou knihu. Konkrétně na straně 140 předmětné knihy prof. Jílka v části nadepsané "Jak vzniká likvidita" máte jasně napsáno, že likvidita vzniká(!) poskytováním úvěru bankami jiným bankám a že banky takto mohou vytvořit v podstatě neomezené množství likvidity.

Takže abych to shrnul. Centrální banka asi vytváří významné množství likvidity avšak toliko vnitrodenní, s tím že tato likvidita ještě tentýž den zanikne a banky si nakonec musí půjčit likviditu vytvořenou jinými bankami. Nebo centrální banka vytváří likviditu novou likviditu po dobu nedůvěry na mezibankovním trhu. Standardní způsob vzniku likvidity je ale ten, kdy ji tvoří samotné obchodní banky. Centrální banka tvoří likviditu jen za účelem usnadnění hladkého průběhu vypořádání převodů a v krizových situacích.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jiří Suchý | 16. 6. 2015 13:37 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 17:16

1. souhlas
2. banka na jedné straně chce mít likvidity co nejméně, na druhé straně jí musí mít dost pro zajištění platebního styku. Může si ji půjčit a platit úrok jiné bance, nebo jí prostě držet víc, pokud např. zjistí, že potřebuje ne 2 ale 3%. Teď to hodně zjednodušuji, ale myslím, že princip je jasný.
3.tvrdím, že CB funguje jako operátor plateb. styku a pro hladší chod systému může poskytovat vnitrodenní úvěr. Ten banka splatí hned, jak získá likviditu buď z příchozích plateb nebo jako půjčku od jiné banky. Tady se můžeme přít o to, jak technicky celý proces probíhá, ale za sebe říkám, že to nevím, nejsem bankéř. Pokud by jste nějaké informace získal, rád se nechám poučit.

A pak je tu opravdu tlustá čára :))

Já se ale obávám, že náš spor sahá mnohem hlouběji než je tvorba likvidity v komerčních bankách. Neshodneme se už u samé podstaty bankovnictví.

Dejme tomu, že založíte banku, máte požadovaný kapitál 0,5 mld. Ulovíte prvního klienta, kterému založíte účet a on na něj pošle 10000 Kč. Jak to změní rozvahu Vaší banky?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 16. 6. 2015 17:27 | reakce na Jiří Suchý - 16. 6. 2015 13:37

V daném případě v pasivech bance přibude vklad klienta a v aktivech pohledávka za jinou bankou. Bilanční suma vzrostla.

Nejednoduší varianta vypořádání převodu může skončit následovně:

Bance přibude v aktivech závazek banky z níž připlul onen vklad klienta a tento závazek vznikne na základě úvěrové transakce na mezibankovním trhu spočívající v půjčení likvidity oné bance. A protože jde o novou banku, která nemá žádnou vlastní likviditu, tak tato banka půjčovanou likviditu vytvoří z ničeho.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 16. 6. 2015 23:12 | reakce na Richard Fuld - 16. 6. 2015 17:27

To je na mě moc :)

Vezměme ještě jednodušší variantu, kdy onen člověk ve stejné situaci peníze přinese v hotovosti a chce je připsat na účet. Jak se změní rozvaha banky?

Co je potom aktivem banky, kdo s ním může nakládat?
Kde skončí přinesené peníze, v aktivech nebo pasivech banky? Dostanou se vůbec do rozvahy banky?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 17. 6. 2015 17:43 | reakce na Jiří Suchý - 16. 6. 2015 23:12

Přinesené bankovky skončí v aktivech v položce pokladna. Nově přibude i pasivum ve formě klientského vkladu. Pokud banka přesune danou hotovost do centrální banky, připíše jí centrální banka likviditu na její rezervní účet. V aktivech banky se tak změní hotovost na likviditu (zůstatek na na rezervním účtu).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 17. 6. 2015 22:21 | reakce na Richard Fuld - 17. 6. 2015 17:43

Několik důsledků. Peníze jsou pořád fyzicky jedny. Nemůžou být fyzicky jak v aktivech, tak v pasivech. Já tvrdím, že fyzicky jsou v aktivech banky. Vkladový účet klienta je jen zápis o závazku "dluhu" banky vůči němu. Vkladový účet může samozřejmě ovládat jen klient a k vypořádání jeho požadavků používá banka svoje aktiva, kde jsou fyzicky platební prostředky.
Definice aktiva říká, že: "aktivum představuje v účetnictví všechno, co účetní jednotka vlastní a v budoucnu jí to přinese ekonomický prospěch"
Pokud tedy peníze skončí v aktivech BANKY, podle definice je banka vlastní. Pak je nemůže současně vlastnit klient, to by se musely rozdvojit.

Pokud by to mělo fungovat jak často popisujete, tedy že klient vložené prostředky vlastní i když jsou uložené v bance, muselo by to být jinak. Peníze by nesměly být v rozvaze banky, protože jí nepatří. Mezi bankou a klientem by byla jen smlouva o úschově a provádění plateb. styku za nějaký poplatek. V rozvaze banky by se pak objevila jen tato smlouva a vybrané poplatky.

Toto je podle mě ten hlavní a základní rozpor mezi námi.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2015 09:05 | reakce na Jiří Suchý - 17. 6. 2015 22:21

Vy děláte základní chybu v tom, že veškeré procesy vnímáte z opačného směru. Vy svůj příběh odvíjíte od konce, od držitele hotovosti a jejího vložení do banky. Skutečný příběh peněz ale začíná v bance, kdy peníze vznikají společně se závazkem je splatit bance. Vznikají v podstatě jen na dobu určitou. Proto peníze jsou vždy v bance zaúčtovány v pasivech jako závazek (klientův vkladový účet) a současně v aktivech jako v pohledávka vůči jinému klientovi nebo bance nebo jako cenný papír nebo jako jiné aktivum. I hotovost na pokladně banky je pohledávka vůči centrální bance v podobě jakési poukázky na připsání likvidity.
Vaše představa o penězích jako jakéhosi autonomního aktiva Vás pak musí zákonitě vést k nesprávným závěrům.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 18. 6. 2015 11:20 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 09:05

Zase kličkujete jako zajíc. Klient má hotovost, není podstatné kde ji vzal, má ji. Vloží ji do banky, banka mu založí vkladový účet a připíše zůstatek, vezme si od něho hotovost.

Jestli se ona hotovost dostane do aktiv banky, pak patří bance, ne klientovi. O tom je řeč. To vyvraťe nebo potvrďte.

Mimochodem byly dřív peníze nebo banky? Tak kde ten příběh začíná?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2015 12:10 | reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 11:20

Samozřejmě, hotovost v pokladně "patří" bance, protože jsou v její pokladně (v aktivech banky). Současně ale peníze na vkladovém účtu patří klientovi banky (banka o těchto penězích účtuje v pasivech).
S vkladem klientovy hotovosti do banky se nic zásadního v bankovním systému neděje. Objem peněz v systému se nemění. Důležitý je okamžik vzniku peněz, jež vznikají výhradně v bilanci obchodních bank.
V systému účetních peněz musí být nejprve založena banka a teprve potom mohou vznikat peníze. A aby mohly být peníze vyměněny za hotovost musí vzniknout i centrální banka.
Příběh tedy začíná založením banky, nikoliv vkladem hotovosti do existující banky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-2
+
-

Jiří Suchý | 18. 6. 2015 13:54 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 12:10

Když půjdeme na začátek, tak prvně byly peníze, ty si lidé uložili do banky. Banka tak získala likviditu, protože jak správně říkáte, patří bance. Současně vznikly vkladové účty co by účetní zápisy o vkladu. Na vkladových účtech ale žádné fyzické peníze nejsou, ty jsou v trezoru banky, na vkladovém účtu je jen číslo vyjadřující výši závazku banky.
Pro jednoduchost se ještě nebavme o době, kdy banky získanou likviditu půjčují jiným lidem, i když současně vkladatelům tvrdí, že jimi vložené peníze mají, tam se dostaneme. Ale nejprve je nutné udělat si jasno v tom úpném základu.

Myslím, že není problém doložit výrazně starší historii peněz než bank.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2015 14:10 | reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 13:54

Historie peněz s tím nemá nic společného. Jde pouze o historii dnešních peněz, jež do posledního haléře vznikly tak, že je banka někomu připsala na účet. O této historii je řeč. Nejprve musela být banka, která peníze vytvořila, tím že je někomu připsala na účet (proti podpisu úvěrové smlouvy např.). Pak mohl klient banky požadovat vyplacení účtu v hotovosti. Centrální banka poskytla bance hotovost a ta ji vyplatila klientovi. A teprve zde se dostáváme na začátek Vašeho příběhu, kdy klient přichází se svojí hotovostí do banky a chce ji vložit na svůj účet. Váš začátek je až někde uprostřed mého příběhu :-).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 18. 6. 2015 15:51 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 14:10

Samozřejmě nesouhlasím, nemůžete zapomenout na staletí vývoje bankovnictví a stanovit si nějaký počátek kdysi, kdy se začaly tvořit " dnešní peníze". Kdy nastal ten kouzelný den?

Ale jinak. Jsme na začátku. Banky nemají žádná aktiva ani závazky. Pak jak tvrdíte, poskytnou úvěr, na vkladový účet připíší zůstatek. Ten kdo si půjčil, chce peníze použít, třeba chce hotovost. Kde ji banka vezme, když má v aktivech jen úvěrovou smlouvu?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 18. 6. 2015 18:32 | reakce na Jiří Suchý - 18. 6. 2015 15:51

Pokud chce klient vybrat peníze v hotovosti, pak k tomu je třeba, aby centrální banka hotovost nechala natisknout a tuto půjčila obchodní bance. Výběr hotovosti by proběhl následovně. Centrální banka půjčí bance hotovost s tím, že na zajištění tohoto úvěru si vyžádá i poskytnutí kolaterálu. To se projeví v bilanci centrální banky nárůstem pasiv v podobě emitované hotovosti a nárůstem aktiv v podobě půjčky hotovosti obchodní bance. V bilanci obchodní banky vzrostou pasiva o závazek vrátit hotovost a aktiva o půjčenou hotovost na pokladně. Obchodní banka pak vyplatí klientovi hotovost z pokladny.V bilanci banky se to projeví poklesem pasiv o částku vybranou klientem, snížením aktiv v podobě hotovosti na pokladně.
Pokud banka nemá aktiva, která by akceptovala centrální banka, pak není možná výplata vkladu v hotovosti. Proto obchodní banky půjčují taky státu, aby měly dost bonitních aktiv jako kolaterál pro centrální banku.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 19. 6. 2015 09:08 | reakce na Richard Fuld - 18. 6. 2015 18:32

Jelikož jsme na začátku, tak banka kolaterál nemá, má pouze úvěrovou smlouvu a to CB akceptovat nebude. Stejně tak by nebyl možný mezibankovní převod, protože prostě banka nemá likviditu.

Když se podíváte třeba na historii USD, zjistíte, že základ je v komoditní měně, tu lidi ukládali do bank a už tehdy pochopitelně vznikly vkladové účty. Když se později začaly používat papírové a účetní peníze, staré účty nezmizely. U vzniku bank ale byly vždy vklady, nové úvěrové peníze mohly vzniknout až později, když bankéři zjistili, že mají víc vložených peněz, než kolik potřebují na realizaci platebního styku a začali je půjčovat.

Každá banka potřebuje na začátku získat likviditu a to z vkladů. Snad už jsme se shodli na tom, že to co klient pošle nebo přinese do banky, patří bance a ta s tím nakládá v rámci zákona podle vlastního uvážení. Teprve tehdy, až má likvidity dostatek, může začít tvořit nové úvěrové peníze. Jinak by prostě neměla čím transakce uskutečňovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 19. 6. 2015 09:42 | reakce na Jiří Suchý - 19. 6. 2015 09:08

Takže shoda? Dokud banka nezíská bonitní aktivum, není možné vyplatit vklad v hotovosti. Toto je ale v souladu s tím, co říkám, tedy že začátek příběhu je v bance, která nejprve vytvoří peníze úvěrem a teprve tyto peníze je možné za určitých centrální bankou stanovených podmínek proměnit na hotovost.
A právě Vaše snahy naroubovat na účetní peníze principy platné pro komoditní peníze je Váš problém. Komoditní peníze a 100% komoditou kryté vklady je daleká minulost, kterou musíte ze svých úvah vyloučit. S tímto vadným chápáním peněžního systému jsou spojeny právě teorie částečných rezerv a z ní odvozované multiplikační teorie, které se nedokázaly oprostit od myšlení spojeného s komoditními penězi, kde příběh začíná přinesením hroudy zlata do banky, tedy vkladem klienta.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 19. 6. 2015 22:56 | reakce na Richard Fuld - 19. 6. 2015 09:42

Shoda je pouze v tom, že banka potřenuje likvidní aktivum, aby mohla vyplatit vklad stejně jako případně provést mezibankovní převod.

To je v OSTRÉM ROZPORU s tím, že banka nejprve vytvoří peníze úvěrem. To už jsme řešili mnohokrát, peníze jsou v pasivech. Banka musí mít aktivum, kterým transakci vypořádá. Pokud by měla v aktivech pouze úvěrové smlouvy, nikdy nebude likvidní.

Otázka tedy zní, kde banka vezme likvidní aktiva, když ne z vkladů, když ne z CB-nemá kolateral, když ne z ostatích bank, které jsou na tom stejně?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 20. 6. 2015 09:06 | reakce na Jiří Suchý - 19. 6. 2015 22:56

Je třeba si uvědomit, že celkové množství hotovosti je vždy limitováno právě celkovým množstvím aktiv akceptovatelných jako kolaterál centrální bankou. Pokud tedy banka nedisponuje takovými aktivy, nemůže vyplácet vklady v hotovosti. Nikdy tedy nebude možné převést na hotovost veškeré vklady klientů, ale jen tolik, kolik mají banky vhodných aktiv.
V našem příkladu by mohla mít banka investovaný vlastní kapitál ve státních dluhopisech, jež by mohla poskytnout jako kolaterál centrální bance a takto získat hotovost potřebnou k vyplacení vkladu.
Nemožnost vybrat všechny vklady tedy souvisí se složením aktiv bank.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 20. 6. 2015 12:12 | reakce na Richard Fuld - 20. 6. 2015 09:06

Kde vzala banka základní kapitál, když dle Vás peníze vznikajíaž po poskytnutí úvěru bankou? Nehledě na to, že základní kapitál nelze poskytovat jako kolateral, banka musí svůj kapitál skutečně mít a vlastnit.
Teď právě narážíme na nemožnost vytvořit likviditu na úrovni komerčních bank. Prostě to nejde, není z čeho. Jediný, kdo to může udělat je CB, může např. nakoupit dluhopisy. Je jedno, jestli mluvíme o hotovosti nebo zůstatcích na rezervních účtech. Vše co je na rezervních účtech CB je jejím závazkem, stejně jako hotovost a jen ona to mohla vydat, nikdo jiný. A jen tím lze, dle CERTIS, vypořádat transakce na území ČR.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 20. 6. 2015 15:06 | reakce na Jiří Suchý - 20. 6. 2015 12:12

Kde vzala banka základní kapitál? Například akcionář vložil jako svůj vklad budovu, v níž bude banka provozovat svoji činnost. Na straně aktiv tak přibude budova a na straně pasiv přibude cena dané nemovitosti, a to v položce vlastní kapitál.

Kapitál banky samozřejmě nelze poskytovat jako kolaterál. Vlastní kapitál je pasívum, které může být na straně aktiv alokováno např. do státních dluhopisů a teprve aktivum banky lze poskytnout jako kolaterál.

Aby banka mohla vyplácet vklady klientů v hotovosti musí si pořídit i aktiva, které bude akceptovat centrální banka jako kolaterál. Tedy např. státní dluhopisy, které použije jako kolaterál pro získání hotovosti. Státní dluhopisy banka nakoupí za nově vytvořené peníze nebo likviditu.

Samozřejmě, že Vaše představa, že likviditu může vytvořit pouze centrální banka považuji za již vyvrácený nesprávný názor (viz moje citace z části knihy prof. Jílka "jak vzniká likvidita".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 20. 6. 2015 22:02 | reakce na Richard Fuld - 20. 6. 2015 15:06

Ano, tu nepřesnost s vlastním kapitálem jsem Vám nechtěl vytýkat, pochopil jsem jak to myslíte. Nicméně byla řeč o něčem, co banka vlastní a může to použít jako kolateral, což budova nebude. Pokud tedy peníze ještě nejsou, musí je teprve vytvořit banka úvěrem, jediné, co banka může, je kupovat dluhopisy za nové peníze. Jenže co dál? Když bude chtít emitent, řekněme stát, peníze použít, musí banka mít buď hotovost nebo likviditu na rezerv. účtu. Takže banka získané dluhopisy pošle do CB a obdrží buď hotovost nebo zůstatek na rezerv. účet. Ať tak nebo tak, obojí pochází od CB a nikde jinde vzniknout nemůže. Banka pak funguje jako prostředník mezi CB a státem. Jelikož CB je i bankéřem státu, nakonec to skončí tak, že CB má v aktivech státní dluhopis a pasivech zůstatek na účtu státu. Banka dostane marži za obchod. Tím získá část v CB nově vytvořené likvidity.
Stát prostředky na svém účtě použije, třeba formou hotovosti a vyplatí dávky. Ti co dávky obdrží je uloží do banky nebo utratí a do banky je uloží ti, co jim něco prodali. Nicméně většina těchto peněz nakonec skončí v bankách jako vklady, banka tím získá likviditu, kterou potřebuje, z vkladů.
I když na začátku byly nové peníze v bance, skutečně šlo o výměnu nové likvidity z CB za nový dluhopis a reálně se likvidita do bank dostala až o pár kroků později z vkladů.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 21. 6. 2015 10:32 | reakce na Jiří Suchý - 20. 6. 2015 22:02

Ty nové vklady, o kterých píšete vzniknou v okamžiku, kdy banka půjčí státu nebo někomu jinému. Nejsou to vklady, které připlují bankám na pomoc s likviditou z neznáma. Proto píši, že je třeba začít u vzniku vkladů, nikoliv v situaci, kdy jde do banky držitel hotovosti tuto vložit do banky.

V otázce možnosti obchodních bank tvořit likviditu pouze opětovně odkáži na již několikrát citované pasáže z knihy prof. Jílka (140 a násl.). Centrální banka je jen jednou z bank, které tvoří likviditu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 21. 6. 2015 12:19 | reakce na Richard Fuld - 21. 6. 2015 10:32

V okamžiku, kdy banka půjčí státu, vzniknou peníze, nikoli likvidita. Souhlasíte?
Tyto nové peníze jsou pouze závazkem banky, jsou v pasivech, nejsou fyzické. Souhlasíte?
Když stát potřebuje peníze použít, potřebuje fyzické peníze, závazek banky je mu k ničemu, tím nic nezeplatí. Souhlasíte?
Tudíž banka musí dostát svému závazku a státu poskytnout skutečné peníze, které získá za svá aktiva. Buď v CB nebo od někoho, kdo je získal od CB.
Pokud nesouhlasíte, popište prosím mechanismus jakým někdo jiný než CB, natiskne nové peníze, nebo pošle na rezervní účet u CB prostředky, které před tím CB nevytvořila. Nebo je ještě jiný způsob, jak vypořádat závazky vedené v dané měně?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 21. 6. 2015 12:48 | reakce na Jiří Suchý - 21. 6. 2015 12:19

Ty nové peníze jsou bezhotovostní a leží na účtu, kterým disponuje stát, který jimi platí formou bezhotovostního převodu. Nepotřebuje k tomu žádné fyzické peníze. Banka je má sice v pasivech ale stát má zůstatek na bankovním účtu zaúčtován jako aktivum.
To že banka na vypořádání platby potřebuje likviditu nijak nezpochybňuji. Ani to, že si ji může půjčit od centrální banky v rámci vnitrodenního kolaterizovaného úvěru. Jen tvrdím, že banka není odkázaná pouze na centrální banku a likviditu si může půjčit od banky, která v daný okamžik ví, že k ní směřuje více vkladů, než z ní, přičemž této bance nic nebrání, aby půjčovanou likviditu vytvořila ve své bilanci. Následně pak banka takto získanou likviditu převede na svůj rezervní účet a proběhne vypořádání převodu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 22. 6. 2015 11:48 | reakce na Richard Fuld - 21. 6. 2015 12:48

Pokud tedy budeme mluvit o bezhotovostních penězích ne o hotovosti, dostaneme stejný výsledek, jako kdyby jsme mluvili o hotovosti.

Bezhotovostní platby provádí banka a ta k tomu potřebuje likvidní aktiva. Je nepodstatné, co má v aktivech klient, ten dává pouhý příkaz k provedení platby. Jelikož banka má v aktivech jen úvěr nebo dluhopis, kde vezme likviditu? Otázka je stále stejná.

Banka si jistě může půjčit likviditu od jiné banky, ta ji ale musí už mít. Popište prosím ten mechanismus, jak banka obdrží na svůj rezervní účet u CB likviditu vytvořenou v jiné komerční bance.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 22. 6. 2015 14:27 | reakce na Jiří Suchý - 22. 6. 2015 11:48

Banka A půjčí bance B likviditu tak, že bance B jednoduše připíše na její vkladový účet půjčenou částku (tím ji vzrostou pasiva) a současně zaúčtuje do aktiv závazek banky B splatit půjčku. Bance B vzrostou aktiva o půjčenou likviditu a pasiva o závazek splatit půjčenou likviditu.

Následně banka B zadá bance A převodní příkaz, aby připsanou částku převedla na rezervní účet banky B.

V rámci převodu likvidity na rezervní účet banky B proběhne další půjčení likvidity. Bance A v důsledku realizace převodního příkazu ubude vklad banky B a vznikne ji tedy potřeba likvidity, což vyřeší půjčkou likvidity od jiné banky, v daném případě půjčkou od centrální banky , do níž směřuje předmětný vklad banky B.

Bance A tedy v rámci půjčky likvidity od centrální banky vzrostla pasiva o závazek vrátit centrální bance půjčenou likviditu a aktiva o půjčenou likviditu, kterou připsala centrální banka na rezervní účet banky A. Následně je likvidita banky A převedena centrální bankou na rezervní účet banky B a bankou A vytvořená a bance B půjčená likvidita je v cíli.

Výsledný stav:

Banka A má v aktivech závazek banky B a v pasivech závazek vůči centrální bance.

Banka B má v aktivech likviditu, která leží na jejím rezervním účtu, kterou si půjčila od banky A a v pasivech má závazek vrátit půjčenou likviditu bance A.

Centrální banka má v aktivech závazek banky A splatit půjčenou likviditu a v pasivech má rezervní účet banky B s půjčenou likviditou.

Banka A tedy zjevně nemusí mít likviditu v okamžiku, kdy ji půjčuje jiné bance, stejně jako nemusí mít peníze, v okamžiku, kdy je půjčuje nebankovnímu klientovi.

Současně ale máte částečně pravdu v tom, že banka A potřebuje mít za účelem převodu likvidity na rezervní účet banky B aktivum, které bude akceptovat centrální banka jako kolaterál při půjčce likvidity. Pouze částečnou pravdu máte proto, že toto aktivum není samo o sobě nutné k samotnému převodu likvidity (toto aktivum se nepřevádí, zůstává stále v aktivech banky)ale je potřebné jako kolaterál pro zajištění dané půjčky likvidity od centrální banky.

Nicméně na základě výše uvedeného stále platí, že likviditu mohou tvořit i obchodní banky, nikoliv jen centrální banka, jak nesprávně a tvrdošíjně tvrdíte.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 23. 6. 2015 12:20 | reakce na Richard Fuld - 22. 6. 2015 14:27

Je tu vidět značný posun. Už nepíšete, že banka vytvoří likviditu jen tak.

Ten popis, který uvádíte nedává moc smysl. Proč by si banka B nemohla půjčit přímo od CB a měla by si půjčovat oklikou přes jinou banku? Bylo by to složitější a dražší.
Nicméně ať tak nebo tak, novou likviditu vytvořila CB. Otázka ale zněla, jak likviditu vytvoří komerční banka bez pomoci CB? Tato otázka je stále nezodpovězena.

Banka A bude půjčovat bance B jen tehdy, pokud bude mít dostatek vlastní likvidity. Pokud by si měla půjčit od CB a následně získanou likviditu půjčovat bance B, musela by buď půjčovat za vyšší úrok než CB, aby něco vydělala, nebo by měla úrok stejný a dělala vše zdarma. První případ je nesmyslný pro banku B, druhý pro banku A.

Nicméně stále nevidím ten způsob, jak komerční banka vytvoří novou likviditu bez CB.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 23. 6. 2015 14:19 | reakce na Jiří Suchý - 23. 6. 2015 12:20

Vždyť je to jasné. Banka A vytvoří likviditu hned v prvním kroku, když ji připíše na vkladový účet banky B. K tomuto kroku centrální banku nepotřebuje. Centrální banka přichází na scénu až ve chvíli, kdy banka B potřebuje půjčenou likviditu převést na rezervní účet, kde pak bude tato likvidita použita např. k vypořádání převodu peněz z banky B.

Tady je rekapitulace:

Banka A půjčila novou likviditu bance B.

Z důvodu následného převodu půjčené likvidity na rezervní účet banky B si banka A půjčila vnitrodenně bezúročně od centrálni banky.

Současně předpokládám, že do banky A míří vklady z jiných bank, což představuje budoucí přítok nadbytečné likvidity, kterou tedy mohla banka A půjčit jiné bance. Jakmile přiteče bance A na rezervní účet tato nadbytečná likvidita, splatí banka A vnitrodenní úvěr centrální bance.

Nadále zde však zůstává závazek banky B vzniklý půjčkou likvidity od banky A, který je úročen mezibankovní sazbou PRIBOR, která je nižší než lombardní sazba centrální banky. Tento závazek banky B navíc nedoprovází složení kolaterálu.

Takže půjčka likvidity od banky A je rozhodně výhodnější, než půjčka od centrální banky a banka A si od centrální banky půjčila jen vnitrodenně a bezúročně. Pokud by banka A neměla na cestě k ní nadbytečnou likviditu, pak by bance B nic nepůjčila, protože by nakonec skončila s drahým úvěrem od centrální banky a levnou půjčkou bance B, jak na to upozorňujete.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 23. 6. 2015 21:28 | reakce na Richard Fuld - 23. 6. 2015 14:19

Když byla řeč o CERTIS, zjistili jsme, že platby probíhají v reálném čase, banka tudíž neví, co k ní míří, stejně jako neví, kdy její klient dá příkaz k platbě.
Moc to nedává smysl, pro banku B bude přece jednodušší řešit nedostatek likvidity úvěrem od CB v rámci dne bezúročně, jalikož neví, jestli k ní během dne nezamíří likvidita zaslaná z jiné banky. Až ke konci dne, když má vysoký vnitrodenní úvěr u CB, bude nejspíš hledat mezibankovní půjčku. Nevím jak to probíhá v praxi, ale takto mi to připadá logické.
A co je cílem mezibankovní půjčky? Získat zůstatek na rezervním účtu u CB nebo na vkladovém účtu u jiné banky? To zakládání vkladového účtu jednou bankou pro jinou banku nedává smysl.

Ale i když budu brát váš případ jako realitu. Banka B potřebuje získat zůstatek na rezervním účtu. To je smyslem půjčky. Když banka A založí vkladový účet pro B a připíše tam zůstatek, asi tím vzniká nová likvidita, když se budeme držet definice jako zůstatku na mezibankovních účtech.
Ale cílem je dostat půjčené prostředky na rezervní účet. Takže banka B jde do svých aktiv, tam má zůstatek na účtu u A. Je klientem banky A. Jako každý klient tedy tyto prostředky nevlastní, zůstatek je pouhým závazkem banky A, která tento závazek musí vypořádat svými aktivy, svou likviditou. Když tedy budeme realizovat to, proč jsme si půjčovali, banka B požaduje po A, aby A splnila svůj závazek a poslala prostředky slíbené na vkladového účtu B, na rezervní účet B. Ta nová likvidita, zůstatek na klad.u. BuA ihned mizí, existovala jen jako závazek banky A, tento závazek vypořádá A svojí likviditou, žádná jiná nová jí v aktivech nepřibyla.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 16. 7. 2015 12:33 | reakce na Jiří Suchý - 23. 6. 2015 21:28

Možná to jde i tak, že ty transakce půjdou v jiném pořadí. Tedy, že na začátku bude vnitrodenní půjčka banky B od centrální banky, která bude následně splacena přílivem likvidity od jiných bank, nebo bude splacena likviditou, kterou si půjčí banka B od banky A. Výsledek ale bude stejný. Ani banka A ani banka B nebudou mít úvěr od centrální banky a bude zde pouze úvěr poskytnutý banky B bance A, tedy za mezibankovní úrokovou míru a bez kolaterálu.

Přiznávám, že Vámi uvedené pořadí operací je logičtější, protože vnitrodenní úvěr si půjčuje banka, která ví, že jí odchází vklad do jiné banky, což banka B nemůže vědět. V tomto souhlasím. V obou případech ale banka B vytvořila likviditu, kterou půjčila bance A (v daném případě ke splacení vnitrodenního úvěru od centrální banky), čímž v tomto kroku tato nově vytvořená likvidita zanikla společně s vnitrodenním úvěrem.

Takže snad jsme se dobrali konce. :-) Byla to ale fuška. Takže banky tvoří likviditu, kterou si vzájemně půjčují z titulu vypořádání plateb a centrální banka funguje v zásadě jen jako dočasný poskytovatel vnitrodenní likvidity.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 16. 7. 2015 21:43 | reakce na Richard Fuld - 16. 7. 2015 12:33

Bohužel Vás musím zklamat, konec je stále v nedohlednu. Pokud si tedy banka B půjčuje od A, připusťme že tím Vaším způsobem, že si u A otevře účet, kam jí A připíše zůstatek po podpisu úvěrové smlouvy, znovu prosím popište podrobně, jak teď banka B dostane tyto prostředky na rezerv. účet CB.
Já tvrdím, že B dá příkaz do A, aby A poslala prostředky z účtu BuA na rezerv. účet. To znamená, že A pošle likviditu ze svých aktiv do CB. Znovu opakuji že neposílá ŽÁDNOU NOVOU, ale stávající. A žádnou novou likviditu neměla.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 17. 7. 2015 12:30 | reakce na Jiří Suchý - 16. 7. 2015 21:43

Ale né. Banka A sice dá příkaz na převod likvidity na účet centrální banky, ale předtím, ji musí ta banka B vytvořit a bance A půjčit (připsat na její vkladový účet vedený v bance B). Vytvořit ji musí protože peníze ve formě převáděné z banky A do banky B doputují až po té, co bude celá transakce vypořádána. S likviditou tedy vznikne společně i závazek banky A vůči bance B. Teprve pak lze něco převádět na rezervní účet banky A. Takto s tím souhlasíte?

Posléze zde přidám příspěvek, který to zcela detailně popíše. Likvidita vytvořená obchodní bankou i centrální bankou na konci celého procesu zaniknou (půjčky likvidity budou splaceny) a zbude jen závazek banky A vůči bance B, tak jak jsem to psal úplně na začátku celé této diskuze před tím, než jste to celé zkomplikoval vypořádáváním převodů v centrální bance. Opravdu už se blížíme do finále :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 17. 7. 2015 13:15 | reakce na Richard Fuld - 17. 7. 2015 12:30

Vůbec ne.
Jestli jsem to pochopil správně, tak si půjčuje A od B?. Teď jsme v bodě, kdy A má na vkladovém účtu u B zůstatek a chce ho převést na svůj rezervní účet u CB. Jak to udělá? Jenom podotýkám, že tento zůstatek je v bance B a to v pasivech.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 17. 7. 2015 14:33 | reakce na Jiří Suchý - 17. 7. 2015 13:15

Banka A je ta která potřebuje získat likviditu na její rezervní účet z důvodu převodu klientova vkladu do banky B. Banka B v tomto okamžiku o převodu vkladu nic netuší, takže je logické, že v tomto okamžiku zůstává pasivní.

Banka A si tedy půjčí od centrální banky likviditu (bezúročně, vnitrodenně). Centrální banka převede půjčenou likviditu z rezervního účtu banky A na rezervní účet banky B. Tím dojde k vypořádání převodu vkladu do banky B a banka B tedy připíše na účet klienta převedenou částku (do pasiv) a do aktiv likviditu připsanou na její rezervní účet. Banka B má v tomto okamžiku již informaci, že má nadbytek likvidity (z nového vkladu je povinna držet na rezervním účtu jen PMR). Tuto nadbytečnou likviditu půjčí banka B na konci dne bance A (dá centrální bance příkaz k převodu likvidity z jejího rezervního účtu na rezervní účet banky A. V aktivech banky B přibude úvěrová smlouva s bankou A a ubude půjčená likvidita. V pasivech bance A ubude převedený vklad klienta a přibude závazek vůči bance B (z úvěrové smlouvy uzavřené na mezibankovním trhu). Současně Banka A použije likviditu půjčenou od banky B ke splacení vnitrodenního úvěru od centrální banky. Dříve centrální bankou vytvořená likvidita společně s úvěrem bance A tak zanikne. Likvidita vytvořená centrální bankou tedy vznikne proteče rezervními účty Banky A a B a zase zpět na účet banky A pak zanikne.

V uvedeném pořadí transakcí tedy banka B žádnou novou likviditu nemusí tvořit, když bance A nakonec půjčovala likviditu vytvořenou centrální bankou. Takže ano, v tomto pořadí transakcí je pravda, že pro vypořádání transakcí vytváří likviditu zpravidla centrální banka. Pokud by transakce proběhla v jiném pořadí (k čemuž není důvod, to uznávám), pak by potřebnou likviditu tvořila obchodní banka.

V ohledu vypořádání mezibankovních převodů peněz máte tedy spíše pravdu Vy, v tom že k tomu potřebnou likviditu tvoří centrální banka, nicméně toto neplatí obecně a ve všech situacích.

Když např. banka koupí dluhopis od jiné banky, pak kupující banka vytvoří likviditu, kterou připíše prodávající bance na účet vedený v kupující bance. V aktivech prodávající banky dojde k úbytku dluhopisu a přibude likvidita uložená na účtu v kupující bance a v kupující bance přibude v aktivech dluhopis a v pasivech vklad prodávající banky. K tvorbě likvidity centrální bankou (konkrétně toliko vnitrodenní likvidity) dojde až v okamžiku, kdy prodávající banka bude chtít její likviditu uloženou na účtu kupující banky převést z kupující banky do jiné banky. A v tomto okamžiku dojde k vytvoření likvidity centrální bankou jen v rámci daného vnitrodenního období, než dojde k jejímu zániku, zatímco likvidita vytvořená kupující bankou zde již zůstává, pokud následně nezanikne společně se splacením nějakého závazku.

Na závěr bych ale stejně doplnil, že ať už se mezi okamžikem podání příkazu k převodu peněz z jedné banky do druhé stane cokoliv, vždy to skončí tak, že bance z niž byly peníze převedeny vznikne závazek vůči jiné bance do níž v daný okamžiky peníze byly převedeny (ne nutně tytéž peníze). To znamená, že převod peněz z banky do banky vytvoří závazek vždy nový závazek banky, která o vklad přišla vůči bankám k nimž byly vklady převedeny. A to je to, co jsem tvrdil úplně na začátku, tedy že takto to skončí vždy bez ohledu na to, jaké vypořádací procedury proběhnou.

Výjimkou z tohoto pravidla je pouze situace, kdy panuje bankovní krize, kdy na konci dne si banky vzájemně z převodů peněz vzniklou nadbytečnou likviditu nepůjčují na mezibankovním trhu. V takovém případě po odlivu vkladů vznikne onen závazek vůči centrální bance. Nadbytečná likvidita zůstává uložena na rezervních účtech a bezúročné vnitrodenní úvěry od centrální banky se mění na úvěry poskytnuté za lombardní sazbu.

Celá ta dlouhá diskuze pouze o technice vypořádacího mechanizmu byla tedy v podstatě zbytečná. I když uznávám, že tato diskuze nakonec vedla k pro mě zajímavým a novým poznatkům. Před zahájením této diskuze jsem měl o vypořádacím mechanismu pouze mlhavé představy, což dokládá i samotné "objevení" vypořádacího systému CETRIS.

Nicméně je třeba uzavřít, že obchodní banky nepotřebují k tvorbě peněz jejich úvěrovou činností žádné vklady. Potřebují pouze disponovat aktivem (např. státní dluhopis), které poskytnou jako kolaterál centrální bance proti bezúročnému vnitrodennímu úvěru, který je nutný pro vypořádání převodu nově půjčkou vytvořených peněz do jiné banky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 18. 7. 2015 17:23 | reakce na Richard Fuld - 17. 7. 2015 14:33

Diskuzi není možné uzavřít, protože stále jsme vydořešili hlavní bod našeho sporu a to tvorbu likvidity v komerčních bankách, na kterou se také odvoláváte v příkladu s koupí dluhopisu, který podle mě není správně.

Pojďme nejprve dořešit to, na co jsem se ptal v minulém příspěvku nebo to napasujme na ten příklad s dluhopisem, podstata je stejná.

Teď jsme v bodě, kdy prodávající banka (prodávající dluhopis) má na vkladovém účtu u kupující banky zůstatek na vkladovém účtu a chce ho převést na svůj rezervní účet u CB. Jak to udělá? To je třeba podrobně vysvětlit, protože to je klíčové pro rozsouzení našeho sporu.

(Banka to bude chtít udělat, jinak by dluhopis neprodávala. Navíc mi pořád není jasné, proč by prodávající banka měla chtít získat zůstatek na jakémci vkladovém účtu, když prodej provádí s největší pravděpodobností z důvodu nedostatku likvidity a tu potřebuje dostat na rezerv. účet u CB, ale budíž. Podle mě, by to proběhlo tak, že kupující banka by poslala likviditu na účet prodávající banky a kupující banka by získala dluhopis)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 19. 7. 2015 13:58 | reakce na Jiří Suchý - 18. 7. 2015 17:23

Proč by měla chtít banka mít zůstatek u jiné banky? Zřejmě proto, že je lepší mít likviditu uloženou u obchodní banky než u centrální banky, jak uvádím níže. Dluhopis mohla banka prodat např. z důvodu očekávaného zvyšování úrokových sazeb a tedy poklesu cen dluhopisů.

Takže banka A prodala bance B dluhopis. Banka A má likviditu uloženou v bance B na vkladovém účtu, který je úročen sazbou PRIBID, resp. sazbou, kterou si banky na mezibankovním trhu mezi sebou dohodly. Pokud by banka A převedla tuto likviditu na svůj rezervní účet, pak by byla tato likvidita úročena diskontní sazbou, která je vždy nižší než PRIBID. Proto banka A převede svoji likviditu na rezervní účet až v okamžiku, kdy ji potřebuje k vypořádání nějaké jiné transakce (např. nákupu dluhopisu, po té co jeho cena poklesla po očekávaném růstu úrokových sazeb). Z uvedeného je tak zřejmé, že má smysl držet likviditu na účtu jiné obchodní banky, protože to je spojeno s vyššími úroky, než pokud by banka držela likviditu na účtu centrální banky.

Převod na rezervní účet banky A proběhne následovně:

Banka B si půjčí vnitrodenní likviditu od centrální banky a tuto likviditu nechá převést centrální bankou na rezervní účet banky A. Následně pokud bance B nepřipluje na její rezervní účet likvidita z důvodu jiných transakcí, pak si banka B půjčí likviditu na mezibankovním trhu a tuto likviditu převede (nebo nechá převést) na svůj rezervní účet, aby mohla splatit vnitrodenní úvěr centrální bance. Na konci teto transakce bance B ubude z pasiv likvidita banky A (byla převedena na rezervní účet banky A) a na místo ní zde přibude závazek vůči jiné bance z titulu půjčky likvidity na splacení vnitrodenního úvěru.

Doufám, že uvedený příklad ilustruje dostatečně jasně, že i obchodní banky tvoří a drží likviditu vzájemně na svých účtech a že toto není výsadou jen centrální banky a že to má také své zcela racionální důvody.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 19. 7. 2015 15:46 | reakce na Richard Fuld - 19. 7. 2015 13:58

Ptal jsem se na něco jiného. Řeč byla o nově vytvořené likviditě. Tvrdil jste, že tato likvidita v systému zůstává. Proto se ptám znova, jak banka A dostane onu novou likviditu na rezervní účet u CB, aníž by tato nová likvidita zanikla? Nebo obecněji, jak banka A dostane tuto novou likviditu z banky B, aníž by tato nová likvidita zanikla?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 19. 7. 2015 17:00 | reakce na Jiří Suchý - 19. 7. 2015 15:46

Ta likvidita nově vytvořená bankou B při nákupu dluhopisu od banky A ale nezaniká. Ona se přesouvá na účet centrální banky. Na konci toho přesunu likvidita vytvořená bankou B leží na rezervním účtu banky A. V žádném případě nezanikla. Proč by taky měla nějaká likvidita zanikat, když je přesouvána z účtu jedné banky na účet jiné banky. Pokud máte odepsáni likvidity vlastněné bankou A z vkladového účtu banky B za zánik likvidity, pak v tom případě se samozřejmě mýlíte. Odepsání peněz (likvidity) z účtu v jedné bance a jejich připsání na účet v jiné bance samozřejmě nemůže způsobit zánik likvidity. Jen je ve vztahu k předmětné likviditě na straně dlužníka nově jiná banka. Výsledek je obdobný jako postoupení pohledávky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 21. 7. 2015 14:35 | reakce na Richard Fuld - 19. 7. 2015 17:00

Popište to podrobně. Banka B vytvoří likviditu tím, že na účet banky A připíše nový zůstatek.Banka A teď chce po bance B, aby tento zůstatek na účtu A u B (protože B vede účet A) poslala do CB. Znovu říkám, že B musí ze svých aktiv poslat likviditu do CB. Jak to udělá, aby ta likvidita předtím vytvořená nezanikla? Pro jednoduchost předpokládejme, že má likvidity dost a nebude si půjčovat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 21. 7. 2015 20:50 | reakce na Jiří Suchý - 21. 7. 2015 14:35

Banka B si půjčí vnitrodenní likviditu od centrální banky = v aktivech jí přibude půjčená likvidita a v pasivech závazek tuto likviditu vrátit. Půjčená likvidita leží na rezervním účtu banky B. Banka B dá příkaz k převodu půjčené likvidity na rezervní účet banky A a centrální banka tedy převede likviditu na rezervní účet banky A a odepíše ji současně z rezervního účtu banky B. Následně předpokládejme, že připluje likvidita na rezervní účet banky B z titulu přílivu vkladů do banky B. Touto likviditou pak banka B splatí vnitrodenní úvěr centrální bance. Teprve při splacení vnitrodenní půjčky likvidity dojde k zániku likvidity použité ke splacení vnitrodenního úvěru, když společně s onou likviditou zanikne i vnitrodenní úvěr. Nezanikla ale zjevně likvidita vytvořená bankou B připsaná bance A proti prodanému dluhopisu. Zanikla likvidita, která bance B připlula na rezervní účet z titulu vypořádání převodu peněz do banky B.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 23. 7. 2015 09:03 | reakce na Richard Fuld - 21. 7. 2015 20:50

Takže říkáte, že pro převod té vytvořené likvidity potřebujete mít existující likviditu, jinak ji z banky nedostanete. ( je jedno jestli ji máte, nebo si ji půjčíte, prostě ji musíte mít. Jinými slovy banka musí mít existující likviditu, aby tu vytvořenou mohla poslat do světa.

Když tedy budu držet tu podmínku jednoduchosti a banka B si nebude půjčovat od CB ( ve výsledku to nic nezmění) pak banka B smaže zůstatek na účtu banky A a pošle likviditu (stávající, kterou už má) na rezerv. účet A. Zaniká zůstatek na účtu A a současně klesá v aktivech B množství likvidity. Je potom jedno, kolik té nové likvidity se takto vytvoří, protože vypořádání stejně musí proběhnout likviditou stávající, ta nová zaniká ihned, jak se jí dotknete.

Váš případ s půjčkou je pak jen složitější obdobou. Úvěr od CB nic neřeší, co je půjčeno je zase později vráceno = součet nula, nicméně aby to mohlo proběhnout, potřebujete inkasovat likviditu, jinak to nebudete moci provést. Za normálních okolností by Vám tato inkasovaná likvidita zůstala, ale protože ji ted musíte použít na vyrovnání té nově vytvořené, opět o ni přijdete. Zase smažete zůstatek na účtu A a pošlete vlastní likviditu do CB.
Ať tak nebo tak, zanikla vytvořená likvidita a snížilo se množství likvidity ve vašich aktivech, kterou to musíte vyrovnat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 23. 7. 2015 16:33 | reakce na Jiří Suchý - 23. 7. 2015 09:03

Samozřejmě, že neříkám, že banka B potřebuje mít již existující likviditu k dispozici. Ani náhodou.

Pokud banka B má na rezervním účtu (nebo u jiné banky) dostatek likvidity, pak samozřejmě žádnou likviditu tvořit nemusí a nakoupí dluhopis za likviditu, kterou disponuje.

Jinými slovy banka může nakupovat za její již existující likviditu, která leží na účtu jiné banky (včetně centrální). Pokud žádnou likviditou momentálně nedisponuje, pak banka nakoupí dluhopis za nově vytvořenou likviditu, kterou jednoduše připíše na účet prodávající banky a která tak tedy vznikne. Obě varianty jsou možné. V prvním případě se objem likvidity nezvýší (byla pouze převedena z účtu jedné banky na účet jiné banky. V druhém případě vznikne v systému nová likvidita (bez ohledu na to co se s ní následně stane). Tuto novou likviditu může banka použít na nákup čehokoliv a zanikne až v okamžiku, kdy bude použita na splacení nějakého závazku jiné bance.

V daném ohledu je ale současně třeba říct, že Vaše tvrzení, že likvidita vytvořená bankou B v rámci nákupu dluhopisu zanikne následně, po té co ji banka B převede na rezervní účet je v principu správné, avšak nikterak nedopadá na správnost mého názoru, jednoduše proto, že oba názory mohou vedle sebe stát jako pravdivé, aniž by pravdivost jednoho vylučovala pravdivost druhého.

Je tomu tak proto, že když banka převede svoji likviditu na svůj rezervní účet, tak obvykle proto, aby byla použita ke splacení jejího závazku vůči centrální bance, neboť úročení takového závazku lombardní sazbou má v podstatě sankční charakter a je tedy pro banku značně nevýhodné. V takovém případě tedy dojde k zániku dané likvidity, avšak v důsledku toho, že banka B splatí centrální bance svůj závazek. V žádném případě nejde o automatický zánik dané likvidity jenom proto, že byla převedena z obchodní banky ne rezervní účet. K zániku dané likvidity tedy dojde v důsledku úplně jiné transakce, než byl onen nákup dluhopisu, při němž daná likvidita vznikla.

Zánik likvidity převedené na rezervní účet není NUTNÝ, není to vlastnost daného systému, která by platila na 100%, na rozdíl od mé pravdy,která vychází z konstrukce daného bankovního systému a platí principiálně vždy. Banka může likviditu převedenou na rezervní účet držet i když tím bude držet vyšší než povinné minimální rezervy, a to obvykle v době bankovních krizí, kdy si obchodní banky vzájemně nevěří a přijde jim lepší držet likviditu na málo úročeném nebo vůbec neúročeném rezervním účtu z důvodu minimalizace kreditního rizika plynoucího z expozice ostatním obchodním bankám.

Řeknu to asi už po desáté. Oddělte si ty dvě neslučitelné transakce od sebe a snad to jednou i pochopíte. Je to jednoduché. Při prodeji dluhopisu může vzniknou úplně nová a plnohodnotná likvidita, a to bez ohledu na to, co se bude dít následovně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 24. 7. 2015 08:57 | reakce na Richard Fuld - 23. 7. 2015 16:33

Opět spousta zbytečných slov a otázka je stále nezodpovězena. Jak banka B pošle nově vytvořenou likviditu do světa, aníž by ona nová likvidita ihned zanikla a bez použití již existující likvidity. Znovu říkám, pro jednoduchost neuvažujte úvěr od CB. Popište to prosím schematicky, pohyb v pasivech/aktivech.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 16. 7. 2015 12:42 | reakce na Richard Fuld - 16. 7. 2015 12:33

V prvním odstavci předchozího příspěvku jsem zjevně popletl banku A a banku B :-) Takže banku B považujte za banku A a naopak. Jednoduše řečeno. První by si tedy měla půjčovat likviditu od centrální banky banka A, z které odchází vklad do banky B. Další odstavce už jsou správně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 18:16 | reakce na Pan Klaun - 9. 6. 2015 17:12

Vidím, že se tady objevil člověk, který zjevně rozumí tomu o čem píše, takže toho hned využiji a dovolím se také zeptat.

Jak je to s rizikovou váhou u státních dluhopisům a kapitálovými požadavky na držení státních dluhopisů? Kromě omezení 15% podílu státních dluhopisů vydaných jediným emitentem, existuje nějaké další omezení na držení státních dluhopisů v tom smyslu, že by jejich držení "vázalo" vlastní kapitál banky ve smyslu pravidel pro kapitálovou přiměřenost bank, za předpokladu, že banka deklaruje úmysl držet dané dluhopisy až do splatnosti.

A druhá otázka. Máte nějaké podrobnější informace, o tom, že ECB omezila objem nákupů řeckých dluhopisů řeckými bankami? Jak se na takové omezení díváte v situaci, kdy tatáž ECB drží nemalý podíl těchto dluhopisů a řecká centrální banka je přijímá jako kolaterál při poskytování likvidity řeckým bankám.

Další otázka. Měly by podle Vás být státní dluhopisy považovány za aktiva, která nejsou spojena s kreditním rizikem, jak to podle mých informací upraveno v pravidlech pro kapitálovou přiměřenost a měly by v takovém případě být vládní dluhy předmětem ratingu kreditního rizika ze strany ratingových agentur? Neměly by se ratingové agentury zabývat pouze country riskem u těchto aktiv, tedy rizikem plynoucím z držení státních dluhopisů jiných států, než je místo podnikání dané banky.

A poslední otázka: Zastáváte většinový názor, že státní dluhy musí byt bezezbytku splaceny a čím dříve se tak stane, tím lépe pro daný stát? A v případě, že ano, máte nějaké řešení, jak takové splacení státního dluhu realizovat tak, abyste vážně neohrozil chod samotné ekonomiky a takto se nedostal do ještě většího problému, než jste byl předtím, než jste se začal snažit státní dluh splácet?

Předem děkuji za případné odpovědi, pane Václave :-).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

ks | 11. 6. 2015 16:17 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 18:16

Podle Basel III je risk weight státních dluhpisů 0%. Tj., do výpočtu kapitálové přiměřenosti se vůbec nezapočítávají...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 17:19 | reakce na ks - 11. 6. 2015 16:17

Díky za informaci. Myslíte si, že jsou špatná pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank, která nerespektují, co se děje na trhu státních dluhopisů, nebo trh je "vina" na straně trhu?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

ks | 12. 6. 2015 21:00 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 17:19

Pravidla pro kapitálovou přiměřenost nikomu neporoučí, co má držet za aktiva, pouze nastavují pravidla jejich účtování. Navíc, pokud se budeme bavit konkrétně o Řecku, drtivá většina řeckého dluhu je momentálně držena různými záchrannými fondy, takže je to vlastně v podstatě jedno. Ve skutečnosti se to asi bude i zakládat na realitě, vždyť i při bankrotu Kypru věřitelé o svoje investice v zásadě nepřišli, jakkoliv měli.

Co se týče trhu... Nástup eura vytvořil falešný pocit bezpečí, který se projevil zvýšeným tokem kapitálu do Řecka a ostatních jiných států. To můžete číst jak zleva, jako selhání trhu, tak zprava, jako důsledek státní intervence a tudíž pokřivení (a následná disfunkce) trhu. Asi bude záležet spíš na vašich osobních politických preferencích, protože argumentů pro obě strany sporu by bylo nejspíš dost. A zřejmě je to jedno, na výsledku to příliš nemění.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 14:07 | reakce na ks - 12. 6. 2015 21:00

Podle mne je to důležité. Pokud podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost platí, že státní dluhopisy jsou brány jak bezriziková aktiva, pak je chybou již samotná existence rizikové přirážky u výnosů státních dluhopisů a existence ratingu státních závazků z hlediska kreditního rizika. Na jedné straně jsou zde pravidla, na jejichž základě stojí bankovní systém a na druhé straně jsou pak banky, které tato pravidla porušují, tím že bezrizikovost státních dluhopisů nerespektují a v ohledu ztrát, které tímto samy sobě přivodí pak spoléhají na záchranu ze strany daňových poplatníků.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

ks | 13. 6. 2015 17:27 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 14:07

Já to vnímám tak, že Basel III pouze stanovuje účetní standard. Tj. říká - pokud držíte v portfoliu státní dluhopisy, nemusíte vůči nim držet kapitálovou rezervu.

Nic víc, nic míň. Ale tahle skutečnost absolutně nevypovídá o skutečné rizikovosti takového aktiva. Jinými slovy, regulátor tady říká, drž si banko, ve svém portfoliu co chceš, mě to nezajímá.

Nepřijde mi, že by banky něco porušovaly. Banky se chovají tržně. Problém nastane přesně v okamžiku, kdy banka udělá chybné rozhodnutí a za to chybné rozhodnutí nenese následek v podobě ztráty nebo bankrotu.

Takže ještě jednou, já nevnímám Basel III jako "státní dluhopisy jsou bezrizikové". Já to vnímám tak, že regulátor říká - nakládejte s tím podle vlastního uvážení.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 19:41 | reakce na ks - 13. 6. 2015 17:27

Pravidla pro kapitálovou přiměřenost sice souvisí s účetními standardy, ale rozhodně to není totéž. Účetní standard má za cíl sjednotit účetní postupy. Pravidla pro kapitálovou přiměřenost mají za cíl regulovat podnikání bank s cílem zabezpečit, aby bankovní systém byl odolný proti selhání dlužníků. Pokud tedy jsou v rámci regulace bankovního systému státní dluhopisy považovány za bezrizikové, pak je těžko představitelné, že se tak stalo omylem, s tím, že regulátoři netušili, že by státy mohly být dlužníkem, který může selhat. Podle mne je předpoklad bezrizikovosti státních dluhopisů správný, když chování bank a ratingových agentur lze považovat za diskrepanci.

Ano je to otázka směru náhledu, přičemž klíčovou je zde otázka, zda je možné považovat státní závazky za bezrizikové z hlediska kreditního rizika. Resp. zda, pokud budou banky považovat státní dluhy za bezrizikové, zda může nastat situace, kdy by stát jako dlužník vůbec mohl selhat jinak, než že by tak učinil záměrně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Pan Klaun | 9. 6. 2015 19:32 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 18:16

Já tedy předpokládám, že tu první větu myslíte ironicky, ale nějak se neurážím, nepovažuji se za experta :)

ad rizikové váhy a státní dluhopisy - nevím, v tom se nevyznám.

ad řecko a ECB - info o omezení nemám (ale třeba někde je, bohužel opět nevím).

ad státní dluhopisy - podle mě státní dluhopisy bezrizikové nejsou a podle toho by s nimi mělo být zacházeno, ať už to znamená ratování agenturami nebo interně bankami. že je pro potřebu některých regulací výhodnější je neratovat a považovat za bezriziková, je asi věc jiná.

ad dluh - podle mě to nezbytné není, pokud je dluh držen na nějaké zvladatelné úrovni. Pokud je dluh trojnásobek ročního rozpočtu, pak je podle mě něco špatně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 19:53 | reakce na Pan Klaun - 9. 6. 2015 19:32

Děkuji za odpovědi a první větu jsem nemyslel ironicky. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Vojtěch Drápal | 9. 6. 2015 22:48 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 19:53

Fííha - komunikace na úrovnibez urážek a se vzájemnou úctou obou stran. Přemýšlím, kdy jsem naposledy na finmagu viděl podobnou...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 08:49 | reakce na Vojtěch Drápal - 9. 6. 2015 22:48

Máte pravdu. Je to zde velká vzácnost. :-) Ostatně jako ve všech současných diskuzí.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 11:56 | reakce na Zdeněk Gardelka - 9. 6. 2015 10:57

Podle evropské směrnice je v EU stanovena hodnota minimálních rezerv na 2%, která musí držet komerční banka na rezervním účtu u CB, počítá se tuším průměrný zůstatek za sledované období. Jelikož ale tento účet slouží i jako vypořádací, drží na něm banky likviditu pro vypořádání transakcí, což zpravidla bývá víc než 2%, aby si nemuseli půjčovat a platit úroky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 12:53 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 11:56

Na rezervní účet banky zasílají likviditu za účelem vypořádání transakcí. Určitě ji tam nedrží dlouhodobě, protože likvidita uložená na rezervním účtu je mizerně úročena. Banky drží dobrovolně vyšší než povinné rezervy pouze v případech bankovních krizí, kdy si banky mezi sebou vzájemně nedůvěřují. Nejvýhodnější je pro banky půjčit si od klientů, pak od jiných bank a nejnevýhodnější je půjčit si likviditu za lombardní sazbu od centrální banky. A stejně to platí i naopak. Nejvyšší úrokové příjmy mají banky od soukromých dlužníků, pak od ostatních bank a nejmenší úrok platí centrální banky. Z uvedeného je zřejmé, že to poslední co budou za normálních okolností banky dělat, bude držet nadbytečnou likviditu na svém rezervním účtu. Stejně tak, každá banka si radši půjčí od jiné banky, než aby si draze půjčovala od centrální banky. Jak banky s nadbytkem likvidity tak banky s jejím nedostatkem mají tedy racionální důvod, aby si likviditu poskytly samy na mezibankovním trhu, bez toho, aby do těchto transakcí zapojovali centrální banku. Je to jasné jako facka.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 13:04 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 12:53

Odkud ji zasílají?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 21:33 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 13:04

Ze svého vkladového účtu vedeného u banky, která jí tu likviditu půjčila. Tedy ze svých aktiv.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 08:45 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 21:33

Takže si ji půjčují, ok. Od koho si ji pořád půjčují? A kde se vůbec vzala, aby si ji mohly půjčovat?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 15:31 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 08:45

V první řadě od ostatních bank. A protože banky žádnou zbytečnou likviditu na svých účtech nedrží, tak si ji v bilanci vytvoří a půjčí ji jiné bance, stejně jako to dělají v případě peněz a jejich půjčování nebankovním subjektům.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 11:18 | reakce na Zdeněk Gardelka - 9. 6. 2015 10:57

Banky nemusí shánět prachy na splacení dluhů. Tento problém mají dlužníci, kterým stačí, aby se v den splatnosti dluhu dostali k potřebné částce. Standardně toho dosáhnou tak, že za období, na něž si půjčili, něco vyprodukují a svou produkci prodají a tím získají peníze na splacení dluhu. Pokud dlužník peníze nesežene, banka to řeší posunutím splatnosti (pokud to má perspektivu) nebo dluh vymáhá a když nic nevymůže, tak dluh odepíše. V takovém případě se banka dostane do potíží s nedostatkem vlastního kapitálu a centrální banka tak akorát může zahájit nucenou správu. Centrální banka pomáhá obchodním bankám vždy jen v případě problému s likviditou. V případě nesolventnosti banky je dokonce zakázáno takové bance pomáhat i s likviditou.

Na násobky rezerv úplně zapomeňte. To jsou je zmatené teorie. Jak velký objem rizikových aktiv může banka držet je dáno především objemem jejího vlastního kapitálu. Každé aktivum, jako je i poskytnutý hypotéční úvěr má svou rizikovou váhu a podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost se stanoví požadavky na vlastní kapitál banky v závislosti na tom, jaká aktiva banka drží.

Shánění prachů na trhu nebo od centrální banky vůbec nesouvisí s úvěrovou činností banky. Banky shánějí prachy (likviditu) převážně až v souvislosti s platebním stykem, tedy v okamžiku, kdy z banky odchází vklady klientů, nebo je klienti vybírají v hotovosti.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Zdeněk Gardelka | 9. 6. 2015 12:18 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 11:18

Děkuji za snahu odpovědět, nicméně z vašich předchozích komentářů jsem si o vás udělal takový obrázek že vás nechci brát jako relevantní zdroj informací. Prosím už v budoucnu na moje do éteru položené dotazy neodpovídejte. Je to zbytečné pro nás oba.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 13:12 | reakce na Zdeněk Gardelka - 9. 6. 2015 12:18

Nemohu nic slíbit. :-) Nevím jestli se udržím ty Vaše nesmysly neokomentovat. Dopředu se tedy omlouvám, pokud je budu uvádět na pravou míru. Jsem ale ke své zdrženlivosti spíše skeptický, takže očekávejte moji reakci spíše pravidelně, než vůbec žádnou.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 10:48

Konečně rozumný článek o penězích, který se snaží o odstranění domněnek z hlav většiny lidí. Ono totiž nejde jen o nějaké neškodné domněnky. Na základě domněnky, že banky půjčují dlužníkům peníze, které si do banky uložili jejich klienti, jsou pak lidé schopni vyvozovat velmi zásadně nesprávné závěry.

Např., že Řecko v rámci svého státního dluhu dluží např. německým střádalům a jak ti chudáčci k tomu pak přijdou, když by Řecko nemělo splatit jeho státní dluh. Pokud si ale člověk uvědomí, jak to je ve skutečnosti zjistí, že Řeckými věřiteli jsou v podstatě řecké domácnosti. Jsou to řecké domácnosti, které drží peníze, které vznikly v bance a které si Řecko půjčilo a pak utratilo. Jsou to peníze řeckých domácnosti, které mají svůj původ v řeckých státních dluzích. Státní dluh Řecka je tedy jeho vnitřní záležitostí, která se týká pouze Řecka a jeho občanů a ostatní státy do tohoto nemají vůbec co mluvit, a to i přesto, že Řecku půjčila např. Německá banka. I v tomto případě platí, že německá banka Řecku půjčila nově vytvořené peníze, nikoliv peníze svých německých klientů.

Pokud by i nakrásně řecký dluh byl splacen, pak v takovém případě německá banka nepřipíše německému klientovi vrácenou částku na jeho účet. Nikdo tyto peníze, jimiž bude splacen dluh bance, nedostane. Tyto peníze společně se splaceným dluhem zaniknou (stejně jako vznikly při jejich půjčení). Jediným výsledkem úspěšného tlaku na splacení řeckého státního dluhu tak bude, že zaniknou peníze v objemu splaceného dluhu. Nikdo tímto nic pozitivního nezíská. Je to stejné, jako když by se někdo rozhodl, že české domácnosti mají příliš velké úspory (okolo 2 bilionů korun) a rozhodl, že část z nich musí zmizet tak, že bude splacena část státního dluhu, který se zdá být také nadměrný. Po takové akci ten stát nebude lepší nebo bohatší. Na jedné straně bude méně zadlužený a na druhé straně budou občané toho státu o to chudší. Celek se z vnějšího "účetního" pohledu nijak nezmění. O tom, jestli a jak má být stát zadlužen a jak velké mají tedy být úspory občanů, musí rozhodovat občané, kterých se to týká.

Zde odhlížím od věcí jako jsou Maastrichtská kritéria, která v ohledu objemu schodků veřejných financí a objemu státního dluhu dodržovala jen hrstka zemí, pokud je vůbec evropská země, která by je dodržovala po celou dobu jejich platnosti.

Jediná výjimka z výše uvedeného platí tehdy, když objem státního dluhu významně převýší objem úspor domácností. Řecko ale v tomto ohledu bylo stejné jako všechny ostatní zadlužené státy. Na druhé straně je zcela irelevantní jaký je podíl státního dluhu na HDP. Všechny státní dluhy vyspělých zemí, bez ohledu na jejich výkon, jsou evidentně nesplatitelné konvenční cestou, tedy formou fiskálních restrikcí a navyšování daní. Jediný reálný způsob, jak splatit státní dluhy, je zdanění úspor. Proč ale splácet státní dluh úsporami? Co tím získáme? Jediné racionální východisko, je tedy respektovat existenci a další růst státních dluhů i úspor.

Nahlásit

-1
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 13:02 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 10:48

Ad. 1 odstavec
No ona to není tak úplně pravda, že banky nepůjčují peníze svých vkladatelů. Jistě, přímo ne. Nicméně pokud zase z celého řetězce nevyřízneme jen samotný proces půjčení, ale vezmeme to od začátku až do konce, tedy dokud nejsou připsány peníze na účet toho, od koho něco kupujeme a kvůli čemuž si vlastně půjčujeme, pak to nejde bez likvidity a tudíž bez vkladů klientů bank. Celý proces realizace půjček, nikoliv jen připsání nových peněz na vkladový účet proti podpisu úvěr. smlouvy, bez vkladů provádět nelze.

Ad2
Věřitelem Řecka jsou držitelé řeckých dluhopisů, dnes především ECB, předpokládám též řecké penzijní fondy, dále účastníci sociálního a zdrav systému, kteří platili proto slibu vlády atd.
Pokud německá banka koupila řecký dluhopis, pak nejspíš na sekundárním trhu a za likviditu. I kdyby kupovala na primárním trhu a formou založení vklad. účtu řecké vládě u kupující banky, pro realizaci následných plateb řecké vlády použila svoji likviditu, tu co získala od svých německých vkladatelů. Řecký dluh bude vždy záležitostí jak řeckých domácností, tak zahraničních věřitelů, obvzláště když používají stejnou měnu.

Ad3
Při splacení peníze zaniknou, ale to co Vám uniká je změna složení aktiv banky. Z aktiv zmizí dluhopis, přibude likvidita. Banka tím získá nové zdroje, které může použít. Pokud ke splacení nedojde, nejen, že banka nic nezíská, ale ztratí z aktiv hodnotu dluhopisů a pak buď skrachuje, nebo ji zachrání CB za novou likviditu, která následně způsobí inflaci.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 14:01 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 13:02

Ad 1. Vaše tvrzení, že vypořádání nejde bez likvidity a tudíž bez vkladů klientů bank je správní i nesprávné podle toho jaké klienty bank máte na mysli. Pokud máte na mysli vklad klienta, na které leží samotné převáděné peníze, pak máte samozřejmě pravdu. K dané transakci ale není třeba peněz jakéhokoli dalšího klienta. Bylo by absurdní a na první pohled zbyteční, aby když se převádí peníze jednoho klienta na účet druhého klienta musel z podstaty věci existovat ještě účet dalšího klienta, na němž by ležela převáděná částka. Pokud by to platilo, pak peněžní zásoba rostla tempem, jaké odpovídá objemu převodů vkladů z jedné banky do jiné. A to je zjevný nesmysl.

Ad 2 Banky jsou věřitelem Řecka pouze ve formální a značně povrchní rovině. Pokud ale domyslíte věc až dokonce, pak zjistíte, že skutečnými věřiteli Řecka jsou držitelé úspor a nebankovní subjekty, které koupily řecké dluhopisy na sekundárním trhu. Banky, bez ohledu na to jestli koupily na primárním nebo sekundárním trhu, nejsou skutečnými věřiteli, protože dluhopisy nakoupily za nově vytvořené peníze, které jim nikdy nepatřily. Tyto peníze dnes patří subjektům k nimž doputovaly po té co je dlužník (Řecko) utratil. Tito držitelé peněz utracených Řeckem jsou v materiální rovině skutečnými věřiteli Řecka. Žádná banka nezískává likviditu z vkladů svých klientů. To je nesmysl. Vklad klienta je vkladem klienta a nikdo jiný než klient s ním nakládat nemůže. Likviditu potřebnou k převodu peněz z jedné banky do druhé si banky mezi sebou půjčují. Žádná banka ale nemůže disponovat vkladem klienta, který je v jejích pasivech tím způsobem, že ho použije jako svoji likviditu. To je nesmysl, kterého se nejste schopen vzdát. Řecký dluh bude vždy záležitostí jak řeckých domácností, tak zahraničních věřitelů. To ano, ale 99% dluhu bude domácí záležitost a max 1% budou nebankovní zahraniční subjekty. Jestliže drží řecký dluhopis cizí banka, neznamená to automaticky, že dluh je zahraniční, protože stát půjčené peníze utratil v Řecku a banka tak vytvořila a půjčila peníze jejichž držitelé a tedy skuteční věřitelé se nachází v Řecku. Poznáte to podle toho, že když stát zaplatí úrok z dluhopisu zahraniční bance, pak část těchto úroků (po odečtení úrokové marže) doputuje bankovním systémem pře závazky mezi bankami až do řecké banky, kde jsou držitelé oněch peněz, tedy i věřitelé státu. Toto ale asi nedokážete pochopit, protože nerozumíte tomu, jaký stav nastane poté co jsou převedeny peníze z jedné banky do jiné.

Ad 3 Při splacení dluhu zaniknou peníze, které dlužník převedl na účet banky, kterými má být dluh splacen a současně zanikne i onen dluh. Těsně před splacením dluhu jsou na vkladovém účtu dlužníka peníze určené ke splacení dluhu (tedy pasivum banky) a v aktivech banky je dluh dlužníka (dluhopis). Po splacení dluhu zaniknou peníze na vkladu dlužníka (sníží se pasiva banky) a zanikne dluh dlužníka, který byl v aktivech banky (sníží se pasiva banky). Stejně jako při půjčení peněz, také při splacení dluhu není třeba žádnou likviditu tvořit ani shánět a samozřejmě nikde ani žádná likvidita nepřibude ani neubude, jak nesprávně a zcela zmateně tvrdíte. A ano bavím se opět o samotném kroku splacení dluhu, nikoliv o předchozím převodu peněz dlužníka na účet věřitelské banky. Zde samozřejmě likvidita potřebná k vypořádání převodu vznikne, aby se pak při vypořádání převodu stala převedenými penězi na účtu banky, do níž byly převedeny.

Důležité! Vaše představa, že v bilanci banky dojde pouze k záměně jednoho aktiva za jiné se týká případu, kdyby by banka dluhopis prodala jiné bance. Pak by namísto dluhopisu získala likviditu, došlo by k výměně dluhopisu za likviditu. My se ale bavíme o splacení dluhopisu, nikoliv o jeho prodeji.

Nesprávná je i Váš odhad toho, co udělá centrální banka, když nedojde ke splacení dluhu. Pokud není dluh splacen, banka musí ztrátu uhradit z vlastního kapitálu. Pokud po tomto banka zjistí, že nemá dost vlastního kapitálu k držení ostatních rizikových aktiv ocitá se v insolvenci, z které ji centrální banka nesmí pomoc (CB pomáhá jen při potížích s likviditou, nikoli v případě, že banka má nedostatečný vlastní kapitál, který nesplňuje pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Zavacký | 9. 6. 2015 22:22 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 14:01

"Žádná banka ale nemůže disponovat vkladem klienta, který je v jejích pasivech tím způsobem, že ho použije jako svoji likviditu."
Versus:
" ... když stát zaplatí úrok z dluhopisu zahraniční bance, pak část těchto úroků (po odečtení úrokové marže) doputuje bankovním systémem pře závazky mezi bankami až do řecké banky, kde jsou držitelé oněch peněz,..."

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 21:38 | reakce na Zavacký - 9. 6. 2015 22:22

Nevidim tam zadny rozpor. Vy snad ano? Jaký?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 16:09 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 14:01

ad1
Pokud vložím vklad do banky, stane se několik věcí. 1. už mi peníze nepatří, patří bance a já mám vůči bance pohledávku. 2. zůstatky na vkladovém účtu jsou pouhým zápisem závazků banky, banka mi je dluží a slibuje kdykoli vyplatit.
Proto mi může banka na vkladový účet připsat zůstatek jaký chce, je to jenom slib. Na lámání chleba dojde, když chci aby banka slib splnila a skutečně mi peníze poskytla. Buď v hotovosti nebo převodem. Aby to mohla uskutečnit, musí ty prostředky mít. Ty prostředky to jsou vklady, které tam zanesli nebo převedli vkladatelé, ty banka má, jsou její, to je ta likvidita, na vkladových účtech jsou jen sliby, jakési "poukázky k likviditě". Pokud tedy nemá banka dostatek vložených peněz, skutečných, kterými vypořádá mezibankovní transakce, bude jí k ničemu, že vytvoří spostu nových vkladů, protože je nemá čím vypořádat a nedostane je z banky. K realizaci půjček vlastně nedojde, není čím, banka nedostojí svým závazkům.

ad2
Věřitelem Řecka je držitel řeckého dluhopisu a je jedno, kdo to je. Rozhodně není věřitelem držitel eurových úspor, proč by měl být?
Pokud někam putovaly peníze, jak píšete, paralelně s nimi putovala likvidita, kterou se to celé realizuje.
Fajn, banky si likviditu půjčují, ale kde ji vzaly, když ne z vkladů? Za co vlasně banky nakupují dluhopisy a úvěrové smlouvy? Za nové peníze. Ok. A čím to následně vypořádají?
ad3
"Při splacení dluhu zaniknou peníze, které dlužník převedl na účet banky..."
Přesně tak, ale jak dojde k převodu? Banka dlužníka pošle likviditu na účet banky, která drží dluhopisy, a smaže zůstatek na vkladovém účtu dlužníka, na základě toho banka držící dluhopisy obdrží likviditu a zlikviduje dluhopisy. Dojde k výměně aktiv banky. Ještě si to můžete vyšperkovat vkladovým účtem dlužníka u banky, která drží dluhopisy, ale tím se nic nezmění.
Opět tvrdím, že je nesmysl mluvit pouze o samotném kroku splacení, protože bez předchozího převodu likvidity by k němu nikdy nedošlo.
Vlastní kapitál banky je jen nepatrný zlomek jejích závazků, tím toho moc nevyrovná. Banka má vždy problémy s likviditou. Tu potřebuje na vyrovnání závazků, a jen při vyrovnávání závazků se může ukázat, že "truhla je prázdná"

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 17:10 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 16:09

ad 1 Vidím, že jste se vrátil na úplný začátek naší debaty :-) Peníze, které vložíte do banky patří pouze Vám. Ano, lze na to nahlížet tak, že máte sice pohledávku vůči bance, ale ta pohledávka to jsou stále Vaše peníze. Když vložíte Vaše peníze máte pohledávku za bankou a banka má závazek vůči Vám. Tento závazek banka zaúčtuje do pasiv a tím pro ni veškeré práva manipulovat s tímto pasivem (kromě strhávání poplatků) končí. Vaše argumenty týkající se výběru hotovosti uvedenou skutečnost nijak nezpochybňují. Vložení hotovosti do banky je jen přeměna hotovostní formy peněz na bezhotovostní a výběr peněz je převodem bezhotovostní formy na hotovostní. Jsou to ale v obou případech stále jedny a ty samé peníze. Skutečnost, že banky nemohou nikdy všechny peníze vyplatit všem klientům naráz spočívá v tom, že banky nemají v aktivech dostatečné množství aktiv, které by centrální banka akceptovala výměnou za hotovost. Tato skutečnost ale nikterak neomezuje banky v tom, aby půjčovali peníze, které vytváří v bezhotovostní formě. Zase jste jen přešel do módu: udělej z toho co největší bramboračku.

ad 2 Likvidita sice při převodu peněz putuje, ale jen proto, aby vypořádání proběhlo pod dohledem centrální banky. Současně s likviditou ale vznikají mezi bankami závazky bank, z nichž vklady odtekly k bankám do nichž vklady vtekly. A tyto závazky jsou klíčové pro pochopení toho, že skutečným věřitelem je držitel státem utracených peněz a že to není banka. Nejlépe to osvětlím na příkladu:

1. banka A půjčí státu 1 mio eur (aktiva + 1 mio dluh státu, pasiva + 1 mio vklad státu, na který byl připsán půjčený 1 mio.

2. stát utratí půjčených 1 mio eur a tyto peníze skončí na účtu banky B, klienta banky, který je občanem státu.

3. v rámci vypořádání převodu peněz z účtu státu, vedeného v bance B a účet klienta banky B vznikne závazek banky A vůči bance B ve výši 1 mio eur. Zde odhlížím od tanečků s likviditou, která vznikne v bance B aby protekla rezervními účty obou bank a nakonec skončila jako převedené peníze na účtu klienta banky B.

4. Uběhne nějaký čas a stát zaplatí první úrokovou platbu bance A, banka A zaplatí úroky bance B (z titulu závazku, který bance A vznikl při vypořádání převodu peněz do banky B) a banka B zaplatí úrok svému klientovi, který drží peníze v bance B, které stát utratil. Skutečným věřitelem je tak konečný příjemce úroku zaplaceného dlužníkem, tedy držitel oněch peněz. Banky jsou zde pouze v pozici výběrčího úroku a spolu s se závazkem banky A vůči bance B tvoří linku, po níž se státem zaplacený úrok dostane až ke skutečnému věřiteli státu - držiteli peněz - klientovi banky B. Banky si z úroku strhnou úrokovou marži, kterou kryjí riziko nesplacení části závazků svých dlužníků. Banky ale nejsou příjemcem úrokové marže z titulu vlastnictví peněz, z který se úrok vypočítává. Jediným, kdo má nárok za úrok z těchto peněz je jejich držitel - majitel, tedy klient banky B. Jedině takto lze rozklíčovat, kdo je skutečným věřitelem státu a nikdy to není banka.

ad 3 Ale já nezpochybňuji, že před splacením dluhu muže nastat situace, že dlužník musí převést na jeho účet vedený v bance, která drží aktuálně splatný dluhopis peníze. Trošičku problém mám s tím, že by bylo možné splatit dluhopis držený jinou bankou příkazem k úhradě z jiné banky, tak jako to Vy popisujete, ale zcela to nevylučuji, je to jen technikálie, která by neměla mít nějaký vážný dopad na to co píšu. Jediný rozdíl by byl, že by při takovéto operaci zprostředkovaně zanikala likvidita, kterou byl dluh splacen namísto peněz na vkladovém účtu dlužníka.

Nicméně troufnu si říci, že velmi častý bude hlavně případ, kdy peníze na splacení dluhu si stát půjčí přímo od banky, která drží právě splatný dluhopis a v takovém případě se nikam nic převádět nebude a nic se komplikovat vypořádacími transakcemi nebude. Je třeba si uvědomit, že refinancováno je zpravidla 100% státního dluhu, takže nějaké převádění peněz z banky do banky za účelem splacení dluhopisů bude spíš výjimkou, než pravidlem.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 22:59 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 17:10

Tak tu bramboračku rozpitváme. Po mém vkladu, jak správně píšete, banka zaúčtuje navýšení mého vkladového účtu do svých pasiv. Souhlasím, že s tímto pasivem už dále manipulovat nemůže bez mého souhlasu, nicméně nikde jsem netvrdil, že může. Banka manipuluje s aktivy. A co zaúčtuje po mém vkladu do aktiv? Kam zmizely doručené peníze, v případě vkladu hotovosti, nebo doručená likvidita, v případě bezhotovostního převodu? V pasivech nejsou.
Pokud například byla hotovost úplně zrušena, a klienti banky chtějí svoje peníze převést do jiných bank, dojde k tomu teprve tehdy, až banka doručí inkasní bance likviditu. To banku značně omezuje v půjčování peněz. S každou podepsanou úvěrovou smlouvou přibude bance závazek, v aktivech ale přibude jen úvěrová smlouva, likvidity má pořád stejně, nicméně čím dál většímu počtu klientů tvrdí, že svoje čím dál větší závazky vypořádá stále stejným množstvím likvidity.
ad2
Blbost. Likvidita teče, aby vypořádání proběhlo. tečka. Centrální banka vůbec nemusí vypořádací systém provozovat, to může klidně zajistit jiná banka.
Tanečky s likviditou jsou základem všeho. Jsou tu 2 okruhy, jeden mezibankovní, tam se točí likvidita a řekněme civilní, kde se točí peníze.Všechny pohyby v civilním okruhu se musí vypořádat v mezibankovním okruhu. Dokud se mezibankovní okruh nevypořádá, neproběhne ani vypořádání v civilním okruhu.
K příkladu:1.souhlas
2.souhlas
3.hloupost, bod 2 se zrealizuje pouze tehdy, pokud banka A pošle bance B likviditu 1mio eur, je jedno jakým způsobem, dokud to neudělá, banka B svému klientovi žádný vklad nepřipíše, mezi bankami není žádný závazek, ten byl vypořádán zasláním likvidity. Pokud by banka A neměla dost likvidity, musela by si ji půjčit a následně platit úroky. Ten ale nijak nesouvisí s koupenými dluhopisy.
4.Úroky inkasuje pouze držitel dluhopisu, tedy banka A. Pokud banka B platí nějaký úrok svému klientovi za jeho vklad, nijak to nesouvisí se zakoupenými dluhopisy. Vaše konstrukce je fantastická, ale mimo.
ad3
Likvidita nezaniká, zaniká dluhopis a peníze. Dorazí likvidita, banka připíše peníze na účet a pak v aktivech smaže dluhopis a v pasivech peníze. Likvidita zůstává v aktivech.
Pokud by emitent dluhopisu i jeho např. zaměstnavatel měli účty u banky, která dluhopis drží. Dojde pouze ke změně v pasivech, banka odepíše částku z účtu zaměstnavatele, připíše ji na účet emitenta-zaměstnance, v aktivech se nic nemění, potom banka smaže dluhopis a peníze emitenta obdržené od zaměstnavatele. Změní se bilanční suma a složení aktiv. Banka má nyní vyšší % podíl likvidity ve svých aktivech.

Já si zase nejsem jistý tím, jestli má stát účty u komerčních bank, když bankéřem státu je CB. Jestli to tak není, tak nejdřív musí komerční banka poslat likviditu a až pak dostane dluhopis. Jestli u refinancování je možné prostě vyměnit starý dluhopis za nový, nebo se musí prvně řádně splatit starý a pak řádně koupit nový, netuším.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 11:28 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 22:59

Nejprve píšete: "Pokud vložím vklad do banky, stane se několik věcí. 1. už mi peníze nepatří, patří bance a já mám vůči bance pohledávku."

Pak píšete: "Souhlasím, že s tímto pasivem už dále manipulovat nemůže bez mého souhlasu, nicméně nikde jsem netvrdil, že může. Banka manipuluje s aktivy."

Tak komu patří ty do banky vložené peníze, když banka s nimi disponovat nemůže? Co vlastně u Vás znamená, když řeknete, že něco někomu patří? Může něco někomu patřit a zároveň s tím nemůže disponovat? Pane Suchý vy si zjevně odporujete.

Ptáte se:A co zaúčtuje banka po mém vkladu do aktiv? No přece nárůst hotovosti v pokladně. Takové otázky snad nemyslíte vážně. :-) A v případě převodu likvidity to banka zaúčtuje do pasiv jako vklad banky v jiné bance.

Vaše tvrzení, že bankou přijímané úroky nijak nesouvisí s bankou placenými úroky je zcela absurdní a odporuje přímo principu na němž jsou účetní peníze založeny. To není moje fantastická konstrukce. To je popis toho jak tento systém funguje. To, že Vy to nechápete nebo to nejste schopen vnímat na věci nic nemění.

Další část Vašeho příspěvku se pak zvrhla opět v bramboračku. Obávám se, že je nutno přejít opět do módu diskuze o jednotlivých částech procesu ve zcela konkrétním případě metodou krok za krokem, kterou jste mimochodem v jiných diskuzních vláknech opustil. Jakmile se shodneme na základních věcech jako je definice likvidity, způsobu jak likvidita vzniká, kolik jí banky drží a proč, pak se můžeme dobrat k složitějším případům, kdy by např. stát splácel dluhopis penězi, které má v jiné bance, než je banka, která drží splatný dluhopis. Váš problém je že diskuzi o jednotlivém kroku celého procesu vždy zmatláte dohromady s ostatními částmi a pak je těžké vysvětlit Vám v čem se mýlíte.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

ks | 11. 6. 2015 16:45 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 11:28

Pane Fulde, jste obratný diskutér, ale ohledně toho, komu patří prostředky na účtu se, minimálně formálně, mýlíte. Odkazuji např. na názor Nejvyššího soudu zde: http://www.epravo.cz/top/clanky/judikatura-nejvyssiho-soudu-ohledne-nakladani-s-prostredky-na-bankovnich-uctech-58988.html

cituji např.: "přestože obchodní zákoník používá v ustanoveních § 708 a násl. termín "majitel účtu", účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního ústavu."

Pokud máte k dispozici nějaký pozdější výklad hovořící o opaku, byl bych Vám vděčen za odkaz.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 19:26 | reakce na ks - 11. 6. 2015 16:45

Musím přiznat, že v tomto případě jsem rád, že se ve světle onoho rozsudku formálně pletu, protože jinak bych musel souhlasit i se závěrem NS, který na základě výše uvedeného dovodil, že:

"Na základě této argumentace Nejvyšší soud dovodil, že závěr napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého "do dědictví po zemřelé náleží vklad na účtu", není správný, protože peněžní prostředky na účtu jsou v majetku peněžního ústavu, a napadené rozhodnutí zrušil."

Jestli Vám nepřijde absurdní výše uvedený závěr, tak budeme asi každý z jiné planety. :-) A až sem může dokráčet česká "spravedlnost". Moje nedůvěra k značné části rozsudků našich nejvyšších soudů (resp. českým soudům obecně) je zjevně na místě. :-(

Takže formálně podle "soudu" zřejmě nemám pravdu. V materiální rovině je to ale přece jasné. Moje peníze v bance uložené, jsou moje, nikoliv banky. Opačná "pravda" by přece byla absurdní a musela by okamžitě vyvolat runy na banky.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 21:14 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 19:26

Pojďme si ještě pro jistotu říct, co je to aktivum a co je to pasivum?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 12:08 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 11:28

Ať je to jednodušší, vezmu příklad, kdy přinesu hotovost a přes bankovní pokladnu je vložím na účet. Když je přináším, jsou moje. Předám je paní na přepážce a už moje nejsou, jsou banky. Pokud přijde někdo po mě vybírat, paní za přepážkou vyplatí dotyčnému ty peníze, které jsem přinesl. Ty mnou přinesené peníze neleží v bance v přihrádce "Suchý"
Takže banka dostane peníze, jsou její a na mém účtu banka slibuje, že mi ty peníze kdykoli přijdu vyplatí. Ale do té doby s nimi nakládá dle svého, jsou její. Vkladový účet je čistě zápis o závazku banky, nic víc. Nicméně banka nemůže s těmito sliby nijak manipulovat bez mého souhlasu. Pořád mi dluží stejně, to nemůže změnit. Ale ty samotné peníze, které jsem přinesl používá ke svému podnikání, jsou jejím aktivem.

Znovu zdůrazňuji, že se bavíme o rozvaza banky, proto to ce je v aktivech, je aktivem banky, banka s tím nakládá a bance to patří. Takže když píšete, že banka po mém vkladu připíše hotovost do aktiv, plně s Vámi souhlasím. Je to její majetek. V případě převodu likvidity, ona likvidita opět skončí v aktivech banky, je jejím majetkem a proti tomu připíše do svých pasiv slib, že je adresovanému klientovi kdykoli poskytne.

"Vaše tvrzení, že bankou přijímané úroky nijak nesouvisí s bankou placenými úroky je zcela absurdní..."
To jsem netvrdil, moje věta zněla: Pokud banka B platí nějaký úrok svému klientovi za jeho vklad, nijak to nesouvisí se zakoupenými dluhopisy."

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 14:02 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 12:08

Tak jak to popisujete máte samozřejmě pravdu. Problém je opět v tom, co kdo z nás považuje za peníze. Vy za peníze považujete bankovky, přičemž o bezhotovostním vkladu už jako o penězích neuvažujete. Já na to nahlížím přesně opačně. To co máte na vkladovém účtu jsou peníze a bankovky jsou jen potvrzením o tom, že Vaše bezhotovostní peníze byly převedeny do centrální banky. Čili Vaše peníze stále existují v bezhotovostní formě, jen leží v bance, proti nim vystavila bankovky, které lze zase kdykoliv proměnit v bezhotovostní peníze v kterékoliv obchodní bance, kde si za tím účelem otevřete vkladový účet.

Co se týče vrácení peněz do bezhotovostní formy, pak i v této formě jsou tyto peníze vždy jen Vaše a můžete s nimi disponovat pouze Vy. Jediné omezení, je že není možné, aby si všichni proměnili jejich bezhotovostní peníze na hotovost. Toto omezení ale plyne ze samotného principu účetních peněz, nikoliv z toho, že by banka mohla s Vašimi penězi nakládat, nebo z toho důvodu, že Vám tyto peníze, po té kdy je vložíte do banky, již nepatří. Tuto vlastnost, tedy že převod těchto peněz na hotovost je omezen, peníze získávají již v okamžiku jejich vzniku, kdy některé peníze vznikly v souvislosti se vznikem aktiv, které centrální banka akceptuje jako kolaterál při výměně za hotovost a jiné peníze vzniknou současně s aktivy, která centrální banka neakceptuje jako kolaterál (typicky např. spotřebitelský úvěr). Kdyby centrální banka akceptovala všechna aktiva, anebo kdyby všechna aktiva bank tvořily jen státní dluhopisy, pak by banky neměly problém vyplatit všechny vklady v hotovosti a run na banku z důvodu výběrů vkladů by nehrozil. Takže skutečnost, že nelze převést všechny vklady na hotovost není způsobena tím, že Vám peníze v ložené do banky nepatří. Je to dáno přímo pravidly daného peněžního systému.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 9. 6. 2015 16:35 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 16:09

Obdivujem Vasu trpezlivost pan Suchy..

Ak by mal pravdu pan Fuld a likvidita by nebola brzdiacim faktorom, nic by nebranilo vladam zadlzovat sa do absurdnych vysok..

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 17:30 | reakce na Tomas Kaleta - 9. 6. 2015 16:35

A jak likvidita brání vládám zadlužovat se do absurdních výšek. Rád bych, abyste mi to objasnil na příkladu USA nebo Japonska. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 09:51 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 17:30

Prosim Vas pan Fuld alebo pan Suchy, vysvetlite mi sposob ako sa zauctuje nakup statneho dlhopisu/poskytnutie uveru bankou a nasledne poslanie penazi do inej banky.

Zoberiem si v banke uver 1 milion. Banka mi vytvori ucet (pasivum) na ktory mi tento milion pripise, a zaroven vytvori uver (aktivum) v rovnakej vyske. Co sa stane v momente ak tento milion pouzijem napriklad na kupu bytu a prevediem ho na ucet predavajuceho do inej banky - banka znizi zostatok mojho uctu (pasivum) o milion, a predpokladam ze na strane aktiv znizi likviditu?

Ak by banka nemala dost likvidity na strane aktiv, pan Fuld tvrdi ze si ju moze pozicat od inej banky. Avsak toto pozicanie sa objavi takisto na strane aktiv (likvidita) aj pasiv (zavazok ju splatit), pricom povodne bolo treba znizit aktiva (na poslanie penazi z mojho uctu). Ako by sa podla Vas dal uctovne "obist" nedostatok likvidity v banke, aby aktiva=pasiva?

Dakujem.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 13:28 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 09:51

Takže jste zde dostal opět celou plejádu odpovědí na Vaši otázku. :-)

Pokusím se to zpřehlednit.

Můj příklad vychází z předpokladu (který ale opakovaně vyslovil i pan Suchý), že banky nedrží zbytečnou likviditu a pokud ji potřebují k vypořádání převodu, půjčí si ji od jiné obchodní banky, která ji v daném okamžiku samozřejmě nemá (protože samozřejmě také nedrží nadbytečnou likviditu), ale může ji okamžitě ve své bilanci vytvořit úplně stejným způsobem, jakým vytváří banka peníze, když je půjčuje nebankovnímu subjektu. Tuto neobvyklejší variantu pan Suchý ve svém vysvětlení pomíjí.

Pan Suchý Vám pak uvedl, dva příklady:

1 Případ, kdy banka drží nadbytečnou likvidit (nevysvětlila ale proč tak činí) a tu použijí na vypořádání.

2. Případ, kdy banka nemá dostatečnou likviditu a půjčí si ji od centrální banky (to je pro banky ten nejdražší zdroj likvidity).

Oba tyto způsoby uvádí jako standardní, přičemž podlé mého názoru jde spíše o výjimečné případy, když standardní způsob vypořádání pan Suchý zcela vynechal.

První příklad pana suchého předpokládá, že v systému existuje nadbytečná likvidita, která v bankách "čeká" až ji budou ony samy potřebovat. Takovou nadbytečnou likviditou jsou ale pouze povinné minimální rezervy, které jak už z názvu plyne banky drží jen proto, že musí.

Druhý příklad pana Suchého, pak vychází z toho, že banky si potřebnou likviditu, která jim chybí půjčí od centrální banky. Přehlíží, že tato likvidita je nejdražším způsobem, jak ji získat a banky se k tomuto způsobu uchylují jen ve výjimečných případech, kdy si banky mezi vzájemně sebou nevěří, typicky v průběhu bankovních krizí. Toto si pan Suchý zřejmě uvědomuje a proto přišel s krkolomnou teorií, že na konci dne banka vymění svůj dluh vůči centrální bance za dluh vůči jiné obchodní bance. Proč si ji levně banka nepůjčí rovnou od té obchodní banky, jak popisuji já? Napadá mě jen jediná odpověď. Protože by pan Suchý musel uznat, že jsem měl pravdu :-)

Zde bych si dovolil upřesnění, že vypořádání převodů peněz neprobíhá způsobem, jak ho pan Suchý popsal, tedy že každý jednotlivý převod je vypořádáván v reálném čase zvlášť. Podle mých znalostí probíhá vypořádání až na konci dne, kdy jednotlivé banky pošlou do zúčtovacího centra pouze salda převodů a vypořádávají jen ta salda. Na příklad pokud z banky A odteče 10 mil vkladů a přiteče do ní jen 8 mil. vkladů, pak tato banka si od jiné banky půjčí likviditu ve výši pouze 2 mil. a tu odešle na svůj rezervní účet za účelem vyrovnání záporných sald převodů vůči ostatním bankám.

Dále ještě k 2. příkladu pana suchého a jeho představě o tom, jak si v průběhu dne banky půjčují potřebnou likviditu od centrální banky v reálném čase. Takovýto průběh vypořádání by byl zcela v rozporu se smyslem a účelem vypořádání převodů centrální bankou. Proces pana Suchého předpokládá, že každá obchodní banka, která potřebuje k převodu likviditu, ji od centrální banky automaticky dostane a teprve na konci dne ty banky přemění závazky vůči centrální bance na půjčky od jiných obchodních bank.Ten proces by měl ale probíhat přesně opačně. Tedy tak, že se obchodní banky pokusí obstarat potřebnou likviditu od ostatních obchodních bank a teprve v případě, že některé bance není ochotna půjčit žádná jiná obchodní banka, nastupuje žádost této banky o poskytnutí (půjčení) likvidity centrální bankou. A zde se centrální banka rozhoduje, zda likviditu této bance poskytne nebo nikoliv s tím že tato transakce je spojena i s poskytnutím kolaterálu (na rozdíl od transakcí na mezibankovním trhu). V příkladu pana Suchého je to ale naopak. Banka v potížích získává likviditu od centrální banky automaticky a teprve až není schopna přeměnit tuto půjčku na půjčku od obchodní banky, vyjde najevo, že má banka problémy a od centrální banky ale již potřebnou likviditu obdržela ještě před tím, než centrální banka mohla zjistit, že má tato banka problémy. I tento aspekt svědčí o zjevně nesprávném názoru pana Suchého.

Jinak bych Vám chtěl poděkovat za vstup do naší diskuze, protože v tomto formátu se lépe ilustrují odlišnosti našich názorů a diskutující vnímají, že mezi ně vstoupil jakýsi "arbitr", kterého je třeba přesvědčit a nejde tak už jen o pouhou konfrontaci názorů dvou diskutérů.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 09:48 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 13:28

Čerstvě zkopírovaný popis platebního systému ze stránek ČNB

Základní principy systému CERTIS

CERTIS je založen na následujících principech:

brutto vypořádání v reálném čase (Real Time Gross Settlement, RTGS)
vypořádání mezibankovních plateb v českých korunách bez ohledu na částku i bez ohledu na to, zda tyto platby byly iniciovány přímo příkazem klienta bance nebo nepřímo jako výsledek karetních operací, případně operací na burze

vypořádání v penězích centrální banky probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB (které slouží zároveň jako účty povinných minimálních rezerv)

přímá účast bank a úvěrních a spořitelních družstev

přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky/úvěrního a spořitelního družstva a CERTIS

neodvolatelnost položek akceptovaných systémem

zpracování různých typů transakcí

nekryté platby nejsou ani realizovány ani odmítnuty, ale drženy ve frontě (se dvěma stupni priority)

na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo

ČNB poskytuje bankám bezúročný plně kolateralizovaný vnitrodenní úvěr. Úvěr je zajištěn cennými papíry evidovanými v SKD, příp. CDCP. Cílem poskytování vnitrodenního úvěru je zajistit dostatečnou likviditu pro plynulé fungování platebního styku

ČNB poskytuje bankám plně kolateralizovaný úvěr přes noc (pokud není vnitrodenní úvěr splacen bankami do konce účetního dne systému CERTIS, cenné papíry sloužící jako zástava pro vnitrodenní úvěr jsou přesunuty na účet ČNB a poté slouží jako zástava pro úvěr přes noc - overnight úvěru)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 14:48 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 09:48

Zde je sice uvedeno pouze poskytování kolaterizovaných úvěrů centrální bankou. Níže je ale uvedeno, že banky získávají krytí transakcí v prvé řadě půjčkami od jiných bank.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 16:04 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 14:48

Není

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 12. 6. 2015 08:56 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 16:04

Je. Čtěte pozorně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 10:12 | reakce na Richard Fuld - 12. 6. 2015 08:56

Tam mi tu pasáž prosím zkopírujte...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 15:07 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 10:12

Taky doporučuji odst. 1.4.5 na str. 150 knihy Finance v globální ekonomice, kde prof. Jílek jasně uvádí, že základní operací bank při řízení likvidity je přijetí mezibankovního úvěru, či vkladu.

Na straně 140 v části nadepsané "Jak vzniká likvidita" máte také jasně napsáno, že likvidita vzniká(!) poskytováním úvěru bankami jiným bankám a že banky takto mohou vytvořit v podstatě neomezené množství likvidity.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 15:31 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 15:07

Já také nepopírám, že si banky likviditu nepůjčují. Především je ale třeba si uvědomit, že CB je také banka. A pak je samozřejmě pravda, že banky můžou vytvořit likvidity neomezené množství.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 14. 6. 2015 20:57 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:31

Já vím, že nepopíráte, že si banky půjčují likviditu. Předmětem sporu ale je, jak vzniká nová likvidita, kterou si banky vzájemně půjčují po té, co už byly vyčerpány existující likvidita ve formě rezerv a nadbytečné likvidity uložené u obchodních bank.

V tomto úhlu pohledu ovšem vykládáte zcela jednoznačný knižní text způsobem zjevně neudržitelným. Takže nezbývá než konfrontovat Vaši interpretaci s doslovným zněním Vámi interpretovaného knižního textu.

Zde je předmětná citace ze str. 140:

"Na otázku „jak vzniká a zaniká likvidita?“ existuje následující odpověď. Likvidita vzniká v obchodních bankách a centrálních bankách a jim na roveň postavených finančních institucích:
- Poskytováním úvěrů bankami jiným bankám

Největší objem likvidity v bankovním systému vzniká poskytováním úvěrů. Zbývajícími způsoby vzniká podstatně méně likvidity. Banky tak mohou prakticky vytvořit jakýkoliv objem likvidity.
….
Rozdíl od tvorby a zániku peněz je pouze ten, že partnerem operace není nebankovní subjekt ale jiná banka.“ Konec citace.

Z výše uvedeného textu je zřejmé, že pokud někdo toto vyloží tak, že likvidita vzniká výhradně v centrální bance, tak jde o zcela zjevně nesmyslný výklad textu zoufalcem, který si nedovede vůbec představit, že by se mohl v něčem mýlit.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 13:58 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 10:12

CERTIS provádí platby pouze v případě dostatečného krytí na účtu banky plátce (na účtech mezibankovního platebního styku není povoleno debetní saldo). Pokud banka plátce nemá dostatek prostředků na provedení transakce, je platba umístěna do tzv. "zadržené fronty". Příslušná banka je o této skutečnosti informována systémem AMOS.

Dostatečné krytí mohou banky získat:

- prostřednictvím platby z jiné banky
- půjčkou na peněžním trhu
- formou plně kolateralizovaného vnitrodenního úvěru od ČNB
- formou plně kolateralizovaného úvěru přes noc (overnight úvěru) ze strany ČNB.

V případě, že se bance z jakéhokoliv důvodu nepodaří prostředky do konce účetního dne získat, je příkaz k platbě v "zadržené frontě" systémem odmítnut a vrácen bance, která jej zaslala.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 15:28 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 13:58

A kde se píše o tom, že banky získávají krytí transakcí v prvé řadě půjčkami od jiných bank?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 18:06 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 15:28

Půjčka na mezibankovním trhu je hned za získáním vkladu, což je spíše věc, kterou má v rukou klient banky než banka.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 21:58 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 18:06

Toto jsem samozřejmě četl, ale nic o tom, že banky si v první řadě půjčují mezi sebou, tam nevidím. Nicméně spíše jde o to, že CB jako operátor platebního styku může bankám poskytnout bezúročný vnitrodenní úvěr pro hladší chod systému a že banky se snaží sehnat likviditu na mezibankovním trhu, což nijak nepopírám. Dále je podstatné, že transakce proběhne až tehdy, kdy je na rezervním účtu dostatek likvidity. Proto jsem Vám také namítal, že nevidím smysl v tom, aby si banka půjčovala likviditu od jiné banky připsáním na vkladový účet, protože tam je jí tak říkajíc k ničemu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 14. 6. 2015 10:37 | reakce na Jiří Suchý - 13. 6. 2015 21:58

Tam je jí ta likvidita k tomu, aby ji převedla na svůj rezervní účet. Nemyslím si, že v praxi probíhá Vámi tvrzená zkratka ve smyslu, že banka připisuje půjčenou likviditu rovnou na rezervní účet banky. Nicméně to úplně nevylučuji. Je to ale jen zcela bezvýznamná technikálie.

Důležité je odkud se ta likvidita bere. Já tvrdím, že po vyčerpání rezerv a případného vnitrodenního úvěru od CB, ji obchodní banka vytvoří.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 09:54 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 09:48

Zase další Grand Canyon v teorii p. Fulda. Platby probíhají v reálném čase, na rezervních účtech, ČNB poskytuje bezúročný vnitrodenní úvěr atd.

http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html#bod01

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jiří Suchý | 10. 6. 2015 12:41 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 09:51

Na rozdíl od p. Fuldy tvrdím, že likvidita je to podstatné, ne jen něco, co mimochodem kdesi teče a vzniká :)
Banka má nějakou úroveň aktiv a pasiv. Pak přijdete Vy a podepíšete s ní úvěr. Banka tím získá aktivum v podobě vašeho slibu půjčené peníze vrátit+úroky, jinými slovy má v aktivech úvěrovou smlouvu. Proti tomu Vám otevře vkladový účet, kde po přihlášení do internet. bankovnictví uvidíte zůstatek 1mil. K tomuto samotnému úkonu nepotřebuje nic, kromě 1 a 0 v počítači.
Vy potom chcete umořit dluh, který máte u souseda Franty. Franta má účet v Komerčce. Vy teď potřebujete dostat svoje peníze na účet Franty v Komerčce. Dáte příkaz své bance, ať to provede.
Vaše banka půjde na svůj rezervní účet u CB, kde by měla mít likviditu a onen 1 mil z rezervního účtu pošle na rezervní účet Komerčky. Tím si banky mezi sebou předají likviditu. Jakmile Komerčka obdrží likviditu na svůj rezervní účet, připíše na účet Franty zůstatek +1 mil.
Pokud dáte příkaz vaší bance a ona nemá na rezerv. účtu dost likvidity, musí si ji půjčit. Výše likvidity na rezerv. účtu se neustále mění, podle přišlých a odchozích plateb. Podstatné je, aby fronta plateb nezamrzla na tom, že se čeká, až nějaká banka kdesi získá likviditu, aby mohla provést mezibankovní převod. Pro tyto případy poskytuje CB vnitrodení úvěr, kdy vaší bance půjčí novou likviditu a získá úvěrovou smlouvu. Obráceně vaše banka získá likviditu do aktiv a úvěr. smlouvu do pasiv.
Takže vaše banka má teď v aktivech vaši úvěrovou smlouvu + novou likviditu od CB (je jedno od jaké banky), v pasivech má zůstatek na vašem účtu a úvěr smlouvu od CB. Vaše banka teď provede Váš příkaz, likvidity už má dost, proto ji pošle na rezerv. účet Komerčky a na Vašem vkladovém účtu smaže zůstatek.
Nicméně stále má v aktivech Vaši úvěrovou smlouvu a v pasivech smlouvu CB.

To se stalo třeba v 9:00 ráno, do večera ještě proběhne hromada plateb, příchozích i odchozích. Je možné, že večer má banka likvidity dostatek a splatí dluh CB. Splatí ho likviditou, kterou jí poslaly jiné banky na přání jejich klientů, aby vyrovnali dluhy u klientů Vaší banky. ( Opak toho, co jste řešil Vy s Frantou) Pokud ani večer není likvidity dost, půjčí si ji vaše banka od některé z bank, které jí už tou dobou mají dost, někde ten milion, který si vaše banka půjčila z CB skončit musel. Splatí úvěr u CB a nahradí novým mezibankovním úvěrem, který už bude mít delší splatnost.
Obejít nedostatek likvidity nejde, každá transakce musí projít zůčtovacím centrem, těch transakcí jsou stovky tisíc denně. Není čas na nějaké účetní kejkle, pokud banka nemá likviditu na rezervním=vypořádacím účtu u CB, transakce neproběhne

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 13:47 | reakce na Jiří Suchý - 10. 6. 2015 12:41

Dakujem pan Suchy, Vas vyklad je velmi zrozumitelny. Naozaj by som rad vedel ako je to s tou likviditou, pretoze to ci vznika v podstate kedykolvek ako tvrdi pan Fuld, alebo zavisi od vkladov ako tvrdite Vy, je pre fungovanie systemu podstatna vec.

Ak ma pravdu pan Fuld, tak v podstate neexistuje ziadne obmedzenie pre komercne banky tvorit nove peniaze, napriklad prostrednictvom financovania statneho dlhu. Nechapem naco by v tom pripade bolo ptrebne QE.

Ak vsak mate pravdu Vy, cely system je zavisly na likvidite a v pripade napr. nesplacania dlhov su de facto ohrozene vklady v bankach (pokial CB nevytvori novu likviditu). Cize s istou nadsadzkou by sa dalo tvrdit ze banky poziciavaju peniaze svojich vkladatelov...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

ks | 12. 6. 2015 10:58 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 13:47

Oni totiž pánové do toho skočili, aniž by si nejdřív řekli, co to ta likvidita vlastně je. Což je dost problém, protože zrovna pojem likvidita se dá chápat asi padesáti různými způsoby. Definujme ten pojem tedy tak, že likvidita je míra jistoty, že dlužník v okamžiku splatnosti dostojí svým závazkům (tj. závazek bude zlikvidován).

Z toho celkem jasně vyplývá i jak to s tou likviditou je. Může banka generovat "likviditu"? Jistě. Pokud vytvořím dluhopis, který bude říkat, půjčte mi dnes 100 Kč zítra vám vrátím 105 Kč a trh tomu bude věřit(!!!), bude tento likvidní. Může banka generovat někonečně mnoho likvidity? Pojďme se zeptat ještě jinak. Může banka generovat nekonečně mnoho dluhopisů, s velmi vysokou pravděpodobností, že budou splaceny? To zjevně nemůže.

Pokud budete definovat likviditu nějak jinak, třeba jako měnovou bázi (což dělá pan Suchý), tak pak samozřejmě platí, že takovouto "likviditu" tvoří pouze centrální banka.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 10:09 | reakce na ks - 12. 6. 2015 10:58

Ani Vy nemáte pravdu. Banka samozřejmě může vydat dluhopisy, prodat je a získat tím likviditu, ale tím nová likvidita nevzniká, pouze přiteče od jinud, od jiného subjektu, který ji už má, a vymění ji za výnosnější dluhopis. Fakticky je jedno, jestli si banka půjčuje, nebo vydává vlastní dluhopis. Vždy je to jen výměna dluhu za likviditu. Výjimkou je pouze případ, kdy banka prodává CB, pak likvidita vzniká. A je jedno, jakou definici použijete, protože všechny říkají totéž, jen jinými slovy.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 12. 6. 2015 15:19 | reakce na ks - 12. 6. 2015 10:58

Máte pravdu. Definice likvidity je pro diskusi o ní klíčová.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 09:17 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 13:47

Na to je jednoduchá odpověď. Pokud by banky mohly vytvářet likviditu, nikdy by nemohly zkrachovat. To se ale týká jen CB. Ta nemůže zkrachovat právě proto, že může vytvořit likvidity kolik chce. Ale také v důsledku toho přivodit inflaci.
Banky krachují tehdy, když prošustrují svoje aktiva, pokud by si potom mohly vytvořit novou likviditu, tak by ztráty smázly a pokračovaly dál, to by byla hyperinflace jak vyšitá během pár let. Nicméně během těch několika málo let by jsme zažili úžasná léta dvouciferného růstu a všichni by se plácali po zádech, jak to dobře vedou :)

Omyl p. Fuldy:
Jedna z definic likvidity říká, že jsou to zůstatky na mezibankovních účtech.
P. Fuld tvrdí, že když banky A půjčí likviditu bance B, přibude likvidita. To je pravda tehdy, pokud půjčení proběhne stylem, který popisuje. Tedy banka B si otevře vkladový účet u banky A. Banka A připíše zůstatek na účet banky B, který jí vede, to je pasivum banky A a do aktiv získá banka A úvěrovou smlouvu. Protože na mezibankovním účtu přibyl zůstatek, podle definice narostla likvidita.
Jenomže banka B má v aktivech zůstatek na účtu jiné banky, banky A , který je krytý její likviditou, žádnou novou.
Pokud tedy bude nyní chtít banky B použít zůstatek na svém účtu u banky A, dá pokyn do banky A, aby provedla převod. V tu chvíli banka A na příkaz banky B fakticky realizuje platbu. Umaže zůstatek na účtu banky B a svou likviditou zrealizuje platbu. Jelikož se snížil zůstatek na mezibankovním účtu banky B u A, likvidita zanikla.
Chci tím říct, že nová likvidity vznikne jen na oko. Jakmile ji chce banka B použít, ihned zaniká a platba se ralizuje stávající likviditou banky A.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 15:18 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 09:17

Píšete: "Pokud by banky mohly vytvářet likviditu, nikdy by nemohly zkrachovat." Banky ale nekrachují pouze z důvodu nedostatku likvidity. Banky krachují také z důvodu insolvence, takže pokud je banka v insolvenci, tak ji nepomůže sebevíce likvidity a hlavně žádná banka (ani ta centrální) nesolventní bance likviditu nepůjčí. Pokud by se tedy banky domluvily, že si budou půjčovat likviditu jako dvě kamarádky a myslely si tak, že se tím ochrání před krachem, tak jim to bude vycházet jen do té doby, než se jedna z nich stane insolventní a pak krachnou obě.

Vaše představa, že centrální banka může vytvářením likvidity přímo vyvolat inflaci je holý nesmysl. Výslovně o tom píše pan prof. Jílek ve své knize.

Vaše představa,že banka smázne svoji ztrátu z nesplaceného úvěru tím, že si pro sebe vytvoří novou likviditu, je doslova legrační. Tohle je ten Váš Grand Canyon! :-) Banka si nemůže vytvořit likviditu a připsat si ji do aktiv. Likviditu do aktiv dostane jedině tak, že ji vytvoří jiná banka a ta jí tuto nově vytvořenou likviditu půjčí. Banka pak má v aktivech novou likviditu a v pasivech závazek k bance, která ji likviditu půjčila a díra ve vlastním kapitálu po nesplaceném úvěru (po zaúčtování opravných položek) tam zeje dál, doku nepřijde akcionář a nevloží do banky další kapitál. Vaše představy o tom, jak jsou banky nezbankrotovatelné díky tomu, že mohou vytvářet novou likviditu jsou opravdu směšné.

Ve vašem případu zase pletete dohromady dva kroky získání likvidity a její použití na vypořádání převodu peněz. V prvním kroku objem likvidity naroste. Po ukončení převodu objem celkové likvidity opět klesne. Po převodu přibude v celém systému nový závazek banky z niž vklad odplul vůči bance do níž vklad připlul. Tzn. bilanční suma banky - odesílatele peněz se nezměnila (v pasivech přibyl závazek vůči druhé bance a ubyl vklad klienta) a bilanční suma příjemce platby se zvýšila (v aktivech přibyla pohledávka za druhou bankou a v pasivech vklad klienta). Likvidita, která byla k tomuto potřeba vznikla v bance - příjemce peněz a v průběhu vypořádání převodu se změnila v peníze připsané na účet klienta (příjemce převáděných peněz), takže celkový objem likvidity před převodem a po převodu zůstal stejný. Nově zde ale mezi bankami zůstaly závazky vzniklé současně se vznikem zapůjčené likvidity, použité na vypořádání převodů. Nová likvidita nevznikne jen na oko. Vznikne jen na dobu, než je převod vypořádán. Žádný můj omyl zde nevidím.



Takže banky si likviditu vytváří a půjčují si ji mezi sebou vzájemně ale

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 16:40 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 15:18

Insolvence = platební neschopnost, banka je neschopná platby, když nemá likviditu. Když ji nemá dočasně je nelikvidní. Když ji nemá a mít nebude je insolventní. Když likviditu má, je solventní a může "solit"
Pokud by se dvě banky domluvili a navzájem si půjčovali likviditu ( nechápu jak a z čeho, to je vaše teorie) měly by likvidity dost, mohly by "solit" nemohly by být insolventní nikdy a tudíž by nemohly ani zkrachovat. Ale je to hloupost.

Neřekl jsem přímo, ale ona se ta nová likvidita dostane rychle do oběhu a pak už inflační je. Krok za krokem, příčina následek...

3. odstavec je celý nesmysl, komerční banka nemůže vytvořit novou likviditu a pak tuto novou likviditu půjčit, viz. začátek přispěvku. Není to moje představa, ale Vaše, já tvrdím, že je to hloupost.

"Tzn. bilanční suma banky - odesílatele peněz se nezměnila (v pasivech přibyl závazek vůči druhé bance a ubyl vklad klienta) a bilanční suma příjemce platby se zvýšila (v aktivech přibyla pohledávka za druhou bankou a v pasivech vklad klienta)"

Hloupost, máme tu popis fungování platebního systému, je jasně řečeno, že platby se vypořádávají prostřednictvím rezervních účtů, likviditou. Žádné závazky nevznikají, je jasně uvedeno, že není povoleno debetní saldo.

Likvidita se změní v peníze pouze v případě, že si majitel účtu vybere prostředky v hotovosti. Tehdy banka neposílá likviditu do jiné banky, ale vyplácí ji přímo klientovi. Je to opak toho, jak likvidita vzniká, mimochodem. Při mezibankovních převodech nikdy nedochází k přeměně peněz v likviditu a obráceně. Jedno jsou aktiva, druhé pasiva a ta se jedno v druhé proměňovat nemohou.
Vklad klienta není v aktivech banky, proto na něj ani likviditu převést nelze. Vy ale proměníte likviditu v peníze, jindy vytvoříte likviditu z ničeho a ve volné chvíli děláte z vody víno. To jsem přehnal, ale to je ten Váš omýýýýl.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 19:08 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 16:40

Vaše teorie o insolvenci bank je opět legrační, protože nerozlišujete nelikvidní banku od nesolventní banky a namísto toho tvrdíte, že je to vlastně to samé. :-) Banky buďto mají pouze problém s likviditou ale jejich vlastní kapitál je dostatečný ke krytí aktiv ve smyslu pravidel pro kapitálovou přiměřenost a pro takové případy je zde centrální banka, která dočasně s likviditou vypomůže, nebo se banka v důsledku držení špatných aktiv, jako jsou např. nesplácené úvěry, může dostat do situace, kdy má nedostatek vlastního kapitálu a v takovém případě má problémy i se sehnáním likvidity pro vypořádání odlivu vkladů a výběrů vkladů. Hlavním problémem takovéto insolventní banky je ale onen nedostatek vlastního kapitálu, nikoliv pouhá neochota ostatních bank půjčit jí likviditu. Tato neochota přichází až s vážnými problémy banky, které ohrožují její solventnost. Jestli toto nejste schopen rozlišovat, pak se nedá nic dělat. :-)

Likvidita se do oběhu v reálné ekonomice dostat nemůže. Opakuji nemůže. Vyplývá to z její definice. :-)

U mého příkladu žádné debetní saldo nevzniká. Bez těch závazků mezi bankami, které jsou pozůstatkem půjčení likvidity potřebné k vypořádání převodů to nebude fungovat.

Likvidita po té, co je připsána na rezervní účet banky do níž míří vklad klienta ji přece ve finále převede z rezervního účtu té banky na vkladový účet klienta (příjemce převáděné částky). Pokud tomu tak je, pak došlo k přeměně likvidity na bezhotovostní peníze, a to opět z definice. Likvidita jsou mezibankovní zůstatky, peníze jsou zůstatky na účtech nebankovních klientů. Jestli to není takto, jak to pak je? :-)



Ve dvou jim to solení půjde jen do doby, než se jim do toho připlete jiná banka, nebo dokud jedné z těch bank nedojde vlastní kapitál :-) Velmi krátkozraká a hloupá "strategie".

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 11. 6. 2015 21:39 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 19:08

Opět nemáte pravdu a teď už vyloženě lžete. Není pravda že nerozlišuji mazi nelikvidní a nesolventní, jen jsem to napsal na 2 řádky a vy na odstavec.
Kdy má banka málo vlastního kapitálu a na co? Vlastní kapitál tvoří jen nepatrný zlomek aktiv banky. Hlavní problém insolventní banky, je nedostatek aktiv, která by mohla přeměnit na likviditu a umořit tak svoje závazky.
Nelikvidní banka má aktiv dostatek, jen potřebuje čas, aby je přeměnila na likviditu.

Likvidita se do oběhu nedostane. Nakoupí se za ni třeba státní dluhopisy a stát získá peníze, které utratí a inflace je tu. Už jsme to psali několikrát, tak jsem předpokládal, že to stačí napsat krátce, inu spletl jsem se.

Přesně tak, Vaše teorie nebude fungovat. Sám píšete, že ve Vaší teorii závazky jsou a současně tvrdíte, že nevzniká debetní saldo. Co je debetní saldo, když ne závazek??

Ale kdeže, likvidita je připsána z rezervního účtu na rezervní účet inkasní banky tečka. Tam končí. Kdyby byla připsána na vkladový účet, zcela nesmyslně do pasiv, dostala by se do oběhu. Což sám zcela správně popíráte o pár řádku výše.

Jak a proč by jedné z těch bank měl dojít kapitál?

Co je to aktivum a co je to pasivum?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 15:13 | reakce na Jiří Suchý - 11. 6. 2015 21:39

Samozřejmě, že máte problém s tím, že jaksi ignorujete, že nejzávažnější problém, který by banka mohla být, je její insolvence, která je zcela automaticky doprovázena nemožností sehnat likviditu k pokrytí závazků plynoucích z platebního styku. Celé to bagatelizujete tím, že vlastní kapitál tvoří jen zlomek aktiv banky. Zde je namístě Vás upozornit, že vlastní kapitál je pasivum, nikoli aktivum jak píšete. Ale hlavně pokud dojde k tomu, že nějaké aktivum se ukáže být bezcenným, pak toto má velmi závažný dopad právě na schopnost banky dodržet pravidla pro kapitálovou přiměřenost, neboť v opravných položkách se objeví celý pokles ceny daného aktiva (třeba i o 100%) zatímco podle pravidel bylo toto aktivum "kryto" vlastním kapitálem banky jen z 8%. V takovém případě skokově stoupne požadavek na vlastní kapitál, který může bance zlomit vaz. Proti tomu jsou dočasné potíže s likviditou, z kterých banku obvykle dostane centrální banka, řádově méně závažným problémem.

A zde se dostáváme k jádru věci. Pokud se banka dostane do potíží z toho důvodu, že zjistí, že její aktiva jsou nekvalitní a toto se promítne prostřednictvím opravných položek ve výši vlastního kapitálu, pak takové bance nepomůže ani moře nově vytvořené likvidity, kterou ji někdo půjčí, protože problém s neplněním požadavku na výši vlastního kapitálu lze řešit pouze navýšením kapitálu ze strany akcionářů banky. Vaše představy, jak možnost obchodních bank tvořit likviditu umožní bankám přežít stav kdy neplní kapitálové požadavky je tak zjevně nesprávný. Půjčenou likviditou si vlastní kapitál nenavýšíte. Maximálně si tak ještě zvýšíte onen požadavek na výši vlastního kapitálu!

K Vašemu názoru, že při odeslání likvidity z rezervního účtu na vkladový účet by došlo k přeměně likvidity v peníze. Jak je tedy onen převod peněz dokončen? Vy sám jste zastáncem názoru, že aby mohla banka připsat na účet klienta převedenou částku, musí dojít k převodu likvidity na její rezervní účet. Pokud tato likvidita není dále převedena na vkladový účet klienta a zůstává na rezervním účtu dané banky, pak banka drží 100% rezervu k onomu vkladu? A jak se tedy dostanou na účet klienta ty převedené peníze, když převedená likvidita uvízla v aktivech banky na jejím rezervním účtu?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 13. 6. 2015 20:56 | reakce na Richard Fuld - 13. 6. 2015 15:13

Vy jste celou dobu mluvil o insolvenci, nikoli o kapitálové přiměřenosti. Ty dvě věci nejsou stejné. Banka, která nesplňuje pravidla pro kap. přiměřenost ještě nemusí být insolventní a dokonce může být likvidní.
Pokud banka nakoupí špatná aktiva, třeba řecké dluhopisy, které skokově ztratí hodnotu, je to problém, to nikdo nepopírá. Proto také ECB tyto dluohpisy vykupuje za novou likviditu, aby to bankám vaz nezlomilo. Navíc dluhopisy zemí EU jsou považovány za bezrizikové, proto mají váhu rizikovosti 0, a vlastním kapitálem být kryty nemusí.

Druhý způsob je prodej aktiv s vysokou mírou rizikovosti.
Závěr odstavce mi podsouvá Vaše myšlenky, protože jsem nikde o kapitálové přiměřenosti nemluvil, nemohl jsem ji ani nijak spojovat s likviditou.

Už jsem to psal mnohokrát. Zůstatky na vkladových účtech klienta jsou pouhé závazky banky vůči klientovi. Tyto závazky kryje banka vlastněnou likviditou. Banka musí držet pouhá 2% vkladů, ne 100.
Vezměte to tak, že provozujete sklad jablek. Když k Vám do skladu vloží soused Franta tunu jablek, založíte mu účet, na který mu připíšete tunu jablek. Jablka ale leží ve Vašem skladu, jsou Vaše, a Frantovi je dlužíte. Na jeho účtu žádná jablka nejsou, je to jen zápis o Vašem závazku, že až bude Franta chtít, jablka mu vrátíte.
Franta může přijít a říct, dejte mi pět jablek. Vy mu snížíte stav jeho účtu a ze svých jeblečných aktiv mu dáte 5 jablek.
Nebo Franta řekne, převezte mi půl tuny do skladu souseda Vendy. Potom mu z účtu umažete půl tuny a ze svých jablečných aktiv pošlete půl tuny do skladu Vendy. Tomu se zvednou jablečná aktiva a založí Frantovi účet, na který napíše zůstatek půl tuny. Je to ale jen závazek Vendy k Frantovi, nic víc, nic méně.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 14:10 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 13:47

Pokud mám pravdu já, pak i v tomto případě samozřejmě existuje omezení banky v tvorbě nových peněz. Jsou to pravidla pro kapitálovou přiměřenost bank, která omezují banku v tom, kolik může vytvořit a půjčit peněz, nebo za vytvořené peníze nakoupit aktiv. Každá třída aktiv má určité požadavky na výši vlastního kapitálu banky, které pokud banka nedodrží, ocitá se insolvenci. Současně ve vztahu ke státním dluhopisům tatáž pravidla stanovují, že banky smí držet dluhopisy jediného emitenta pouze do výše představující 15% jejích aktiv. Takže objem státního dluhu je takto omezen 15% celkové bilanční sumy banka, které dluhopisy daného státu nakupují.

Likvidita nijak velikost úvěrové expanze a státního dluhu neovlivňuje. Ani QE. Je to vždy jen na vůli státu bank, které jsou omezeny pouze pravidly pro kapitálovou přiměřenost. Nic jiného je neomezuje.

V případě, kdy dlužníci nesplácí úvěry, je v první řadě ohrožen vlastní kapitál banky, z něhož se každý nesplacený dluh odepisuje. Teprve pokud kapitál banky nestačí podle pravidel pro kapitálovou přiměřenost na "krytí" ostatních aktiv, které v bilanci zbyli, přichází na řadu navýšení kapitálu akcionáři, nebo nucená správa s následným převzetím banky jinou bankou a v nejzazším případě převzetím banky státem. Přímou záchranu bank daňovými poplatníky nebo držiteli vkladů záměrně neuvádím, protože tento postup považuji za kriminální.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 14:30 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 14:10

Pan Fuld, naco banky potom potrebuju vklady, ved vklady nie su kapital, a teda podla Vas nedostatok vkladov banku vlastne v nicom neobmedzuje...

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 14:22 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 14:10

a na co su potom banke vklady? Vklady nie su kapital, takze odla Vas banka vklady vobec nepotrebuje?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 14:41 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 14:22

Vklady vznikají současně s úvěry, nebo nákupem aktiv bankami. Vklady vznikají jako vedlejší produkt činnosti obchodních bank. Banky tedy vklady předem ke své obchodní činnosti nepotřebují. Vklady vznikají až v důsledku jejich obchodní činnosti. To ale neznamená, že vklady nejsou důležité. Jsou jednoduše součástí celého systému.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 15:07 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 14:41

a ako su teda tie vklady dolezite? Okrem tvorby min. pov. rezerv..

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 15:11 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 15:07

No pro držitele těch vkladů jsou důležité. Je to jediné místo, kde se mohou vyskytovat peníze. A peníze jsou přece důležité pro ekonomiku. :-) To všechno v pozadí za vklady, celý ten zbytek bankovního systému je jen technologie a peněžní infrastruktura.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 10:27 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 09:51

Vzhledem k tomu, že pan Suchý předpokládá (a správně), že banky zbytečně likviditu nedrží, tak první příklad, kdy by banka snížila svoji likviditu v jejích aktivech je spíše teoretický, resp. tento příklad předpokládá, že pan Suchý nemá pravdu a banky zbytečnou likviditu drží v očekávání, že jim odplují vklady.

Podle mne tak platí, že banka z níž odplouvá plat si teprve v tomto okamžiku potřebnou likviditu půjčuje (vzrostou aktiva i pasiva), tuto likviditu následně posílá do banky, do níž poslal její klient oněch 1 mio., a to přes vypořádací rezervní účty vedené v centrální bance. Pro zjednodušení předpokládejme, že banka z níž odplul vklad si půjčila likviditu od banky do níž klient poslal peníze.

Výsledkem je následující stav:

Banka z níž odešly klientovi peníze:
Pasiva vzrostla o závazek vůči bance která poskytla likviditu (vůči bance do níž poslal klient peníze)
Pasiva klesla o částku odepsánou z účtu klienta, který peníze převedl do jiné banky
Půjčená likvidita odplula do procesu vypořádání převodu peněz.

Banka do níž přišly klientovy peníze:
Vzrostla pasíva o částku, která připlula na účet klienta.
Vzrostla aktiva o částku, kterou půjčila bance z níž připlul vklad.

Likvidita vznikla při půjčce likvidity bankou, do níž je převáděn vklad a přitekla v rámci procesu vypořádání od banky, z níž odtékal vklad. Po té protekla rezervními účty obou banka a skončila nakonec na účtu klienta, který byl příjemcem převáděné částky.

Podle mne je to jednoduchá záležitost, kterou pan Suchý neustále komplikuje nějakou již v době před převodem peněz existující likviditou v bilancích bank, která ještě navíc musí pocházet z centrální banky a přitom si vůbec neuvědomuje, že si značně protiřečí, když říká, že banky udržují jen minimální objem nadbytečné likvidity ve formě rezerv.

Jednodušší je představit si to bez procesu vypořádání:
Klient převádí vklad klienta A z banky A a do banky B na vklad klienta banky B
Banka A sníží zůstatek vkladového účtu klienta A (klesnou pasiva)
Bance A vznikne závazek vůči bance B (vzrostou pasiva)

Banka B připíše převáděnou částku na vkladový účet klienta B (vzrostou pasiva)
Banka B zaúčtuje závazek banky A vůči bance B (vzrostou aktiva)

Co se děje mezi těmito stavy je jen proces, který je důležitý pouze z hlediska indikace výskytu problémů v bankovním systému.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 10:59 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 10:27

Dakujem, v predposlednom odstavci (uctovnictvo banky B), pripise sa vklad na ucet klienta B (vzrastu nielen pasiva ale aj aktiva), pricom aktiva vzrastu este o zavazok banky A voci banke B (pozicana likvidita). Myslim ze tu nieco nesedi..

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 11:38 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 10:59

Když připíšu klientovi na účet peníze vzrostou pouze pasiva banky. Kde vidíte problém? Jak by mohla při tomto vzrůst i aktiva banky jinak, než právě jen o závazek banky A? Co by to bylo za aktivum? Na likviditu v tomto případě zapomeňte, tak vzniká a proudí jen z důvodu vypořádání převodu. Uvedený příklad ale ukazuje pouze stav na konci, tedy po vypořádání převodu. Kde je problém?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 13:40 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 11:38

Pisete ze ak pripisete klientovi peniaze na ucet tak vzrastu iba pasiva banky. Podla mna musia predsa vzrast aj aktiva (rezervy v CB). Predstavte si ze banka ktora pripise peniaze klientovi na ucet je ina banka ako ta ktora poskytuje banke A likviditu. Stale podla Vas plati ze banke B pripisanim klientovi na ucet vzrastu len pasiva, a banke C (poskytujucej likviditu) vzrastu iba aktiva o zavazok banky A? Obavam sa ze takto to byt nemoze:)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 13:51 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 13:40

Pokud do úvah zahrneme i povinné minimální rezervy, pak máte pravdu a bance B vzrostou i aktiva (ale současně i pasiva). Banka do níž připlul vklad si v takovém případě musí půjčit likviditu na držení PMR a tím pádem ji vzrostou aktiva o 2% z nově přijatých vkladů ve formě rezerv uložených na rezervním účtu u centrální banky a současně vzrostou o tuto částku pasiva, a to v důsledku zaúčtování závazku vůči bance, která jí na rezervy půjčila.

Pokud chcete diskutovat o příkladu, v němž bude figurovat další banka C, která bude půjčovat bance A likviditu k vypořádání převodu vkladu do banky B, pak zde uveďte Vaši představu, jak by to celé proběhlo, ať se máme od čeho odrazit. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 14:13 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 13:51

pan Fuld, ak by to fungovalo ako tvrdite a banka by tvorila likviditu "na poziadanie", podobne ako tvori nove uvery, tak by nastala situacia ze by sa napriklad mohli 2 banky dohodnut na vzajomnej tvorbe likvidity a bolo by po akychkolvek problemoch:). Mohli by si navzajom poziciavat "novovytvorenu likviditu" za 0.00001% urok, ziadny problem s likviditou by nemali a ani by v podstate nemohli skrachovat. Ci?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 14:38 | reakce na Tomas Kaleta - 10. 6. 2015 14:13

No to se samozřejmě dohodnout mohou a půjčovat si likviditu vzájemně, a taky do dnes a denně dělají, ale co by tím jako získali, kromě toho, že se zbaví nadbytečné likvidity nebo získají chybějící likviditu k vypořádání pohybů peněz v rámci platebního styku? Vysvětlete mi, jak na tomto ty dvě banky zbohatnou? Konkrétně.

A ještě k tomu úroku 0.00001%. Proč by jedna banka druhé půjčovala likviditu za tak nízký úrok, když může za vyšší? Proč by měla takto prodělávat, aby jiná banka bezrizikově vydělávala? K obchodu jsou třeba vždy dvě strany. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 11. 6. 2015 09:13 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 14:38

Ako na tom tie dve banky zbohatnu? Napriklad tak, ze navzajom si budu tvorit novu likviditu za 0.00001% urok, ale ostatnym bankam budu likviditu ponukat za trhovy (vyssi) urok.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 11. 6. 2015 15:56 | reakce na Tomas Kaleta - 11. 6. 2015 09:13

Takže banka A vytvoří novou likviditu a připíše ji na vkladový účet banky B (do svých pasiv) s tím, že bance B bude banka A platit úrok z vkladu 0.001% p.a. a současně banka A do svých aktiv zapíše závazek banky B vůči bance A z titulu půjčené likvidity rovněž s úrokem 0.001% p.a.

Následně banka B převede svoji levnou likviditu na svůj účet vedený v bance C, která bude bance B platit tržní úrok 2% p.a. Bance A v tomto okamžiku začne chybět likvidita, kterou získá pro přehlednost od od banky C, která ji tuto půjčí za tržní úrok 2%.

Výsledek:

Banka A inkasuje úrok 0,001% od banky B.
Banka A platí úrok 2% bance C z titulu půjčení likvidity.
Banka B platí úrok 0,001% bance A
Banka B inkasuje úrok 2% od banky C
Banka C inkasuje úrok 2% od banky A za poskytnutí likvidity
Banka C platí úrok 2% bance B z jejího vkladu.

Banka A prodělává , banka B totéž vydělává, banka C je na nule. Kdybyste byl dealerem banky A, už Vás vedou v klepetech. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Tomas Kaleta | 12. 6. 2015 09:57 | reakce na Richard Fuld - 11. 6. 2015 15:56

Ale pan Fuld, to uz nemyslite vazne:). Princip je v tom ze ak banke A bude chybat likvidita, nepozicia si ju od banky C za 2%, ale od banky B za 0.001%. A tak dookola, banka A a B utvoria "kartel lacnej likvidity" pre seba navzajom, a kazdej banke mimo kartelu budu za pozicanie novovytvorenej likvidity uctovat trhovy urok (2%). Parada.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 13. 6. 2015 16:22 | reakce na Tomas Kaleta - 12. 6. 2015 09:57

Banka A půjčí bance B nově vytvořenou likviditu za 0,001%.
Banka B převede půjčenou likviditu na účet vedený v bance C, která bude platit bance B 2%.
Banka B půjčí bance A nově vytvořenou likviditu za 0,001% k vypořádání převodu do banky C.
Bance C nadbývá likvidita z titulu nového vkladu a tu uloží u centrální banky za 2% (nepůjčila ji jako nadbytečnou bance A, která ji potřebovala).
Banka B neměla ve vztahu k onomu převodu nadbytečnou ani chybějící likviditu a protože v tomto případě poskytla potřebnou likviditu bance A musí si půjčit chybějící likviditu od centrální banky za 2%.

Výsledek
Banka A inkasuje od banky B 0.001%, banka A platí bance B 0.001%
Banka B inkasuje od banky A 0.001%, banka B platí bance A 0.001%
Banka C platí bance B 2% a banka C inkasuje od CB 2%
Banka B inkasuje od banky C 2% a banka B platí CB 2%
CB inkasuje od banky B 2% a platí bance C 2%

Nikdo nevydělává ani neprodělává.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 23:16 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 17:30

To je dané chováním centrální banky. Ta má sice zakázáno nakupovat od státu dluhopisy, ale může to dělat nepřímo přes komerční banky. Centrální banka může vytvořit likvidity kolik chce. Pak to probíhá tak, že komerční banka nakoupí za svoji likviditu dluhopisy od státu a následně je prodá CB za novou, čerstvou likviditu. Komerční banka inkasuje provizi a za obdrženou likviditu může koupit další dluhopisy a pořád dokola. Teda pořád právě ne, protože tomu inflace a ztráta konkurenceschopnosti zatnou tipec.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Tomas Kaleta | 10. 6. 2015 09:02 | reakce na Jiří Suchý - 9. 6. 2015 23:16

Dakujem, sam by som to lepsie nepovedal:)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

foxy | 9. 6. 2015 10:12

Systém částečných rezerv je efektivnější než zlatý standard. Zároveň je ale citlivější na údržbu a snáze zneužitelný. Proto musí být mezi vládou a centrální bankou Berlínská zeď s minovými poli a kulometnými pastmi a žiletkovými dráty s velmi vysokým napětím.

Nahlásit

0
+
-

Jiří Suchý | 9. 6. 2015 23:24 | reakce na foxy - 9. 6. 2015 10:12

Skutečný zlatý standard prakticky nikdy neexistoval, vždycky toho papíru bylo tak nějak víc, než toho zlata. Tak vymysleli ten nesmysl s částečným krytím. Co to je? Něco buď kryté je nebo není, v našem případě není.
Proč si myslíte, že centrální bankéři jsou lepší než vláda? A proč nejsou volení lidem, stejně jako vláda? Nebo je snad správa měny méně důležitá a náročná, než správa země? Proč by měli být bankéři schovaní za Berlínskou zdí a tam si šomtat, co si mezi sebou upečou a nemuset se nikomu zodpovídat?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2015 16:28 | reakce na foxy - 9. 6. 2015 10:12

Nejefektivnější a pro spotřebitele nejvýhodnější je volná konkurence.
Zlatý standard i systém částečných rezerv je centrálně řízený státní monopolistický systém založený na donucení pomocí zákona a represivních složek.
Vedle nižší efektivity a vyšších nákladů je tedy i nemorální.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

jenicek | 9. 6. 2015 09:43

Formálně vzato, ty peníze vytvářejí soukromé banky. Fakticky vzato není bankovní licence nic jinýho než privilegium si vycucat prachy z prstu, jež je pod tuhou kontrolou CB. Což tase fakticky znamená, že ty "soukromé banky" jsou jen pobočkami té státní.

Nahlásit

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 10:51 | reakce na jenicek - 9. 6. 2015 09:43

Zjevně jste ten článek nepochopil. Banky nevytváří svoje peníze pro sebe. Veškeré peníze, které banky vytvoří patří hned v okamžiku jejich vzniku někomu jinému - tomu, komu je půjčily.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Josef Tětek | 9. 6. 2015 12:03 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 10:51

A ony mu je snad půjčují zdarma?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 13:01 | reakce na Josef Tětek - 9. 6. 2015 12:03

Banky půjčují peníze za úrok. To ano. Ale část tohoto úroku ale přepošlou držiteli těch půjčených peněz. Rozdílu se říká úroková marže, z níž jsou financovány ztráty způsobené nesplácením úvěrů. Kde vidíte problém?

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Státní účetní | 9. 6. 2015 16:39 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 13:01

Problém v tom podle mne je. Nejlépe to poznáte tak, že zavedete rovný přístup ke všem: od zítřka každá firma i každý člověk smí půjčovat i ty peníze, které nemá. Za úrok. Samozřejmě vše správně zanese do svého účetnictví a z takto realizovaného zisku zaplatí daň.

Škodovka půjčí na novou linku TPCA a TPCA zase Škodovce. Peníze, které nemají.

Problém s lichvou bude menší - lichváři budou moci půjčovat nejen svoje existující peníze, ale i ty neexistující, úroky klesnou, k penězům se dostane více lidí, ekonomika se roztočí.

To samé bude moci začít dělat Provident, Homecredit a další. Nastane boom.

Já půjčím neexistující peníze bráchovi na barák a on na oplátku mně také na můj barák. Za 0.1%. Nebudeme mít tak velký problém splácet, jako při 2.5% - skvělé!
Jak si ty peníze budeme vzájemně vracet, tak budou zanikat. Ani si je vlastně nemusíme navzájem posílat, každý měsíc si tu pohledávku jen vzájemně započteme.

Přemýšlím, co všechno bychom si takto mohli koupit!

Třeba zlaté cihly. Já půjčím manželce neexistující miliardu za 0.0001% úrok a ona si za to koupí tunu zlata. Ona mi také půjčí miliardu a já si také koupím svojí tunu. Pak si to budeme pravidelně splácet (nebo si půjčovat stéle dokola a dluh "rolovat"), resp. splátky jen vzájemně započítávat.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 17:50 | reakce na Státní účetní - 9. 6. 2015 16:39

Právě jste popsal zcela absurdní systém, kdy by všichni vykašlali na produkci reálných hodnot a začali podnikat jako banka, která by pouze spotřebovávala. Chvilku by to trvalo, než byste zjistil, že si za své vypůjčené peníze nemáte co koupit. Peníze bez ekonomiky, která by produkovala reálné hodnoty nemají žádnou cenu ani smysl. Tohle je také přesný popis toho, kam by mohl vést libertariánský koncept tzv. svobodného bankovnictví. Nicméně navzdory všemu co jsem napsal, by tento příklad by měl viset v kanceláři každého vedoucího pracovníka banky jako memento pro ty kdo si myslí, že peníze a banky jsou hlavní a všechno.

Dalo by se to otočit ale i do opačného extrému. Jak by dnes fungovala reálná ekonomika bez bank poskytujících své úvěrové a platební služby?

Argumentace extrémními případy je zde nepřiléhavá a já jsem poslední, kdo by zastával extrémní řešení čehokoliv, ať už jde o řešení levicová nebo pravicová.

Takže současná konstelace, kdy existuje reálná ekonomika a jí služby poskytující bankovní systém je ideální. Jediným stínem na současném stavu je jakési odtržení finančních trhů od výkonů reálné ekonomiky, ale to nemá jednoduché řešení.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Kuba | 10. 6. 2015 22:48 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 17:50

Máte pravdu - prakticky neomezená emise peněz (vedle nedobrovolného přerozdělování) vede k ABSURDNÍMU stavu, kde jak sám píšete by se všichni vykašlali na produkci a buď by začali tisknout peníze, nebo se napojili na příjmovou stranu přerozdělovacího procesu.

A u nás tento absurdní stav již tak aspoň z pětasedmdesáti procent máme.
Protože když sečtete ty, tyjící z absurdistánu, vyjde vám většina populace:
- zaměstnanci bank žijící z tisku peněz
- zaměstnanci firem vydávajících stravenky (tedy nic neprodukujících, jen žijících z nesmyslné regulace)
- solárníci, řepkaři, dotačníci, grantaři
- dávkaři
- penzisti
- studenti
- státní zaměstnanci

Těch na té neabsurdní/produktivní straně (podnikatelé nežijící z dotací a jejich zaměstnanci) mají drtivou menšinu. Což v demokracii mimo jiné znamená, že jsou vždy přehlasování, tím dále utlačováni a demotivování - a tím jejich počet dále klesá.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Jan Altman | 10. 6. 2015 00:22 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 17:50

Ve freebankingu by se pravděpodobně prosadil jen omezený počet měn - těch, co by lidem a trhu vyhovovaly nejvíce. Ale (naštěstí) by dveře zůstaly otevřené a pokud by existující měny přestaly vyhovovat nějaké změněné situaci, nebo by se jejich emitenti začali chovat nezodpovědně, existovala by možnost přijít s něčím novým (tak jako přišel bitcoin a tak jako by býval rád přišel e-gold, kdyby ho nesejmula americká URNA). Navíc trh by na změny mohl reagovat plynule a postupně, přizpůsobování se změněné situaci by nemuselo být šokové a skokové, jak se možná dočkáme v Řecku, pokud nedojde k dohodě.
Kdyby v Řecku byl freebanking (a ne nadekretované monopolní euro), trh se již dávno plynule přizpůsobuje.

Systém popsaný v předešlém článku je možná absurdní, ale je to zcela relevantní námitka: proč to nemůže dělat každý, ale jen centrální bankou vyvolené komerční banky? Do jiných odvětví je přeci vstup volný a ničemu to nevadí - naopak. Něco to vypovídá o podnikání těch bank. Asi to nebude tak košer, správné a prospěšné, když státní moc musí většině lidí a firem znemožňovat dělat totéž.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Petr | 9. 6. 2015 10:14 | reakce na jenicek - 9. 6. 2015 09:43

škoda jen, že v Česku všechny zisky z bezpracně vytvořených peněz (úroky) plynou do zahraničí matkám "našich" bank. Takto se z české ekonomiky ročně odčerpává několikrát víc peněz, než činí schodek státního rozpočtu. Byla hloupá chyba (či spíš dobře promyšlený záměr) české banky prodat a ty, které se nechat prodat nechtěly (např. ForesBank) zničit.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 11:27 | reakce na Petr - 9. 6. 2015 10:14

Představa, že banky vytvoří peníze z ničeho a pak z těchto peněz inkasují úroky, je také velmi rozšířeným bludem. Peníze, které banky vytvořili a půjčili totiž někomu také patří. Někdo je dluží a někdo jiný je má. Ten kdo ty peníze dluží platí úrok bance. Ten kdo ty peníze má, inkasuje úrok od banky. Aby mohla banka inkasovat celý úrok, musely by jí ty peníze patřit. Banka si ale vlastní peníze nevytvořit nemůže. Pravdou tedy je, že banky inkasují pouze rozdíl mezi přijatými a vyplacenými úroky. Značná část tohoto příjmu je ale použita na krytí ztrát z nesplácených úvěrů. Pokud tedy odtéká z bank do zahraničí nějaký zisk, pak se nejedná o peníze, které by banky vydělaly způsobem, který zde uvádíte.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Zavacký | 9. 6. 2015 22:32 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 11:27

"Pravdou tedy je, že banky inkasují pouze rozdíl mezi přijatými a vyplacenými úroky. "
.
Ak by ten úrok bol záporný, aký zmysel by malo požičiavanie ??? !!! Žeby darovanie úrokov namiesto inkasovania ??? !!!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 08:37 | reakce na Zavacký - 9. 6. 2015 22:32

(-4) - (-6) = + 2
Banka ma marzi vzdy kladnou.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zavacký | 10. 6. 2015 11:54 | reakce na Richard Fuld - 10. 6. 2015 08:37

Tým len potvrdzujete, že banky žijú z úrokov a nie je to blud !!!

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 21:52 | reakce na Zavacký - 10. 6. 2015 11:54

Z úrokové marže, poplatků a dalších příjmů. Z úroků jako takových nežijí. To je stejné jako byste tvrdil že obchodník žije z tržeb. Žije z marže.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Zavacký | 9. 6. 2015 22:25 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 11:27

"Představa, že banky vytvoří peníze z ničeho a pak z těchto peněz inkasují úroky, je také velmi rozšířeným bludem. "

Versus:

" Ten kdo ty peníze dluží platí úrok bance. "

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 10. 6. 2015 21:57 | reakce na Zavacký - 9. 6. 2015 22:25

Velmi úsměvné vytrhávání z kontextu. :-) Chybí vám tam věta, že banky pak platí také úrok držitelům vkladů. To je ta klíčová věta. Váše snaha už vypadá zoufale až směšně. :-)

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2015 09:33

To, že většinu peněz (tedy ty elektronické) nevytváří stát (i když v případě QE...), ale komerční banky žijící v kartelovém incestu se (státní!) centrální bankou, která je hlavou té monetárně monopolistické hydry, to je myslím všeobecně známo.

Komerční banky od státu dostaly privilegium (neměli jej odjakživa) vytvářet peníze z ničeho. Odměnou za to banky stát financují (za nově vytvořené peníze nakupují státní dluhopisy), sponzorují politické partaje a jejich mluvící hlavy v TV státní finanční systém a státem řízenou ekonomiku obhajují a "legitimizují".

Stát jim poskytuje krytí ve formě centrální banky (věřitele poslední instance) a potencionální záchranu TBTF bank v problémech, takže komerční banky jsou nyní bezrizikovým morálně-hazarérským podnikem, který nemůže zkrachovat i kdyby všichni klienti chtěli vybrat vklady (které banka nemá) a i kdyby banky investovaly sebenezodpovědněji.

Nahlásit

+1
+
-

foxy | 9. 6. 2015 09:48 | reakce na Jan Altman - 9. 6. 2015 09:33

Vzhledem k tomu, kolik v posledních letech zkrachovalo bank, prostě nemáte pravdu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2015 10:12 | reakce na foxy - 9. 6. 2015 09:48

Zkrachovali nedopatřením Lehmani (dnes už by jim to asi nebylo "dovoleno", protože by mohla přijít podstatně horší krize, než ta minulá) a jinak prakticky jen malé ryby (já psal o TBTF!). Ale to je v podstatě podružné. Primární je to, že autor sice říká, že peníze vytváří komerční banky a ne stát, ale reálně toto privilegium mají propachtované právě od CB. CB a stát zajišťuje monopol jedné jediné oficiální zákonné měny a k jejímu vytváření dávají privilegium konkrétním institucím. Je to tedy celé státní centrální bankou vedený kartel, takže tvrzení, že ve vytváření peněz z ničeho stát nemá prsty, je poměrně odvážné.

Je to asi jako tvrdit, že zdravotní pojišťovny nejsou součástí státního socialistického zdravotnictví, když při tom stát všem pod hrozbou trestu nařizuje se tohoto systému účastnit a zároveň určuje, že těm pojišťovnám neplatíme pojistné (=dle míry rizika), ale daň (dle výše příjmu).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 11:06 | reakce na Jan Altman - 9. 6. 2015 10:12

Na to je ale velmi jednoduchý lék. Sebevětší banka v potížích má obvykle cenu blízkou pár centům, takže pokud by stát namísto pouhé záchrany banky, takovou banku zachránil současně s převzetím té banky, nebylo by to už pro akcionáře bank tak atraktivní prostředí. Pokud by se akcionáři zdráhali prodat banku není nic jednoduššího, než ji vyvlastnit (nucená správa a nalezení strategického partnera, kterým by byl právě stát). Bankovní infrastruktura je nejméně tak důležitá jako je infrastruktura liniových staveb, kde je možné v případě bránění jejímu rozšiřování vyvlastňovat ve veřejném zájmu. U bankovního systému by dokonce nešlo o rozšiřování infrastruktury, ale o její udržení ve stávajícím stavu.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

0
+
-

Jan Altman | 9. 6. 2015 16:47 | reakce na Richard Fuld - 9. 6. 2015 11:06

No jo, ale bankéři jsou často sponzoři a kamarádi těch vašich politiků a tak se spíše dohodnou v jejich prospěch na nějaké té záchraně. A to není nějaký exces, tak to prostě v tom státistickém zřízení chodí.
Takže mluvit o nějakém teoretickém jednoduchém léku sice můžeme, ale je to utopie, ze které vy tak rád obviňujete mne.
Stavíte proti sobě neexistující ideální stát a nejhorší "co kdyby" svobodné společnosti.
"Co kdyby někdo skoupil všechna média, banky, pojišťovny, bezpečnostní agentury" versus "stačí aby se stát začal chovat tak a tak, stačí abychom si konečně zvolili ty nezištné a nezkorumpované politiky a vše bude prima".

Centralizovaná moc se zkrátka dobře korumpuje a v případě centralistické vlády získáte za relativně malý úplatek relativně velkou výhodu (na úkor obyvatel, konkurentů, ...). A banky patří mezi ty firmy, které na to korumpování mají nejvíce prostředků. Vždyť si takto prolobovaly i vznik centrálních bank a legalizaci samotného frakčního systému (starý systém jim byl těsný a málo výnosný).

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

+1
+
-

foxy | 9. 6. 2015 09:15

Učivo Podnikové ekonomie z 1. ročníku střední školy. Že to lidé nevědí není tím, že by to ilumináti tajili, ale protože to je prostě nudné a děcka to nepochopí a do týdne zapomenou.

Nahlásit

+1
+
-

jiberan | 9. 6. 2015 09:00

Je zde krásně popsáno jak se z "prdu" dá vytvořit něco.

Nahlásit

+1
+
-

Richard Fuld | 9. 6. 2015 11:30 | reakce na jiberan - 9. 6. 2015 09:00

A vy jste zde krásně ilustroval, jak jste ten článek nepochopil.

Nahlásit | Zobrazit komentovanou zprávu

-1
+
-