Diskuze: Tohle je Amerika! Gonzalo Lira o americkém zdravotnictví

Luděk Zdražil|30. 3. 2012 16:50| reakce na Pat Bateman - 30. 3. 2012 14:10

Aha, takže Vás trápí dobrovolnost solidarity resp. její nedobrovolnost. Já měl na mysli solidaritu v tom smyslu, že akceptací života v jistém politickém prostoru na sebe beru jistou dobrovolnost odvodu zdravotní daně odvozené od politické vůle společnosti, ve které jsem se rozhodl žít a to ve prospěch potřebných, kterými může být kdokoliv z nás, našich rodičů nebo našich dětí. Ve Spartě se to tuším řešilo hned na počátku, kdyneduživí jedinci se pro úsporu nákladů hned shazovali ze skály.

Jistě, je to systém na hony vzdálentvrdému trhu, kdy buď na svou záchranu života mám na účtu statisíce nebo se musím smířit s tím, že prostě "zdechnu" (omlouvám se za expresivní výraz, sloužící k lepšímu pochopení mých argumentů).

Pat Bateman|30. 3. 2012 14:10| reakce na Jan Krejčí - 30. 3. 2012 09:57

Velmi trefná poznámka - solidarita je vždy dobrovolná, ostatní je socialismus - NEPLÉST!

Jan Krejčí|30. 3. 2012 09:57| reakce na Luděk Zdražil - 30. 3. 2012 04:44

Zdravotnictví postavené na solidaritě vypadá takto: lékař pracuje solidárně zdarma nebo za drobný peníz. Na živobytí si pak vydělává po večerech nějakým nesolidárním způsobem. Farmaceutické firmy poskytují léky rovněž zdarma, případně se ztrátou, kterou hradí ze svých ostatních činností nepostavených na solidaritě. Stavební firmy staví nemocnice zdarma jako výraz solidarity.

Vlad Ender|30. 3. 2012 09:32| reakce na Ondřej Palkovský - 29. 3. 2012 08:06

Nemam dost casu na delsi odpoved, tak jen dve poznamky:

- srovnavat auto pojisteni a ZP pojisteni je dost nestastne - jedno je relativne objektivni, druhe hodne subjektivni.

- zajimavosti na obou systemech ktere uvadite - Francie a Singapur -je jednak ze maji docela silnou spoluucast (hlavne u beznych zakroku), ale take ze je u obou statni podpora a stat (ve Francii jak v Singapuru) take do znacne miry urcuje ceny zakroku.

Osobne si myslim, ze jak F tak S system patri mezi ty nejlepsi na svete, a vypada, ze z hlediska efektivnosti (mereno zdravim populace) se jim povedlo najit rozumny kompromis.

Vlad Ender|30. 3. 2012 09:06| reakce na Otakar Hokynář - 28. 3. 2012 14:17

Narazil jsem na tohle, coz by Vas mohlo zajimat:
http://www.epmonth ly.com/columns/in-my-opinion/d ying-for-satisfaction/

Luděk Zdražil|30. 3. 2012 04:44| reakce na Adam Čabla - 29. 3. 2012 20:02

... nebo mame kazdy jinak zadefinovany pojem solidarita.

Adam Čabla|29. 3. 2012 20:02| reakce na Luděk Zdražil - 29. 3. 2012 18:59

Ceske zdravotnictvi je postaveno na solidarite? Asi kazdy zijeme v jine zemi..

Luděk Zdražil|29. 3. 2012 18:59| reakce na Petr Hampl - 29. 3. 2012 15:04

České zdravotnictví je postaveno 1) na regulaci a solidaritě a až pak 2) na penězích (což je dobře). Americké jen na penězích. Velkou část zisku amerických pojišťoven činí úspora z neposkytnuté (neuhrazené) péče, přičemž primárním zájmem je péči neuhradit (ani pojištěncům).
Odfiltrujete- livelký nános demagogie M. Moorea ve filmu SICKO a podíváte se na chování a motivaci lékařů zdravotních pojišťoven - např. Linda Peen a chování kongresmanů při schvalování zdravotních zákonů, placených farmaceutickým průmyslem, udělá se z toho normálním lidem opravdu zle. Ne že by u nás vše bylo OK, to v žádném případě, ale zdravotnictví USA je v systémové a mocenské pasti, zdá se mi.

Petr Hampl|29. 3. 2012 15:04| reakce na Luděk Zdražil - 29. 3. 2012 04:55

A samozřejmě, že je americké zdravotnictví postaveno na penězích. Stejně jako české. Vždyť co jiného je české zdravotnictví než jedna velká rvačka o miliardy daňových poplatníků?

Petr Hampl|29. 3. 2012 15:03| reakce na Luděk Zdražil - 29. 3. 2012 04:55

Nevím, jak to mají Kanaďané žijící v USA. Ale Kanaďané žijící v Kanadě platí státní zdravotní pojištění, protože musí, a zároveň vědí, že pokud onemocní, nebude jim státní zdravotnictví schopné poskytnout přijatelnou péči. Budou muset vzít úspory a přejet hranici do USA.

Zajímavější pohled by nám poskytlo srovnáním mezi jednotlivými státy USA. V každém státě totiž platí jiné zákonodárství a jiná pravidla pro zdravotní pojišťovny i pro zdravotnická zařízení.

Ondřej Palkovský|29. 3. 2012 08:06| reakce na Luděk Zdražil - 29. 3. 2012 04:55

Je to zvláštní, proč by zdravotní pojištění nemělo fungovat. Pojištění automobilů vcelku funguje, autoservisy se vyskytují ve všech možných cenových hladinách a člověk je schopen většinou mít auto vcelku pojízdné za rozumnou cenu. Proč by to nemělo fungovat u zdravotnictví, když se v principu jedná o totéž?
Z hlediska "privátnosti&qu ot;systémů bývá často do "kontrastu" ;s USA přidáván Singapur - to je pro změnu země s velmi dlouhou průměrnou dobou života (která je zajisté způsobena zdravotnictvím, a nikoliv etinicitou obyvatelstva....) a naopak jedním z nejnižších podílů zdravotnictví na HDP - a přitom mají systém, který bývá označován jako poměrně podobný USA. Stejně tak v článku zmíněná Francie - má zdravotní systém s poměrně vysokou přímou spoluúčastí pacientů, tudíž navzdory obrazu "socialistické země" je jejich zdravotnictví ve srovnání se zbytkem evropy vlastně poměrně tržní.

Z hlediska USA si člověk může položit pár otázek - co by se asi tak dalo očekávat, že se stane na trhu s nabízenou cenou zdravotních služeb, pokud:
- bude omezena nabídka (navzdory velmi vysokým platům doktorů je absolventů posledních několik desetiletí konstantní (možná i klesající) počet...), bude velmi striktní regulace léků (FDA)
- součástí služby budou vyžadovány velmi vysoké kompenzace v případě způsobení škody
- pojišťovny budou mít zakázáno v různých směrech diskriminovat (analogie - co se asi tak stane s cenou povinného ručení žen v ČR?)
- z daňových důvodů nebudou služby pojištění kupovat přímo spotřebitelé, ale někdo jiný (zaměstnavatel)
- pojišťovny budou mít zakázáno vyloučit z pojištění X věcí (např. co by se stalo s cenou pojištění do zahraničí, pokud by pojišťovna měla zakázáno vyloučit extrémní sporty)
- stát začne přímo poptávat poměrně velké množství zdravotnických služeb od soukromých subjektů (co se říká o ceně českých dálnic....a vůbec státních zakázek obecně)

Luděk Zdražil|29. 3. 2012 04:55| reakce na Petr Hampl - 29. 3. 2012 00:19

Pane Hample, správné hrací pole USA/Kanada. Ale k tomu Vámnabídnu trošku jiný obraz téhož - není to také tak, že lidi z Kanady, žijící v USA, si úzkostlivě drží kanadské zdravotní pojištění, pro případ, že by měli nějaké zdravotní problémy ?
Davová psychoza,živená médii a jejich vlastníky - finančníky, kteří napsali Obamovi zdravotní reformu ku svému prospěchu, žene lidi do ulic bránit americkou svobodu.Tady něco nehraje.
Americké zdravotnictví je postaveno na penězích. Těch, jak známo, není ve zdravotnictví nikdy dost - týká se i USA. Zdravotní pojištění, postaveno na principu solidarity, je konfrontováno s tržním principem. Tyto dva nesourodé prvky vedle sebe prostě nefungují.

Dwaine Dibbley|29. 3. 2012 01:33| reakce na Petr Hampl - 29. 3. 2012 00:19

Systémy zdravotnictví se porovnávají dost těžko, ale jedna věc je zřejmá - zdravotnictví USA je v porovnání s např. Francií drsně neefektivní.

Petr Hampl|29. 3. 2012 00:19

Gonzalo Lira dělá metodickou chybu. Srovnání by mělo respektovat princip "za jinak stejných podmínek", což tady není. Podle stejné metodiky by mu také vyšlo, že sevekorejské zdravonictví je lepší než americké.

Pokud srovnáme podobné země s různými zdravotnickými systémy, tedy USA a Kanadu, ukážeme se nám opačný obraz. Bohatá Kanada, kde je normální čekat na operaci řadu měsíců (s rizikem, že se pacient operace ani nedožije), kde najdete improvizovaná lůžka na chodbách přeplněných nemocnic, extrémní nedbalost personálu atd. Každý, kdo žije v Kanadě a může si to dovolit, jezdí za zdravotnictvím do USA.

Tím neříkám, že je americký systém dokonalý. Zvláště po Obamově narychlo spíchnuté reformě, které se podařilo zdánlivě nemožné - spojit nevýhody různých systémů a nepřevzít výhody žádného z nich.

Milank Kováč|28. 3. 2012 22:00

3,ˇ5% HDP na zdravotnictví? Tak to je holý nezmysel, čistý holý nezmysel. Europske krajiny majú výdaje na zdravotníctvo niekde medzi 12 a 20% HDP, z veľkej väčšiny je to medzi 15 až 20% z HDP. 3,5%??? To ako tu kto čaruje s číslami??? Holé nezmysly tu tliacha dotyčný... Ja som si americké zdravotníctvo zažil na vlastnej koži a bolo vynikajúce. 3,5% HDP na zdravotníctvo vo Francúzsku???? To možno tak za prvý kvartál. To kto tu na koho skúša nezmysly tliachať???

Vladislav Kruták|28. 3. 2012 21:51

Omlouvám se za poněkud jedovatou poznámku, ale je nanejvýš pozoruhodné, kolik příspěvků na zveřejněné informace reaguje spekulacemi o tom, že vyšší míra kojenecké úmrtnosti v U.S. padá na vrub tamní "odlišné metodice" jejího měření.
Odlišná metodika měření nezaměstnanosti užívaná za oceánem přitom při porovnávání našich (evropských) a zaoceánských ekonomických dat překáží jen málokomu...

Tomáš Kocourek|28. 3. 2012 19:48

Přesně o tomhle jsem viděl kdysi dokument Sicko (2007) od Michaela Moora. Nevím, nakolik přesně popisuje realitu, ale z toho co jsem viděl, mi bylo špatně...

Vlad Ender|28. 3. 2012 15:06| reakce na Otakar Hokynář - 28. 3. 2012 14:17

Velice zajimave, diky.

Otakar Hokynář|28. 3. 2012 14:17| reakce na Vlad Ender - 28. 3. 2012 12:50

On SÚKL je kapitola sama pro sebe: bohužel se pravdu člověk z ofiko zdrojů nedozví. Fakt je, že - s prominutím idiotské- zákony pro stanovování cen léků (správně zdeúředně stanovení úhrad za léčivý přípravek ze zdravotníého pojištění)dosáhly toho, že by se léky měly přecenit několikrát ročně (což je nesmysl, to se nedá v tomto modelu stačit u deseti tisíc položek. I když racio to mělo- šlo o pružnější reakci na kurs koruny) HOrší je, že díky tomu, že máme zdeúředně nadiktované jedny z nejnižších cen v Evropě (bere se koš 5 států s aktuáně nejnižší cenou nebo tak nějak podobně), tak swe stává, že 1/ léky od našich velkodistributorů skoupí zahraniční distributoři (např. Berodual) 2/ léky vůbec nejsou, firmě se nevyplatí řešit registraci (nyní základní antituberkulotikum Nidrazid, řádově balení stálo asi 120 kč a vystačilo na 2 měsíce, testovací látka tuberrkulin nyní není, na podzim vypadlo důležité, základní antiarytmikum Cordarone a bude asi výpadek druhého antituberkulotika základní řady Suralu...).
Ano, studie v minulosti byly koncipovány tu a tam nepatrně "cinknutě" ,ale dnes se vývoj posunul. Jednak po prohraných sporech (viz níže), jednak po nezdařených uvedeních do praxe (lék přes velkou reklamu nebyl lepší než již zavedené, ač byl dražší). V obou případech si firmy odepisovaly obrovské peníze- ono ani uvedneí léku na trhy jednotlivých zemí vč. agendy, distribuce a markteing není nic levného.
(mám pocit, že velké odškodné byly vyplaceny v případech spojených s Hismanalem, kde v klinických studiich byl nedostatečně sledován výskyt poruch rytmu, i když chemická struktura přímo nabízela možnost vyzniku poruch rytmu. a u glitazonů, kdy došlo k úmrtí na selhání jater)
Zkrátka, dneska se firmy poučily (ekonomickými tlaky), že s poctivostí nejdál dojdeš a je trend získávat skutečně relevantní informace. Díky boomu klinických studií se i regulační úřady poučily a ne výjimečně je protokol studie na podkladě připomínek přepracováváni víc než rok. Dneska by asymetrické vyřazování nemělo mít šanci projít- navíc často ojedinělá pozorování mohou upozornit na možný problém (karcinomy prsu a tl. střeva u dlouhodbě působících insulinů). Kromě toho, je již povinnost údaje zveřejňovat s výjimkou průmyslového tajemství.
Současný problém testování je, že populace ve třetí fázi hodnocení ( tzv. předregistrační, tedy před uvedením na trh) je stále dosti selektovaná, takže může mít třeba jednu nemoc, která je léčena příslušným lékem, ale k tomu jen banality. Niocméně, i zde se karta začíná otáčet a nové léky se již zkouší (proti standarndní léčbě) i u pacientů se skupinou závažných diagnóz. Jak jsme postřehl, tyto studie nemívají placebovou větev. Ale ta se řeší na klasické třetí fázi. Pochopitelně, je to velmi drahé a náklady na jednoho hodnoceného pacienta bývají v mnoha stech tisících na rok. A testuje se většinou celá skupina různě koncipovaných studií - takže soubor bývá často o desítkách tisích pacientů.

Vlad Ender|28. 3. 2012 12:50| reakce na Otakar Hokynář - 28. 3. 2012 11:33

Neodstavili ale ted v CR sefa SUKL kvuli najakym podezrelym machinacim? Jak rikam, v CR do toho nevidim vubec, a to co rikate je zajimave.

Je to zajimave castecne i z toho hlediska, ze neco malo co vim z US, tak tusim i ty ruzne testy byvaly problem. Resp. byla incentiva "testovat spravne" (tak aby lek prosel, resp. nebyl stahnut).

Pokud si dobre pamatuji, tak kdyz Merc testoval Vioxx, u nekterych studii byla nektera umrti "vyrazena" ze vzorku, neb byla "zjevne nespojena" (napr. autonehoda).

Coz nemuzu komentovat jako lekar, ale z pohledu statisticke analyzy je to pekna konina (pokud vyradim autonehody z obou vzorku, jak potom zjistim ze je v jednom - rekneme - dvakrat tolik nehod nez v druhem? Coz uz lekem zpusobeno byt muze... ). Nekde jsem matne zaslechl kolem toho jak to bylo s incentivami, ale opravdu si nepamatuji a mozna i pletu.

Otakar Hokynář|28. 3. 2012 11:33| reakce na Otakar Hokynář - 28. 3. 2012 11:28

Tuším, že náklady na propagaci firmy nesmí přesáhnout 1500 Kč/rok/ambulance.
ještě jsem zapomněl - účast na kongresech je často sponzorována firmami. Je fakt, že vlezné 1000 euro + hotel(kolik, nevím?) na kongres ve Vídni si nemůže bez problémů dovolit ani primář kliniky (nikliv přednosta, to je zas jinačí příjem) a hdoně je to i pro prosperujícího soukromníka. Zaplaťpámbu za ni.

Otakar Hokynář|28. 3. 2012 11:28| reakce na Vlad Ender - 28. 3. 2012 10:23

Odměny od farmafirem kulminovaly v ČR asi před 10 lety. Nyní je v ČR zavedený poměrně přísný etický kodex. Kromě toho, dost často se jednalo o postmarketingové studie, které jsou povinné- kvůli bezpečnosti léčby. Třeba takto se přišlo na možnost zvýšeného rizika rakoviny tlustého střeva u některých insulinů (Lanthus, genericky levemir) či výskyt smrtelně nebezpečných arytmií torsades des pointes u u Hiymanalu (genericky astemizol) a na podkladně zvýšeného výskytu jaterních selhání byly staženy skoro všechny antidiabetika skupiny glitazonů (=thiazolinediony).
Ona praxe byla většinou taková, že se třeba na nějaké onemocnění preferoval nějaký lék z doporučené skupíny léků, což dal, zpravidla pod rouškou ekonemocké výhodnosti, příkazem šéf oddělení. Pak se při kontrolách vyplňovaly postmarketingové dotazníky, které byly krátké. Odměny se pohybovaly u běžných léků kolem 100- 500 Kč.
JIné kasty než zdravotnický plebs za preskripcidrahých léků (cytostatika, "biologická&quo t;léčba a další) jezdily na safari, či do jiných atraktivních destinací. Střední plebs v přízni šéfů se třeba dostal na 2 dny do Alp, kde ještě navícpo večerech běžel odborný program (často docela zajímavý, zpravidla mezioborový).
Mezi soukormými lékaři byla v drtivé míře rozšířené postmarketingové studie. Zejména cca před 10 lety, kdy se mocně zpožďovaly platby od Všemocné ZP, to do jisté míry zachraňovalo situaci u ambulkantních specialistů. Reálně přilepšení bylo málokdy vyšší než pár tisíc měsíčně (s výjimkou třeba velmi drahých cytostatik, tam to byl jinačí level). Navíc soudný lékař necpal lidem nesmyslnou léčbu, ale třeba místo Controlocu (originální pantoprazol) třeba Pantoprazol Pliva nebo Apo-Panto. Dost často na doplatcích ušetřil pacient a lék byl i levnější pro pojišťovnu. Pokud dával léky na neexistující nemoc, tak je magor.
Skutečné, čisté a velméúplaty se vyskytovaly - přes mediální obraz- poměrně málo, resp. se spíš týkaly magamementů nemocnic, kam už zas tak dokonale nevidím. Spíš jsem přišel k informacím o nákupu přístrojů, kde managerské provize byly 10-30%.
Bohužel, české novinářské vonuce nedokáží odlišit odměny za klinická zkoušení nových léků od dalších disciplín. Klinická zkoušení nových léků jsou dobře placené, resp. až velmi dobře, ale práce je to náročná. KZ je schvalováno řadou autorit (FDA, EMEA, český SÚKL, etické komise atd.). Firmy u velmi nadějných léků pořádají pro hodnotitele setkání poschálení registrace- ale to jde ze soukromých peněz firem a zpravidla je součástí i odbrorný program. před víc jak 10 lety jsem byl takhle jako spoluřešitel u jedné z mnoha studií s průlomovým analogem erytropoetinu v Paříži. Odborná část byla zajímavá, mám rád takové ty molekulárně- biologické mechanismy- ale asi od 14 hodin bylovolno a tak jsem trčel na pokoji, protože lilo jak z konve.

Ibrahim Kováč|28. 3. 2012 10:38

No neviem, založiť porovnanie tak obrovsky komplexného systému na troch číslach mi príde dosť odvážne.

Mimochodom - nepočíta sa náhodou novorodenecká úmrtnosť inak v USA a inak v Európe, tj. že v USA sa berie do úvahy dlhšia doba počas ktorej dieťa zomrie? Bolo toto zobrané do úvahy?

Nehovoriac o tom, že USA má zrovna tak socanské zdravotníctvo ako ktorýkoľvek iný európsky štát. Zaujímalo by ma, podľa koho je americké zdravotníctvo to "najlepšie na svete".

Vlad Ender|28. 3. 2012 10:23| reakce na Otakar Hokynář - 28. 3. 2012 09:45

To posledni (ZP) je myslim co GL kritizuje. Sam s tim zkusenost nemam, ale z doslechu od znamych se mi zda, ze to co popisuje je bezne zkusenost. T.j. pokud kontatkujete v US ZP, v prvni rade se z toho pokusi vyvlect, a musite vyvinout docela velky tlak aby platila (coz sazmozrejme, zejmena pro lidi kteri jsou v te dobe tezce nemocni, neni snadne, ne-li mozne. Ale s tim se pocita).

Dalsi komentar ktery jsem slysem od kamaradu doktoru (britskych) co se tyce US zdravotnictvi, je "prediagnostikovani{ amp2}quot;,"preleceni" ;a "prelekovani&qu ot;.T.j. delaji vam uplne zbytecne zakroky/diagnozy/predepisou zbytecne leky. Duvod je dvoji, jednak jako obrana proti soudnim sporum, jednak pekne odmeny od farma firem (to uz se pry rozmaha i v Cechach, ale to by mohl komentovat nekdo kdo o tom vi vice..).

Otakar Hokynář|28. 3. 2012 09:45| reakce na Ondřej Palkovský - 28. 3. 2012 01:09

Ano, první do očí bijící nesmysl je podíl zdravotnictví na HDP ve Francii. Vůbec, porovnávat Francouze s relativně dobrými návyky stran životního stylu (stravování, spěch, mám dojem, že i menší soutěživost a tím stress) s dosti nezdravě žijící populací zavání demagogií.
Dovolím si- coby zdravotnický insider- ještě jednu věc dodat: medicína se velmi rychle vyvíjí. Obory divergují, často již je problém se orientovat v novinkách ve vlastním oboru.Jenže pacient chodí k lékaři (většinou) vcelku A třeba játra mívá skoro vždy v dutině břišní a zde je problém. Sebevíc nadrcený pitomec s IQ pod 120anebo mladý nadějný s IQ nad 140 nesjou schopni vyladit léčbu u pacienta s více nemocemi. Kolikrát je léčba přímo kontraindikována jinými oborovými specialisty. A o mozcích to je, v USA je limitem náročné a drahé vzdělání, u nás zase schopné odrazují podmínky v nemocnicích (nedivím se, za 20 let praxe mám odpracováno asi 40 let) s tím, že jinde vydělají víc. Při vší úctě, ale systém sester s vysokoškolským vzděláním (nemíním HIgh School) jako polo-doktorů v USA mi dvakrát šťastný nepřijde. Ještě tak v paraklinických oborech. Zkrátka, medicína potřebuje chytré lidi. (vidím sám v ČR, jak se kvalita zpráv zhoršuje, předělávám řadu vyšetření z nemocnice a přepracovávám závěry)
Horší je, že z USA se šíří trend soudních sporů, což péči prodražuje (nejen přímé právní náklady, ale i časové nároky na prevenci sporů, tedy papírování o každém pšouku, či prodražení pojistek). Věci nahrává i legislativa, která činí adminjstrraitivní část péče tak složitou, že se reálně nedá v reálném čase zpracovat bez chyb.
V USA je ještě jeden problém- komerční pojišťovny (ZP). Před několika lety - celkem za minilálního zájmu médií u nás- proběhlo vyšetřování ZP, kde jejich revizní lékaři přiznali, že byli bonifikováni podle počtu zamítnutých pojistných nároků či úhrad zdravotnickým zařízením. (JIstá pojišťovna, spřažená m.j. s úpojišťováním finančních produktů CIti Bank, si počíná v tomoto duchu i u nás, ještě se mi nestalo, žeby mému klientovi přiznali pojistné plnění, a to jsem vyplňoval dokumenty asi 10x). Důsledkem je asi 1/4 nezaplacených účtů, což navyšuje ceny péče pro ostatní a zdá se, že i nějaká další perturbace v systému (myslím pokles úhrad z MediCare) přivádí některé provozně dražší obory do finančních potíží (třeba onkology ruinuje nákup cytostatik). Nedávno vyšlo na serveru Medical Tribune.

Ondřej Palkovský|28. 3. 2012 01:09

Tedy ač má americké zdravotnictví (velké) mouchy, myslím, že jistá klišé by se neměla v seriozní debatě objevovat.
Konkrétně: novorozenecká úmrtnost - poměrně hodně se tím myslím zabývá Christopher Snowdon v "Spirit level delusion" a letmý pohled na novorozeneckou úmrtnost na světě ukazuje, že třeba etnická skladba obyvatelstva je korelována s novorozeneckou úmrtností velmi výrazně - takže proč to házet zrovna na jejich zdravotnictví (protože se to hodí do krámu?)

Průměrná délka života: tohle je normální "cherry-pickingquot;;pouhý pohled do wikipedie ukazuje, že švédsko má 81 a dánsko 78; přesto zdravotnictví v těchto zemích bude asi docela srovnatelné. Nemají náhodou jiné faktory na délku života výrazně větší vliv? Na to, co američané jedí a jak jsou tlustí se vlastně v porovnání s Francouzi dožívají docela slušného věku.... A to vůbec neberu v úvahu, že ta čísla začnou vycházet jinak,jakmile jsou očištěna například o různě vysokou nehodovost v těchto zemích.

Výdaje na zdravotnictví: napsal jsem do googlu oecd health expenditure statistics, našel statistiku a výsledky: Francie: 11.8%m USA: 17.4%. Per capita, US$ PPP: 3978 vs. 7960. Něco je špatně? (Mimochodem, per capita vydává americký stát na zdravotnictví víc než Francie).

Mimochodem, Francie je zvláštní tím, že má poměrně vysokou spoluúčast pacientů.... a USA jsou pro změnu zvláštní svou velmi striktní FDA, velkými omezeními na pracovním trhu doktorů, velmi vysokými náhradami v případě chyby doktora (což samozřejmě stojí víc)... rozdílů se najde hodně, rozhodně to tam není ideální, ale argumentovat by se mělo trošku jinak.