Diskuze: Tohle je Amerika! Gonzalo Lira o americkém zdravotnictví

Otakar Hokynář|3. 4. 2012 19:23| reakce na Stanislav Brabec - 3. 4. 2012 17:59

Asi takhle: sice bych neměl nic proti komerčnímu pojištění, ale obávám se etických problémů - výluk pojištění. Sám - jsem skoro čtvrtstoletí v medicíně- taky občas vyplňuji vyjádření k pojistkám.A ještě se mi nestalo, co soukromničím,že by některá pojišťovna plnila třeba pojištění hypotékyči úvěru...
Navíc- zkuste si vyplnit dotazník- třeba zapomenete chronickou rýmu. A čert a peníze nikdy nespí, dostanete pansinusitidu? zánět dutin, při těžkém průběhu akutní operace, ppobyt na JIPu - a máte šanci, že to zaplatíte sami. Ftip je f tom, že se na tom přiživí kvanta lidí.
Jako praktik bych viděl jako rozumnou spíš kultivaci stávajícího režimu. Tedy - ala Francie.

Stanislav Brabec|3. 4. 2012 17:59| reakce na Otakar Hokynář - 1. 4. 2012 17:07

To, co popisujete, jsou problémy velmi podobné běžným sporům v komerčních odvětvích. Jen si dnes nedovedeme představit, že by tento přístup mohl fungovat i ve zdravotnictví.

Ono zde nejde ani tak o sociální vnímání klientova chování, jako spíš o pravděpodobnou ekonomickou náročnost léčby následků jeho chování. Pokud nechce pojišťovna zvedat pojištění pro všechny, bude zřejmě chtít připojištění specifických rizik jak u alkoholika, tak u horolezce.

Uživatel módní obuvi také při reklamaci nepřizná abusy, kdy se s ní brodil v dešti. Přesto existuje způsob, jak takový spor řešit. A takové případy řeší soudy dnes a denně. Věřím, že i spory mezi pacientem a pojišťovnou by byly touto cestou řešitelné. (Pojišťovna je na důvěře klientů závislá ještě mnohem více, než výrobce bot, má proto enormní zájem si důvěru zachovat.)

Defekt v nosném zdivu také v jistém procentu případů nepovede k samovolné demolici budovy. Přesto má pro pojišťovnu smysl odmítnout pojištění všech špatně postavených budov, a nezkoumat jednotlivé případy. (Je to nakonec právo pojišťovny.)

Pojišťovna musí hledat citlivou rovnováhu mezi pojistnou matematikou a lidským přístupem, mezi výši plateb a finančními možnostmi. Podobná rozhodnutí se odehrávají i dnes, jen jsou to rozhodnutí politická, a my nemáme žádnou šanci je ovlivnit.

O tom, že současné zdravotnictví spolyká obrovské prostředky víceméně na oddálení smrti, vím. A je to opět věc nastavení systému. Myslím, že by o něm neměli rozhodovat politici, ale měl by nad tím přemýšlet každý z nás, před tím, než by podepsal pojistnou smlouvu.

Vstup již nemocných lidí do komerčních pojistných systémů je věc jiná. Byla by asi velmi důležitá v době jejich zavedení. Zřejmě by byly nastoleny nové etické otázky, jako zohlednění genetických dispozic. Dnes se ovšem řeší totéž, jen na politické úrovni. Kolik komu přispějí na léčbu, a kolik komu na plnohodnotnější život.

Otakar Hokynář|3. 4. 2012 12:08| reakce na Libor Kosour - 2. 4. 2012 17:18

Skutečně je, a bude hůř. Různé kopance admnistrativy testy ještě prodražují.Zhruba 1/10000 testovaných látek přinese nějaký lék, který najde uplatnění. Ani drobné modifikace stávajících léků nemusí být vždy přínosem,
Třeba darbepoetin přišel tuším 7 mld USD- ale to je cena za průlomový lék, mezi laiky bohužel známější jak doping cyklistů.
Třeba ve III. fázi /klinické hodnocení léků na větším souboru - poslední předregistrační fáze/ přijde jedno zpracování jednoho pacienta na statisíce- v mojí specializaci (pneumologie) si dovolím kvalifikovaně odhadnout náklady na půlroční testování na 250-300tis.
K tomu přičtete štáb monitorů studií, administrativu s tím spojenou.

Libor Kosour|2. 4. 2012 17:18| reakce na Otakar Hokynář - 1. 4. 2012 21:35

Slo by asi o to, jak vaznou nemoci by ten delnik trpel. Proste od urdite vyse by bylo ekonomictejsi nechat ho umrit na lecitelnou nemoc. Dale by me docela zajimalo, jak je to s tim vyvojem leku. Farmaceuticke firmy se kasaji, jak je to drahe, ale je tomu skutecne tak? Nebo proste jen nechteji hledat zpusoby, jak vyvijet leky levne?

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 21:35| reakce na Libor Kosour - 1. 4. 2012 17:24

Souhlasím, akorát bych spíš řekl, že by se dělníkaléčit vyplatilo, ale většinou by na to neměl. BUdiž příklad starého dobrého 19: století.
Přičtete k tomu to, že by klesla úroveň medicíny i pro ty bohaté (nebyli by pacienti, na kterých by se mladší mohli učit pod dohledem starších, nebylo by možné porovnávat různé postupy, protože byste třeba v registru nenašli víc jak 3 pacienty s nějakým typem leukémie, zatímco nyní by jich bylo třeba 30)
Jenže ve finále nedostatečný odbyt léků zdraží léky i pro bohaté, zastaví se vývoj nových léků atd... Sem patří i říci, že farma firmy už nechtějí pacienty ve studiích příliš motivovat penězi- ono to zkresluje výsledky.

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 21:24| reakce na Ondřej Palkovský - 1. 4. 2012 20:44

Všiml jsme si o kus níž reakce pana Kosoura,s reálnými dopady se ztotožňuji.

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 21:20| reakce na Ondřej Palkovský - 1. 4. 2012 20:44

Principu pojištění rozumím, resp, doplnil bych, že pojišťovna kasíruje prémii, takže by vždy měla
Jenže pak se musíme bavit taky o nákladech a hlavně co s takto postiženými lidmi: pokud budu mít hyperlipidemii dle staré klasifikace Fridrichsen IIa, tak budu mít cholesterol 12 (norma do 5,3) a z toho tak 10 mmol/l bude v LDL partikulích. Výsledek: celoživotní léčba statiny, riziko předčasných koronárních příhod. cena léčby koronární příhody se pohybuje v mnoha desítkách tisíc ažstatisících. Často se první koronární příhoda manifestuje již před 30. rokem života (BTW můj spolužák ze střední školy trpící pravděpodobně touto poruchou + 28 let na infarkt).
Podle Vašeho mínění - co by měl dělat člověk s touto vyhlídkou, kterého nikdo nebude ochoten pojistit? Hodit si mašli?
Vtip je v tom, že hodně rizik je dnes zmapovaných a třeba metabolické poruchy a vysoký tlak jsou poměrně zmapovány (Zkuste vygooglovat Framinghamskou studii, je největší a nejslavnější)

Ondřej Palkovský|1. 4. 2012 20:44| reakce na Vlad Ender - 1. 4. 2012 13:04

Ad pojištění: můžete to trochu rozvést? Informační asymetrie jsou mi známé, ale popravdě mi není jasné, proč by samy o sobě měly vést k situaci, která je momentálně v USA. Popravdě, připadá mi, že existuje spousta jiných důvodů (včetně oné lékařské komory), vůči kterým je informační asymetrie z hlediska pojištění naprostá prkotina.

Pane Hokynáři - pojištění je v podstatě sázka; a sázka je možná jen tehdy, pokud ani jedna ze dvou stran nezná výsledek (tedy - možná je, ale pak nikdo nebude chtít hrát). Tudíž z hlediska pojištění je především důležité, že ani jedna strana si není zdravotního problému vědoma. Bohužel, to co většina lidí chce, není pojištění; oni především chtějí, aby byli odstíněni od placení svého léčení. A popravdě mi není moc jasné, proč by tomu tak být mělo - ano, někdo má v životě štěstí, jiný smůlu, ale to se stejně tak týká třeba inteligence - a vyvozovat z toho, že inteligence (stejně jako zdraví) by neměla mít vliv na moji ekonomickou situaci asi moc lidí chtít nebude...i když, kdo ví...

Libor Kosour|1. 4. 2012 17:24| reakce na Otakar Hokynář - 30. 3. 2012 19:05

On by i ten jiny nez solidarni system byl realny. Ovsem jeho realita by bala takova, ze delnik by umrel na chripku, nebot by se ho nevyplatilo lecit, clovek ze stredni tridy na zanet slepeho streva ajen par nejbohatsich by si mohlo dovolit neco slozitejsiho, jako treba transplantace. Ty nemoci jsem strilel od oka, proste pro vetsinu lidi by byla nejaka horsi nemoc smrtelne z duvodu nedostatku penez.

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 17:07| reakce na Stanislav Brabec - 1. 4. 2012 16:07

Vaše idea je, bohužel, poněkud naivní- především předpokládá, že se klient se sociálně negativně vnímanými abusy přizná v plném rozsahu. K tomu předpokládá jednoznačná medicínská kriteria diagnostiky poškození. Další věcí je, že vnímavost k různým škodlivinám je dána geneticky, třeba se dá odhadnoutt, že 8-10% kuřáků cigarety neškodí...Alkohol i cigarety se bez podrobných a ne zcela spolehlivých biochemických vyšetření (kotinin v moči nebo isoformy ferritinu) dají docela dobře zapřít a i pak existuje určitá nejistota.-Nejsem si jistý, že bezpečně odlišíte alkoholickou cirhozu jater třeba od těžkého průběhu steatohepatitidy s vyústěním do cirhozy?Či toxická průmyslová postižení, třeba po expozici ředidlům? Navíc nejdražší bývá poslední rok až dva života- třeba krvácení z jícnových varixů.
Kromě toho byste (třeba u obezity) penalizoval lidi s insulinovou rezistencí, což je do značné míry genetická záležitost. On totiž insulin reguluje krevní cukr a jeho zpětná vazba je přes hladinu krevníhio cukru, ale také se podílí na ukládání tuku a tvorbě bílkovin, kde ale není vyvinutá významná zopětná vazba. BOhužel, bez jakéhokoliv vlivu prostředí jsou hodnoty u části lidí několikanásobně vyšší než u jiných - a ty vysoké hodnoty insulinu disponují k ukládání tuku.

Stanislav Brabec|1. 4. 2012 16:07| reakce na Otakar Hokynář - 1. 4. 2012 13:41

I dobrovolné pojištění lze považovat za dobrovolně solidární systém. Každý by si mohl sám rozhodnout, zda si pojistí ošetření a Paralen zdarma při nachlazení, nebo zda se pojistí hlavně pro případ nákladné léčby. O nastavení takového systému by měli rozhodovat pojistní matematici, nikoliv politici.

A co kdyby se spotřební daň z alkoholu zrušila zcela, a výši pojištění a úhrady zdravotních zákroků pro alkoholiky by určovala smlouva s pojišťovnou. Alkoholik by tak měl na výběr: Z peněz ušetřených na spotřební dani si připojistí svou léčbu, anebo se levnými lihovinami levně (pro sebe i ostatní) upije k smrti.

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 14:00| reakce na Libor Kosour - 31. 3. 2012 17:43

ONo těch lidí, co věci rozumí, je přeci jen několik ve vrcholné politice, výrazně víc u oranžových: pretendenti na ministerský úřad Jirka Koskuba /znám osobně/ a David Kraken Rath /škoda jeho povahových vlastností, pro které si vykoledoval přezdívku a pohlaveklale je velmi pracovitý a výhodou by byla i politická síla/, výtečně se orientují z potenciálních leaderů prezident komoryMilan Kubek a skoro na levelu profesionálního právníka je Miloš Voleman. Dle referencí se bývalý lidovecký poslanec Hovorka - ač nezdravotník- tvrdou prací (!) velmi vzdělal v reáliích zdravotnictví. Prý je i slušný a charakterní člověk .

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 13:51| reakce na Vlad Ender - 1. 4. 2012 13:04

Pane Palkovský, proč nepojistí pre-existing conditions?Jednak kvůli riziku fixlování, jednak v některých případech je riziko prakticky absolutní (třeba kamarád si prolomil dno jamky kyčelního kloubu, už 25 let má endoprotézu, takže jednoho dne narepantaci náhrady bude muset jít.) Takže - aby se to pojišťovně vyplatilo, muselo by mít takové pojištrění spíš povahu spoření.A pak se zas nevyplatí klientovi.
Pan Ender:komora si v USA chrání hodně trh, asi víc než je zvykem jinde.Ale hodně velký limit je v některých oborech (hlavě interních) skutečně dokonalé zvládnutí jazyka s významovýminuancemi a výslovností. Vím ze zkušenosti, jaké potíže mají starší lidé s lékaři z UA, RU, dokonce i se slováky- východňáry

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 13:41| reakce na Luděk Zdražil - 31. 3. 2012 04:16

Ono by docela pomohlo, kdyby daňovévýnosy z alkoholu a cigaret byly alokovány do zdravotnictví, místo toho, aby mizely ve státním rozkradnu. A pak by se zdravotní daň nemusela navyšovat (V ČR nestačí, důsledkem je vleklá personální devastace, jak píšu jinde.)

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 13:36| reakce na Ondřej Palkovský - 31. 3. 2012 10:04

To samozřejmě taky,ale u nás se při dosti násilně dolů tlačené ceně léků vypořádávané v CZK nota bene tč.počítané z kurzu 23 Kč/ euro aktuálně spíš uplatňuje kurzový pohyb. Jo, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. ON systém totiž má reakční zpoždění několik let, takže před pár letym, když koruna stála 2/45 Eura, se pro změnu ceny odvíjely z kursu tuším 25,50 Kč.

Otakar Hokynář|1. 4. 2012 13:31| reakce na Libor Kosour - 31. 3. 2012 17:43

Rád odpovím.
1/ stát u nás určuje direktivně výši pojistného. Nicméně, za tyto prostředky deklaruje poskytnutí péče, která se z toho prostě nedá zaplatit. Tedy, aniž někoho nepoškodí v jeho právech:
2/On nedostatek zdrojů má řadu dalších side effects
a/patří do toho regulované ceny léků, díky kterým se ušetří hodně peněz, ale příslušné léky nebudou na trhu nebo budou reexportovány.
b/ Patří do toho deformace cen práce, díky kterým část lékařů odchází do ciziny nebo do soukroma do ambulancí.
Do jisté míry je podobný trend zdravý, ale u nás přerostl do situace, kdy nemocnice jsou pro trochu schopnější lékaře atraktivní jen po dobu postgraduální přípravy. BOhužel, pak ve špitále zkušení fořti, kteří by uměli pacienta vyšetřit rychleji, levněji a přesněji a ještě k tomu vychovali ze zelenáčů mazáky. Totéž u sester, kámoš říká, že úhrnné IQ sester z jedné kliniky je asi 50...
c/ dlouhodobá pozice (míněno náročnost a eknomické vyhlídky) vede k tomu, že zdravotnictví prohrává boj o mozky. Důsledek stejný jako je bod b, tedy plýtvání zdroji, akorát po čase nebudou ti fořti sedět aspoň na těch ambulancích (SCIO: IQ mediků kleslo ze 127 v r. 1992 na 109 v r. 2008). pak mi nejaký zelenáč pošle : mnohočetné hematogenní metastázy v hormím laloku levé plíce... a já nevím, jestli se smát či plakat (nádorový rozsev, krevní cestou se vysype do obou plic a víc dolů, víc jak 3-4meta na jedné straně je podezřelých z jiné příčiny. Je to ajko házení korunou)
d/ v některých obiorech a na některých výkonech se dá vydělat hodně, na některých naopak prodělat. Typicky ztrátové jsou standardní chirurgická lůžka bez jednotek intenzívní péče (resp nevím, jak je to nyní, ale bylo tomu jistě ještě před 10 lety). V tomto případě vím, že kalkulace cen výkonů včetně lůžkodne dělali páni profesoři z odorných společností...
Zvláště krásná absurdní situace vznikala na vyšetřeních CT. Aby se ušetřil drahý velkoformátový materiál za několik stovek,tak vyšetření za 8,5 tis. se nafotilo jen zčásti, zpravidla dle volby laboranta (u většiny vyšetření není lékař a popisuje je ex post, když má čas a nedělá sonografie) a k tomu bez kontrastní látky. A pak pacient byl pro nádor přijat na kliniku, zvažována operace, ale dle nafoceném materiálu se nedalo o operaci rozhodnout, takže pacient zdaleka pobyl nejprv 2-4 dny na lů§žku jen tak a pak seudělalo nové CT... kvůli pár stovkám.

Vlad Ender|1. 4. 2012 13:04| reakce na Ondřej Palkovský - 31. 3. 2012 10:00

Receno uplne strucne - informacni nevyvazenost pro zakazniky (a pojistovny) pri autech je radove mensi nez informacni nevyvazenost pri lekarskych zakrocich. I v klasicne ekonomice (a uz nemluve o jinych vecech) jsou trhy tim horsi cim vetsi informacni asymetrie existuje. Viz Akerlof.


Ad proc lekari z M nebo I nepracuji v USA? Znate vyraz "lekarska komora"? Ekonomicky jeden z duvodu pro libovolnou "komoru" je kontrola trhu.

Libor Kosour|31. 3. 2012 17:43| reakce na Otakar Hokynář - 30. 3. 2012 19:32

Koukam, ze mate vice nez solidni praxi. Skoda, ze o zdravotnictvi nerozhoduji podobni lide. Smim se zeptat, co myslite tim spatne spocitanym pojistovnickym systemem?

Aleš Valesek|31. 3. 2012 15:32

Dle mne se na problematiku, toho srovnani musime podivat i z jineho pohledu. V clanku se argumentuje tim, ze ve Francii je delsi doba doziti a plati si za to min. Prvnim duvodem by mohl byt treba zdravejsi zpusob zivota, nez jak jsou v americe zvykli lide na fastfoody. Pak jsem nekde slysel, ze cim jsou lide v jidle stridmejsi tim se prodluzuje zivot (samozrejme nic se nema prehanet). Takze pokud se treba v CR zdrazuje jidlo a pokud lidi zacnou jist mene a zdraveji (coz spise lidi kupuji levnejsi nekvalitnejsi jidlo) by mohlo znamenat, ze toho duchodu v 70 letech se i dozijou.

Dalsi pohled je tento: Byt lekarem a do dveri mi vleze clovek 60let, kterej celej zivot sve telo huntuje treba drogama, cigaretama, alkoholem a stezuje si jak ho vsude boli. Tak byt tim lekarem mu reknu at si nestezuje, nezabira muj drahocenny cas, ktery mohu venovat nekomu kdo za to stoji a at si jde koupit smrtelnou postel a zbytek zivota at si lezi a neotravuje ostatni nebo rovnou at si jde sehnat provaz.

Uz se tesim na dobu, jak Vam pojistovna rekne ze vam neuhradi lecbu rakoviny z toho duvodu, ze jste kouril a ze dekuje za penize vlozene na pojisteni.

S pozdravem Valesek

Ondřej Palkovský|31. 3. 2012 10:04| reakce na Otakar Hokynář - 30. 3. 2012 19:34

Ono co by člověk čekal, pokud stát začne určovat ceny nebo řídit nákup... dostupnost jakéhokoliv zboží, které stát podobným způsobem "neřídí", je v podstatě identická kdekoliv v Evropě a kurzová rizika v tom nějak nehrají roli - a to celkem bez ohledu na kurzová rizika. Tohle je spíš klasická ukázka "nezamýšleného důsledku" státní regulace.

Ondřej Palkovský|31. 3. 2012 10:00| reakce na Vlad Ender - 30. 3. 2012 09:32

V čem je tedy rozdíl oproti auto-pojištění (či spoustu dalších jiných pojištění) a zdravotnímu pojištění - a proč by to mělo vadit u systému soukromá pojištění vs. státem "garantovaná&qu ot;pojištění? Subjektivita mi připadá spíš jako problém "zdravotnictví obecně", ale u aut (nebo u čehokoliv, čemu člověk nerozumí) je také dost vysoká a projevuje se celkem bez ohledu na existenci či neexistenci pojištění...

Ano, soukromé systémy vám nezaplatí pre-existing condition. Proč? Protože kdyby vám pojišťovna tento produkt (za odpovídající cenu) nabídla, tak jako zákazník odejdete k levnější konkurenci, která to neplatí. A nebo ne? V tom případě je ovšem otázka, proč americké pojišťovny něco takového nanabízí, když by to zákazníci kupovali?

Podle googlu mi připadá, že takové produkty se různě nabízí s časovým testem (takže příklad v článku by u takového pojištění nezabral).

Připadá mi, že důvod, proč je americké zdravotnictví drahé, musí ležet někde úplně jinde, než je zrovna "soukromost&quo t;tamního systému. Lidé na amerických hranicích jezdí občas do mexika, jiní létají do indie. Proč lékaři z Mexika nebo Indie nejedou masivně provozovat praxi do USA?

Luděk Zdražil|31. 3. 2012 04:16| reakce na Adam Čabla - 30. 3. 2012 20:26

Tak, tak, máte pravdu - má-li někdo zadefinovánu solidaritu jak píšete, nedivím se Vašemu názoru a pohledu na věc. Pokud by ale např. někomu zemřel z důvodů finanční nedostatečnosti např. syn, měl by pohled na solidaritu blíže mému chápání solidarity.

Že to moje pojetí solidarity má bolesti o kterých píšete, je pravda, ale neznamená to, že je pro ně na místě odvrhnout celý solidární systém jak je implementován dnes např. u nás a zbavit se jeho zásadních výhod ve jménu čisté solidarity Vašeho typu.

Adam Čabla|30. 3. 2012 20:26| reakce na Luděk Zdražil - 30. 3. 2012 04:44

Pro me napriklad neni solidarni takovy system, ve kterem tezce nemocni jsou kraceni na peci ve prospech lehce nemocnych. Ve kterem ti, kteri se o sve zdravi staraji museji dotovat ty, kteri na sve zdravi kaslou. To je napr. typicky system cesky, kde za valnou vetsinu nemoci si muzou lide sami a nejsou za to systemem postizeni oproti onomu zlomku tech, kteri si sve potize nezavnili. Jak chapate solidaritu vy?

Otakar Hokynář|30. 3. 2012 19:34| reakce na Libor Kosour - 30. 3. 2012 19:16

V malé ekonomie jako u nás ještě přistupují kurzová rizika. V kombinaci s pitomci je zvláště maligní... Víte, že v ČR chybí základní lék na tuberkulózu?.

Otakar Hokynář|30. 3. 2012 19:32| reakce na Libor Kosour - 30. 3. 2012 19:16

Prošel jsem za víc než dvacet let plně státní systém, špatně spočítaný pojišťovnický systém, univerzitu jako asistent a od pozice zdravotního bratra po zástupce primáře kliniky /tedy třetí v pořadí) a člena poradního sboruředitele FN a posléze soukromník a záchrankový doktor na část úvazku...

Libor Kosour|30. 3. 2012 19:16| reakce na Otakar Hokynář - 30. 3. 2012 18:56

Konecne nekdo strucne a jasne shrnul vyhody a nevyhody obou systemu. ja jen dodam, ze nevyhodou solidarniho systemu take je, ze se neustale meni moznosti a podminky cerpani (viz poplatky, doplatky za leky, doby cekani na operace) a clovek nikdy nevi, co a zda za ty penize dostane. U soukromeho systemu si to clovek alespon muze za pomoci pravniku precist.

Otakar Hokynář|30. 3. 2012 19:05| reakce na Jan Krejčí - 30. 3. 2012 17:56

Obávám se, že řeknu slovo do pranice. JIný než solidární systém není reálný.
Každého z nás může postihnout nemilá a nečekaná nemoc.
Náklady na léčbu leukémie se pohybují v případě vysokodávkových chemoterapií s indukcí a autologní tx kostní dřeně v řádech milionů.
Blbý kousíček spleteného drátku,co se cpe při infarktu ko koronárních tepen akterý se nazývá stent, je výřikem metalurgie a ten centimetr stojí v desítkách tisíc, ty dvě amuplky Reopra jsou tak za 60 litrů. Mašinyna kterých se pracuje, stojí v desítkách milionů...
S mozkovou mrtvicí jede záchrankový doktor rovnou na CT, při vhodném nálezu 2 dny na JIPu aa 10-20 tis a - no,. Streptáza mi přišla drahá před 15 lety, teď je to pár tisíc.

Otakar Hokynář|30. 3. 2012 18:56| reakce na Vlad Ender - 30. 3. 2012 09:32

ANo, docela souhlasím, kompromis je správné označení. Vysoce solitární systémy typu ČR degenerují k nerovnoměrnému čerpání péče (zneužívání částí populace), nízké motivacipečovat o své zdraví (zuřím, když vidím pacienta po infarktu kouřit), a k rigiditě finančních toků (paušály, které se stanovují indexací předchozích období). Dále je systém manipuliovatelný politicky afinanční příjmy jsou direktivně vnucovány politickou reprezentací bez ohledu na reálnou potřebu.
Vysoce soukromé systémy typu USA degenerují k přenášení vysokých rizik napacienta (mě by třeba z pojištění vyhodili náhradu pravého kolene, neb jsem po nitrokloubní zlomenině) a snaze neproplatit část účtů či pojuistných událostí s cílem vydělat. BOhužel, pro individuální osud pojištěnce některé příhody mohou být devastující ekonomicky.
Všechny systémy bez ropzdílu čelí invazi právníků, kteří si chtějí ze zdravotnického byznysu udělat dojnou krávu.

Otakar Hokynář|30. 3. 2012 18:44| reakce na Vlad Ender - 30. 3. 2012 09:06

Díky. Sice jsem utahaný jak malý pes, ale aspoň orientačně jsem ho prošel.
1/ Ono je někdy (nejen) v medicíně těžké odlišit, co je příčina a co následek. Faktem je, že lidé, kteří konzumují zdravotní péči více, mají sklony na každé nachlazení chtít antibiotika, a pokud jim je lékař nepředepíše, tak ho na různých serverech očerní./česká specialita znamylekar.cz, kde je vyjádření dotčeného lékaře vysokoprahovou záležitostí- nestačí jen snadná záměna jmen/Jenže tahle skupina dokáže brát kvůli každému píchnutí analgetika - a jsiou na cestě k analgetické tubulointersticiální nefritidě /tuším tak 5.až 6. nejčastější příčina dialýzy/, Kromě toho takto skupina není ochotna udělat pro scvoje zdraví nic jiného než polykat prášky.
2/ ten příklad s PSA a karcinomy prostaty je méně vhodný, lepší by byla stolice na okultní krvácení- žádý test není spolehlivý a má ke všemu jen omezený čas platnosti. Zrovna včera jeden "rozhoror" :
3x//:a pane N, ta vaše chudokrevnost vypadá na chonické mírní krvácení, bylo by dobré prohlídnout tlusté střevo- vím, paní doktorka mi už kvůli tomu jednou dělala stolici a okultní krvácení a bylo to v pořádku.- nojo, jenže ten test a zvlášť jednou udělaný nemusí nic znamenat a ta koloskopie by se měla udělat. - ale to není třebna, spřece ta stolic ena OK byla v pořádku. ://
BOhužel povědomí lidí, že provedené vyšetření je to více, tu méně nespolehlivé, je dost nízké.Třeba u EKG říkám, že platnost záznamu trvá do odpopjení elektrod.

Jan Krejčí|30. 3. 2012 17:56| reakce na Luděk Zdražil - 30. 3. 2012 16:50

Souhlasím s Vámi, že takto to lze také chápat, a rozhodně je to nejpádnější dostupný argument. A proč to chápu jinak?
1) Nemáte na výběr žít v této společnosti podle jiných pravidel - odstoupit od této společenské "smlouvy" spolu s Vámi podobnými. Nemáte dokonce ani reálnou možnost se odstěhovat někam jinam, kde tato "pravidla" neplatí. Navíc se pravidla neustále mění, takže vlastně ani nevíte, s čím budete "souhlasit" ;zítra. Váš souhlas se automaticky předpokládá, a pokud se chováte jinak, zabijí Vás.
2) Neexistuje ekvivalent oproti Vašemu příspěvku. Nemáte nárok na léčbu ze státních peněz na nějaké předem dané úrovni nebo nedej bože na úrovni dle Vašeho příspěvku, respektive nemáte si komu stěžovat nebo koho žalovat, pokud druhá strana neplní svou část "smlouvy".
3) Potřeba sama o sobě není objektviním měřítkem. Jak posoudíte, jestli je více potřeba endoprotéza pro jednoho nebo dialýza pro druhého. Kapacita nikdy nebude dostačovat potřebám. Proto je potřebu jakožto vnitřní lidský pocit vytlačit z uvažování o reálných hodnotách spotřebovávaných ve zdravotnictví.
4) I kdyby nic z toho výše neplatilo, nemluvme o solidaritě, mluvme o daních - penězích nasilím sebraných lidem, kteří si je prací vydělali, a daných jiným, někdy výměnou za nic, jindy výměnou za něco, co vlastně nikdo nechce,případně chce, ale za daleko nižší cenu.