Gonzalo Lira

Gonzalo Lira se zastává levičáků! Co ho k tomu vede? Stav nejlepšího zdravotnictví na světě. Tedy toho ve Spojených státech...

„Z lepší stránky se na to nepodíváte. Žádná lepší stránka není,“ říká Gonzalo Lira ve svém článku vyvracejícím dohady o tom, že se Německo chystá opustit euro(zónu) a že už potají razí nové marky. Němci se ani nehnou. Otázka je, co udělají ostatní. To ovšem záleží – na Německu.

Madam Evropa je rozpolcená osobnost, říká Gonzalo. Finanční a političtí vůdcové Evropy prosazují své představy navzdory vůli jejích občanů. Hájí blaho bank a bankéřů na úkor blaha obyčejných lidí: protože s blahobytem bank spojují svůj vlastní blahobyt. Ve druhém díle své psychiatrické diagnózy se mistr Lira tak trochu přinasral...

Evropská unie je nemocná. Připomíná tělo, v němž bojují o nadvládu dvě různé mysli. Sklátila ji zvláštní forma schizofrenie - eurofrenie.

Ještě než jsem s tímhle článkem začal, pomyslel jsem si: a jéje, tak tímhle dělám opravdu mílový úkrok stranou od mainstreamu.

V únoru minulého roku jsem pobýval v Chile, takže jsem tam na vlastní kůži zažil zemětřesení, které zemi postihlo. V epicentru měl ten drobeček sílu 8,8 stupně Richtera. V Santiagu naměřili 8,2 stupně a já se v dané chvíli nacházel v 15. patře. Byl to zážitek na celý život, to mi můžete věřit.

Gonzalo Lira nám v minulých dílech vysvětlil svou teorii paradoxu demokratického bankrotu. Cestu k bankrotu podle něj demokracie nastupuje tehdy, když se rozhodne uspokojit požadavky všech demokratických většin – a začne si na to půjčovat.

Nejjednodušší způsob, jak porozumět paradoxu, který nakonec přivede všechny demokracie do záhuby, je ukázat si ho pěkně v praxi… Více v druhém díle Lirovy trilogie o nezvratném osudu.

V mládí jsem byl odkojený finančnictvím. Žádný div, byl jsem trochu magor do matematiky. Pokud jde ale o školy, vzdělán jsem byl – a to navzdory vrozené lenosti poměrně důkladně – ve filozofii a historii. Tahle podivná kombinace může za to, že mám poněkud záštiplný vztah k ekonomii. Nepřijde mi ani strašidelná, natož abych v ní viděl zvláštní výzvu – ekonomie je jen povýšený, leč chudý (a přihlouplý) starší bratranec finančnictví. Ignorantský a úzkoprsý účetní historie. Poněkud retardovaný puritánsky zkostnatělý a celkově trapný panchart filozofie a matematiky.

Na jaře se v krizi ocitlo Řecko, minulý týden Irsko a další na řadě bude Portugalsko. Všechno ale závisí na Španělsku, kterému tihle bankrotáři nesahají po kotníky. Jen pro srovnání: podle statistiky MMF z roku 2009 činí hrubý domácí produkt Řecka 331 miliard dolarů, Irska 221 miliard a Portugalska 233 miliard. HDP Španělska však v roce 2009 "vyprodukovalo" 1,468 bilionu dolarů. Zhruba dvakrát tolik, co Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady a téměř polovinu hrubého domácího produktu Německa. Více v závěrečném dílu seriálu.

Na jaře se v krizi ocitlo Řecko, minulý týden Irsko a další na řadě bude Portugalsko. Všechno ale závisí na Španělsku, kterému tihle bankrotáři nesahají ani po kotníky. Jen pro srovnání: podle statistiky MMF z roku 2009 činí hrubý domácí produkt Řecka 331 miliard dolarů, Irska 221 miliard a Portugalska 233 miliard. HDP Španělska však v roce 2009 "vyprodukovalo" 1,468 bilionu dolarů. Zhruba dvakrát tolik, co Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady a téměř polovinu hrubého domácího produktu Německa. Více v prvním dílu dvoudílného seriálu.

Nacházíme se uprostřed deflační fáze. Současná globální recese stlačila úroveň agregátní poptávky i agregátních cen jako nikdy předtím. Od úvěrového kolapsu v září 2008 americká i světová ekonomika pomalu klesají ke dnu. Tak proč vás strašíme hyperinflací? Protože může udeřit dříve, než řeknete švec. Více se dozvíte v závěrečném pokračování třídílného seriálu.

Nacházíme se uprostřed deflační fáze. Současná globální recese stlačila úroveň agregátní poptávky i agregátních cen jako nikdy předtím. Od úvěrového kolapsu v září 2008 americká i světová ekonomika pomalu klesají ke dnu. Tak proč vás strašíme hyperinflací? Protože může udeřit dříve, než řeknete švec. Více se dozvíte v dnešním pokračování třídílného seriálu.

Nacházíme se uprostřed deflační fáze. Současná globální recese stlačila úroveň agregátní poptávky i agregátních cen jako nikdy předtím. Od úvěrového kolapsu v září 2008 americká i světová ekonomika pomalu klesají ke dnu. Tak proč vás strašíme hyperinflací? Protože může udeřit dříve, než řeknete švec. Více se dozvíte v následujícím třídílném seriálu.