Bjørn Lomborg

Narodit se jako žena v chudé zemi znamená v loterii života ocitnout se hned ve dvojí nevýhodě. Ze všech demografických skupin po celém světě je nejvyšší výskyt chudoby právě mezi ženami z chudých států, k tomu nejhorší zdravotní podmínky, nejhorší dostupnost vzdělání a nejvyšší pravděpodobnost, že se stanou oběťmi násilí.

Špatná výživa nepatří k těm světovým problémům, které by zrovna přitahovaly pozornost. Pokud ale chceme páchat dobro, je to oblast, kde i malá investice může přinést velký efekt.

Je to jeden z nejsilnějších příběhů pokroku. Přesto se nevypráví.

Ekolog Bill McKibben dřív kritizoval pařížskou klimatickou dohodu jako jalové plácnutí do vody. Dnes se bojí, že bez ní civilizace nepřežije. A takových otoček je kolem smlouvy plno.

Nejhorší choroba, která sužuje lidstvo? Chudoba. Na to, abychom ji vymýtili, by vlastně stačilo málo.

Když se z ideového dialogu stanou dva ideologické monology, těžko se hledá řešení. Občas by možná neškodilo, jak píše Bjørn Lomborg, nechat si nějaké dobré řešení propočítat.

Každý – od volených zástupců přes úředníky až po voliče a daňové poplatníky – se může u největší charitativní nadace na světě poučit, co to znamená vynakládat peníze na rozvojovou pomoc efektivně.

O utrácení miliard dolarů ve jménu boje s klimatickými změnami v zemích, kde lidé potřebují pomoc s tuberkulózou, malárií a hladomorem

Většina lidí má za to, že k řešení klimatických změn značným dílem přispějou větrné turbíny a solární panely. Ve skutečnosti ale solární a větrná energie v příštích 25 letech k řešení přispějou jen zanedbatelně – zato náklady budou ohromné.