Bjørn Lomborg

Vánoce jsou obdobím, kdy řada lidí myslí i na jiné. Myšlenka dávat je zkrátka duchu Vánoc vlastní, z čehož těží i řada charitativních organizací. Tahle slavnostní chvíle je tak i skvělým časem přemýšlet nad tím, kde lze pomoct nejvíc a především nejefektivněji. A to nejen lokálně, ale i globálně.

Biblické požáry, vedra k zalknutí a stovky lidských obětí. Jasné důsledky klimatické změny, které vidíme každý den v médiích, jsou jen půlka příběhu. Jsme svědky klimatického alarmismu, který nás vede na scestí, píše v komentáři pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Kam se hrabe světová válka, pandemie covidu či černý mor. Nejdražší projekt v historii lidstva nás teprve čeká, i když se politici snaží tvrdit opak, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Klimatická změna je reálná. Řešení je přechod na zelenou energii. Jenže aby byl skutečně možný, musíme nejdřív cenu zelené energie srazit pod cenu energie z fosilních paliv. Do té doby jsou všechny velkolepé plány na snižování emisí jen velikánské řeči s malinkatým dopadem.

Není divu, že se děti bojí. Část politiků a médií mluví o globálním oteplování dost vypjatým, „katastrofizujícím“ jazykem. A když už extrémní slovník nedokáže vybudit dostatečné vzrušení, musí se znovu přitvrdit a vyostřit. Pokud chceme něco s oteplováním dělat, zchlaďme nejprv hlavy.

Ono je hezké slíbit, že za pár let nebo desetiletí nebudeme nechávat žádnou uhlíkovou stopu. Ještě hezčí by bylo říct lidem, co je to bude stat a že se to stejně nejspíš povede jen na papíře. Díky kreativnímu počítání emisí.

Na rozvojovou pomoc se každý rok posílají stovky miliard. V dolarech. Často to ale vypadá spíš tak, že si chceme jen odškrtnout kolonku – a už se nedíváme, jestli opravdu rozvíjíme a pomáháme. A jestli bychom za tytéž peníze nemohli rozvíjet a pomáhat víc.

Klimatické změny jsou reálné. Zelení aktivisté ale v ideologickém souboji s jejich popírači často používají nesmyslné argumenty, která po nich papouškují média. A jednoduchá „řešení“ nic neřeší – o to víc ale budou stát.

Krávy prdí metan. A abyste je vyživili, musíte spálit hodně ropy. Je dost lidí, kteří si myslí, že přechod na bezmasou stravu dokáže ovlivnit světové klima. A mezi nimi dost takových, co už vymýšlejí sankce proti masožroutům.

Pokud chceme, aby se lidé zajímali o životní prostředí, musíme je nejdřív nechat zbohatnout tak, aby mohli myslet i na něco jiného, než za co se dneska najedí. Žádat ve jménu planety o zastavení hospodářského růstu je kontraproduktivní. A od lidí zakotvených v bohatých zemích pokrytecké.

Podle výzkumu způsobí domácí násilí celosvětově pětadvacetkrát větší škody než všechny války a teroristické akce dohromady.

Člověk si snadno začne myslet, že moderní svět se rozpadá. Neustále čelíme přívalu negativních informací: děsivých novinových titulků, alarmujících závěrů výzkumů a strašlivých statistik.

Říkat lidem v chudých zemích, že se mají vzdát energií vyráběných z fosilních paliv je pokrytecké a krátkozraké.

Altruismus některých způsobů pomoci chudým se zdá být tak očividný, že je téměř nemocné proti nim něco namítat. Například drobné půjčky mimořádně chudým lidem nebo škrtání jejich dluhů mají za cíl pomoci nejpotřebnějším – a obojí vypadá smysluplně. Při pečlivém prozkoumání se ale ukáže, že navzdory dobrému úmyslu jsou tyto přístupy scestné.

Výchova dítěte se ve všech kulturách považuje za jednu z nejpřínosnějších věcí, kterým se člověk může věnovat. Přesto nám sbor aktivistů, vědců a novinářů naznačuje, že bychom si měli plození potomků dvakrát rozmyslet.

Lidi milujou špatné zprávy. Média o téhle naší slabosti vědí a rozvíjejí ji, servírují nám utrpení a strach. Dlouhodobé, pomalé, pozitivní trendy se do zpráv nedostanou a nepovídáme si o nich o pauze v kuchyňce. A tak si pěstujeme pokroucené vnímání reality, ve kterém nám připadá, že se světem to jde od desíti k pěti.

Cla na dovoz oceli, která prosadil americký prezident Trump, nás přibližují obchodní válce. Evropská unie varuje, že má pro reakci „k dispozici celý arzenál“, Čína vyhrožuje „oprávněnou a nezbytnou odpovědí“.

Bacily tuberkulózy v sobě nosí čtvrtina světové populace. Příklad rozvinutých zemí ukazuje, že se nad ní dá vítězit. Ani by to moc nestálo. Chudé země ale ty peníze nemají.

Globální oteplování může mít souvislost s tím, že na světě přibývá hladovějících. Třeba tu, že se kvůli boji s ním na polích místo potravin vyrábějí biopaliva. Lepší efekt by možná mělo takové to staré nudné přemýšlení, jak zvýšit výnosy.

Největší klaďasové světa se znovu sešli v Paříži a poplácali se po ramenou, jak dokážou vyhodit peníze oknem.

Okřídlenou větu o tom, že nejlepší hokejista jede tam, kde puk teprve bude, zatímco ostatní bruslí tam, kde je právě teď, zná asi každý. Bjørn Lomborg se snaží identifikovat budoucí polohu puku v rozvojové pomoci.