Aleš Tůma

Akcie padají, spořicí účty už nejsou, co bývaly, podporu stavebního spoření démon Kalousek osekává, na to penzijní se chystá tunel, slamník sežraly myši... Tak co investovat do emisních povolenek?

Stejně jako 11. září 2011 je i finanční krize skvělou živnou půdou pro různé konspirační teorie. Ale všechny se mýlí, pravdu pravdoucí o globálním spiknutí znají jen servery Peníze.cz a Finmag.

... a byl čtvrtek den plus minus šestistý i vydali občanové sborově obdivné „aaaach“ a „ooooch“. Stát pro ně konečně stvoří dluhopisy. Jde o výhodnou investici?

Utrácejte, jinak se nevyhnete nové hluboké recesi, varuje vlády šéfka MMF Christine Lagardeová. Přidali se k ní i ekonomové pracující pro OSN. Opakují tak starou známou písničku - stačí stavět hladové zdi a prosperita je zaručena. Snad i J. M. Keynes se z toho musí obracet v hrobě.

Když si koupíte dort za stravenku, vyjde vás na polovic. Nevěříte? Gratulujeme!

Už 40 let žijeme ve světě čistě papírových peněz – 15. srpna 1971 zrušil prezident Nixon vazbu dolaru na zlato. Trhy výročí slaví po svém – novými rekordy v ceně zlata. Titulní stránky novin se plní zprávami o tom, jak střadatelé vybírají peníze ze slamníku a nakupují zlaté cihličky. Vrátíme se ke zlatému standardu?

AKTUALIZOVÁNO O VYJÁDŘENÍ ČNB! Finanční poradci prodávají v Česku uzavřené fondy slibující zajímavé výnosy z čínských nemovitostí. Skvělá nabídka? Možná trochu postavená na hlavu, možná ne... Určitě ale ne bez otazníků.

Ratingové agentury jen prohlubují evropskou rozpočtovou krizi – došlápneme si na ně, hrozí Evropská komise. Dvě ze tří hlavních ratingových agentur jsou americké, tudíž k EU neobjektivní, tvrdí unijní představitelé. Jejich výpady jsou samy o sobě tak absurdně tragikomické, že se k nim vlastně jen těžko něco dodává.

Okurková sezóna postihla i Finmag a Peníze.cz, a tak dnes budeme komentovat jmenování nové ředitelky Mezinárodního měnového fondu.

Jsem vlastně levičák – nemám rád velké korporace. Ale nemám rád ani odbory. A nezbláznil jsem se...

Prodejní argumenty poradců společnosti Ertrag & Sicherheit (v překladu výnos a jistota) jsou... opravdu neotřelé. Méně eufemisticky: klientovi nepokrytě lžou.

Nad investováním některých radnic zůstává rozum stát. Vedení několika měst (například Sokolova) a pražských městských částí koupily přes společnost Key Investments nelikvidní dluhopisy a teď jim hrozí ztráta mnoha desítek milionů.

Je to jistější, než že příštího Slavíka vyhraje Karel Gott. Dokonce jistější, než že Petr Hájek pochází z opice. Bude hyperinflace! Nebo nebude?

Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích. Magická formulka, kterou najdeme (ne nutně velkým písmem) v propagačních materiálech každého podílového fondu. Každá investiční společnost a každý finanční poradce musí klientovi tuto mantru zopakovat, jinak riskují, že se na ně snese strašlivý hněv ČNB. Řídí se jí klienti?

Garantované fondy slibují jistotu i šanci na vysoké výnosy. Často jsou ale velmi neprůhledné.

Státní dluhopisy České republiky se těší pozornosti zahraničních investorů. Nejnověji je vychválili ekonomové Erste Group. Jenže i tady platí slavná slova Pyrrha, krále z Epeiru: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni.“

Tak už je to tady, bude se platit zlatem! Zatím jenom v americkém státě Utah, domově mormonů, lyžařů a fanoušků intelektuálních filmů.

Finanční trh je pro nemalou část Čechů horší než kasino. Jak jinak si vysvětlit fakt, že ročně Češi prosázejí téměř 128 miliard korun? Desetkrát více, než o kolik loni stoupl majetek v podílových fondech včetně zhodnocení a více než polovina celkového majetku Čechů ve fondech (ve skutečnosti ještě více, protože statistiky nerozlišují investice domácností a firem). A ještě jinak – více než 3 % nominálního HDP.

Al-Kájda začala do vodovodů v Bruselu tajně vypouštět LSD. Jinak si nejnovější nápady z Evropské komise nelze vysvětlit.

Podstatným otázkám penzijní reformy se věnuje předvčerejší komentář Markéty Šichtařové, pojďme se vrátit k těm „nepodstatným“, tedy poplatkům pro penzijní fondy.

Dalo se to čekat – při každé katastrofě se objeví někdo, kdo začne tvrdit, že destrukce je vlastně pro ekonomiku dobrá. V případě Japonska „experti“ nečekali ani na konec otřesů.