Vlad Ender

Nula. Nic. Tolik nyní dostanete na úrocích, pokud si koupíte krátkodobé státní obligace americké vlády (Treasuries). A pokud máte štěstí a nepočítáte poplatky, které za privilegium půjčení peněz americké vládě zaplatíte.

Většina vlád, kromě čestné výjimky Německa, se v současné době předhání v tom, jak velký balíček opatření přijme a kolik peněz daňových poplatníků do ekonomiky nasype.

Síť derivátů je tak nepřehledná, že nikdo nemůže říci, co se stane, když někdo selže. Je možné, že nic, ale stejně dobře je možné, že se položí celý finanční systém. A vezme s sebou reálnou ekonomiku.

V poslední době se objevilo mnoho článků o původu současné krize, které probíraly vše od nízkých úrokových sazeb Fedu přes neprůhledné finanční deriváty až po regulaci finančních institucí. Všechny zmíněné důvody bezesporu sehrály svou roli. Méně už se však hovoří o dalším prvku stávající krize, přestože je také velice důležitý.

V týdnu, který následoval po krachu Lehman Brothers, se tzv. měnové autority na celém světě dohodly na zákazu nebo alespoň omezení tzv. shortselling neboli česky krátkého prodeje, tedy prodeje aktiv, která momentálně nevlastníte.

Dne 19. září 2008 se změnil svět a trhy oslavovaly. Henry Paulson přišel s plánem, jak koupit toxické dluhopisy v hodnotě až 700 miliard dolarů a zachránit tak svět před novou dobou temna. Tak to vidí většina médií a samozřejmě americká vláda. Od té chvíle trhy padaly a stoupaly podle toho, jak to vypadalo se schválením plánu Kongresem.