Richard Sulík

Čekal to málokdo. Sázkové kanceláře měly na Trumpovo vítězství kurz jedna ku čtyřem – a teď je celý establishment, přesně jako u brexitu, zaskočený. Nechápe, jak si občané mohli dovolit hlasovat jinak, než jim politické elity a média doporučovaly.

Pod rouškou boje proti Applu se bude harmonizovat základ daně z příjmů právnických osob. Přitom nástroje proti tomu, že například Apple neplatí z miliardových zisků daně, už dávno existují. Stačí, když bude Evropská unie konat.

Když Řecko bankrotovalo před pár lety poprvé, byl to poprask. Pomalu to ale přestalo kohokoli vzrušovat. Když měly státy eurozóny přispívat na jeho záchranu, byl to poprask. Dneska už to člověku připadá skoro normální. Slovenský politik Richard Sulík připomíná, že to normální není.

Zapomeňme teď na chvíli na Řecko, zemi, kde se zásadně vždycky nakupí všechny problémy najednou. Pojďme se podívat na zemi, která patří v eurozóně mezi vzorné žáky, která by vlastně neměla mít žádné problémy…

Napřesrok jsou na Slovensku volby. A premiér naděluje: od příštího roku se má snížit z dvacíti na deset procent sazba daně z přidané hodnoty u potravin. Politické body se tím dají získat zejména u chudších vrstev. Vydělají ale spíš majetnější, poukazuje Richard Sulík.

Víte, co je největší drzost? Vykadit se sousedovi před dveře, zazvonit a poprosit o toaletní papír. Tenhle vtip z dětství je to první, co se mi vybaví, když si vzpomenu, co dělá nová řecká vláda.

Na rozdíl od Slovenska není Česko v eurozóně. To ovšem neznamená, že útok, který na euro podniká Evropská centrální banka, se nás netýká. Doporučení ekonoma (a euroskpetického europoslance Richarda Sulíka) platí pro Čechy jako pro Slováky.

Na Slovensku vzniká nová politická partaj. A potřebuje na sebe upozornit. „Ať žije církev. Ale za svoje! Ať žijou politické strany. Ale za svoje!“ nechali natisknout na billboardy. Zní to dobře? Richard Sulík je přesvědčený, že dobrý nápad to není.

Abych byl přesný: Řecko nemá šanci přežít bez dotací v téže měnové unii s Německem. Jinými slovy, pokud chceme Řecko dlouhodobě udržet v eurozóně, budeme ho muset dotovat několika procenty…

Dnes v pondělí 20. října navštíví Bratislavu šéf trvalého eurovalu Klaus Regling. Tento pán, veřejnosti neznámý, sedí na obrovských penězích, kterých se v červnu roku 2012 zřekly členské státy včetně Slovenska. „Díky“ nekonečné hlouposti svých politických zástupců. Řeč je o půl bilionu eur – což odpovídá daňovým příjmům Slovenska asi za padesát let.

Nejprv to byla americká diplomatka Victoria Nulandová, která distingovaným způsobem zhodnotila postavení Evropské unie ve světě („fuck the EU“), pak Švýcaři rozhodli v referendu, že chtějí omezit volný pohyb osob z Unie. A předposlední únorový pátek vzkázala islandská vláda soudruhům z Bruselu, že si můžou členství v Unii strčit za klobouk.

Regulace Evropské unie dnes ničí pracovní místa a ruinují podniky. A také nás připravují o možné plody budoucího pokroku.

Německé volby budou tématem číslo jedna. Vlastně je vzhledem k jejich blízkosti s podivem, jak málo se o nich zatím píše. Přinášíme pohled slovenského ekonoma a politika Richarda Sulíka. Slovenska se – jakožto člena eurozóny – výsledky německých voleb možná dotýkají víc než nás. Což ale neznamená, že bychom jejich témata, průběh a výsledky měli sledovat méně bedlivě.