Tomáš Prouza

Od počátku července došlo k výraznému posílení pravomocí finančního arbitra. Vedle sporů mezi klienty a investičními společnostmi bude nově rozhodovat i spory plynoucí ze spotřebitelských úvěrů. Klienti pochybných úvěrových firem se tak konečně dočkají zastání. Jen škoda, že ministerstvo financí opět zůstalo na půli cesty, protože chránit potřebují i klienti jiných institucí.

Minulý týden plnilo stránky novin opět Řecko. Evropská unie, respektive eurozóna, mu hodila další záchranný kruh, i když tonoucího proudy unášejí stále dál na otevřené moře. Pokud nepadne rozhodující slovo (ať už v eufemistické formě „restrukturalizace dluhu“, nebo ve formě lidové „bankrot“), bude se řecká agónie prodlužovat.

Lidové noviny otiskly první velký rozhovor s Vladimírem Mrázem po jeho odchodu z čela Kooperativy a Hospodářské noviny rozhovor s Pavlem Řehákem, ředitelem České pojišťovny. Oba rozhodně stojí za pozornost, mimo jiné proto, že naprosto dokonale ilustrují, co je dnes v českém pojišťovnictví špatně.

Stát už řadu let zavírá oči nad stále rostoucím problémem lichvy a okrádáním chudých za pomoci rozhodčích doložek a exekutorů. Existuje šance na změnu?

Pondělní Lidové noviny přinesly průzkum, podle kterého téměř 80 % lidí odmítá navržené reformy důchodů a daní. Vládě přitom nevěří 90 % občanů a vládní představitelé zároveň tvrdí, že právě prosazení reforem je jediným důvodem, proč se vláda ještě nerozpadla. Mají v takové situaci reformy vůbec cenu?

Víkend přinesl zajímavou debatu o tom, kdo všechno z ministrů odstoupí, když… Neměly by tyto výkřiky následovat až poté, co všechno ostatní selhalo?

Dnešní komentář bude kvůli páteční smrti Eduarda Janoty trochu osobnější, než bývá zvykem. Připomněl mi totiž to, jak moc může jeden člověk ovlivnit fungování státní správy a kam by se mohla státní správa posunout s pár drobnými změnami.

Když se na víkendové narozeninové oslavě stočila řeč na politiku, v podstatě unisono znělo jedno jediné – copak je to, co vidíme poslední měsíce, skutečně možné? Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.

Penzijní fondy pláčou, že na penzijní reformě nevydělají, že bude drahá a limity poplatků příliš nízké. Propočty ukazují, že bude nevýhodná pro lidi s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Propad příjmů průběžného systému chtěla vláda hradit ze zvýšené DPH – ale z 22 miliard vybraných navíc do důchodové rezervy doputují pouhé dvě miliardy...

Když vláda oznamovala zvýšení daně z přidané hodnoty, ospravedlňovala ho důchodovou reformou. Navýšení DPH prý mělo financovat výpadek příjmů průběžného důchodového systému. Celkově měla nová sazba přinést do státní pokladny zhruba 22 miliard korun.

Když někdo udělá chybu, bývá zvykem, že se omluví a zkusí ji napravit. Když ale ministerstvo financí doplatilo na svůj protiústavní postup při změnách ve stavebním spoření, místo omluvy začalo bouchat pěstí do stolu a trestat ty, kteří na chybu poukázali.

Jaro je vždy pro řadu lidí impulzem pro přemýšlení o novém bydlení. Letos však hypoteční sezónu už o dva měsíce dříve odstartovaly vládní plány na navyšování daní a rušení daňových odpočtů. Každý si tak velmi rychle spočítal, že masivní zvýšení DPH jeho nový byt či dům výrazně prodraží.

V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.

Když minulý týden ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo kalkulačku výnosů k navržené důchodové reformě, vypadalo to na první dobrý mediální tah. Vždyť co přesvědčivějšího lze použít za argument než to, jak se lidem zvednou důchody, pokud do systému vstoupí?

Z toužebně očekávané penzijní reformy, která měla pomoci vylepšit bilanci veřejných financí, se stává projekt, který vylepší bilanci pouze vybraným lidem. A klienti mezi nimi bohužel nebudou.

Ministerstvo financí minulý týden tiše a nenápadně zveřejnilo návrh na výši poplatků penzijních fondů a mezi řádky naznačilo i několik dalších zajímavých detailů. Právě poplatky rozhodnou o tom, jak výhodný či nevýhodný bude přestup lidí z průběžného systému do soukromých fondů. Je proto velmi zvláštní, že takto klíčový materiál byl pouze nenápadně umístěn na web ministerstva a jeho zveřejnění nedoprovázela žádná tisková zpráva.

Ministerstvo financí představilo plán na reformu daňového systému. Jde o změnu, jež mnohé narovnává a zjednodušuje, nedá se však říci, že je to změnu zásadní – a především promyšlená. Zvážili reformátoři například dopad, jaký bude mít zrušení možnosti odečíst si úroky z hypoték a stavebních spoření?

Pokud by byl někdo natolik masochistický, že by se vrátil k volebním programům vládní koalice, našel by v nich zejména slova o snižování výdajů či o efektivním využití státního majetku (včetně jeho privatizace). Rozhodně se v nich nic nepíše o navyšování daňové zátěže nebo o trestání odpovědných lidí, kteří se chtějí starat sami o sebe místo toho, aby byli závislí na státu.

Říká se, že předvolební sliby nemají ani hodnotu papíru, na kterém jsou vytištěny. Typickým příkladem jsou sliby vládních stran o tom, že nepřipustí zvyšování daní a že náklady na důchodovou reformu vláda uhradí z dividend ČEZu a privatizace státního majetku.

Máme před sebou rok boje o penzijní reformu. Na co si dát pozor, abychom nenaletěli? A co všechno nám ještě vláda neřekla?

Do startu důchodové reformy zbývají ještě skoro dva roky, ale vládě se během minulého týdne podařilo zklamat a naštvat i ty, kteří by jinak reformu ze všech sil podporovali.