Tomáš Prouza

Ministr financí neustále hledá nové příjmy do státního rozpočtu. Vedle zvyšování daní a omezování výdajů by ale měl využít další zdroj, který by mu nové peníze přinesl – a voliči by jej navíc ještě pochválili.

Počet osobních bankrotů stále stoupá, varují novinové titulky. Jenže loni bylo vyhlášenou pouhých 11 451 osobních bankrotů. Většina lidí, kterým by oddlužení pomohlo, totiž na osobní bankrot nedosáhla. A právě toto by měla být ta varovná zpráva, kterou ale všichni raději přehlížejí.

Roste počet předlužených, roste počet bankrotů, roste počet rozsudků proti těm, kteří cizopasí na lidech v dluhové pasti nebo na jejím okraji. Zajímá to skutečně někoho?

Módou posledních dvou let se staly debaty o úsporách. Nejde přitom jen o Českou republiku, kde se hesla o potřebě úspor a zabránění řeckému scénáři stala hitem voleb v roce 2010 a měla překvapivý dopad na volební výsledek.

Ministr Kalousek v neděli varoval před nutností omezovat výdaje a zvyšovat daně. V dnešní ekonomické situaci je to pochopitelný krok a každý rozumný politik ho jistě podpoří. Teoreticky správný a potřebný krok ale bude mít smysl jen v případě, že se neprovede typicky českou cestou.

Noviny v posledních dnech plní přehledy toho, co příští rok zdraží a co bude pro občany složitější. A nechybí ani řada komentářů o zklamání z vlády, do které tolik lidí vkládalo naději na změnu.

Český premiér minulý týden na klíčovém evropském summitu potvrdil, že s Čechy nemá cenu se bavit, protože jsou bez názoru a jejich místo je v koutě. Bohužel se nám to těžce nevyplatí.

Poslední měsíce střídá jedna špatná ekonomická zpráva druhou. Všichni navíc sice teoreticky znají řešení, ale praktické kroky osud eurozóny spíš ohrožují. Vyplatí se investice do principu?

Poslední dvě desetiletí byla ve vyspělých zemích velmi poklidná, od podzimu je ale všechno jinak. A zdá se, že protesty na Wall Streetu jsou jen špičkou ledovce.

Minulý týden všichni slavili konec eurokrize. Skončila ale doopravdy, nebo jsme ji jen odložili?

Ať už to přiznáme rádi, nebo bychom to naopak nejraději popřeli, základem naší civilizace je křesťanská ochota odpouštět. Škoda, že na to zapomínáme, když jde o hloupé dluhy a obírání těch, kteří neměli v životě štěstí.

Řecké demonstrace i protesty ve Španělsku nás nechaly klidnými. Nepokoje v arabském světě nám byly ještě vzdálenější. Obyčejní Američané zabírají Wall Street – ani to s námi nehnulo. Popravdě, většina Čechů zachovává týž odstup i od domácích událostí ve šluknovském výběžku. Vydrží Česku klid věčně?

Česká republika zažívá věc, na kterou není zvyklá – dlouhodobé rasové a sociální nepokoje. A až zoufale si s tím neví rady.

Poslední týdny přinášejí jednu negativní ekonomickou zprávu za druhou a zdá se, že se svět řítí do další recese. Většina odhadů dnes pracuje s nižšími předpoklady růstu než před létem a důvěra v budoucnost jako by se v letním vedru vypařila.

Politici stvořili systém, na který nestačí. Jejich neschopnost může přivodit další vážnou krizi.

Kdo nemá doma cihličku zlata, jako by vůbec nebyl. Aspoň takový dojem vytváří většina českých médií – a pomáhají tak vytvářet horečku, na které vydělají jen překupníci.

Poslední týdny plní média jeden článek o zadlužených ekonomikách za druhým. Příběh o snaze rychleji omezit zadlužování české ekonomiky dokonce nedávno vyvolal další koaliční bouři ve sklenici vody. Škoda, že jde jen o řečnická cvičení.

Když se Karolína Peake domohla „důstojné funkce“, slibovala, jak bude tvorba zákonů pod přísnou kontrolou, jak bude dbát na kvalitu nové legislativy a jak bude omezovat prostor pro korupci. Pokud to myslela vážně, má šanci své sliby i smysluplnost své vydupané funkce dokázat.

Využívání privátního bankovnictví se je prý znak úspěchu. Jak ale poznat to správné, a co se doopravdy vyplatí?

Je hezké, že v ČNB existuje odbor ochrany spotřebitele. Jen je škoda, že je v podstatě neviditelný a nikdo neví, k čemu vlastně je. Prostoru pro aktivitu má přitom víc než dost.

Pozdvižení vzbudil ministerský návrh novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Odbornou veřejnost rozdělil na dva tábory. Přinášíme názory pro i proti. Jak se na novelu dívá Klára Król z ministerstva financí a jak Tomáš Prouza z Partners?