Překvapivé stavby Adama Gebriana: Ďáblická radnice. Ať slouží

Ďáblická radnice nemá věž. A není monumentální. Nedává najevo moc a nadřazenost – na první pohled naznačuje služebnost, tedy to, co bychom od úřadu v jednadvacátém století chtěli především. To podtrhuje i to, že kromě konšelů tady najdete taky společenský sál, poštu a ordinace lékařů.

Zvenku to vypadá jako bílá krabice, menší průmys, kterou lová hala. Při pohledu shora nebo při prohlídce zjistíte, že ve skutečnosti je to spíš hřeben: kolmo k hlavnímu traktu vybíhají dozadu zuby střídané volným prostorem atrií, které zaručují kancelářím i dalším místnostem dostatek přirozeného světla zvenčí.

Od průmyslové haly se ďáblická radnice liší i konstrukčně, základem je dřevěný skelet. Ten je zevnitř přiznaný a dodává stavbě pravidelný rytmus. Velká okna a průzory přinášejí nejen světlo, ale zároveň stavbě dodávají otevřenost – což je opět kvalita, kterou dnes od úřadu očekáváte. Samozřejmostí u veřejné stavby zcela očekávanou je samozřejmě kompletní bezbariérovost celého objektu.

Tak – ať slouží. Ovšem to vždycky bude záviset taky na tom, kdo sedí uvnitř.