Homo sapiens stvoří své nástupce a zmizí

Jen málo historiků má status globální celebrity. Juval Noach Harari z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě si ho vydobyl knihou Sapiens. Od zvířete k božskému jedinci, ve které dokázal převyprávět sedmdesát tisíc let lidského rodu na pěti stovkách stran. A to velice efektně: odzoomoval jak to jenom šlo, takže v jeho perspektivě nezbylo místo ani pro ty největší státníky a nejslavnější bitvy, za jejichž neznalost se vyhazuje od maturit. Zřetelně zato začaly být vidět tři revoluce, které lidstvo skokově proměnily: kognitivní, zemědělská a vědecká.

Teď Harari v knize Homo Deus: A Brief History of Tomorrow (Člověk božský. Stručná historie zítřka) pokračuje tam, kde posledně skončil: na prahu revoluce čtvrté. Výpočetní.

Juval Noach Harari: Homo Deus: A Brief History of Tomorrow. Vydalo nakladatelství Harvill Secker v září 2016. 460 stran, 12 dolarů 89 centů (verze pro Kindle)

Poprvé od roku 1789, kdy francouzská revoluce odstartovala myšlenkovou dominanci humanismu, teď podle Harariho povstává hnutí prosazující docela novou hodnotu. Tou hodnotou je svoboda informací – a hnutím dataismus.

„Hrozí, že dataismus udělá druhu Homo sapiens to samé, co předtím udělal Homo sapiens všem ostatním zvířatům. Lidstvo během své historie pokryl svět sítí vztahů a všemu přiřazovalo hodnotu podle toho, jakou funkci to v této síti plnilo.“  Dokud nám naše mozky zajišťovaly výsadní postavení, samozřejmě jsme se považovali za pány tvorstva. Jenomže umělá inteligence, popřípadě nadrasa technologicky zušlechtěných lidí, může starého dobrého člověka poslat za mamuty a čínskými říčními delfíny. Nebude z nás užitek.

„Z lidstva bude nakonec jenom šplouchnutí ve vesmírném proudění dat,“ věští Harari. A uzavírá třemi podle něj stěžejními otázkami, na které si čtenáři mají sami najít odpověď: „1. Jsou organismy jen pouhými algoritmy a život procesem zpracování dat? 2. Co je hodnotnější: inteligence, nebo vědomí? 3. Jak se promění společnost, politika a všední život v případě, že nás algoritmy s ohromným intelektem, zato však bez vědomí, budou znát lépe, než se známe my sami?“

Budoucnost, jaká tu byla už mockrát

Harariho pohled do budoucnosti je v souladu s očekáváním nápaditý. Třeba když zrod dataismu dokládá tím, jak málo turistů si svoje zážitky z cest zapisuje do deníků, které byly velkým fetišem humanismu, a kolik jich zato nonstop cvaká foťákem a snímky hned sdílí online. Jinými slovy: kolik turistů generuje data. Nebo když připomíná prvního mučedníka dataismu: byl jím prý Aaron Swartz, který v roce 2008 vydal Manifest partyzánské války za otevřený přístup a o pět let později spáchal sebevraždu, když čelil hrozbě třicetiletého vězení za porušení autorských práv.

Jenomže jakmile opadne okouzlení Harariho intelektuální muskulaturou, dá se s jeho postřehy překvapivě snadno polemizovat. Copak deníky nejsou data, tím spíš, když běžně vycházejí knižně a jsou tedy digitalizované? A v čem přesně se Swartz lišil od novinářů, kteří za svobodu informací mučednicky umírali celé dvacáté století? Tím, že používal Ubuntu?

Co je podstatnější: Harari o umělé inteligenci a možnostech technologického vylepšení člověka, tedy o dvou osudových konkurentech Homo sapiens, neříká nic zásadně nového. Vezměte osmdesátkové úvahy o transhumanismu, pár článků z Wired o technologické singularitě, zamíchejte to s rétorikou z konferencí TED – a bum – stojí před vámi člověk božský.

Autor navíc opakuje obvyklý hřích lidí píšících o budoucnosti: soustředí se na nejviditelnější vědeckotechnické objevy dneška a zároveň ignoruje věci, o kterých nevíme, že je nevíme. Na začátku šedesátých let lidstvo neznalo pojem „umělá inteligence“, zato si za pípání Sputniku malovalo svou budoucnost ve vzdálených galaxiích. Dnes se o kolonizaci Marsu zmiňuje Harari v jediné vedlejší větě a o dobytí jiných slunečních soustav neuvažuje vůbec. Takovým fiaskem obvykle končívá sebevědomé protahování grafů s trendy posledních let donekonečna – což dělá i Harari.

Jeho věštby ke všemu evokují postřeh Petra Bittnera, že si je „stále více lidí schopno snadněji představit konec světa než sebemenší změnu v ekonomické distribuci“. Například o možnosti prodlužování života totiž Harari píše: „Lidé budou mít mnohem delší kariéry a budou muset měnit kurz třeba i v devadesáti letech.“ – Taky vám při pomyšlení na to, jak se stovkou na krku čekáte ve frontě na rekvalifikaci, najednou smrt v sedmdesáti nezní tak špatně? Asi ze mě mluví historicky překonaný technologicky nevylepšený humanista, ale jaký jiný smysl by měl pokrok mít než osvobození člověka od práce a zbytečného utrpení?

Koupí si vás?

Kupte si vy dřív Babiše!

Velký rozhovor s Andrejem Babišem v papírovém Finmagu, který právě vyšel

„Vy mě bavíte s tím, že bych někoho ohrozil. Jste nasáklý nesmysly, že jsem ohrožení demokracie. Tak proč mě lidi zvolili?“

Michal Kašpárek podnikl cestu do hlubin Babišovy duše. Co šéf ANO čte, čemu věří a co všechno mu brání v plánu udělat z České republiky rodinnou firmu?

Koupit časopis Finmag

Když islamista fňuká jako humanista

Na Harariho „stručné historii zítřka“ je paradoxně nejlepší to, že její podtitul lže. Vachrlatá věštba budoucnosti, ve které nemusí být pro Homo sapiens místo, totiž zabírá pouze poslední pětinu knihy. Její větší část se zaobírá současností – a to způsobem, který je zábavný, objevný a chytrý. Což je přesně to, co by člověk znalý Harariho knihy Sapiens čekal.

V Homo Deus se dočtete o testování antidepresiv na topících se myších, o trávníku jako symbolu moci napříč civilizacemi anebo o tom, že Minecraft a Osadníci z Katanu v dětech zasívají kapitalistický mindset: na rozdíl od klasických her, jako jsou šachy, se v nich nebojuje o omezené zdroje, ale bohatství se v nich množí.

Nejcennější je asi Harariho analýza humanismu. Dominantní ideologii Západu dokázal dokonce shrnout do pěti stručných bodů: „Humanistická politika: volič ví nejlíp. Humanistická ekonomika: zákazník má vždycky pravdu. Humanistická estetika: krása je v očích toho, kdo se dívá. Humanistická etika: když je ti to příjemné, tak se tomu nebraň! Humanistická výchova: mysli samostatně!“ Harari navíc vtipně ukazuje, že humanistické argumenty („zraňuje to naše city!“) používají dokonce muslimští a židovští fundamentalisté, když protestují proti jeruzalémské gay pride.

Právě v těchto pasážích se opakuje mimořádný zážitek z četby Sapiens: Harari lidstvo opět odzoomoval tak, že se vynořují nečekané souvislosti. Je to jako zážitkový pobyt v mimozemské lodi, ze které můžete pozorovat lidstvo z výšky, a u toho debatovat s přemýšlivým emzákem o tom, proč žijeme zrovna tak, jak žijeme.

Jen je trochu otrava, jak se ten emzák nakonec pokouší číst lidem z dlaně.