Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Velké srdce mají i velké svině

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
13. 4. 2017
 9 465

Empatie může být motorem násilí a špatným rádcem politických rozhodnutí, varuje kniha lakonicky nazvaná Proti empatii.

Velké srdce mají i velké svině

„Píšu knihu o empatii,“ odpovídal Paul Bloom, profesor psychologie z Yale, když se ho lidi v posledních letech ptali, na čem zrovna pracuje. Jakmile začali spokojeně přikyvovat, překvapil je: „Jsem proti ní.“

Následoval rozpačitý smích. Být proti empatii je prý jako být proti koťatům. „Tak mimo, že tomu nikdo nechce věřit.“ Jenže Against Empathy: The Case for Rational Compassion (Proti empatii: za racionální soucit) není dílo mimoně ani psychopata. Bloomovi záleží na tom, aby se k sobě lidi chovali fér a měli se dobře. Empatie, tedy schopnost cítit bolest nebo třeba žízeň ostatních, jako by byla vaše vlastní, ale něčemu takovému může paradoxně stát v cestě. Bloom má pro to několik silných argumentů. Vyberme čtyři.

Paul Bloom: Against Empathy: The Case for Rational Compassion – vyšlo v nakladatelství Ecco v prosinci 2016. 304 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle)

Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt milionů statistika

Za prvé, empatie funguje podobně jako směrový reflektor. „Úzký kužel jeho světla ozařuje ty, které milujeme, zatímco v okolní tmě se ztrácejí lidé cizí, jiní než my a ti, kterých se bojíme.“ Z mnoha příkladů, které Bloom nabízí, vyberme reformu trestní justice v Massachusetts v osmdesátých letech. Snaha vězně napravit a postupně vracet do normálního života podle autora snížila recidivu i celkový počet násilných trestných činů. Žel jeden z vězňů na víkendové propustce přepadl milenecký pár a ženu dvakrát znásilnil. Proti úspěšným reformátorům se následně obrátil lidový hněv. „S obětí Williama Hortona pocítíme empatii snadno. Obtížněji už s lidmi, které by znásilnili, přepadli nebo zavraždili, kdyby se reforma bývala neuskutečnila.“

Na takové abstraktní úvahy je empatie krátká. A už vůbec jí nejdou počty: „Představte si, že se v novinách dočtete o dvou stovkách mrtvých při zemětřesní ve vzdálené zemi. Jak vám z toho je? A teď si představte, že je těch mrtvých ve skutečnosti dva tisíce. Je vám desetkrát hůř? Je vám vůbec hůř?“

Za druhé, empatičtí lidé nemusejí být morální a morální lidé nemusejí být empatičtí. První tvrzení dokládá Bloom třeba postavou policisty z románu 1984, který se projeví jako vysoce efektivní mučitel vězňů právě proto, že se dokáže do obětí vcítit a přijít tak na to, jak je nejhůř potrápí. Řada lidí s Aspergerovým syndromem a poruchami autistického spektra se naopak do pocitů druhých vžít nedokáže, a přitom někteří z nich mají mimořádně silné mravní zásady.

Za třetí, empatie je nákladná. Silně empatičtí lidé – podle citovaných průzkumů to bývají obvykle ženy – „zažívají asymetrické vztahy: vkládají mnoho úsilí do péče o druhé, ale sami jí dostávají jen málo. Dokonce se přiznávají k tomu, že se necítí dobře, když jim někdo jiný pomáhá.“ Terapeutům nebo lékařům může empatie vůči klientům a pacientům přinést brzké vyhoření.

Čtvrtý z vybraných argumentů je nejnápaditější: empatie může být motorem konfliktů, včetně válek. Kužel jejího světla málokdy zamíří do zákopů nepřátel – zato nás nechává prohlédnout si oběti z našich řad, jejichž krev volá po pomstě.

Dobré čtení o dobru

Pro vás je čtyřicet korun jedna točená plzeň, bez které se patrně obejdete; pro africké dítě je to roční ochrana před komáry šířícími malárii. Což je patrně dokonce ještě větší terno, než by bylo sto plzní.

Princip stonásobku z knihy Williama MacAskilla —

Dělejte dobro lépe

Na nobelovku to není, na pár malých osvícení ano

Těžko se mi hodnotí knihy, s jejichž hlavní myšlenkou intuitivně souhlasím. V tomhle případě souzním s tvrzením, že empatie je dobrý sluha, kterého by se lidé neměli zbavovat, zároveň ale špatný pán. Vodítkem pro rozhodování by podle Blooma i podle mě měl být především rozum a soucit, tedy schopnost dbát na ostatní, aniž by si člověk zvnitřňoval jejich pocity. I díky tomu lze mít soucit s masami, ne jenom s jednotlivci, popřípadě i s abstraktními oběťmi událostí, které se nestaly. Tím pádem se dá vyhnout pastem podobným té, do které padli lidé kritizující massachusettské justiční reformy.

I z takové přejícné pozice se ale Bloomově knize dá několik věcí vytknout. Předně kontrast mezi rezolutním titulem a smířlivým obsahem: Bloom není proti empatii, ale pro krocení empatie. Nebo ještě jinak: podle jednoho z terminologických dělení je proti empatii citové, ale pro empatii rozumovou. Za druhé nečekejte žádnou intelektuální tour de force plnou pečlivě zhodnocených vědeckých poznatků, spíš magazínové psaní à la Malcolm Gladwell: řada myšlenek by si zasloužila pečlivější argumentaci i práci se zdroji. A nakonec toho Bloom nepředvedl zase tolik původního. Hodně staví na dílech jiných, zejména Simona Barona-Cohena, který léta zkoumá autismus, a taky zastánce efektivního altruismu Petera Singera, jehož texty mimochodem vycházejí i na Finmagu.

Ve výsledku je Against Empathy: The Case for Rational Compassion takové lehké čtení řekněme na prázdniny k babičce. Některým z vás tam aspoň pomůže pochopit, jak je možné, že nejempatičtější člověk, kterého znáte, jede nad talířem s láskou upečených buchet takové proticikánské bomby.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (20)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo