Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Daniel Blake, světec vyřezaný z kartonu

Nové sociální drama Kena Loache spojuje patos Vratných lahví se schematičností Krkonošských pohádek.

Mezi lety 2011 a 2014 zemřelo ve Velké Británii víc než 2300 lidí, které Odbor práce a penzí uznal dost zdravými na to, aby mohli pracovat, a sebral jim proto dávky. Mnoho novinářů v údaji vidělo smrtící důsledek škrtů pravicové vlády. Jen pár jich tehdy upozornilo, že cifře chybí srovnání s úmrtností stejně starých Britů, kteří o podporu nežádali. I práceschopní a podle všech ukazatelů zdraví lidé přece nečekaně umírají. Jestli tedy škrty opravdu zabíjejí, to bychom poznali teprve až z mnohem podrobnějších čísel, než jaká byla a jsou k dispozici. (Nepřekvapí, že jedním z mála kritických novinářů byl fact-checker BBC Tim Harford.)

Absence srovnání samozřejmě nedokládá, že britská sociální péče funguje skvěle a jejím klientům se nedějí příkoří. Odhaluje ale, jak snadno dokážou někteří inteligentní a kulturní lidé upozadit svou inteligenci a svoje standardní nároky, když dostanou do ruky bič na hydru neoliberalismu. Takoví museli sedět i v porotě loňského festivalu v Cannes, která přidělila Zlatou palmu filmu Já, Daniel Blake, právě promítanému v českých kinech.

Já, Daniel Blake – Velká Británie / Francie / Belgie. Režie: Ken Loach, scénář: Paul Laverty. 101 minut.

David Cameron mě zasvinil šťávou z fazolí

Nestor britského sociálního dramatu Ken Loach se vrátil z tvůrčího důchodu poté, co v roce 2015 konzervativci opět vyhráli volby – a jeho filmový comeback je ze všeho nejvíc obžalobou jejich škrtů, ilustrací zmíněné statistiky. Devětapadesátiletý truhlář Daniel Blake prodělá infarkt a doktor mu nedoporučí návrat do zaměstnání. Jenže Daniel po pravdě odkýve telefonním operátorům americké společnosti, na kterou britský stát outsourcuje sociální péči, že mu nedělá problém chůze ani natahování budíku, a tak dostane jenom dvanáct z patnácti bodů potřebných pro zneschopnění. Pokud nechce skončit na ulici, musí si aktivně hledat novou práci. Na sociálce se spřátelí se svobodnou matkou dvou dětí Katie a společně si pak pomáhají v boji s molochem.

Situace to je to sice nosná, ale zároveň může snadno sklouznout k sentimentálnímu kýči – a přesně to se v Já, Daniel Blake děje. Loach dokázal spojit patos Vratných lahví se schematičností Krkonošských pohádek.

„Dejte mi kus země a postavím na ní dům, ale neumím pracovat s počítačem,“ deklamuje dobrý Dan, když po něm úředníci vyžadují výhradně elektronickou komunikaci; myší pak jezdí ne po stole, ale po obrazovce. „Nikdy jsem nebyl poblíž počítače,“ překvapuje soudobý příslušník nižší střední třídy z velkého města, který má za sebou mimo jiné sérii kardiologických vyšetření – doktoři před ním asi máchali myší ve výši očí nebo své zprávy psali na stroji.

Dan před kamerou nikdy neudělá nic, co by se nedalo využít v materiálech pro svatořečení. Plísní nepořádné pejskaře, pomáhá chudému sousedovi. Sám má málo, ale bez mrknutí přispěje Katie na elektřinu a ještě jí vyrobí knihovničku, aby se jí líp vracelo do školy. Zavede ji do potravinové banky, kde se odehraje mnoha recenzenty oslavovaná scéna: hladová žena si vyklopí do dlaně plechovku luštěnin a žere jak zvíře, celá zasviněná. Efektní – ale člověk nemusí být bezcitný psychopat, aby mu vrtalo hlavou, proč jinak zcela příčetná Katie obsah plechovky prostě nevypije, nebo rovnou nesáhne po něčem chutnějším a zároveň praktičtějším, třeba po banánech a jablkách ze stolu. Takhle nejedná uvěřitelná postava, ale jednorozměrný panák, který má znázornit, že kapitalismus bere lidem důstojnost.

Jak laciné jsou scenáristické postupy Paula Laverta, to nejlépe odhalí test záměnou: představte si zmíněnou scénku s počítačem nebo monolog s provoláními jako „Nejsem lenoch, neplatič, žebrák ani zloděj!“ v kabaretu ODS na téma EET. Taky už tu trapnost vidíte?

Trailer

Prvoplánový portrét reálné tragédie

Na rozdíl od kritického recenzenta Daily Mailu nemám problém se samotným ideovým nábojem filmu. Ano, byrokracie ponižuje lidi a snaha nahnat jich co nejvíc za jakoukoliv cenu do zaměstnání může být neekonomická. Britské potravinové banky Trussell Trust vydaly za poslední rok přes milion balíčků; v jedné z nejbohatších zemí světa, kterou nezasáhla válka ani přírodní katastrofa. Británie  problém. Jenže Ken Loach ten problém využil jako kulisy pro prvoplánový doják. Ve Variety přirovnali I, Daniel Blake k neorealistickým sociálním kritikám Vittoria de Sicy. Sicův nejslavnější film, Zloději kol, je ale silný právě tím, co Danielu Blakeovi chybí. Jeho hrdina se pod tíhou nemilosrdných okolností promění v záporáka, jaký mu na počátku ublížil. Postavy překvapují, mají hloubku, nemluví jako Jeremy Corbyn na mítinku. De Sica natočil univerzální výpověď o střetu charakteru s hladem. Loach černobílou agitku o světci vyřezaném z kartonu.

Na úvodní fotce Hayley Squiresová (Katie) a Dave Johns (Daniel Blake). Fotografie i plakát v boxu: Film Europe

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Karel Mašek | 30. 3. 2017 09:26

S tím, že je milion Britů na potravinových známkách, bych byl opatrný, to ještě nic moc neznamená.

Například pro Německo se lze dočíst:

Německo páchá sebevraždu: Jak dáváme svou zemi všanc (Thilo Sarrazin, Praha: Academia 2011)

http://www.bawerk.eu/clanky/vytahy-z-knih/nemecko-pacha-sebevrazdu--jak-davame-svou-zemi-vsanc--thilo-sarrazin--praha--academia-2011-.html

s. 110 - proč pak máme ty dlouhé fronty před výdejnami jídla (soukormá charita), jestliže dávky postačují? Odpověď je dosti prostá, co je zadarmo, to uleví rodinnému rozpočtu, kdyby se příjemcům dávek rozdávali zadarmo dévédéčka a zábavní elektronika, tvořily by se fronty ještě delší.

+3
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Michal Weinfurtner | 30. 3. 2017 22:10

Chybka. V článku se píše že potravinová banka vydala za rok milion balíčku. To je dost rozdíl, proti úvaze, že je milion Britů závislých na potravinových dávkách. Že by jedli jednou ročně?

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK