Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

V čem se pletou noví proroci kapitálu

Filantrokapitalismus páchá kromě dobra i škody a motivační guruové lidem lžou o podstatě jejich problémů, odhaluje Nicole Aschoffová. Že je správnou odpovědí socialismus, o tom už přesvědčit nezvládne.

Kritik kritiků kapitalismu už jste asi četli spoustu – ostatně, očividně chodíte na Finmag. Krátká kniha The New Prophets of Capital bostonské socioložky Nicole Aschoffové je ale jiná. Kritizuje totiž kritiky kapitalismu nikoliv z libertariánských pozic zprava, ale zleva z pozice socialistické:

„O tom, co je všechno špatně s dnešní společností a jak její problémy napravit, přesvědčuje veřejnost úplně nová generace aktivistů,“ píše Aschoffová. „Ti nejvlivnější z nich už nejsou chudí a pracující, jsou naopak příslušníky superelity. Nejslyšitelnějšími kritiky kapitalismu jsou lidé jako Bill Gates, který si vzal na mušku chudobu a nerovnost, nebo Sheryl Sandbergová, která běduje nad přetrvávajícím nižším společenským postavením žen. Nevolají ovšem po konci kapitalismu, nýbrž v chóru s ostatními členy elity požadují jeho reformu. Dlouhý seznam různých příchutí tržní ekonomiky, o kterých se teď v dobrém či ve zlém mluví – uvědomělý kapitalismus, tvůrčí kapitalismus, udržitelný kapitalismus, spravedlivý kapitalismus, filantrokapitalismus, ekokapitalismus, inkluzivní kapitalismus, jánabráchovský kapitalismus – vypovídá o všeobecné oblibě přesvědčení, že se kapitalismus potřebuje změnit.“

Nicole Aschoffová: The New Prophets of Capital – vyšlo v nakladatelství Verso Books v roce 2015. 160 stran, 16 dolarů a 50 centů (verze pro Kindle)

Aschoffová v The New Prophets of Capital (Noví proroci kapitálu) vyzývá: překřičme tuhle superelitu a místo o změně kapitalismu mluvme o jeho odstranění a nahrazení demokratickým socialismem.

Pokud jde o propagaci revolučních změn, Aschoffové se nedaří nabídnout víc než takové to neurčité ano, bude líp. Zato její kritika kritické elity je věcná, trefná a důvtipná.

Sebevědomější ženy, uvědomělejší spotřebitelé, motivovanější pracovníci, zadotovaní Afričané

Podobné knihy často zabíjí to, že polemizují s neexistujícím slaměným panákem. Téhle hrozbě se autorka vyhnula nejlepším možným způsobem: vybírá si čtyři příslušníky elity a v samostatných kapitolách demontuje jejich konkrétní postoje.

První je Sheryl Sandbergová, manažerka Facebooku a autorka populární motivační knihy pro ženy Lean in. Opřete se do toho. Ani opřít se vší silou nemusí stačit, tvrdí Aschoffová, když ženy čelí znevýhodnění na trhu práce, sexuálnímu obtěžování, stereotypizaci v médiích a tak dále. Vynikající je její sestřelení argumentu, že je nutné dostat do vedoucích pozic víc žen, které prý budou brát větší ohled na potřeby žen než mužští manažeři. Mediálně známé ředitelky firem ze Silicon Valley totiž nejsou ke svým podřízeným o nic měkčí než ti nejtvrdší muži: Marissa Mayerová se proslavila tím, že v Yahoo! zrušila práci z domu, což dopadlo hlavně na ženy starající se o děti nebo o rodiče.

Následuje John Mackey, ředitel řetězce samoobsluh s ekologicky vyráběnými potravinami Whole Foods. Jeho podnik funguje etičtěji než Walmart, uznává Aschoffová. Jenomže ve volné tržní soutěži bude pro část firem vždy výhodné vyrábět zboží co nejméně ekologicky a eticky. A sami Mackeyovi zaměstnanci se v roce 2013 vzbouřili proti tvrdým firemním pravidlům, jako je rozdávání trestných puntíků za čerpání sick days; kdo dosáhl určitého počtu bodů, ve Whole Foods skončil.

Nejcennější je kapitola o moderátorce Oprah Winfreyové, neboť jde vlastně o polemiku s celým self-help průmyslem. Ten podle Aschoffové odvádí pozornost od politických, ekonomických a společenských vlivů a všechny problémy přetírá na osobní, na záležitost volby. Winfreyová tak nešťastným divačkám propuštěným z práce radí, aby byly za vyhazov vděčné, aby se zaměřily na příležitosti – a přehlíží, že množství dostupných příležitostí je přímo úměrné ekonomickému, kulturnímu a společenskému kapitálu, kterým člověk vládne.

Nakonec se autorka pouští do činnosti Bill and Melinda Gates Foundation a do názorů jejích zakladatelů. Což je špinavá práce: přece jenom hádat se s někým, kdo se snaží zachraňovat životy a docela mu to jde, body úplně nenahraje. I tady ale zaznívají důležité argumenty: nadace disponující ohromnými prostředky je řízená centrálně a nedemokraticky. V praxi to znamená to, že farmáři ve středoafrických zemích dostávají od Alliance for a Green Revolution in Africa (jedné z „firem v holdingu“ Gatesových) semena odrůd, které si nemůžou vybrat, se kterými kvůli licencím nemohou dál nakládat, a ze kterých vznikají nebezpečné monokultury. Filantrokapitalismus má tedy na zemědělství Tanzanie nebo Mozambiku paradoxně podobný vliv jako násilná kolektivizace na zemědělství v Československu.

Další čtení

Znáte to: poznáte se s někým sečtělým, bystrým, zábavným. Proklábosíte spolu hodiny, okouzluje vás svým rozhledem a ani chvíli nenudí. Užíváte si to, nic zlého netušíte, ale pak to z něj najednou vypadne. Že sestrojil moped jezdící na vodu a ropné státy mu usilují o krk. Že si ty věže Američani zbořili sami. Že za svoje zdraví vděčí urinoterapii.

Kniha PostCapitalism: A Guide to Our Future Paula Masona je přesně taková.

Postkapitalismus = kapitalismus + Linux

Vanička, dítě, klasika

„Než dál vymýšlet, jak spravit kapitalismus, měli bychom začít hledat docela novou podobu společnosti. Představme si svět, ve kterém nejde o co nejvyšší zisky, ale o blaho lidí, a začněme ho budovat,“ uzavírá Aschoffová poslední kapitolu, nad kterou musí několikrát zdvihnout varovný prst i člověk, který se jinak nechal přesvědčit o tom, že ani filantrokapitalismus a další nové a lepší kapitalismy nevyřeší všechny společenské problémy. (Ba dokonce že některé nové přináší.)

Aschoffová je s kapitalismem hotová příliš rychle. Předně: za bezprecedentní úbytek chudoby na téhle planetě za posledních několik dekád vděčíme mimo jiné i ekonomické globalizaci, otevření obchodu a přechodu některých centrálně plánovaných ekonomik (Čína, Vietnam) na tržní, i když státem dál korigované hospodářství; viz knihu The Great Escape nobelisty Anguse Deatona. A pak: v Evropě i v Americe se dlouhá léta dařilo kapitalismus demokratickou cestou krotit tak, aby vedle zisků bral zřetel i na to blaho lidí. Pracující měli vyšší životní úroveň na západní straně železné opony než na východní. A pokud někdo namítne, že tu nebyl socialismus, ale státní kapitalismus nebo něco podobného, pak se zákonitě nabízí dotaz, proč pokusy o spravedlivější svět téměř vždy ústí v podobné režimy.

Tyhle otázky Nicole Aschoffová v The New Prophets of Capital nebere v úvahu, podobně jako někteří další současní kritici kapitalismu. Škoda, rád bych si přečetl její pokus o odpovědi – v polemice s Oprah Winfreyovou nebo Sheryl Sandbergovou totiž dokázala, že jí to myslí. Kniha tak zůstává cenná hlavně díky těmto kapitolám.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 20 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 2. 6. 2016 11:33

Jak recenzovaná kniha (alespoň v podání pana Kašpárka), tak samotný recenzent, jsou důkazem myšlenkového marasmu levicových intelektuálů.

Už samotné nepochopení pojmu kapitalismu z jejich strany stačí k tomu, aby jakákoliv debata ztratila smysl. Jediný kapitalismus, je kapitalismus bez přívlastků. Jeho definičním znakem je volný trh a dobrovolně uzavírané smlouvy a právo nakládat se svým majetkem. Takový kapitalismus už asi tak sto let neexistuje (za symbolický konec kapitalismu označuji rok 1913, kdy byl založen FED a přijat 16. dodatek ústavy, legalizující daň z příjmů). Zničili ho oligarchové ruku v ruce s levicovými intelektuály a oběma to umožnila postupně degenerující demokracie. S každým novým přívlastkem byl kapitalismus(volný trh) více deformován, což přinášelo problémy ve formě krizí, bublin atd. Oligarchům to vyhovovalo a levicový intelektuál nikdy nepřizná, že se mýlil. Vždycky dojde k závěru, že byl málo radikální a volá po dalších regulacích a regulacích regulací. Viníka nevídí v sobě, ale v přetrvávajících zbytcích volného trhu. Donekonečna vykřijuje "trh selhal" a podobná hesla a není schopen nahlédnout, že pokud trh selhává, tak právě proto, že byl brutálně deformován nejrůžnějšími sociálními inženýry. Je to typické chucpe levicových intelektuálů.

Největším zlem kapitalismu v očích levicového intelektuála je schopnost kapitalismu umožnit lidem dosáhnout štěstí, po kterém sami touží a nikoliv "štěstí", kterém jim chce vnutit levicový intelektuál. Kapitalismu se totiž bez levicových intelektuálů obejde. Otázka je, zda se levicoví intelektuálové obejdou bez kapitalismu. Proti čemu se budou vymezovat, až dosáhnou vysněného totálního socialismu? Budou zase hledat "kontrarevolucionáře a revizionisty", "zaprodance a ztroskotance" ve vlastních řadách, jak už to v historii několikrát předvedli?

Aschoffová má u mě jediný plusový bod za to, že odmávla všechny ty "uvědomnělé kapitalismy" a přiznala, že jí jde o socialismus. Příznala, že chce řídit životy lidí bez ohledu na jejich názory a přání. Přiznala, že vidí budoucnost v totalitě, centrálním plánování, gulagu atd atd. Asi v tom nikdy nežila, na rozdíl od mnohých z nás, tak netuší, co si vlastně přeje (v tom lepším případě), ale to jí neomlouvá. Pan Kašpárek zatím tu odvahu neměl. Krmí nás tady dlouhodobě nejrůznějšími bláboly, ale komunistu v sobě asi zatím nepřizal ani sám sobě.

+42
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 2. 6. 2016 15:30

To je ale krásná chytristika :-)

-14
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK