Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dělejte dobro lépe

Filozof William MacAskill kritizuje hnutí Fair trade nebo farmářské trhy a doporučuje efektivnější způsoby ochrany lidské důstojnosti a kvality životního prostředí.

Drásá vás, v jakých podmínkách žijí a umírají jateční zvířata? Rada se nabízí sama: přestaňte jíst maso.

Je to ale dostatečně efektivní způsob, jak předejít utrpení? Ne tak docela, zamýšlí se William MacAskill v knize Doing Good Better: How Effective Altruism Can Help You Make a Difference (Dělejte dobro lépe: jak s pomocí efektivního altruismu změnit svět). Když totiž přispějete těm správným neziskovkám na tisk propagačních materiálů, „za zhruba sto dolarů zvládnete přesvědčit jednoho člověka, aby se na rok zdržel konzumace masa. Pokud můžete věnovat ještě vyšší částku, pak bude mít vaše rozhodnutí, zda přispívat, či ne, větší dopad na životy zvířat, než to, jestli si maso odpustíte vy sami.“ Dobrá zpráva pro všechny, kteří nejsou lhostejní k neštěstí kuřat, ale zároveň milují pikantní křidýlka. Dá se z toho vykoupit.

A to je efektivní altruismus v kostce: nejde o to co nejvíc si odepřít, ale dosáhnout co největšího dopadu s co nejmenšími prostředky.

Doing Good Better: How Effective Altruism Can Help You Make a Difference – vyšlo v nakladatelství Avery v červenci 2015. 272 stran, 19,40 dolaru (verze pro Kindle).

Princip stonásobku: vaše peníze prospějí jiným stokrát víc než vám

William MacAskill, najdete ho na titulní fotografii u článku, je osmadvacetiletý filozof, což sice může znít úsměvně, ale nesmějte se. V přímém srovnání s loni vydanou a zde recenzovanou knihou The Most Good Can Do jednoho z nejznámějších propagátorů efektivního altruismu, o 41 let staršího Petera Singera, vítězí Doing Good Better. MacAskill častěji překvapuje nečekanými a silnými argumenty. Chudobu a jiné katastrofy na rozdíl od Singera nepovažuje za neměnnou danost, kterou by šlo přinejlepším mírnit nějakým tím milodarem, a mezi vhodnými způsoby pomoci zmiňuje politickou činnost. Navíc nepíše pro roboty, ale pro lidi, kteří kromě přesvědčivých výpočtů potřebují taky to, aby je dobročinnost bavila.

Ve shodě se Singerem MacAskill radí pomáhat především v chudých zemích: „Říkám tomu ,princip stonásobku. My, kteří žijeme v bohatých zemích, můžeme svými penězi prospět přinejmenším stokrát víc těm nejchudším než sobě samotným.“ Pro vás je čtyřicet korun jedna točená plzeň, bez které se patrně obejdete; pro africké dítě je to roční ochrana před komáry šířícími malárii. Což je patrně dokonce ještě větší terno, než by bylo sto plzní.

Obě knihy doporučují nepospíchat s almužnou tam, kde jsou davy novinářů, ale zaměřit se na málo známé, podfinancované a přitom velmi efektivní způsoby pomoci. MacAskill velebí odčervování dětí, které například v Keni o čtvrtinu zvýšilo školní docházku: „[K]aždých sto dolarů vložených do programu vyneslo deset člověkolet strávených ve škole.“

Není to jediné varování před módními trendy. Když budete kupovat fairtradové zboží, vaše peníze půjdou k relativně bohatým farmářům v relativně bohatých zemích, protože ti opravdu chudí si certifikaci nemůžou dovolit, píše MacAskill. Střízlivě připomíná, že práce v robotárnách jsou těmi nejlepšími, které dotčení lidé mohou dělat. Anebo že jen deset procent uhlíkové stopy potravin pochází z přepravy, takže efektivnější než jíst lokální výpěstky je například vzdát se hovězího masa a mléčných výrobků.

Další čtení

Knižní reportáž z Latinské Ameriky ukazuje, že namísto grandiózní výstavby nových čtvrtí někdy stačí přestat ignorovat ty staré.

Pracuj pro charitu. Ale v korporátu

MacAskillovo přesvědčení, že když společensky nepříliš přínosnou pracovní pozici nevezmete vy, pak ji stejně bude dělat někdo jiný, zhořkne při vzpomínce na přežívání v totalitním Československu. Přesto je ale nejcennější částí knihy právě ta, ve které uděluje kariérní rady. Ve zkratce: nezáleží ani tak na tom, jakou práci děláte vy sami. Důležitější je, kolik vyděláte peněz, kterými pak umožníte konat dobro jiným.

MacAskill tomu principu říká „earning to give“ („vydělávat pro ostatní“) a ilustruje jej příkladem lékaře Grega, který se rozhodl prospět pacientům v chudých zemích tím, že je léčit nebude, a že místo toho bude na jejich léčbu štědře přispívat charitě:

„Tím, že Greg vydělává pro ostatní, koná dobro, které by jinak nevzešlo. Kdyby nepracoval jako lékař [v Británii], na jeho místo by nastoupil někdo jiný, kdo by na dobročinné účely pravděpodobně věnoval jen málo (průměr jsou dvě procenta z příjmů). Pokud by odcestoval do chudé země pracovat v nějaké nevládní organizaci, vyplácela by mu peníze, které by jinak mohla vydat za jiného doktora anebo za materiál.“ A tak si Greg užívá pohodlí domova a nemajetní pacienti péče, kterou by bez něj nedostali. Win-win.

A ještě jednou vlastností se efektivní altruisté vyznačují: šíří myšlenku efektivního altruismu dál. Takže si Doing Good Better přečtěte, prosím vás.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 5. 2. 2016 11:01

Nejkomičtější jsou "nevládní" neziskovky placené vládou (oxymoron).

Drtivá většina jejich rozpočtu jde na mzdové náklady, menšina na proklamovaný "bohulibý" účel - třeba na předražené nesmyslné školení nějaké "znevýhodněné" sociální skupiny u školící firmy bratrance šéfa neziskovky.

Celý smysl toho je tento:
- Politik ukradne peníze lidem
- Politik chce prosadit nějaké nepopulární opatření (nová daň, nová regulace, nové omezení svobod, ...)
- Lidem se to vůbec nelíbí
- Politik dá peníze ukradené lidem neziskovce, která silně až extrémně tlačí kýženým směrem
- Politik pak vystoupí jako hledač konsensu a přijme opatření, které je "tak akorát mezi" názorem skeptického obyvatelstva a extrémních neziskovek, které opanovaly mediální prostor, svolávají demonstrace, sepisují petice, jsou zkrátka viditelné a hlasité

Politik se tváří zkroušeně, vyčerpaně z toho, jak pracně hledal "vyvážený konsensus".

Demokracie v praxi.

+22
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK