Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Reportáž psaná v ruinách po Islámském státu

| 21. 1. 2016 | Vstoupit do diskuze

Dvě české novinářky přinášejí unikátní zprávu o tom, jak se vrací život a naděje do města zválcovaného armádou v černém.

Reportáž psaná v ruinách po Islámském státu

„Vítejte ve městě, které se stalo Stalingradem Blízkého východu,“ představují kurdské Kobaní bez velkého přehánění reportérky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová v knize Islámskému státu na dostřel. „[V]e městě, které se jako první dokázalo ubránit teroristům z Islámského státu, byť za cenu totální destrukce. Město bylo osvobozeno na konci ledna 2015. Jsme první Češky, které se sem od vyhnání IS dostaly, a tak se pohybujeme ve stavu lehké euforie smíšené s adrenalinem, tedy ve stejném stavu, v němž se nachází většina z 30 000 lidí, kteří se sem už vrátili.“

Lenka Klicperová a Markéta Kutilová: Islámskému státu na dostřel. Vyšlo v nakladatelství Mladá fronta, 128 stran, 189 Kč (129 Kč za e-book).

Ze všeho nejdřív je nutné smeknout před odvahou obou novinářek. Dostaly se až na frontu, kde kurdské ženské milice YPJ bojují s vojáky Islámského státu neboli Da’iš, jak se krutovládě v knize také říká. Těžko se rodičům Kutilové divit, že po ní před odjezdem chtěli, aby pro všechny případy určila opatrovníky své tříleté dcery.

Reportéra nedělá jen odvaha, ale i schopnost poskládat mozaiku zážitků, setkání a myšlenek do kompaktního a čtivého celku. I v tomhle ohledu se Klicperové a Kutilové povedla dobrá práce. Od mrazivého vyprávění o tom, jak přesně konkrétní lidé přišli o své domovy, o své milované nebo o své končetiny, zoomují k abstraktnějším tématům: „Kde jsou všechny ty mezinárodní humanitární organizace, kterých po zemětřesení na Haiti přijelo přes tisíc během dvou týdnů, kde jsou všechny agentury OSN? Nejsme samy, kdo se ptá. Ptají se i místní.“

Historii regionu, příčiny a průběh občanské války navíc v doslovu vysvětluje politolog Tomáš Kaválek. Pokud byste si tedy za zhruba dvě hodiny rádi udělali plastický obrázek o tom, co že se zatraceně v regionu Rojava děje, Islámskému státu na dostřel poslouží jako vynikající úvod. Což ovšem bohužel ještě neznamená, že jde o knihu bezchybnou.

Další čtení

Svatá válka je cool. Teroristou se může stát každý snadno a levně. Tak se to alespoň píše v propagačních časopisech Islámského státu a al Káidy.

Rychle to napsat a ven s tím

První a nejmenší bolest reportáže zapříčinilo patrně to, že vyšla narychlo a nezbyl čas na editorské mazlení. Proč jsou ceny uváděné v dolarech? Je rozumné použít v jedné větě vedle sebe zkratky „PYD“, „YPG“ a „YPJ“, které jsou vysvětlené jinde? Bylo nutné končit a dokonce i začínat… tolik… vět… výpustkami? – Netuším, není, nebylo.

Při čtení mě rušilo, kolik prostoru Klicperová a Kutilová věnují svému soukromí. Nepotřeboval jsem vědět, že si s sebou přibalily antibakteriální mast, ani že měly těžké batohy. Na druhou stranu se ale takto otevřený reportážní text dá brát jako svébytný žánr, gonzo žurnalistika, a řadu čtenářů a čtenářek to podle ohlasů na internetu baví. Varováni jste byli.

U jednoho tématu ale neschopnost sebereflexe a odstupu zamrzí: je jím levicový režim, který v Rojavě vládne. Pro pražské liberálky je to velká věc. Podivují se, že vojáci YPG i YPJ mluví o svojí lásce k vlasti a není v tom „[a]ni stopa po nějakém osobním názoru nebo přání.“ Stejné „fráze“ by přitom reportérky slyšely i od českých pilotů RAF nebo legionářů. Byl to taky „důsledek ideologického výcviku“, nebo zkrátka jediný myslitelný mindset vojáka?

Když jim bojující novinář Ernesto ukazuje mrtvolu protivníka, novinářky hodnotí: „Na levicového intelektuála tedy není moc útlocitný.“ Protože levicoví intelektuálové se vyskytují zásadně v Plevelu na Krymské a například ve španělské občanské válce žádný socialista nebojoval a nepadl, že.

Aby bylo jasno: nezastávám se rojavského režimu, vím o něm málo a ani to málo mi není extra sympatické. Jen mě mrzí, že mi kniha žádné nové informace nepřinesla – zato spoustu náznaků, že Klicperová a Kutilová zbožňují Knížete.

Ale stejně: víc takových knih. Sto dvacet osm stran je pro reportáž ideální rozsah. Zatímco v časopise dostane prostor jen několik nejsilnějších momentů cesty a třísetstránkové knihy naopak obvykle přinášejí spoustu hlušiny, tyhle knihy kapesního formátu dovedou zprostředkovat atmosféru, vysvětlit kontext a skončit dřív, než začnou nudit. Navíc můžete při nákupu zažít uspokojení z toho, že přímo podporujete novináře. V tomhle případě navíc po čertech odvážné.


Autorkou úvodní fotografie je Lenka Klicperová. Další fotky najdete na webu SOS Kobaní spolu s informacemi o sbírce na podporu lidí ve zničeném městě.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK