Reportáž psaná v ruinách po Islámském státu

| 21. 1. 2016

Dvě české novinářky přinášejí unikátní zprávu o tom, jak se vrací život a naděje do města zválcovaného armádou v černém.

Reportáž psaná v ruinách po Islámském státu

„Vítejte ve městě, které se stalo Stalingradem Blízkého východu,“ představují kurdské Kobaní bez velkého přehánění reportérky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová v knize Islámskému státu na dostřel. „[V]e městě, které se jako první dokázalo ubránit teroristům z Islámského státu, byť za cenu totální destrukce. Město bylo osvobozeno na konci ledna 2015. Jsme první Češky, které se sem od vyhnání IS dostaly, a tak se pohybujeme ve stavu lehké euforie smíšené s adrenalinem, tedy ve stejném stavu, v němž se nachází většina z 30 000 lidí, kteří se sem už vrátili.“

Lenka Klicperová a Markéta Kutilová: Islámskému státu na dostřel. Vyšlo v nakladatelství Mladá fronta, 128 stran, 189 Kč (129 Kč za e-book).

Ze všeho nejdřív je nutné smeknout před odvahou obou novinářek. Dostaly se až na frontu, kde kurdské ženské milice YPJ bojují s vojáky Islámského státu neboli Da’iš, jak se krutovládě v knize také říká. Těžko se rodičům Kutilové divit, že po ní před odjezdem chtěli, aby pro všechny případy určila opatrovníky své tříleté dcery.

Reportéra nedělá jen odvaha, ale i schopnost poskládat mozaiku zážitků, setkání a myšlenek do kompaktního a čtivého celku. I v tomhle ohledu se Klicperové a Kutilové povedla dobrá práce. Od mrazivého vyprávění o tom, jak přesně konkrétní lidé přišli o své domovy, o své milované nebo o své končetiny, zoomují k abstraktnějším tématům: „Kde jsou všechny ty mezinárodní humanitární organizace, kterých po zemětřesení na Haiti přijelo přes tisíc během dvou týdnů, kde jsou všechny agentury OSN? Nejsme samy, kdo se ptá. Ptají se i místní.“

Historii regionu, příčiny a průběh občanské války navíc v doslovu vysvětluje politolog Tomáš Kaválek. Pokud byste si tedy za zhruba dvě hodiny rádi udělali plastický obrázek o tom, co že se zatraceně v regionu Rojava děje, Islámskému státu na dostřel poslouží jako vynikající úvod. Což ovšem bohužel ještě neznamená, že jde o knihu bezchybnou.

Další čtení

Svatá válka je cool. Teroristou se může stát každý snadno a levně. Tak se to alespoň píše v propagačních časopisech Islámského státu a al Káidy.

Rychle to napsat a ven s tím

První a nejmenší bolest reportáže zapříčinilo patrně to, že vyšla narychlo a nezbyl čas na editorské mazlení. Proč jsou ceny uváděné v dolarech? Je rozumné použít v jedné větě vedle sebe zkratky „PYD“, „YPG“ a „YPJ“, které jsou vysvětlené jinde? Bylo nutné končit a dokonce i začínat… tolik… vět… výpustkami? – Netuším, není, nebylo.

Při čtení mě rušilo, kolik prostoru Klicperová a Kutilová věnují svému soukromí. Nepotřeboval jsem vědět, že si s sebou přibalily antibakteriální mast, ani že měly těžké batohy. Na druhou stranu se ale takto otevřený reportážní text dá brát jako svébytný žánr, gonzo žurnalistika, a řadu čtenářů a čtenářek to podle ohlasů na internetu baví. Varováni jste byli.

U jednoho tématu ale neschopnost sebereflexe a odstupu zamrzí: je jím levicový režim, který v Rojavě vládne. Pro pražské liberálky je to velká věc. Podivují se, že vojáci YPG i YPJ mluví o svojí lásce k vlasti a není v tom „[a]ni stopa po nějakém osobním názoru nebo přání.“ Stejné „fráze“ by přitom reportérky slyšely i od českých pilotů RAF nebo legionářů. Byl to taky „důsledek ideologického výcviku“, nebo zkrátka jediný myslitelný mindset vojáka?

Když jim bojující novinář Ernesto ukazuje mrtvolu protivníka, novinářky hodnotí: „Na levicového intelektuála tedy není moc útlocitný.“ Protože levicoví intelektuálové se vyskytují zásadně v Plevelu na Krymské a například ve španělské občanské válce žádný socialista nebojoval a nepadl, že.

Aby bylo jasno: nezastávám se rojavského režimu, vím o něm málo a ani to málo mi není extra sympatické. Jen mě mrzí, že mi kniha žádné nové informace nepřinesla – zato spoustu náznaků, že Klicperová a Kutilová zbožňují Knížete.

Ale stejně: víc takových knih. Sto dvacet osm stran je pro reportáž ideální rozsah. Zatímco v časopise dostane prostor jen několik nejsilnějších momentů cesty a třísetstránkové knihy naopak obvykle přinášejí spoustu hlušiny, tyhle knihy kapesního formátu dovedou zprostředkovat atmosféru, vysvětlit kontext a skončit dřív, než začnou nudit. Navíc můžete při nákupu zažít uspokojení z toho, že přímo podporujete novináře. V tomhle případě navíc po čertech odvážné.


Autorkou úvodní fotografie je Lenka Klicperová. Další fotky najdete na webu SOS Kobaní spolu s informacemi o sbírce na podporu lidí ve zničeném městě.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Tomáš Fořt | 21. 1. 2016 09:51

V době kdy se ideologická válka bojuje i na internetu v podobě fotek z mobilu, twitterů, youtube nebo přímo pomocí go-pro kamer v malém dronu kroužícím nad tankem je podobná foto-reportáž a "odvaha" až zbytečná - teda pokud z toho nechcete zisk a slávu nebo případně ideologicky působit na čtenáře. Pokud se nějaké podprahové liberální agendy všiml i Kašpárek - "holy moly" to teda musí bejt masáž.
-6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!