Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

(J)de to přece samo

Systém produktivity Made in China: Svět dobude jen ten, kdo se o to nesnaží.

Všimli jste si, kolik se vám toho podaří jen za předpokladu, že o to neusilujete? Usnout, udělat dojem, nemyslet na sex, být vtipní…? Religionista a sinolog Edward Slingerland (který je „citlivý na bulšit“ a dostává „bolehlav, kdykoliv někdo mluví o tom Východu“ jako neomylném zdroji moudrosti) tenhle postřeh rozpracoval do knihy Trying Not to Try: The Art and Science of Spontaneity.

„Učili nás, že nejlepší způsob, jak dosáhnout svých cílů, je pořádně si vše promyslet a usilovně se snažit. To je ale naneštěstí v řadě případů značně kontraproduktivní postup. Mnoha žádoucích stavů — spokojenosti, přitažlivosti, bezprostřednosti — dosáhneme nejlépe nepřímo. Vědomé úsilí může být naopak na překážku,“ píše Slingerland a oprašuje dva staré konfuciánské a taoistické koncepty, které si kreativní třída prostě musí zamilovat.

Edward Slingerland: Trying Not to Try: The Art and Science of Spontaneity – vyšlo v březnu 2014 v nakladatelství Crown. 304 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle).

Charisma, které zaplaší divočáky

Prvním slůvkem s buzzwordovým potenciálem je wu-wei. Jde o stav, který poznáte podle „vnitřního pocitu, že jde všechno bez jakékoliv námahy a jakoby nevědomě, ačkoliv navenek člověk působí velmi činorodě. Někdo nebo něco musí dělat všechnu tu práci za nás — tedy za vědomou mysl, mezi níž a nás klademe obvykle rovnítko. Lidé jsou ve wu-wei mimořádně výkonní: řezník rozporcuje celého vola jen několika tahy čepele, složité společenské situace se rozřeší levou zadní. Tuším, že někdy v životě už takovou kombinaci nenucenosti a efektivity zažil každý z nás.“

Zběhlí selfhelpři si vzpomenou na pojem „flow“, zpropagovaný psychologem Mihalym Csikszentmihalyim. Na první pohled znamená něco podobného: rozplynutí se v práci, ztrátu pojmu o čase i o sobě samotném, zdolávání překážek s lehkostí, jakoby automaticky. Slingerland ale upozorňuje na rozdíly. Klíčem k flow je akurátní poměr mezi výzvami a dovednostmi: aby vám šla práce sama od ruky, nesmí být ani moc těžká, ani moc složitá, musí vás tak akorát vyzývat. V zásadě je tedy flow produktem „západního“ myšlení, ve kterém izolované lidské bytosti usilují o svoje vlastní blaho. Wu-wei zato znamená něco víc než „zlepšování osobáku na Ironmanovi nebo dobývání nových úrovní Tetrisu. Wu-wei znamená odevzdat se něčemu, co je větší než vy sami a co se dá sdílet s ostatními.“

De pak označuje „zář vycházející z lidí, kteří jsou právě ve wu-wei, a které si mohou všimnout ostatní.“ (…) „Když máte de, lidé vás mají rádi, věří vám a cítí se poblíž vás pohodlně“ a podle Slingerlanda vás dokonce „divoká zvířata nechají na pokoji“. Bomba, už žádní dotěrní buldočci na cestě mezi coworkingem a kavárnou.

Plakát vám připomene, že máte zapomenout. Cože?

Jako představení těch myšlenek konfuciánství a taoismu, které se dotýkají práce a produktivity, Trying Not to Try obstojí. To není překvapení, s přihlédnutím ke vzdělání autora. Pokud ale hledáte praktickou příručku, máte smůlu. Což vlastně taky není překvapení, s přihlédnutím k tomu, že kdo se snaží nesnažit se, tomu lze nabídnout jen termosku s kafem, protože to bude mít dlouhé. Jakýkoliv tip pro navození wu-wei lze odsoudit jako příliš vědomý, chtěný, aktivistický. Jenomže když Slingerland radí, že máte svoji pracovnu vyzdobit „obrázky přírody, plakáty Led Zeppelin, fotografiemi rodiny, náboženskými ikonami, tedy čímkoliv, co vám připomene váš žebříček hodnot“, hraničí to už s výsměchem. Neznám žádného člověka, ze kterého by vyzařovalo de a zároveň měl nad stolem obraz krajinky v zimním hávu.

Nejplatnější je tedy rada, že některé problémy — spíš hořící termíny než hořící dům — je lepší nechat být, věnovat se něčemu jinému a doufat, že se stane to, co slibuje Don Draper v seriálu Mad Men: „To, co hledáš, ti najednou vyskočí přímo před očima.“

To je ale přece jenom trochu málo. Takže pokud podobně jako Slingerland nebo já věříte, že štěstí nebo charisma prostě nevypotíte, sáhněte raději po Antidote Olivera Burkemana. Je čtivější a návodnější. Vedle Lao’c hledá ponaučení i u stoiků nebo katolíků, což je přece jenom trochu srozumitelnější svět. Navíc Burkeman ironií osudu sám píše v hlubokém wu-wei a září z nej přitom de: falešný ideál úspěšného upoceného snaživce rozporcovává pár tahy čepele. Slingerland se s tím spíš pižlá.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK