Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomie felace a rasismu

Je homo economicus, karikatura neustále kalkulující, zcela racionální bytost, jen výmyslem libertariánů?

Právě na to se ptá Tim Hardford hned v první kapitole knihy The Logic of Life: The Rational Economics of an Irrational World (Logika života: Racionální ekonomie iracionálního světa). Na dalších dvě stě padesáti stranách si pak sám vtipně odpovídá: Ano! A nejen proto, že racionálně počítáme zisky a ztráty při každém rozhodnutí, i když o tom většinou ani sami nevíme.

Člověkem ekonomickým je tak i středoškolačka, která se svého přítele či kamaráda rozhodne potěšit felací namísto soulože. Takzvaná blowjob epidemic, která před několika lety vypukla mezi americkou mládeží, není podle Hardforda příznakem úpadku mravů, ale jednoduše důsledkem zvýšení nákladů na soulož, mezi něž patří třeba riziko pohlavních chorob nebo ostuda mladých prvorodiček. Ty by přitom před dvěma generacemi paradoxně byly prvorodičkami starými…

Podobně autor vysvětluje nárůst lesbických zážitků a také heterosexuálního análního styku na úkor styků homosexuálních - sex s mužem se od příchodu AIDS zkrátka poněkud zdražil.

Asi už vám je jasné, že nejde o skripta, ale o naučně-populární knihu do letadla. Před dvěma týdny jsem tu sepsul Mimo řadu Malcolma Gladwella, protože tenhle žánr zneužila k papouškování zažitých mouder, pod která autor občas hodil nějaké to číslo. Hardford naopak tvrdí:"Současní ekonomové (...) odlupují slupky a pod matoucí komplexností odhalují překvapivou pravdu." A to se mu, s pomocí desítek ekonomických a sociologických studií, daří překvapivě dobře.

Není rasismus jako rasísmus

Působivá je kapitola o rasismu. Uvozuje ji vzpomínka na starší experiment, při němž vysokoškolští studenti "zaměstnávali" své spolužáky. Nešlo o žádnou těžkou práci, jen vyplňování testů. Pointa spočívala v tom, že každý "zaměstnanec" dostal na začátku zcela náhodně jednu ze dvou barev - fialovou nebo zelenou - zatímco "zaměstnavatelé" nevěděli, že barvy nejsou přiděleny podle nějakého relevantního klíče. Když se po prvním testu ukázalo, že byli úspěšnější zelení, jejich hodnota na trhu práce začala růst. A co víc, trend se roztočil ve zrychlující se spirále, protože fialoví přišli o motivaci se o cokoliv snažit.

Hardford si dobře všímá, že existují dva druhy diskriminace. První je neracionální, stojící na prosté xenofobii a předsudcích. V západních zemích je postavena mimo zákon. Nemůžete do svého obchodu zakázat přístup hispáncům jen kvůli tomu, že je nemáte rádi. Pak ale, aniž by to kterémukoliv úřadu vadilo, existuje diskriminace racionální - tedy taková, na které diskriminující osoba vydělává. Zkuste si jít pro povinné ručení v kůži dvacetiletého kluka, který si koupil třílitrové bávo, a potom si pro ně dojeďte jako šedesátiletá paní v litrovém hyundai. Ano, lidé z první skupiny bourají častěji - jenomže vy zrovna můžete být sebeopatrnější řidič, a není vám to nic platné, protože vás budou hodnotit podle neovlivnitelné (nebo jen částečně ovlivnitelné) příslušnosti ke skupině.

Právě kvůli racionální diskriminaci se kvalitním černošským kandidátům shání práce hůř než horším bílým konkurentům. A nejde jen o práci. Oblastí, kde se na ni dá narazit, je víc. Hardford navrhuje zavést rozumný systém pozitivní diskriminace, jenomže jak má vypadat, kdo ho má hlídat a jak jej vysvětlit majoritě, to nezmiňuje. Škoda jedné skvělé eseje.

Že mladí kouří cigarety? Může za to Nicorette!

Během jízdy autobusem z Prahy do Ostravy - zhruba tolik času vám Logika života vezme - přelouskáte celkem devět úvah, plných nečekaných postřehů. O tom, že reklamy na nikotinové náplasti dodávají teenagerům odvahu začít s kouřením: "vždyť přestat je tak snadné". Že po povolení rozvodů klesl počet domácího násilí o třetinu. Že extrémní počty mladých černochů, kteří jsou v Novém Mexiku za katrem, vedou k lepším studijním výsledkům i kariérním postupům jejich potenciálních partnerek, mladých černošek. Že kompetitivní odměňování zaměstnanců za výkony vede k sabotážím kolegů. Že když sociálně nepřizpůsobivé rozestěhujete z ghett do lepších čtvrtí, budou zdravější a spokojenější, nenajdou si ale snáz práci a nepřestanou páchat levárny. Vše je podložené precizně citovanými výzkumy a slušně vyargumentované.

Bohužel, dokázat ve společenských vědách jednoznačný vliv jednoho jevu na druhý je téměř nemožné a Hardford se občas až moc nechává strhnout vlastní obdivuhodnou racionalitou. Ne všechno musí mít nutně vysvětlení v podobě odloženého, materiálního užitku, jak mezi řádky tvrdí. Felace možná není na středních školách tak populární kvůli strachu z pohlavních nemocí, ale prostě jen pro ten pocit.

Na druhou stranu, dlouho jsem nečetl tak skvělou obhajobu světonázoru, že jsou občané samostatnější, rozumnější a schopnější, než tvrdí ti, kteří si nad nimi chtějí uzurpovat moc. "Pokud si myslíte, že obyčejní lidé nejsou racionální, zkuste je nejdřív přechytračit. Zjistíte, že to není tak jednoduché, jak byste si mysleli." Co občané... Harford na laboratorních krysách, které v čase nouze dokázaly vyměnit lahodné, ale pracně získávané pivo, za hnusnou, zato dostupnou a žízeň zahánějící chininovou vodu, ukazuje, že má homo economicus pořád ještě budoucnost.

---
Tim Hardford: The Logic of Life: The Rational Economics of an Irrational World. Vydalo nakladatelství Random House v roce 2008, 272 stran, 10,20 dolarů.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK