Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jejda! Nahá pravda odhaluje, jak by s financemi radil Krteček

| 18. 10. 2012 | Vstoupit do diskuze

„Blogerka roku“ a její manžel slibují v nové knize odhalení „pravdy o našich penězích“, za tři stovky ale dostanete jen horu informačního balastu napsanou mizerným slohem a nalitou typografickým nedoukem.

Jejda! Nahá pravda odhaluje, jak by s financemi radil Krteček

Bylo svatého Václava a v Chrastavě střílel pomatenec na Václava Klause. Jen o den později byl svatý Michal a při téhle příležitosti jsem dostal darem knížku Nahá pravda aneb co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti.

To byl teprve atentát!

Prý: nesuď knihu podle obalu. Podle něj vypadá Nahá pravda jako škvár. Manželská a autorská dvojice zároveň, ekonomové Next Finance Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora jsou na obálce s typicky upocenou českou doslovností odhalení. Ona jako divoženka s šátkem přes boky, on jako seladon s rozepnutou košilí. Kniha tedy na první pohled vypadá jako škvár.

První pohled ale klame. Je to škvár roku.

Přilby pro mladé lyžaře: cesta do otroctví. Zákaz parkování žen: Ale samozřejmě!

S ironií nikoliv překvapující se hned v prvních odstavcích knihy s pravdou ve štítu dozvíte lež jak věž: že měl Einstein „prý“ špatné známky z fyziky. Ale kdepak, Einstein byl výborný student, který měl na vysvědčení trojku – na stupnici od nedostatečné jedničky po výbornou šestku – jen z francouzštiny. Dobré hned do startu vědět, že se autoři s fakty netrápí. A také že nás čekají tři hodiny boje s užvaněným slohem a hloupými zevšeobecněními: hned vzápětí totiž stateční odhalitelé Pravdy spekulují, že „(…) teorie relativity [možná] byla blábolem vzešlým z lihového opojení (a proto ji už nikdy nikdo od Einsteinových dob nepochopil)“. Nemám rád nadsázky „každý ví“ nebo „nikdo nechápe“ – nevedou k odkrytí pravdy, jen kalí vodu, případně halí neschopnost autorů argumentovat nebo ověřovat fakta. Sám speciální teorii relativity chápu relativně jasně a to jsem měl z fyziky horší známky než Einstein z francouzštiny: nesuďte prosím ostatní podle své lenosti přemýšlet.

Právě neochota autorů hloubat poznamenává Nahou pravdu víc než co jiného. Nobelista Daniel Kahneman napsal skvělou knihu o rychlém a pomalém myšlení, ve které rozděluje lidský mozek do dvou „okruhů“: Systém 1 sleduje okolí, vnímá podněty a třídí je podle primitivních šablon. Systém 2 je racionální, analytickou, šablony překračující složkou lidské mysli, náročnou na energii. Systém 1 nelze vypnout a hodí se, třeba když přecházíte ulici nebo hrajete stolní tenis. Systém 2 je obtížné zapnout, ale když píšete knihu, udělat to musíte.

Jenže Šichtařová a Pikora „dvojku“ zapojují jen výjimečně. Řetězí asociace, předsudky a myšlenkové zkratky. A tak se dozvíte, že posedlost růstem nějakým způsobem souvisí s řáděním A. B. Breivika. Že „každý dluh naši ekonomiku zpomaluje a poškozuje“. Že „někteří mají trochu větší nadání pro obchod než jiní. Z nich ti nejschopnější založili třeba Facebook,“ což je jeden z nejzářnějších případů klamu úspěchu, na které jsem kdy narazil.

„Nejhorší dopad na hospodářský růst má snížení platů státních zaměstnanců a snížení sociálních dávek, nejmenší zpomalení ekonomiky působí omezení transferů mimorozpočtovým fondům,“ stojí jinde. Bystrému čtenáři bude vrtat hlavou, proč by mělo být principiálně výhodnější dávat lidem sociální dávky za to, že nedělají nic, než jim zadotovat nějakou činnost; nebo jak asi hospodářství zareaguje na škrty v soudním systému. Jenže od autorů konkrétní příklady, argumenty nebo aspoň uvádění zdrojů prostě nečekejte.

Vrcholem povrchnosti jsou pak dva blízko k sobě umístěné texty Šichtařové: v prvním se obává o svoje svobody kvůli zákonu, který mladým lyžařům přikazuje nosit na sjezdovce helmu. Kam to prý povede a že to z lidí dělá „ovečky“. O pár stránek dál ale hájí před „feministkami“ radnici německého města Tribergu, která na menších stáních v městské garáži povolila parkovat jen mužům, aby ženy neodřely okolní auta. Autorka to obhajuje tím, že je sama mizerná řidička a parkuje dotykovou metodou – jak silný argument pro odebrání svobod celé kategorii občanů bez ohledu na jejich reálné schopnosti! Šichtařová ve svém fantasu vidí v povinných dětských přilbách cestu do otroctví, princip kolektivní viny, vynucovaný samosprávou, ale vzápětí schvaluje proto, že je sama neschopná. Tak bohatý a konzistentní je myšlenkový svět „blogerky roku 2011“.

Finanční poradenství jedna báseň

Komentátorské schopnosti – přijít s názorem, obhájit ho před protiargumenty a neztratit při tom nit – oběma autorům chybí. Odbíhají často a rádi, nejtrapnějším důvodem je vzájemné dobírání se: třeba že Šichtařová neumí vařit nebo že je dokonalá jako Věstonická Venuše. Autoři zřejmě chtěli poodhalit něco ze soukromí v domnění, že se tím sblíží se čtenářem. Tak trapně mi už ale bylo jen z vtipů Jiřího Krampola.

Zuby jsem skřípal, i když se hrdličky zrovna neklovaly nebo necukrovaly. Knihu otevírají dvě citace češtinářky kritizující na základce Pikorův sloh. Jestli je takový úvod důstojný, nechejme stranou. Češtinářka hlavně může být ráda, že ve třídě neměla Šichtařovou. Té se například v článku lyricky nazvaném „Důchodová reforma jedna báseň“ daří na třech stranách použít slova „jojo“, „ehm“ a „uf“. Krteček v kalhotkách opustil kariéru environmentálního aktivisty a dal se na finanční poradenství.

Redakce – měla-li Nahá pravda vůbec nějakou – odflákla svou práci po všech stránkách. Narazíte tu na „heckera“, nadužívání trpného rodu a další prznění češtiny: „Všem ostatním se to nevyplatí.“ Blog to snese, papír ne. Kniha může sloužit i jako učebnice častých typografických chyb. Laici mi můžou věřit, že budou od čtení rušit i je, zainteresovaní si to můžou rozkliknout, ale raději ne u jídla.

Nepodnikejte, nevzdělávejte se – kupte si radši akcie. Rádi pomůžeme!

Začali jsme výtkami k pravdivosti nabízené Pravdy, tím i skončíme. Autoři bohužel plavou i ve svém oboru: spodní sazba DPH byla do letoška deset, nikoliv sedm procent. Na téhle neznalosti reálií pak vyrůstá pozoruhodný soubor rad, jak zacházet s osobními financemi. Plně souhlasím s myšlenkou, že je lepší radši nepočítat s tím, že se o mě stát ve stáří postará. Jenomže když už se mezi obecným nadáváním na „stát“ a „Brusel“ dočkáte nějakých konkrétních tipů, bývá to spekulativní investování do akcií, fondů a nemovitostí, tedy do věcí, které snad budou mít za pár desetiletí větší hodnotu než teď – nebo ji aspoň udrží lépe než peníze.

Nečekal jsem, že se budu někdy odkazovat na Roberta Kiyosakiho, ale výjimečná kniha si žádá výjimečné činy: Nahá pravda téměř opomíjí možnost investovat do Kiyosakiho „peněžních toků“ a dojných krav, tedy do nemovitostí a podniků přinášejících zisk každý měsíc nebo rok, ne až po prodeji. Šichtařová a Pikora radí pěstovat příslovečnou krávu na maso, ne na mléko. A že by ve světle apokalyptických konců, které s takovým nadšením malují – „Konečně přijde ona Krize s velkým K(…)“ – bylo možná vhodné investovat do sebe a rozšiřování svých obzorů, to se z knihy nedozvíte. Možná proto, že Next Finance nabízí svým klientům informační balíčky „Akciový Orel“, „Sokol“, „Finanční Orel“ a „Kondor“, ne „v Praze dům“, „Baťa“ nebo „Komenský“.

Učte se jazyky

Nahá pravda je nejslabší knihou, která se mi za tři roky recenzování ekonomické literatury pro Finmag dostala do rukou. Rozdílem třídy překonala Seniora – Zákazníka budoucnosti. Má bulvární téma, nahou ženskou na obálce a imbecilně žoviální tón, proto se asi bude prodávat a číst. Svůj cíl – odhalit Pravdu – nenaplňuje, ba se mu vším tím infobalastem vysmívá. Bohužel potvrzuje směr, kterým česká popekonomie až na čestné výjimky putuje: pryč od vědy, pryč od dobře vyargumentovaných modelů a ozdrojovaných informací, směrem k laciné skandálnosti a odhalování „pravdy“ ve stylu tomiookamurovského „nebojím se říct jakýkoliv názor… který se vám bude líbit“.

Milan Kundera prý své české studenty nabádal, aby se hlavně učili cizí jazyky. Hodilo se jim to hned po pár letech, aby mohli číst Kunderu-Francouze. Ta rada platí i pro lidi, které baví odhalovat ekonomické principy ukryté v každodenním rozhodování či přemýšlet nad tím, kde se bere bohatství a kudy se za ním vypravit. Učte se jazyky: v Česku se houby dozvíte. Poslouchejte Freakonomics Radio a Planet Money Podcast, čtěte Ramita Sethiho, Setha Godina nebo Tima Hardforda. Jestli se v moři hnoje produkovaném českými nakladatelstvími objeví něco s hlavou a patou, dám vám vědět. Nahou pravdu můžete minout obloukem.


Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová: Nahá pravda aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti. Vydalo nakladatelství NF Distribuce v říjnu 2012, 256 stran, 299 Kč.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Kamil Gruntorad | 18. 10. 2012 21:45

Knihu jsem si koupil před týdnem auž i v předchozí knize autorů (Všechno je jinak) mne překvapila nadměrná "vtipnost" ,která dosahuje pro vzdělanějšího člověka kritických hodnot. Pošťuchování manželského páru, který jinak působí velmi sympaticky a je vidět, že vzájemně souzní, o čemž svědčí společný podnik a tři děti, je často opravdu pro čtenáře trapné a do knihy pro širší veřejnost se nehodí. Čtenář, který se chce hlavně něco dozvědět o současné ekonomické situaci, se musí prokousávat tunami polopatických příměrů, které mají ilustrovat ekonomické skutečnosti a principy, je jich však příliš mnoho a příliš rozvláčných.
Pan Kašpárek je mistr češtiny, o tom není sporu, četl jsem desítky jeho článků a neznám nikoho, kdo by uměl do textu vměstnat tolik vtipných a nečekaných slovních spojení a metafor. Klobouk dolů! Dvojici autorů však trochu křivdí, z knihy se lze dozvědět leccos užitečného a hlavně aktuálního, i když forma sdělení je někdy nad síly intelektuála (intelektuálům doporučuji spíše texty P.Kohouta a jeho knihu Investiční strategie pro 3.tisíciletí). Ale i pan Kašpárek, stejně jako autoři, často "srší genialitou" ve všech oborech, k nimž se vyjadřuje, všechno ví nejlíp a všem by mohl radit, jak se co má dělat. O hospodářské krizi by však knihu napsat nedovedl. Jeho recenze je nicméně velmi vtipná a čte se skvěle.
Mně osobně u autorské dvojice navíc vadí ještě jejich vášeň pro luxus na straně jedné, kdy se text hemží Mercedesy S-Klasse AMG, Bugatti Veyrony, kabelkami z Milána apod., je vidět, že je to jejich životní prostředí, popř. jejich pražských klientů, na druhé straně horují pro prostý životní styl na vesnici, nesmyslnost stále větší spotřeby atd.
Na závěr bych chtěl připomenout slova C.G.Junga, že "Sto chytrých lidí tvoří dohromady jednoho velkého blbce". Již ve starém Římě věděli, že "SENATORES BONI VIRI, SENATUS MALA BESTIA" (Senátoři jsou ctihodní mužové, senát je zlé zvíře.) Autorům knihy i autorovi recenze bych proto doporučoval, aby se stále nedivili fungování všech kolektivně rozhodujících těles.

+1
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK