Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vyhazování je nové nakupování

| 9. 8. 2012 | Vstoupit do diskuze

Leo Babauta v nové tenké knížce, kterou si můžete zdarma stáhnout v češtině, obhajuje myšlenky minimalismu: život bez krámů, shonu a dluhů.

Vyhazování je nové nakupování

Podobně jako Dean Reed nebo Robert Fulghum je blogger a autor knížek o osobním rozvoji Leo Babauta možná populárnější v Česku než v zemi svého původu, USA. Na Amazonu se jeho nejslavnější kniha Zen a hotovo sotva drží ve stovce tisíc nejprodávanějších titulů, zatímco zdroj inspirace, Allenovo Mít vše hotovo, je na skvělé 199. příčce. U nás je přitom Babauta jedním z bezpečných konverzačních témat, když se někde sejdou designéři životního stylu.

Snad za to může to, že si neříká o honoráře za překlady, o které tím pádem není nouze. Snad to, že je docela neamerický. Na rozdíl od Allena píše stručně a jasně a neobléká se jako pouliční agent mobilních operátorů. Navíc nehuláká: Více produktivity, produktivita osvobozuje! – Spíš ponouká: Míň stresu! Víc radosti! A na to český Honza slyší. Podobně jako na nízkou cenu, takže e-book Jednoduchý průvodce životem minimalisty, který vám výměnou za e-mailovou adresu pošlou z blogu minimaliste.cz, své publikum určitě najde. Měli byste si ho přečíst i vy? Pokud se dusíte pod náporem práce, věcí, závazků a papírů, pak určitě: Babauta vás z toho sice nevyseká, zato ukáže, že se dá žít i jinak a líp. Pokud už jste minimalismus úspěšně pozvali do svého života, možná ale budete nad některými radami tak jako já kroutit hlavou.

Život bez krámů, shonu a dluhů? To zní dobře…

„Pozvat minimalismus do života“ neznamená nutně dobrovolnou chudobu a bolestivé odříkání si. „Tohle je mylná představa o minimalismu – že je to život podobný životu mnicha, prázdný, nudný, sterilní. Vůbec ne. Tedy může být, pokud se vydáte tímto směrem, není to ale pravidlem. Naopak se zbavujeme všeho nepodstatného, abychom měli prostor pro to nejdůležitější, co nám dělá v životě radost. Dáváme pryč všechny rušivé podněty, abychom mohli vytvořit něco úžasného,“ píše Babauta.

„Je to způsob, jak se vymanit z vlivu okolního světa – vymanit se z konzumerismu, posedlosti vlastnictvím, hromaděním, toho, mít stále co na práci, mít mnoho dluhů, mnoho podnětů, mnoho hluku bez většího smyslu.“ Jak by se mi hodilo zjistit tohle ještě na škole – a nezačít s prvními výplatami živit auto; nevyhodit peníze za fotovybavení tak těžké, že jsem je nakonec nikam nenosil, a nikam kvůli tomu vlastně ani nechodil, když bych s sebou stejně nebral foťák; nechytit se do pasti takzvaně dospělého života, do budování pelíšku, do zaplňování skříní a šuplíků krámy, co by se mohly někdy hodit – a nikdy se nehodily. „Naučte se být šťastní, protože konáte, ne proto, že vlastníte,“ nabádá Babauta – a nabádá správně. Ale co, člověk si to asi musí prožít sám.

… vstávat brzo, štelovat operační systém, krmit se pizzou? Ale no tak!

Obrátilo se mi to někdy před dvěma lety: přestěhoval jsem se z periferie do centra, holé stěny nezabydlel poličkami a cetkami, začal experimentovat s životním stylem a výživou, cvičit s vlastní váhou, vyměnil jsem zrcadlovku za kompakt, naučil se věcí nelítostně zbavovat a radovat se z toho jako dřív z nakupování… Nepíšu to teď proto, abyste čučeli, jak jsem dobrej – každý přece nějak žije. Jen chci říct, že se minimalisté rozeznávali podle pásku jako v karate, mám fialový a brzo dostanu hnědý – jsem středně pokročilý. A i když Babauta může úplné zelenáče leccos naučit, k černému šodanu vás podle mě nevytáhne.

Jeho rady jsou mnohdy až příliš technické. Kázaný pořádek na ploše počítače je určitě minimalistický – je ale důležitý? Svou plochu vidím jen na pár sekund ráno a večer. Teď si ani nevzpomenu, jaké mám pozadí. Babauta přitom dokonce i ukazuje, jak z ní odstranit systémové ikony – a přitom právě tohle nimrání se v podružnostech popírá principy minimalismu, jako je schopnost zaměřit se na podstatné a ignorovat zbytek.

Autor přiživuje oblíbený mýtus, že časné vstávání znamená víc času. Tak třeba v kapitole o cestování: „V teplých krajích vám to umožní vyhnout se horkům; v jakékoliv oblasti vám to potom pomůže vyhnout se davům a stihnout toho víc a v poklidném tempu.“ Horku se vyhnete ráno, zato v něm budete usínat. Minimalista by hlavně nejel tam, kde jsou davy, popřípadě je stoicky přijal jako součást místa – a určitě by spal tak dlouho, jak si žádá tělo unavené přesuny. Kdepak honit se na dovolené!

Takových drobných rozporů mezi svou vlastní zkušeností a Babautovými radami jsem víceméně v klidu přečkal spoustu – vypěnil jsem ale u kapitoly o jídle. Babauta je vegan. Budiž. Ale s heslem „[M]aso, mléčné výrobky a vejce nejsou pro zdravý život nezbytné (jsou pro požitek)“ si dovolím jako bývalý vegetarián ostře nesouhlasit. Mohl jsem se tehdy ucvičit, dopřával jsem si bílkoviny z tofu a luštěnin – a stejně jsem neměl svaly, jen propadlé líce a nafouklé břicho. (Malou vanu má i Babauta, ač denně běhá naboso po písečné pláži.) Co si – bez patřičného vzdělání, tak to berte s rezervou – dovolím označit za naprosto zbytné, je Babautovo milované zrní. Schválně zkuste na měsíc vyřadit pšenici. Zjasní se vám pleť i myšlení, navíc se přistihnete, že místo laciných průmyslových sajrajtů – víte, že lepek je i v kečupech, čokoládě a uzeninách? – bez přemýšlení jíte to, o čem Babauta píše jako o „čistých potravinách“. Pro mě osobně minimalistické stravování znamená návrat k některým principům paleolitické výživy, ke snadno stravitelným a na dlouhou dobu sytícím tukům a bílkovinám, k masu podušenému se zeleninou. Netuším, co minimalistického je na autorově oblíbené pizze – tolik práce jen proto, aby se člověk nafoukl jako pátrací balón a za hodinu zas šmejdil po spíži?

Sebenaplňující osud: nahrát si Průvodce do čtečky, pro mrtě dalšího na ni zapomenout?

Tak už to bývá, když se dva lidi pustí do pře o své životní styly. Proto je škoda, že Babauta bere obhajobu minimalismu až příliš zeširoka, že do ní plácá věci, které s tímto přístupem souvisí okrajově nebo vůbec, aniž by si dal práci s pořádnými argumenty. Trochu v tom zaniká důležité klíčové sdělení: „Minimalismus je způsob vyvarování se toho, co není nezbytné, a zaměřit se [sic] na skutečnou podstatu naplněného života, jež nám dává radost a má hodnotu.“

Přesto může Jednoduchý průvodce životem minimalisty vnést maximalistům do života čerstvý vzduch – pokud si tedy knížku nestáhnou k tisícům dalších e-booků a nezapomenou na ni. Byl by to smutný sebenaplňující osud. Jestliže už máte aspoň žlutý pásek minimalistického karatisty, pak vás k černému spíš než Babauta vytáhne raně funkcionalistický architekt Adolf Loos, jehož esej Ornament a zločin inspiruje i po 111 letech – a to nejen tvůrce domů, ale též architekty firem a vlastních životů. (A který prostě věděl, co je dobré: „Já jím roastbeef,“ přihlásil se hrdě.)

Za tip na deanovsko-reedovskou paralelu v úvodu autor děkuje Barboře Antonové


Leo Babauta: Jednoduchý průvodce životem minimalisty. Vyšlo na minimaliste.cz v červenci 2012, přeložili Magdaléna Katolická a Lukáš Kypus.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro...

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK